Afrika stopem

Ležím na posteli, je to takový ten filmový hotel, úplně prázdný, temná chodba, pokoje jen s postelí a nefungujícím větrákem, společná koupelna, kde všechny trubky vedou do vzduchu, neteče voda, všechno je špinavé, po podlaze běhají štěnice velké jako palec u ruky a z přilehlého baru se sem nese hudba a hlasy lidí.
Z Maputa, hlavního města Mozambiku, jsme jeli do Johannesburgu. Zde jsme si udělali výlet do Apartheid muzea a Soweta (čtvrť na okraji Jo'burgu). Žijí zde asi 3 miliony černochů, jež sem byli na začátku Apartheidu vyhnáni z celého Jo'burgu. Tenhle výlet stál opravdu za to. Jinak se v Jo'burgu dalo chodit jen kolem místních domů s vysokým plotem nebo zdí kolem dokola a většinou i elektrickými dráty nad tím. Tak jsem se sebral a odjel zpátky do Mozambiku.

Klidné pláže Tofo

Opět z Maputa jsme se dostali do nádherného místa Tofo. Zhulákali jsme se hned první den a usnuli jen pár metrů pod barem na pláži. Další dny jsme objevovali krásy Tofo, vařili s malíři a řezbáři, prodávajícími své umění na místním trhu a pak vždycky spali na pláži. Tofo je ideálním místem pro krátkou dovolenou. Všichni tu mluví anglicky, je tu levně a hlavně klid. Skoro žádní lidé na té obrovské, písčité a čisté pláži, čistá voda a velké vlny. Surfování, potápění, šnorchlování atd.

Potopit  či nepotopit

Odsud jsme pak vyrazili do asi nejlepšího turistického střediska Mozambiku, Vilankula. Je to turistická jednička, ale zdaleka to není tak, jak by si člověk z Evropy představoval. V celém Mozambiku je stále neuvěřitelně málo turistů, je to takové turistické mimino, které s největší pravděpodobností během let poroste čím dál tím rychleji. Vilankulo je prý nejvyhlášenější potápěčské středisko na celém východním pobřeží Afriky. Hodně přemýšlím o kurzu potápění, protože věci, jež je možno tam dole spatřit, jsou pravděpodobně blízké zázrakům na zemi. Možná bych se sem mohl vrátit později s trochou peněz, ale dřív, než to tady bude plné turistů, předražené a zkažené. Což se na 90 % stane už za několik let. 

Pryč z Vilankula

V baru jsme narazili na jednoho malíře a skvělého člověka, který jel ráno na sever. Aniž bychom viděli cokoli ze zázraků Vilankula, vyrazili jsme s ním. Celodenní jízda krásným starým Defenderem, po prašné hlavní tepně Mozambiku, nás zavedla do NP Gorongoza. Mají tu jen málo zvířat, ale kromě leopardů snad všechny druhy. Nejdramatičtějším zážitkem byl průjezd požárem na silnici. Parkoví rangeři vždy k večeru zakládají malé požáry kvůli prevenci proti těm velkým.

Teď jsme ve Vile de Sena, kde je prý nejdelší říční most Afriky (3,66 km), odtud zítra pokračujeme směr Tete a možná do Zambie.