Vyhledej
Rady na cesty
> cesty s dětmi
> doprava
> nebezpečí
> nedej se
> praktické
> ubytování
Vybavení
> jak vybrat
> literatura
> materiály
> novinky
> testovna
Turistika
> cyklo
> expedice
> hory
> lyže a sněžnice
Práce v zahraničí
> zkušenosti
On-line cesty
> seriály
> blogy
> humor
Nejčtenější články
Novinky emailem
Partneři

Portál o inline bruslení nejen na Ladronce

přehledný seznam kempů

Spolujízda.eu - server pro spolujízdu

Diashow ze Severní Ameriky

Královédvorsko
 Ubytování, restaurace, turistika ve Dvoře Králové n. L. a okolí.

www.Cottage.cz
Portál o turistice a ubytování v NP České Švýcarsko.


Vybavení do přírody




Naše ikona:

Průvodce světem vybavení a cestování

.

ČRAfrikaAmerikaAsieAustrálie a OceánieEvropaStř. východ
KALiMERA > Fórum > Filipovic Latinskoamerické Melicharoviny 2006 - díl první - Peru

Filipovic Latinskoamerické Melicharoviny 2006 - díl první - Peru
PRAMENY AMAZONKY Výlet do pramenné oblasti Amazonky jsem bral především jako aklimatizační trek pro pozdější pokus o výstup na sopku El Misti (5.822 m). Již samotná několikahodinová cesta místním autobusem z Arequipy do výchozího bodu, vesnice Caylloma, byla moc veselá. Po téměř pěti hodinách cesty bez zastávky, z toho většinu po nezpevněné cestě plné děr, jsem byl nucen prodrat se přeplněným autokarem a přimět řidiče zastavit. Močové měchýře domorodců, kteří celou cestu něco pijí a jedí, dosahují nenaplnitelných rozměrů... Za pět solů (cena odpovídající 1/4 grilovaného kuřete) jsem ve vymrzlém městském hostelu přečkal do dalšího dne. Caylloma je důlní vesnice v nadmořské výšce 4.600 metrů, tedy aklimatizace sama... Prohodil jsem několik vět se zvědavými domorodci a vyrazil na výlet. Peruánské mapy těchto oblastí sice existují, ale orientace v nich je trošku složitější kvůli nedostatku reliéfu a značné generalizaci mapy. Okolí Cayllomy je poměrně rovinaté a malých terénních nerovností je na mapách v měřítku 1:100.000 vyznačena přibližně polovina, bohužel není úplně jasné která. Stejné je to s potoky a menšími říčkami, v této části roku je vody málo a hodně z nich je vyschlých nebo se ztrácejí v podmáčených zelených bofedales. ... První den výletu jsem strávil cestou z Cayllomy k laguně Parihuana (4.525 m). I při překonávání jen malého převýšení v průběhu dne cesta moc neubývala. Chůze nejen po sypké suti, ale po obecně nepevném podkladu hodně zdržuje a občasné pobloudění si také vybralo svou daň. Ohromně se hodily tyče od bývalého telegrafu, sem tam zdobící neutěšenou krajinu (podle mapy jako by byl telegraf zprovozněn včera), vedly mým směrem. Celý den foukal jemný suchý vítr a odpoledne se z černých mraků vysypalo trochu krupkovitého sněhu. Za soumraku jsem sešel do cca 4.500 metrů na rovinatou pánev Parihuanapampa, resp. alespoň jsem si to myslel. Padla noc a s ní znatelně i teplota. Výškoměr měl trošku slabší baterii a s klesající teplotou postupně vypověděl službu, včetně kompasu. Z batohu jsem vyhrabal nedoceněnou klasickou buzolu (ještě o odborníků z NDR), která zachránila situaci: dovedla mě k potoku. Rychle jsem postavil stan a začal vařit, voda byla trochu kalná, ale chuť levného pytlíkového čaje to moc neovlivnilo... To, co jsem za svitu baterky považoval za potůček, byla jen podlouhlá louže. Po ránu zamrzlá. Teprve za necelou hodinu jsem po rovince došel k Laguně Parihuana. Pochodovalo v ní velké hejno plameňáků a okolo se pásly alpaky, takový normální den v Andách. U potoka, který do