Práce na farmě v Norsku

Práce na farmě
Mým dočasným domovem se stala farma ve vesnici Snaosa ve střední části Norska, oblasti nazývané Trondelag, vzdálené 10 hodin jízdy severně od Osla. Farmářstvím se tam živí většina obyvatel.

Pomáhala jsem paní jménem Rigmor, která vlastnila 38 ovcí a na farmě žila sama s 15letou dcerou Kine Ain. Koncem dubna, kdy jsem na farmu přijela, začíná tvz. „lambing season“ – až do začátku června se rodí jehňata. Ovce rodily a Rigmor je musela každé dvě hodiny ve dne v noci kontrolovat, aby v případě komplikovaného porodu mohla zasáhnout. Není tedy divu, že potřebovala pomoc. Můj pracovní den začínal V osm ráno krmením ovcí a dodáváním čerstvého sena a siláže a končil večer opět krmením. Zbytek dne jsem dělala všechno, co bylo na farmě a v jejím okolí potřeba. Natírání oken, uklízení, zametání, malování, sázení stromků v lese, .. Byla to dřina, ale věděla jsem, do čeho jdu. Pracovala jsem maximálně 35 hodin týdně, jak bylo dáno ve smlouvě.

Lidé
Rigmor se snažila usnadnit mi pobyt v Norsku a brala mě na návštěvy ke svým přátelům. Na tak malé vesnici, jakou byla Snaosa, je holka z Čech atrakcí. Norové jsou velmi přátelští, přímí a čestní lidé. Když se na něco ptají, skutečně se o to zajímají a chtějí slyšet odpověď. I sedmdesátiletí jsou v Norsku schopni alespoň základní komunikace v angličtině. Bohužel, lidé mého věku (mladší 30 let) ve Snaose prakticky vůbec nebyli. Studenti středních škol jezdí domů jen na víkendy, z vysokých škol pak jen na prázdniny, tj. třikrát do roka. O to příjemnější bylo zjištění, že 5 km od naší farmy pomáhá v jedné rodině Katka – moje vrstevnice z Čech.

Doprava
Norsko je jedna z nejbezpečnějších zemí, na vesnicích se nezamykají auta ani domy. Stopování je neobvyklé, ale bezproblémové i pro samotnou ženu. V méně turistických oblastech však nepotkáte téměř žádné auto, takže lepší je cestovat vlastním dopravním prostředkem. Katka měla k dispozici auto své rodiny, s kterým jsme vyjížděly na výlety do okolí. Vzdálenosti zde mají zcela jiný rozměr než u nás. Nejbližší město Steinkjer, s kinem, hospodou a obchody, bylo vzdálené 60 km. Snad právě velká vzdálenost od civilizace naučila Nory trávit volný čas lépe než my. Chodí na ryby, které si pak opečou na ohni, loví soby a losy, sportují a navzájem se navštěvují doma.

Alkohol
Je známo, že v Norsku alkohol drahý. Málokdo však ví, jak se tam prodává. Koupíte jej jenom ve specializovaných obchodech ve větších městech. Tam dostanete lísteček s pořadovým číslem a po vyvolání vašeho čísla jdete k přepážce, kde vám prodavačka tajuplně ukáže požadovaný alkohol. Pouze v jednom městě jsem viděla tento obchod upraven jako samoobsluha. Vynalézaví Norové však kromě toho, že nakupují alkohol levněji ve Švédsku, si ho pálí doma. Starší generace má v oblibě spíš kávu. Vypijí až 5 hrníčků za večer. Oblíbený je rovněž karsk (čti kašk), což je trocha kávy a spousta vodky nebo jiného alkoholu.

Zajímavá místa
Ačkoliv slovo "polární" je synonymem zimy, za polárním kruhem bylo v polovině června přes dvacet stupňů a lidé se koupali v moři. Ve Snaose bylo celé noci relativně světlo, jen kolem půlnoci se trochu zešeřilo. Díky Rigmor jsem se dostala i na území bílých nocí – za polární kruh, kde jsem trávila týdenní dovolenou. Za těchto bílých nocí jsme na loďce lovily ryby, projížděly kolem fjordů s úchvatnými pohledy na měnící barvu hory. Samotné půlnoční slunce jsme zahlédly těsně nad mořem, když jsme vyjely na kopec, odkud byl nádherný výhled na prosluněné fjordy a město Bodo (preskrtnute první o). Zahlédli jsme také Saltstraumen - největší mořský vír na světě, který vynáší nad hladinu ryby. Chechtaví racci čekají těsně nad hladinou na úlovek, který jim skočí sám až do zobáku.

Města
Norská příroda je fascinující - v autě sedíte přilepeni u okna a nemůžete se vynadívat. Města už tak zajímavá nejsou. Výjimkou je Trondheim, který byl před 1000 lety královským sídlem a v Nidarosově dómu byli norští králové korunováni. Díky olympijským hrám v roce 1994 zná řada lidí Lillehammmer, kde můžete obdivovat lyžařský skokanský můstek i s jeho návštěvníky.

Náklady
Poplatek pracovní agentuře za zprostředkování činil kolem 8000 Kč, pracovní vízum stálo 2000 Kč, cesta autobusem tam a zpět 4000 Kč. Pracovní pobyt v Norsku tedy není levnou záležitostí a v případě working guest ani nijak zvlášť finančně výhodnou – kapesné bylo stanoveno na 863 NOK (2400 Kč). Nelituji jediné koruny, které jsem do této zkušenosti investovala.

Máš jiné zkušenosti s prací v zahraničí?
Poděl se o ně s ostatními čtenáři Kalimery!
Článek zveřejněný i v tištěné podobě časopisu Kalimera
získává slevu 10 USD na službu vrácení daně
od společnosti TAXBACK.
Platí pro příspěvky došlé do 30. ledna 2006.