Kulturní šok

    Nevyhne se nikomu, u každého ale přichází různě rychle: někdo si jej prožije v prvních dnech příjezdu do cizí země, jiný třeba až za dva měsíce. Nejsou proti němu imunní ani zkušení cestovatelé a pokaždé, když se vydáte na cestu, jej prožijete znovu. Průběh kulturního šoku je vždy stejný a lze v něm rozlišit tři fáze.

    První fází, navazující na období cestovních příprav, těšení a očekávání je nekritické nadšení, euforie a fascinace cizí kulturou. Po příjezdu do vysněné exotické země vám ve srovnání s vaším domácím světem bude vše připadat nové, fantasticky barevné, zajímavé, voňavé a skvělé. Domorodci se vám budou zdát mnohem otevřenější, přátelštější a srdečnější než všichni ti studení a nudní lidé, kteří vás obklopují doma. Budete oslněni jejich úžasnou asijskou filozofií a budete snít o tom, jak by to bylo skvělé, kdyby ten moudrý východní přístup k životu přejali i všichni sousedé u vás doma na Žižkově.

    Druhou fází kulturního šoku je vystřízlivění, frustrace a deprese. Zatímco v předcházející fázi jste viděli jen kladné stránky cizího světa, teď se to zrcadlově otočí: začne se vám zdát, že cizí kultuře vůbec nerozumíte, že je všude špína, všichni domorodci jsou hloupí, záludní a zlí a neustále se vás snaží okrást. Jídlo bude moc pálivé, autobusy přeplněné, uvědomíte si že je vám horko, že štípou komáři... Slabší povahy (i mezi námi takoví byli) se uzavírají do sebe, propadají depresi, urychleně kupují letenky a prchají domů, i když původně plánovali mnohem delší pobyt. Tito lidé pak doma na potkání vyprávějí historky o špinavé Asii plné nebezpečí a nemocí, kde se nedá žít.

    Jak kulturní šok léčit? Po nějaké době frustrace odezní sama, lze tomu ale napomoci. Zastavte se na nějakém příjemném místě, zajděte si do kvalitní dražší restaurace na evropské jídlo, zatelefonujte domů, přečtěte si noviny se světovým zpravodajstvím, poslechněte walkmana s českými kapelami. Někomu se jako léčba osvědčilo pořádně se opít až ztřískat a ráno se probudit sice s kocovinou, ale bez psychických problémů. Krize za pár dní přejde a teprve v třetí fázi, po odeznění kulturního šoku, uvidíte svět kolem sebe takový, jaký opravdu je.

    Přesto vás jednotlivé fáze kulturního šoku poznamenají: mnoho lidí si po jeho absolvování vyvine k domorodcům psychologicky zajímavý vztah, v němž se neoddělitelně mísí láska s nenávistí. Indy lze nenávidět pro jejich hlučnost, vlezlost a nečistotnost a zároveň je milovat za jejich otevřenost, pohostinnost a stálou snahu pomoci. Buďte také připraveni na to, že po návratu domů prožijete všechny fáze kulturního šoku znovu. Tentokrát vás ale bude střídavě fascinovat a štvát vaše vlastní kultura a bude se vám stýskat po Asii a jejích obyvatelích.

    Než si na jiný svět kolem sebe zvyknete, čeká vás také psychická únava. Pramení ze dvou důvodů. Prvním je absolutní nedostatek soukromí - ulice asijských měst jsou ve srovnání s Evropou přeplněny přelévajícími se masami lidí, v autobusech a vlacích se nedá pomalu ani stát, všichni se na sebe tlačí a tisknou. Druhým atakem na nepřipravenou západní psychiku je přemíra nových vjemů. Prvních pár dní po příjezdu do Asie stačí chodit dvě hodiny ulicemi Dillí, Pekingu, Bangkoku či Jakarty (kde na člověka útočí pokřikující prodavači, žebráci, cinkající rikši, troubící taxíky, desítky zápachů a vůní a tisíce dalších novinek), abyste zbytek dne strávili zcela psychicky vyčerpáni s třeštící hlavou na lůžku v hotelu. Situace se ale většinou brzo upraví sama.