Nízké Tatry - víkendový přechod

Pro jistotu taháme mačky, sněžnice a hole. Vlak odjíždí Z Ostravy v 17:30. Má samozřejmě zpoždění, ale protože svítí slunce a zpívají ptáci, tak nám to zatím nevadí. Až po příjezdu do Žiliny zjišťujeme, že další spoj ujel. Do Rožmberku se dostáváme o hodinu později a autobus do Liptovské Lužné odjíždí až za hodinu. Blízká příjemná kavárnička nám čekání usnadňuje.

Z Liptovské Lužné vede žlutá turistická značka až na hlavní hřeben Nízkých Tater. Nastupujeme na ní něco po jedenácté v noci. Cesta je pochopitelně strmá a po nějaké době se objevuje první sníh. Nasazujeme sněžnice a pokračujeme úzkým korytem mezi stromy vzhůru. Občas se nám cesta ztratí mezi stromy, ale většinou se s ní po chvíli bez problému shledáme. Na hřeben to má trvat 2 a půl hodiny. Ve dvě hodiny ráno už ležíme ve stanu zachumlání do spacáku a dojídáme čínskou polívku. Ještě se chvíli hádáme na kolik hodin nastavit budík, ať stihneme východ slunce, ale v zápětí už si přejeme dobrou noc a vyčerpáním usínáme.

Východ slunce jsme stihli. Rychle vylézám a fotím probouzející se nádherný den. Vaříme čaj a balíme, chceme za hezkého počasí dojít až na Chopok. Neustále se střídá suchá tráva a sníh. Některé kratší úseky jdeme již bez sněžnic. Nebaví nás pořád je nasazovat a sundávat. V sedle pod Zamosteckou hoľou se zastavujeme a jdeme zkontrolovat v mapě zaznamenanou kolibu a pramen. Obojí není těžké najít, ale koliba je značně rozbitá a uvnitř nacházíme jen  tři (pro skromnější návštěvníky) dvojpostele. V případě nouze není důvod proč zde nepřenocovat – pršet dovnitř nebude. Nabíráme vodu a vracíme se zpátky na holý hřeben. Z něho po levé straně sledujeme v nepatrném oparu zasněžené vrcholky Vysokých Tatry. Mezi Ďurkovou a Chabencem se nachází další „Turistická útulňa“ s pramenem svedeným do vydlabaného kmene stromu. Asi ve 4 hodiny přicházíme na Kamennou Chatu pod Chopkom. Vyčerpáni sedíme na terase před chatou a sušíme promočené boty a propocené trička. Vaříme polívku a guláš s kus kusem. Zapíjíme to čajem. Na chatě se dá slušně a docela levně najíst, ale my jsme dáváme přednost vlastním zásobám. Potkáváme místní znalce hor, podle kterých bude zítra opravdu hnusně. Poslechneme a ubytováváme se za 150 slovenských korun. Poté co se ubytujeme, zdoláváme vrchol Chopku a ještě se jdeme podívat po okolí, než zapadne slunce. Po několika povedených expozicích (posuďte sami) si v chatě dopřáváme víno.

Ráno je vše zmrzlé a obloha zatažená. Snídáme místní bylinkový čaj se závinem a o půl deváté vyrážíme směr sedlo Čertovica. Venku je mlha a sněží. Bez zbytečných zastávek vyšlapeme až na nejvyšší vrchol Nízkých Tater – Ďumbier (2043 m.n.m.) kde se nezdržujeme dlouho – fouká, sněží a nic není vidět. Přesto se fotíme u vrcholového kříže a scházíme asi 20 minut zpět na červenou značku. Ta přes Ďumbier nevede, na vrchol je to asi hodinová, značená odbočka z chodníku. Teď nás čeká nepříjemný zasněžený traverz na Štefanikovu chatu. Zde si dopřáváme jen horký čaj,  ale dá se tu i ubytovat cca 250  Sk. Ze Štefanikové chaty je to dvě a půl hodiny na sedlo Čertovina, kde jezdí autobus. Zde naše putování končí. Kousek dál po červené značce se nachází opět jedna příjemná salaš, kde se dá za pár korun dobře najíst a přespat.

Veškeré potřebné informace naleznete na  www.hory.sk kde mají svou stránku i majitelé kamenné chaty.