Vyhledej
Rady na cesty
> cesty s dětmi
> doprava
> nebezpečí
> nedej se
> praktické
> ubytování
Vybavení
> jak vybrat
> literatura
> materiály
> novinky
> testovna
Turistika
> cyklo
> expedice
> hory
> lyže a sněžnice
Práce v zahraničí
> zkušenosti
On-line cesty
> seriály
> blogy
> humor
Nejčtenější články
Novinky emailem
Partneři

Portál o inline bruslení nejen na Ladronce

přehledný seznam kempů

Spolujízda.eu - server pro spolujízdu

Diashow ze Severní Ameriky

Královédvorsko
 Ubytování, restaurace, turistika ve Dvoře Králové n. L. a okolí.

www.Cottage.cz
Portál o turistice a ubytování v NP České Švýcarsko.


Vybavení do přírody




Naše ikona:

Průvodce světem vybavení a cestování

.

ČRAfrikaAmerikaAsieAustrálie a OceánieEvropaStř. východ
KALiMERA > On-line cesty > seriály > Stopem po Islandu

Anglické trávníky na Islandu

Milan Silný / 13.07.2006
Autobusové nádraží Keflavík. Vystupovat. Stále hustě prší. Spolucestující se rozutekli do tepla domovů. Během chvíle jsme osaměli. Obklíčila nás tma, mokro, chlad a bezradnost. Skličující pocit. Co teď? Instinktivně jdeme spícím městem pořád za nosem a hledáme vhodné místo na postavení stanu. Jedno vhodné místečko nacházíme, ale ouha, je to hřbitov. Nezbývá než pokračovat dál, protože jsme pořád ještě ve městě.
 

Za městem, na prvním jenom trochu vhodném místě, rezignujeme a rozhodujeme se zůstat. Nedaleko silnice a obytných domů, jakžtakž schováni za několika stromky stavíme stan. Je to taková psychická zkouška. Po tmě, v dešti s batohy na zádech a přesto bezchybně a bleskurychle. Jen co jsme stan postavili a zarazili poslední kolík, přestalo pršet. Všechno je mokré, ale vítr to brzy vysuší. Večerka je vyhlášena ve 21:00 hodin. Máme před sebou skvělou noc, měkká tráva pod stanem způsobuje, že se cítíme jako v peřinách.

Den návratu domů. Vstáváme v 7:00 hodin, tentokrát jsem si nařídil budíka přesně. Je vidět, že se člověk chybami učí. Mrholí, ale je teplo, celých osm stupňů. Jdeme na prohlídku Keflavíku, města ve kterém žije pouhých 7600 obyvatel, přesto je to třetí největší město Islandu. Prosperuje především díky nedaleké americké vojenské základně. Mimo ní tu nic moc zajímavého není. Za zmínku stojí snad jen budova farmy ze 17. století, která funguje jako muzeum a vzpomínka na zašlé časy. Včera v noci jsme ještě zahlédli zajímavě nasvícenou skálu, kterou místní obyvatelé nazývají „Noc světel.“

Máme možnost si zblízka prohlédnout, jak se na Islandu pěstují anglické trávníky. Bagrem či buldozerem se odstraní horní vrstva lávového povrchu. Následně se plocha srovná podle vodováhy do roviny kvalitním hnojivem. Posledním krokem je položení trávníku, který byl předem kdesi vypěstován a na místo usazení přivezen srolován do obrovských rolí. Pak už jen stačí slavnostně přestřihnout stuhu, neboť golfové hřiště uprostřed drsné islandské krajiny je téměř hotové. Podobně jednoduchá činnost jako když se v kuchyni pokládá nové linoleum.  
 
Kupujeme v obchodě sušené islandské ryby jako dárek domů. U čerpací stanice usrkáváme na posilněnou kafíčko gratis a vyrážíme pěšky po silnici na keflavícké mezinárodní letiště. Poletíme domů. Cesta je dlouhá přibližně pět kilometrů a vede travnatou kamenitou pustinou. Míjí nás čtyři policejní auta. Doteď jsme na Islandu neviděli jediného policistu. Klube se ven slunce a dělá se hezky. Před jedenáctou hodinou jsme na letišti a venku už zase mrholí.
 
