Jak jsem si přivezl z Rumunska psa

Nápad jsem zavrhl, psa přeci nemůžu brát s sebou autobusem. Šli jsme spát, ale ja o tom malém štěněti přemýšlel celou noc. Řekl jsem si, že když tam ráno bude, tak ho beru.
Ráno se probudím, otevřu stan a pes leží u vchodu. Rozhodl jsem se, že ho dostanu domů. Dal jsem mu trochu polívky k snídani, což byla chyba, jak jsem později zjistil. Byli jsme domluveni s majitelem hospody, kde jsme večeřeli, že nás vezme do města Hateg. Přišli jsme k hospodě, dali jsme batohy do auta. Mezitím hospodský hodil po psovi kámen. Ten běžel pryč. Doběhl jsem ho a přivedl zpět. Uvázal jsem ho na šátek a ke šňůrce od stanu. Vzal jsem ho do náruče, že s ním nastoupím, ale hospodský se rozčílil a vyházel nám batohy z auta. Psíka nesnášel. Odjel pryč.

Cesta z hospody

Já věděl, že si ho musím vzít, pes byl závislý jen na této hospodě, kde mu občas dali servírky najíst. Šli jsme pěšky po silnici, ale nic tam nejezdilo, protože silnice končila u přehrady Gura Apei (nejvyšší sypaná hráz v Evropě). Najednou jela stará Dacie. Řidič zastavil, dal nám batohy na střechu a dovezl nás až do Hategu. Původně do tohoto městečka nechtěl, ale i když si nechal zaplatit, tak pořád méně než hospodský. Zde jsme se rozloučili se dvěma kamarády a pokračovali jsme s mojí bývalou přítelkyní do města Deva, odkud jsme měli zajištěny zpáteční lístky na bus Eurolines.

Pes v autobuse

Do města Deva nás vzal tranzit - něco jako autobusová doprava, akorát že pes s námi ráno posnídal polévku a rozbité rumunské silnice a zatáčky udělali své...Vyzvrazel celou snídani na podlahu, naštěstí jedna slečna z tranzitu nám dala věci na utření a řidič byl rozumný, tak nás dovezl až do Devy. V Devě jsme si nakoupili, vzal jsem si krabici od Ramy, kam jsem dal psa. Řidiči od Eurolines mně psa samozřejmě nechtěli vzít. Nechal jsem si propadnout lístek, odjela jen kamarádka domů.

Rum s čipem

Zůstal jsem opuštěn se psem v cizím městě. Hledal jsem místo, kde postavit stan a přespat. Zjistil jsem, že jede vlak druhý den až do Brna. Přespal jsem za městem a ráno jsem začel shánět veterináře. Byl tam mladý doktor, co za 24 euro očipoval psa a vystavil mu pas. Tak mi svitla naděje, že psa převezu domů. Psa jsem pojmenoval Rum, když je z Rumunska. Vyměnil jsem všechna eura na rumunské Lei a koupil si lístek na vlak. Pes prý nepotřebuje lístek do vlaku.

Lístek na psa ano či ne?

Při čekání na nástupišti jsem potkal Čechy. Všichni měli místenky, jen já ne. Po příjezdu vlaku jsem si přisedl do kupé ke slovenským klukům. Jen jsme se rozjeli, přišel průvodčí a chtěl po mně místenku a jízdenku pro psa. Moje tvrzení, že malý pes nepotřebuje jízdenku ho nezajímalo, chtěl 70 Lei.Když jsem mu podával dvě 50lei bankovky, vzal si jednu a odešel, aniž by mi dal lístek. Radoval jsem se, že jsem ušetřil 20 lei do té doby, než na hranicích s Maďarskem přišel maďarský průvodčí. Chtěl po mně 17,6 euro za psa. Žádná eura jsem neměl, vše jsem vyměnil na lei. Vzal mi i mojí jízdenku a se slovy, ať si vyměním na mezinárodní měnu, odešel. Slováci z kupé se na mě složili a dali mi eura. Když průvodčí znovu přišel, tak jsem požadoval lístek na psa, jinak že mu nedám peníze. Najednou dělal průvodčí hodného, že malý pes nepotřebuje lístek.

Po těchto zkušenostech jsme psa schovali - slovenský i český průvodčí ho ani neviděli. Jsem moc rád,že jsem si Ruma přivezl, jsem zvědav jak velký pes mi z něho vyroste.