Nejčtenější články

Novinky emailem

Partneři

Královédvorsko
Ubytování, restaurace, turistika ve Dvoře Králové n. L. a okolí.

www.Cottage.cz
Portál o turistice a ubytování v NP České Švýcarsko.

Naše ikona:

ČR

Afrika

Amerika

Asie

Austrálie a Oceánie

Evropa

Stř. východ

KALiMERA > Afrika > Egypt

Egypt zapovězený pro nezávislé cestovatele

Vojtěch Hlásný / 12.08.2007

Je čtvrtek 31. srpna 2006, naše motocykly ve večerních hodinách dojíždějí na libyjsko-egyptské hranice. Na libyjské straně vše vpořádku. Když se před námi objevuje obrovská brána s nápisem Salloum land port a vlajícími egyptskými vlajkami, připadá nám, že už jsme doma. První bránou procházíme bez problémů, dostáváme razítka do pasu. Dále směřujeme do obrovské odbavovací haly. Je tu nepřeberné množství různých lidí, všichni čekají ve frontách na další razítka. Po půl hodině postupujeme k další bráně. Tady dochází k prohledávání aut a proclívání zboží. Tady nastávají první problémy.

Naše celosvětově uznávané Technické průkazy (TP) nejsou prý v pořádku a budeme to řešit ráno. Po domluvě si tedy rozděláváme stan přímo v hraničním pásmu. Je čtvrtek 31. srpna 2007 a naše motocykly ve večerních hodinách dojíždějí na libyjsko-egyptské hranice.
Ráno o půl deváté máme vše zabaleno, chceme pokračovat dál. Celníci mají ale zase problém s našimi TP, který nám nejsou schopni vysvětlit ale kvůli kterému nemůžeme pokračovat dál. Nikdo se s námi nechce bavit, prostě dělají jako že nás nevidí, máme se prý vrátit zpět do Libye! Začínám tedy hledat šéfa. Víc než hodinu chodím od jednoho důstojníka k druhému, až se dostávám do jedné z administrativních budov, kde sídlí generál Masad. Ten tu velí všem, více než čtyřem stovkám vojáků a policistů. Vysvětluje mi, že potřebuji speciální egyptské doklady za 2400 Egyptských liber (1 libra = 4 Kč). Jinak naše motorky nemohou pustit dál. Na mé námitky, že mám 40 Euro, a do Libye se vrátit nemůžu nikdo nebere ohledy. Pořád si myslím, že to asi nemyslí vážně. Venku je ale parkoviště plné aut, která nezaplatila. U stromu je tu přivázaný, už čtyři měsíce, kůň z Německa, bez patřičných dokladů. V celním prostoru celníci zakopávají o dvanáctiválcový motor z náklaďákku, neměl patřičné doklady. Čtrnáct dní v hraničním pásmu strávili i Kristina a Billy Brenchly z JAR, kteří jedou z Tunisu do Johanesburgu na koních. Z této bezvýchodné situace se snažím dostat úplatkem, jsou nám zabaveny všechny pasy. Ve dvě hodiny v noci mě tahají vojáci z stanu, a já musím vysvětlovat, proč máme každý dva pasy. Následující den volám na ambasádu, je mi sděleno, že mi nemohou nijak pomoci. Z domu nám posílají peníze na účet. Nejbližší banka je podle policistů v Alexandrii, 500km daleko. U Kristiny vyjednáváme hlídání motorek, které musí zůstat na hranici, a chceme se s bratrem vyrazit do Alexandrie. Jsme zastaveni celníky, jeden z nás tu prý musí zůstat, navzdory mým námitkám, že účet s penězi je bratra ale on neumí ani sovo anglicky, takže musíme jet oba. Mamka přeposílá tedy peníze na můj účet, a já vyrážím do banky. Naštěstí stačilo jet 12km do vesnice Sallum. Tam musím přespat, druhý den vyzvedávám 2500liber a vracím se na hranice. Egyptští milostpáni mi sdělují, že teď chtějí 2800 liber. Opět tedy musím do Sallumu. Téměř po týdnu čekání nám je sděleno, že za naše půl století staré motocykly musíme zaplatit, prý vratnou zálohu 100 000 liber. To už je i na moje nervy hodně, objednávám, za 800 Euro, víza zpět do Libye.
Necháváme si úředně zabavit motorky, sedáme na bus v Sallumu a vyjíždíme do Gízy, mrknout se na pyramidy. Hned první taxikář se nás snaží okrást, ostatně všichni už v Sallumu se mě snažili okrást, od hotelu, přes internetovou kavárnu až po pekaře. Hned u vchodu k pyramidám nastávají potíže. Celou dobu jsme sledováni policií. Jelikož já s bráchou Filipem vypadáme asi jako teroristi, jsme důkladně prošacováni. Je nám zabaven nůž, asi abychom nezničily pyramidy. O padesát metrů dál nás šacují znovu, tentokrát musíme i rozbalovat spacáky. To už je opravdu příliš, začínám dost nadávat veliteli, vysvětluji mu, že já jsem občan České republiky, Evropan, ne Arab, takže nejsem terorista. Řvu a prskám mu do obličeje otázku, kolik teroristů z Evropy tu už měli, po dlouhé pauze se mi dostane odpovědi, ž hodně. Balíme si věci a vracíme se busem zpět do Sallumu a na hranice. Dne 11. září se vracíme zpět do Libye, odjezd nám trvá celý den.
Popsal jsem zde jen malou ukázku egyptských národních zvyků, kterými v Egyptě vítají nezávislé cestovatele. Kdybych měl popsat všechny schvály, které nám dělali nejen policisté a vojáci, ale i většina běžných lidí, těžko by se objem článku vešel do přílohy mailu. Stručně řečeno - nedoporučuji individuální cestování po Egyptě.