jezera přitékal jsem nabral vodu na hlavní část dne. Svítí sluníčko a i na nepatrném větru člověku hodně rychle vyschne v krku. Cesta ubíhá rychleji než včera, protože je dobře k nalezení a konečně se blížím k horám, konkrétně k širokému, ledem ohlazenému, údolí říčky Lloqueta. Právě Lloqueta odvádí vodu z pramenné oblasti Amazonky, vzniká soutokem Carhuasanty a Apachety o několik kilometrů výše v údolí. Pozdě odpoledne potkávám dva pastevce, s rádiem v ruce jdou (slovy typického Evropana) "odnikud nikam". Každopádně šli napříč přes moji cestu a málem jsme se minuli (takové kdo s koho, nechali jsme vycukat nervy a pak oba uhli ze svého směru a sešli se na neutrální půdě...). Konečně stoupání. Minul jsem jezero Carhuacocha a potkal ještě několik místních, kteří praky lovili sympatické činčilovité "králíčky" viskača. Upřímně, moc jim to nešlo. Překonáním malého sedla jsem se přehoupl do údolí Lloquety a na jeho plochém širokém dně těsně před soumrakem rozbil tábor. Večeře na způsob rýže s kuřecí příchutí bez chuti byla dobrá jen díky značné únavě. Zkuste si někdy uvařit klasickou rýži těsně pod vrcholem Mont Blancu, ani 3/4 hodiny "vaření" při 80°C z ní neudělají pochoutku... Čas snídaně. Špinavý ešus opět přes noc neprokázal své samočisticí schopnosti. Navíc v něm zmrzla voda a uvěznila tak lžíci. Naprosto neřešitelná situace, když se vám nechce ráno ze spacáku vystrčit ani nos... V rámci aklimatizace se nikam neženu a čekám na paprsky dopoledního slunce. Jasná obloha nic nemění na tom, že podmáčené trsy místní vegetace champa jsou ještě pořád zmrzlé a dobře se po nich jde. Po údolí je poházeno několik domků s kamennými ohradami, které slouží pastevcům alpak. Alpaky mají většinou dost rozumu, než aby se s podivným cizincem setkaly tváří v tvář. U soutoku - zrodu Lloquety - se vydávám doleva, širokým údolím Carhuasanty. Poslední domky pastevců jsou okolo 4.800 m n.m. Právě zde obědvám gumové housky se sýrem a rajčaty, ostatně jako každý den. Podle mapy, výškoměru, fotografií a především zdravého rozumu se ploužím po pravém svahu údolí, pěkně nahoru, abych nabral výšku. Velmi omezené možnosti reliéfu dávají tušit můj dnešní cíl, jezírko "Bohemia" v horní části povodí, přímo na skalním prahu pod zasněženým Nevado Mismi (5.628 m n.m.). K laguně Bohemia jsem došel za nízkého západního slunce. Krásných 5.150 metrů nad hladinou moře (nenávidím to slané...), perfektní rozhled, pitná voda, čistý vzduch - zkrátka ideální tábořiště, i když na jemné suti. Přes nezvykle řídký vzduch nezvykle klidná noc, zima v normálu, ve stanu komfortní -2°C . Asi v půl páté ráno mě probudilo silné zachvění země. Zemětřesení jsou v tomto koutu Peru častá a srázy nad jezerem nejsou tak prudké, aby se nějaké kamení dosypalo až ke stanu. Doufám. Nedosypalo. Vstávám v osm se sluníčkem. Ještě před ovesnovločkovou snídaní fotím okolí a zachytávám první teplé sluneční paprsky. Když se den zlomil v půli, dosáhl jsem hlavního hřebene El Mismi. Ve výšce okolo 5.350 metrů prudké slunce, zima a ostrý vítr ze sněhu vytvořily pole tzv. kajícníků (šp. nieve penitente). Sublimací přemrzlého sněhu se zde tvoří ledové jehly dosahující výšky cca 70 cm. Na hřebeni přecházejí kajícníci ve sněhová resp. ledová pole, po kterých se nedá bez maček bezpečně přejít. Pro mě to znamenalo obejít po hranici rozvodí (na jedné straně kopce teče voda do Atlantiku, na druhé do Pacifiku) až na konec údolí řeky Picomayo a do údolí sestoupit malým kaňonem. Tři