Albánská pevnost Rozafa

Před branou se potkáváme s ostatními, kteří již zde asi hodinku čekají. Při pohledu na ceník si nemůžeme nevšimnout, že zde měří dvojím metrem. Albánci mají vstup za 100 lek a ostatní za 200 lek. Nakonec dáváme vrátnému 1 000 lek za všech devět a na oplátku nedostáváme lístek a můžeme si schovat batohy u něj v pokladně. Asi je na některých z nás vidět, že se bojí o svou svačinu v batohu, tak nám ukazuje vizitku, ať si klidně opíšeme jeho jméno a ujišťuje nás, že jsou batohy v bezpečí.
Samotná pevnost, kterou na soutoku řek Drin, Buna a Kir, založili Ilyrové a mnohem později ji osídlili Benátčané a také Turci, podle pověsti dostala  jméno po manželce jednoho ze tří bratrů, kteří ji stavěli. Během noci jim ale zlý duch vždy zbořil vše, co vybudovali. Bratři se proto pro radu vydali k moudrému poustevníkovi. Ten jim poradil, že zlý duch jejich dílo nechá na pokoji, pokud jeden z nich obětuje svou manželku. Bratři se dohodli, že do zdi pevnosti zazdí tu ženu, která jim jako první přinese oběd. Dohodli se, že o svém záměru žádné z manželek neřeknou. Slovo ale dodržel jen nejmladší bratr a ostatní dva své ženy varovali. Oběd jim tedy nazítří přinesla Rozafa, která se pak stala obětí a byla zaživa zazděna. Žena ale v té době byla čerstvou matkou a proto požádala, aby byl ve zdi ponechán otvor, kterým by mohla kojit svého syna. Pověst praví, že ze zdi pak vytryskl pramen mléčně zbarvené vody. Kojící ženy proto přicházejí do pevnosti a vodou z místní studánky si potírají prsy.
V pevnosti je hned několik vyhlídek na nedaleké město Škodra a na řeky pod pevností. Nejhezčí je však vyhlídka z bývalého minaretu, který zde zbyl jako památka Turecké nadvlády. Po točitých schodech stoupáme tmou až nahoru, kde se jen tak tak vejdeme a raději sedíme, protože zde není žádné zábradlí, ani jiná zábrana proti pádu z patnáctimetrového minaretu. Na zadním nádvoří je kromě další vyhlídky, tentokráte z hradeb na řeku, také stylová restaurace a za dalších 50 leků můžeme nahlédnout do sbírek pevnostního muzea. V pevnosti je také několik starých nepoužívaných studen, či spíš nádrží na vodu, ve kterých nyní bydlí netopýři, kteří o sobě dávají vědět hlasitým pískáním.