Respekt k odlišnosti - vše s mírou

  Pár skutečných "špeků", o nichž se dosud nepíše ani v podrobných západních průvodcích, v našich průvodcích nenajdete - necháme si je v tajnosti, abychom jejich "jinakost" před vpádem cizinců ještě pár let uchránili. Tajit před českými či slovenskými cestovateli oblasti, o nichž se dočtete v kterémkoli lepším anglickém průvodci ale asi postrádá smysl. Buďte jen citlivými a ohleduplnými poutníky, kteří svět kolem sebe jen pozorují a co nejméně jej ovlivňují. Prosíme vás o to. Nejhorší věc, která vás na cestě může potkat, je totiž třeba to, když uprostřed liduprázdných rumunských kopců na břehu vysokohorského plesa najdete pohozenou plechovku od českého lančmítu, která nějakému barbarovi nestála ani za to, aby ji po sobě zase snesl z hor dolů. Národní hrdost je rozhodně to poslední, co při pohledu na české nápisy na zrezlé konzervě z masokombinátu Písnice v takové chvíli člověk pociťuje. Podobným lidem by se měly snad pro výstrahu ostatním sekat ruce.

   Už jen tím, že některé odlehlé oblasti vůbec navštívíte, se nechtěně podílíte na pokračujícímu rozvratu původních kultur, konfrontovaných s naší agresívní a uniformní západní monokulturou. Nedávejte proto domorodcům najevo, že ten "váš" svět je čistší, rozvinutější a lepší. Pokud se cítíte být bílými sahiby, povznesenými nad špinavé domorodce, zůstaňte raději doma a nepřispívejte k další "hamburgerizaci" a zestejnění světa kolem sebe (existují bohužel i lidé, kteří do Asie jedou s cílem ujistit se tu o své kulturní a civilizační nadřazenosti). 

  Člověk ale přece cestuje i proto, aby se změnil, překonal svou omezenost a uvědomil si, že ostatní mohou žít odlišně a vidět svět jinak, třeba i pro něj nepochopitelně.