Vyhledej
Rady na cesty
> cesty s dětmi
> doprava
> nebezpečí
> nedej se
> praktické
> ubytování
Vybavení
> jak vybrat
> literatura
> materiály
> novinky
> testovna
Turistika
> cyklo
> expedice
> hory
> lyže a sněžnice
Práce v zahraničí
> zkušenosti
On-line cesty
> seriály
> blogy
> humor
Nejčtenější články
Novinky emailem
Partneři

Portál o inline bruslení nejen na Ladronce

přehledný seznam kempů

Spolujízda.eu - server pro spolujízdu

Diashow ze Severní Ameriky

Královédvorsko
 Ubytování, restaurace, turistika ve Dvoře Králové n. L. a okolí.

www.Cottage.cz
Portál o turistice a ubytování v NP České Švýcarsko.


Vybavení do přírody




Naše ikona:

Průvodce světem vybavení a cestování

.

ČRAfrikaAmerikaAsieAustrálie a OceánieEvropaStř. východ
KALiMERA > On-line cesty > seriály > Balkán na motorce

Albánie bez orlů

Milan Loucký / 2.08.2007
Odjíždím směrem na Elbasan a silnice zde již nevede údolím, ale přímo po úbočích zdejších hor. Na jejich vrcholech vidím několik starých hradů (foto 32). Chvíli se koukám po obloze, jestli nezahlédnu kroužící orly –Albánie je též zvaná Země orlů a orel je i národním symbolem na vlajce a státním znaku. Ale žádného nevidím.
 

Stoupám dál, silnice je plná serpentin s poměrně dobrým asfaltem, který je jen na několika místech děravý, či chybí. Po horské silnici se dostávám až na vrchol pohoří a dělám přestávku. Nevím, v jaké jsem nadmořské výšce, ale vidím odtud na jih i sever ode mě pásy pohoří. I když je obloha bez mráčku, viditelnost je dost špatná. Je nesnesitelné horko a vzduch  plný prachu, takže pás nejbližšího pohoří vidím docela ostře, pás za ním je však už méně jasný a tak dál. Poslední pohoří tvoří jen nekonkrétní horizont mé vyhlídky. Je to nádherná cesta, ale vyžaduje značnou pozornost. Místa, kde hrozí smrtelný pád z vozovky do hlubokého srázu, sice jsou obehnána krásnou kamennou zídkou  s velkými půlkruhovými oky (foto 37 galerie), ale ta je na několika místech proražená a chybí. Ani nechci domýšlet, jak dopadli oni nepozorní řidiči. Podél cesty míjím vesničky s mešitami a minarety (asi 70% Alb. jsou muslimové), rodinnými staveními i rozestavěnými domy. Na každém rozestavěném domě vlaje alb. vlajka(foto 35). Je zde i spousta komunistických pomníků, někde jen malé s rudou hvězdou, jinde coby nápis zabírající několik metrů čtverečních na protější skále(foto 33 a 44) . Na několika místech stojí prodavači darů hornaté albánské přírody. Kopce jsou docela zalesněné, místy s odhalenou světlou skálou (foto36).V údolí pod nimi jsou pole či pastviny, na bocích kopců terasovité zahrady a políčka (fota 34, 38, 39,40, 42 galerie).

Ekologičtí hulvátové

Jediná věc, která kazí idylku, jsou odpadky všude, kde se dá zastavit, nebo aspoň přibrzdit. V tomhle jsou Albánci naprosto bezstarostní a s odpadovým materiálem si hlavu nelámou. Jsou tzv. ekologicky negramotní a bude ještě dlouho trvat, než si uvědomí, že si “serou do vlastního hnízda“. Dokonce i ostatní balkánské země jsou oproti tomuto rájem a to jsem viděl obrovské smetiště na předměstí Bukurešti, smradlavé skládky v Bosně, či velký hořící smeťák v Srbsku. Albánci už ovšem zjistili, jak likvidovat ojeté pneumatiky. Ty totiž mají velikou výhřevnost a tak je místní používají coby topivo při pálení domácích cihel. Smrad a hustý černý dým je –samosebou- nijak neznepokojuje.

Koleje bez provozu

Přijíždím nad Elbasan, město v údolí na řece Shkumbin. Zde se do řeky vlévá několik horských přítoků, ale já spíš vidím brutální polorozpadlou fabriku , která tvoří velkou část města. Dolů vede meandrovitá silnička se spoustou místa na piknik či odpočinek -a se spoustou odpadků. Město je docela velké a prašné, jen ho pomalu projíždím a díky směrovým tabulím ani nebloudím. Jedu dál na Librazhd. I tady silnici lemují velká pohoří , ovšem zde cesta nevede přes hřbety, ale klikatí se mezi kopci, stejně jako železnice. Ta se táhne rovněž údolím řeky Shkumbin, několikrát vozovku přemosťuje, nebo mizí v tunelu. Ale po téhle železnici  pěkně dlouho žádný vlak nejel a její nynější stav to již ani neumožňuje. A polorozpadlé mosty už vůbec ne.

Směr Makedonie

Projíždím městy Librazhd a Prrenjas. Míjím opuštěnou fabriku s baráky z červených cihel a spousty parkovišť. Na těch fungují umývači –výrostci, kteří proudem vody z hadice za malý poplatek čistí zaprášená auta. Jak mě vidí projíždět, tak na mne pískají a mávají, když nezastavuju tak hrozí a na jednom místě jeden kluk strká druhého do silnice tak, že musím rychle přibrzdit. Oba se tomu, na rozdíl ode mě, smějí a cosi žvatlají albánsky. Už se začíná pomalu stmívat a tak to před Qaf’e Thanës točím na sever k makedonské hranici. Tam chvíli pobíhám a platím Albáncům správní poplatek 2 Euro, opouštím Albánii a vjíždím do  Makedonie.

 
Předchozí díly
1. Maďarská realita
2. Srbské trendy a manýry
3. Srbská pomocná ruka
4. Srbská hlasitá tichá pošta
5. Bosna a Hercegovina
6. Sarajevo
7. Minová cesta do Mostaru
8. Za zábavou do bývalého kempu
9. Chorvatsko a Černá Hora
10. Albánie a Makedonie
11. Silniční pravidla v Albánii
Následující díly
13. Makedonie
14. Bulharsko na motorce
15. Rumunsko po dvou letech
16. Domluva s Maďary
17. Předčasný konec cesty
 
 
Přečteno 1361x
 
 
 
Komentáře
 
Přidat komentář
Vypsat označené komentáře
Vypsat všechny komentáře
Zobrazit všechny chronologicky
 
Poslat odkaz
Tisk
Zpět
Inzerce | O nás | Tištěná verze
KLUB KALiMERA
jméno:
heslo:
Přidat článek
Chcete se přidat?
Střípky
Běžky pro turisty i aktivní sportovce - podle čeho vybírat a jaké si koupit?Jak připravit své nové běžkyKontakty na horskou službu
Komerční sdělení
Vybavení na běžky - lyže, boty, hole, bundy, termoprádlo
Štěrba nabízí: