Z Krymu do Afriky

Rozdělení funkcí na cestách vypadá tak, že Filip zajišťuje motorky a já ten zbytek. Filip na cestu do Afriky zvolil a spolu s dalším bráchou Pavlem připravil mašiny ČZ 250 typ Sport z let 1962 a 1964. Já jsem sháněl informace, zajišťoval víza, lanařil sponzory. Před námi byla cesta přes Rakousko, Itálii, Tunisko, Libyi, Egypt, Jordánsko, Sýrii, Turecko, Gruzii, Turecko, Bulharsko, Rumunsko, Maďarsko a Slovensko. Předposlední červencový den se porozhlížím po loučících se sousedech a kamarádech. Filip ještě pořád ani pořádně neví, kam jedeme. Možná líp. Strávili jsme přípravami více než půl roku. Kromě sponzorů nám pomáhala naše rozvětvená rodina. A teď vyjíždíme. Není cesty zpátky.
Dálavu bereme útokem. Před Havlíčkovým Brodem poprvé spíme. Motorky nedobíjí, takže dopoledne 31. července padá na opravy, ačkoliv motorky vyjely na cestu pár hodin po kompletní rekonstrukci. To by samo o sobě nebylo tak strašné, kdyby nám 1.srpna. v 17 hodin nejel z Italského Livorna zaplacený trajekt.
Z Havlíčkova Brodu pokračujeme směr Jihlava. Za Jihlavou nám na cestě do Znojma oběma praskají nádrže na benzín. Není čas spravovat, bereme prostě méně paliva. Za pozdního odpoledne stojíme na česko-rakouských hranicích. Policista se na nás podezřívavě dívá, ptá se kam jedeme. ,,Do Afriky“, zazní jednoznačná odpověď. Policista nás pouští se slovy: ,,No dobře no, ale nejdřív si spravte přední světlo…“. Další opravářskou zastávkou je tedy Vídeň. Z Vídně pokračujeme na Graz, Filip nesvítí, má slabou baterii. Spěcháme, mašiny jedou na plný plyn. Zanedlouho zadírám poprvé píst. Na půli cesty do Grazu Filip opravuje znovu dobíjení. Jedno už funguje, dobíjím tedy pro oba a jedeme dál. Tedy než zadřu podruhé, na dobro. Bratr v hustém dešti rozdělává motor. Po odstranění závady to naše motorky smaží po rakouských dálnicích rychlostí 100-110km / hod do Itálie.

Italské prázdniny

V 11 hodin vjíždíme do Itálie. Máme před sebou zhruba 500 km, které bychom měli zvládnout za 6 hodin..Přes Benátky spěcháme v dešti na loď.Nestihli jsme ji. Večer kempujeme na dálničním odpočívadle před Boloňou. Do Livorna, vzdáleného 14 km od Pisy, dojíždíme další den odpoledne. Trajekt i s našimi penězi už dávno brázdil vody Středozemního moře. Nepočkal. Rošťák. Zůstáváme v Itálii týden. Na věž v Pise výšlap neděláme, protože vstupné je 15 Euro za jednoho, což je zlodějna.