hodinky navíc. Obloha se v odpoledni zatáhla a se silným větrem teplota okamžitě spadla o patnáct stupňů, na konečné 3°C. Bivakuji hluboko v údolí, v bezvětří u potoka v krásných 4.750 metrech. Následujícího dne mě čekal šestihodinový sestup do 3.300 m (5 h. chůze + 1 h. odpočinku), masáž na kolena, naštěstí ale už s relativně lehkým batohem a část náporu zachycují trekové hůlky. Nezaplatitelné. Výlet jsem zakončil ve vesnici Ichupampa a taxi-colectivem (místní doprava, sice taxík, ale nabírá lidi, dokud se vejdou, v našem případě jen šest...) dojel do městečka Chivay, turistické Mekky kaňonu Colca. Obligátní večerní návštěvě termálů Caldera nešlo odolat... A ráno hurá zpátky do Arequipy! EL MISTI Nepříliš slavný výlet na krásnou sopku El Misti (5.822 m) jsem podnikl za dva dny. Vybaven mapami, radami z místních CK a průvodce, šesti litry vody a dobyvatelskou náladou jsem nedělního rána vyrazil na "procházku na kopec nad městem". Kombinací taxíku a příměstského minibusu jsem se přepravil do vesnice Chiguata ve výšce 2.800 m n.m. Moc jsem neotálel - bohužel slunce už pěkně pražilo - a vydal se na cestu. Podle mapy a informací od každého, koho jsem potkal, směřuji na severovýchod, jakoby za sopku. Všichni domorodci svorně tvrdí, že "nahoru" se dá jen a pouze přes Pampa Los Huesos (česky "Pampa kostí" - proč asi???), planinu na východní straně sopečného kužele. Cesta se pořád tváří jako že je jasně viditelná a že jinudy to vlastně ani být nemůže... V brzkém odpoledni se na přibližně 50 metrech vzdálenosti široká cesta rozplynula v mírném svahu porostlém trnitým křovím a každých několik set metrů protnutým větší či menší strží. Samozřejmě v místech, kde už ani domorodé pastevce nepotkáte. Nádhera, začínají galeje. ...a trvají až do noci. Přibližně ve 4.000 metrech trnité křoví vystřídaly sopečný popel a trsovitá tráva ichu. Jde se mi o něco lépe, ale moc pomalu. Za svitu měsíce jsem se vyšplhal až do 4.650 m n.m. a rozbíjím tábor. Už teď je mi jasné, že pokud se nestane zázrak (tady velice nepravděpodobné), nebudu mít dostatek ani času, ani jídla a hlavně vody (co si nepřinesete, to nemáte, ale u kráteru na samém vršku je někdy sníh) na cestu až na vrchol, resp. na cestu zpět do Chiguaty. K bezpečnému zdolání kopce bych musel bivakovat minimálně o 500 metrů výše. Druhého dne se vracím, jen trochu oklikou, abych snížil na minimum riziko nuceného prostupu trnitou suchomilnou vegetací. Dokonce nacházím cestu, po které se na El Misti vydávají místní cestovky s klienty (jeepem se dovezete do 3.850 m, přenocujete v cca 5.200 m a pak se jde nalehko na otočku na vrchol a zpět k jeepu; pokud s vámi nešvihne vysokohorská nemoc, dá se to zvládnout). Po nekonečných čtyřech hodinách přes křovíčka a vyschlá koryta řek se dostávám do vesnice Chiguata a odtud busíkem do Arequipy. TAK příště to třeba vyjde :-))) *Filip Melichar, 2006 (Filip.Melichar@seznam.cz) Poděkování: B. Janskému za cenné informace a mapy pramenné oblasti Amazonky.
 
Přečteno 391x
 
Zpět
Zpět na blog

Přidat komentář
Z vaší země nelze přidávat komentáře. Pokud chcete přidat příspěvěk, zašlete nám jej prosím emailem.

Inzerce | O nás | Tištěná verze
KLUB KALiMERA
jméno:
heslo:
Přidat článek
Chcete se přidat?
Střípky
Běžky pro turisty i aktivní sportovce - podle čeho vybírat a jaké si koupit?Jak připravit své nové běžkyKontakty na horskou službu
Komerční sdělení
Vybavení na běžky - lyže, boty, hole, bundy, termoprádlo
Štěrba nabízí: