Zmrzačený Čech v Indii

Vzhledem k tomu, že před mým odjezdem do Indie jsem trošku nestíhal a domů jsem přišel kolem páté ráno, když už byli rodiče připraveni mě odvézt na letiště, nestihl jsem se oholit a žiletku si samozřejmě nepřibalil.

Po 3 týdnech neholení už to začínalo být trošku nepříjemný, a tak jsem jednoho dne usedl do indického holičského křesla a čekal, co se bude dít. Základem úspěchu bylo mě oslepit. Tudíž jsem musel odložit brýle, což je pro mě vlastně jako by mi dali pásku přes oči... Holič si na mě vzal dokonce i novou žiletku a já se začínal klepat strachy. S břitvou na krku jsem si předříkal snad všechny hindí, buddhistické, muslimské a křesťanské modlitby a jen si představoval, jak se mi břitva zarývá hluboko do hrtanu...

Asi po deseti minutách břitvu odložil a já jen cítil, jak mi teče krev po celém obličeji. Asi se nakonec chtěl ukázat v dobrém světle a začal to maskovat nějakým hrozně pálivým mejdlem, mastičkama, pudrama a kdo ví čím ješte. Na závěr, aby si zaručil spokojenost zákazníka, vzal rozprašovač a začal mi stříkat vodu do očí. Pak se chudáka poloslepého cizince zeptal, jestli je vše ok, naúčtoval mu 15 rupek a vyhnal ven.
Nevím jestli je vše ok - obličej mě pálí ješte teď, ale byl jsem rád, že žiju a co nejrychleji jsem vypadnul. Adrenalinu víc než při bungee skoku za pouhých 9 Kč!

Následující den jsem si v jeskyních skoro ukopnul palec, který úplně zmodral a na levou nohu nemůžu skoro došlápnout. Kulhám tady po městě jako mrzák s obličejem rozřezaným od holiče a celým tělem poštípaným od blech a moskytů. I místním rikšařům se mě už zželelo a za pár vět v hindí při sklence sirupu z cukrové třtiny mě vozí po městě zadáčo.
Že by přece jenom nebyli Indové tak špatní?

http://cizavindii.bloguje.cz