Ještě než definitivně opustíme Island, bylo by možná dobré zmínit se o jedné zdejší výjimečné labužnické specialitě, kterou je Hákari. Hákari je nazýváno nevábně páchnoucí žraločí maso, které se před požíváním zakope na několik měsíců do země, aby řádně uzrálo a teprve pak se s gustem papá. Konzumace Hákari se doporučuje hlavně mužům, protože je dobré na potenci. Dobrou chuť.

Na letišti čekáme až nám bude přistaveno letadlo, myšlenkami už jsme téměř doma, ale dobrodružství ještě nekončí. Mezi čekající cestující přišel líným krokem otylý letištní policista, pátravě se rozhlédl a svými tlustými prsty neomylně ukázal na nás dva. „Ty vole co se děje? Vypadáme jako teroristi? Asi nikam nepoletíme.“ Polda si bere naše pasy a letenky. Odvádí nás stranou ke svému počítači, chvíli v něm něco prohlíží a kontroluje, přičemž neustále pokyvuje hlavou. Pak nám vrací pasy i letenky a beze slova vysvětlení nás zase pouští.

Několik minut nato přibíhá pracovnice, která nás po příchodu na letiště odbavovala a opět rovnou k nám. „Co zase chce?“ Vysvětlení se dostavuje záhy. Ona odbavila nějaké dva pasažéry na úplně jiný let a tajně doufala, že to jsme my dva. Má ovšem smůlu, naše doklady jsou v pořádku. Nezbývá jí, než pokračovat v pátrání po dotyčných nebožácích. 

Letadlo i s námi na palubě se definitivně odlepuje od islandské půdy ve 13:30 hodin. Podle pokynů letušek jsme museli kvůli stabilitě letadla obsadit všechny přední sedačky, na ty zadní nikdo nesměl. „No, hlavně abychom v pohodě doletěli domu, jinak mi to je jedno,“ ulevuje si Spído. Poslední pohled na největší, nad mraky se tyčící, islandský ledovec Vatnajökull, z jehož plochy vyčnívá největší islandská sopka Hvannadalshnúkur se svými 2119 metry nadmořské výšky. Poslední pohled na Norské fjordy se spoustou ostrůvků. Poslední pohled na nádherný a neopakovatelný západ slunce, který z letadla vypadá trochu jako pohled do pekla.

Vítá nás nočně osvětlená Praha, ve které pohodově přistáváme v 19:20 hodin už „našeho“ času. Výprava je u konce a mám-li její průběh shrnout do jedné věty, zněla by „Jak Bzuk a Ťuk putovali za sluníčkem.“ Každopádně bych se chtěl na Island, na tento podivuhodný a čarokrásný ostrov, ještě někdy v budoucnu vrátit a to na delší dobu, než jsme byli nyní. Island je totiž jedna z mála zemí, kde ještě žijí duchové.

Co říci o Islandu úplně na závěr? Snad jen několik malých perliček. Nedávno si obyvatelé hlavního města zřídili městskou pláž a hřiště na plážový volejbal a aby si mohli v těch několika teplých dnech islandského léta zaplavat v Atlantiku, vhánějí horkou vodu do studených vln oceánu. Kromě toho pěstují ve vytápěných sklenících banány a jiné jižní ovoce a zeleninu. Inu Islanďané.           

 
Předchozí díly
1. Letíme na Island – s jídlem a bez kartuší
2. Teplo katedrály Hallgrímskirkja v Reykjavíku
3. Reykjavík na vlastní kůži
4. Stop s Elvissonem a Nemluvsonem
5. Výlety po gejzírech a vodopádech
6. Pochod pálivých podrážek
7. Poznáváme noční Reykjavík
8. Výlet za velrybami
 
Přečteno 1452x
 
 
Hodnocení článku:
 
Komentáře
 
Přidat komentář
Vypsat označené komentáře
Vypsat všechny komentáře
Zobrazit všechny chronologicky
 
Poslat odkaz
Tisk
Zpět
Inzerce | O nás | Tištěná verze
KLUB KALiMERA
jméno:
heslo:
Přidat článek
Chcete se přidat?
Střípky
Běžky pro turisty i aktivní sportovce - podle čeho vybírat a jaké si koupit?Jak připravit své nové běžkyKontakty na horskou službu
Komerční sdělení
Vybavení na běžky - lyže, boty, hole, bundy, termoprádlo
Štěrba nabízí: