Vydří stezka v národním parku Tsitsikama

Jako bych nakoukl do paralelního světa. Kousek za vstupní branou potkávám pyšně si vykračujícího ibise hagedaše, ale jinak celý park působí překvapivě tiše. Takzvané zvuky divočiny, typické pro severněji položené savany, jsou zde nahrazeny téměř mystickým klidem tajuplných lesů Bretaně a Walesu. Jako bych ani nebyl v Africe a zpoza rozložitých kmenů na mě mohla každou chvíli vykouknout skupina druidů nebo dokonce samotný král Artuš se svou kamelotskou družinou. Také mé tábořiště je téměř opuštěné. Jen jedna malá skupinka mužů postává kolem svých stanů a z jejich hovoru je patrné, že se zítra vydávají na trek po Otter Trail (Vydří stezce). Protože již zbývá jen pár okamžiků, než zapadne slunce, zamířím svůj pohled co nejrychleji na jih, abych si potvrdil, co by mi řekla i ta nejlevnější mapa. Dále už nic není, jen voda, voda, led a Antarktida. Tuto noc strávím v kempu na konci světa a nikdo mi to už nikdy nebude moci vzít. A mí svědci? Těmi ať se stanou namyšlený ibis a shovívavě se tvářící Jižní kříž nad hlavou.

Ráno potkávám skupinku z předchozího večera a přidávám se k nim. Otter Trail je dlouhá 48 kilometrů a probíhá od ústí řeky Storms až po malebné Nature´s Valley. Část trasy vede mlžným pralesem. Někteří znalci tvrdí, že to je jeden z nejúžasnějších treků v Africe, možná i na světě. Z časových důvodů bohužel nemůžu absolvovat trek celý. Vydávám se pouze na první část stezky, která končí u vysokého vodopádu přepadávajícího z příkrého srázu rovnou do moře. Tři hodiny se plahočím přes kamenné bariéry, pořád nahoru a dolů, nahoru a dolů, než poprvé spatřím, jak se příboj rozbíjí o pobřežní skály a v milionech mořských krystalů se spojuje s padající vodou. Krátký odpočinek a nezbytný návrat. Ano, i toto je zkušenost Vydří stezky: naplnění střídá ztráta, hluboký prožitek mizí a lze ho jen s obtížemi restaurovat.