Hladový smutek za mrtvé šíity

Kargilané jsou převážně šíité a drží smutek za tu vraždu, o které nic nevíme. Vlastně všechno je zavřené. Běžíme na internet, abychom zjistili, že šíité měli nějaký velký svátek, shromáždilo se jich na tisíce ve velké mešitě a pak vypukl chaos, že prý na mešitu chtějí útočit sunnité bombami a spousta lidí se při úprku pošlapala a pak s nimi ještě spadl most či co. Zprávy jsou zmatené, na fotkách hrne buldozer hromadu pantoflí, které si před mešitou prchající věřící nevyzvedli a už také nevyzvednou, protože jsou mrtví... Přes tisíc mrtvých, jsou první odhady.

Moc se necítíme. Aspoň že v akci nejsou namočení Američané, to bychom asi rychle prchali. Zaměnit Čecha za Američana – vždyť vypadáme přece úplně stejně – je pro Asiata či Afričana velmi snadné. A náboženský fanatismus, jak známo, zaslepuje. Od amerického útoku na Afghánistán mě na cestách muslimskými zeměmi provází pocit, že slíznout odplatu za vraždění muslimských bratrů kdesi jinde ve světě našimi křesťanskými „souvěrci“ může být jednodušší, než se zdá. Ale strach má vždycky velké oči... Za hodinu všechny krámky otevírají. Obžíráme se zase u masíčkáře.