Španělsky za pochodu

Již koncem prvního měsíce jsem byl schopen říci hned několik vět tak dobře, že by leckdo mohl zapochybovat o mém původu. Pravda, občas se vloudil nedostatek. Jednou jsem třeba narazil na velkou ohradu, u jejíž vrat byl nápis „Prohibido passar con peros“. Přeložil jsem si ho jako „Zákaz vstupu, objekt střežen psy“ a celý den jsem tuto překážku obcházel. Když jsem po měsíci zjistil skutečný překlad („zákaz vstupu SE PSEM“), přišla mi tato vynaložená námaha vskutku zbytečná.
Takovýchto jazykových „překlepů“ se za dobu 6 měsíců odehrálo mnoho a vždy mi překvapilo „nářečí“ v jednotlivých státech. K tomu také patří například slovíčko „tomar“ (ze slovníku –vzít, brát, uchopit, pít…). Prakticky v celé Argentině a Bolívii se běžně říká tomar un bus, un camion, uno colectivo (chytit/vzít autobus, kamion…). Oproti tomu v Peru se říká místo „tomar“  „cojear un bus“ a prý to je stejné. Tak jsem se v Peru postupně adaptoval i na tuto drobnou a nenápadnou změnu tak, že jsem slovíčko tomar takřka vypustil z paměti a dál jsem pokračoval ve své cestě. Na tuto záludnou záměnu jsem však znovu narazil, když jsem přejel hranice do Chile. V pohraničním městě Arica jsem překvapil svou otázkou „Donde cojear un bus?“ a myslel si, že se ptám po autobusu. Mladá paní se na mě divně podívala a poslala mě směrem na zastávku. Na její divný pohled jsem rychle zapomněl. Ale rychel jsem si na něj vzpomněl - mou otázku doprovázely v Chile vždy divné pohledy. „Donde cojear un bus?“, ptával jsem se. „Cože? Jako řidiče?“ odvětil mi (samozřejmě španělsky) jednou pobaveně se tvářící chlapík. Nechápal jsem, co tím myslí, a on tedy pokračoval. „Víš co znamená cojear? To je jako šukat, mrdat."

Tento příspěvek soutěží o cenu rubriky Humor na cestách.