Lihový vařič v zimě

Vzal jsem si svoji lehkou vařící soupravu ze starého jídlonoše (je z velmi tenkého hliníku) a vodu z domova, jenže pak jsem si řekl, že to zkusím opravdově. Roztopil jsem vařič a do ešusu nabral zmrzlý sníh. Asi po 3 minutách hoření jsem na závětří položil ešus a sníh po malých zmačkaných hrudkách přidával. Po dalších 12 minutách jsem měl cca 1 l vařící vody. Bohužel jsem neodhadl množství lihu, tak jsem musel další nalít znovu.
A pak už jsem si jen vychutnával vřelý čaj za pobavení okolo procházejících výletníků, neboť jsem tak činil v lesoparku. Doba vaření tedy nebyla zrovna krátká, ale při té venkovní teplotě to považuju za velmi dobré. A taky to asi bude chtít natrénovat.

Zapálení vařiče: roztápím jej tak, že naplním lihem vařič a vložím jej do závětří. Pak nastříkám v závětří okolo něj trošku lihu, který zapálím. Od něj se sám zažehne líh ve vařiči.  Co se týká výhřevnosti, vařič asi prochládal od podkladu. Chtělo by to asi nějaké nožičky, které by jej oddělily od podkladu.  Bylo na líh již hodně chladno, pomalu a špatně zplynovával. Nicméně toto vaření nepovažuju za ztracené. V porovnání s Trangií je to horší, ale ne zase o moc.

Tento příspěvek je zařazen do dalšího. kola soutěže TESTOVNY o ceny firmy ACRON.