Vyhledej
Rady na cesty
> cesty s dětmi
> doprava
> nebezpečí
> nedej se
> praktické
> ubytování
Vybavení
> jak vybrat
> literatura
> materiály
> novinky
> testovna
Turistika
> cyklo
> expedice
> hory
> lyže a sněžnice
Práce v zahraničí
> zkušenosti
On-line cesty
> seriály
> blogy
> humor
Nejčtenější články
Novinky emailem
Partneři

Portál o inline bruslení nejen na Ladronce

přehledný seznam kempů

Spolujízda.eu - server pro spolujízdu

Diashow ze Severní Ameriky

Královédvorsko
 Ubytování, restaurace, turistika ve Dvoře Králové n. L. a okolí.

www.Cottage.cz
Portál o turistice a ubytování v NP České Švýcarsko.


Vybavení do přírody




Naše ikona:

Průvodce světem vybavení a cestování

.

ČRAfrikaAmerikaAsieAustrálie a OceánieEvropaStř. východ
KALiMERA > On-line cesty > seriály > Na kole do Číny a zpět

Boj v Mongolsku o ruská víza

Radek Červinka / 10.03.2004
Ulánbátar. Cíl č.1 - česká ambasáda. Vídáme české Karosy, většina lidí mluví rusky. A naše zastupitelství se diví. "Vy jste tu na kole? No to je skvělý. Tak támhle bydlím, žena vám napustí vanu a udělá něco k jídlu", vítá nás Adam Piňos, konzul.
 
Na ruské ambasádě sebevědomě žádáme o víza, "Víte, máme trochu speciální problém". Za minutku jsme venku. Do zadku nás nenakop jen díky přepážce, která nás dělila. Tak to bychom měli.
Turistická víza dostaneme jen s cestovkou, tranzitní nám dá až po předložení lístků do Moskvy i z Moskvy, sehnat si je máme, kde chceme. A délka bude stejně jen po dobu průjezdu vlaku. Ani vlastně nevíme, jestli nám to vadí. Máme už všeho dost, domu sice nechceme, ale jsme unavení. Co teď? Na vlak dáme peníze tak nějak dohromady, na kola už nemáme. Na letadlo teprve ne.
Adam přebírá iniciativu: "Objeli jste půlku světa a kvůli těm … by jste jeli vlakem ?" "Nějak to uděláme. Zítra je večírek u našeho tlumočníka na chatě, tak přijďte".
Nasáváme, dlabeme, až máme boule za ušima -  saláty, ryba, zelenina, maso. Vykecáváme, Adam je bývalý reprezentant v horolezení, dozvídáme se od Jany, jeho manželky. Taky se dozvídáme, jak se při paraglidingu v USA vysekal a zůstal přes rok v nemocnici. Účet zněl na 40 000 dolarů. Další zajímavou dvojkou je Alena a Ench. Ona je Slovenka a Encha poznala v Bratislavě, kde oba studovali. Alena umí nádherně vyprávět, líčí svá školní léta, seznámení, první cestu do Mongolska, nepochopení matky, problémy se svatbou. Vypráví to tak poutavě, že já vám to ani tlumočit nebudu, protože by to nebylo ono a to prostě nejde. Zůstáváme na chatě ještě dva dny, mezitím pan Kamaz, náš charge d´affaires, dělá během večírku na ruském velvyslanectví, co se dá.
"Máme tady takový dva cyklisty a vy jim prý nemůžete dát víza?"
"Cože? Já že nemůžu?! Já všechno můžu!!", pronáší pan Gorbunov, ruský konzul. Takže snad za týden.
Čas trávíme výlety na kolech i pěšky. Adam nám půjčuje bágly a my vyrážíme na dvoudenní výšlap na nejvyšší vrcholek zdejšího pohoří, který má něco přes 2000 m.n.m.
"Až půjdete zpátky, dejte si pozor na tohle údolí", ukazuje nám v mapě," mongolský premiér tam má letní sídlo a mohli byste mít problémy.

Než stačíme dojít do lesa, dojíždí nás dědek na koni. Seskakuje a ukazuje nám průkazku správce parku. "No a co jako?", ptám se ho, nečekáme na odpověď a pokračujeme dál. To dědu zaskočilo natolik, že se nezmohl na protesty. Les voní domovem. Jak dlouho jsme už neviděli smrky a borovice, neslyšeli zurčící potůčky. Škrábeme se vzhůru, občas míjíme lesní přístřešky bezdomovců. Problém je najít lesem cestu, vrcholek není vidět, a tak když vykoukne zjišťujeme, že jsme ho vlastně minuli. Takže vlevo bok!
Ovo, buddhistické obětní místo. Každý přihodí kámen, zapíchne vlaječku, dá duchům něco na přilepšenou. Nocujeme pod vrcholkem. Ráno scházíme dolů. Míjíme rozpadlý plot a nějaké stavby. "Ty hele, není to sídlo toho jejich premiéra?"
"To snad ne. No co, dáme sváču".
A jak si tak sedíme na svahu, hodujeme, kocháme se výhledem na Ulánbátar i hory za námi, kde se vzal, tu se vzal… voják. A se samopalem. A že prej máme jít s ním. Dole nás předává někomu jinýmu, kašleme na jeho příkazy, odcházíme, ale už tu jsou tři, tahanice o baťohy. Tak se zdá, že nás nechtěj pustit. Sedíme před strážní budkou a čekáme na náčelníka.
"Jdeme, teď", velí zase Hanka k útěku. Nechce se mi. Když volali šéfa, už si nás nemůžou nechat utéct, navíc není kam se schovat, musíme přes most. Ale nakonec mne ukecává, pár metrů a vojcl nás dojíždí na kole, a tak zase pod dohledem ruského samopalu kráčíme zpátky. "No vidíš."
Přibývá k nám francouzský kolega, jen tak si vylezl na kopec a už ho měli. "Prachy nemám a nedám", vysvětluje. Tak to nás bude víc. Je to zajímavý kluk, těch 40 bych mu rozhodně netypoval. Pracoval v Africe jako dobrovolník, dohlížel, aby se v táborech dostalo něco z potravinové pomoci i na ženy a děti. Nedostal za to samozřejmě nic a ještě musel podepsat, že za něj OSN nenese žádnou zodpovědnost. Jak ho tak poslouchám, začíná mi být jasný, co chci po návratu dělat. To zase bude doma radosti.

Přijíždí náčelník, mé protesty odráží pro mne zatím neznámým způsobem, omluvou. Tak to tu ještě nebylo. "Promiňte, je to naše chyba. Nemáme to tu označený". Dáváme mu fotokopie pasů, originály leží u Gorbunova. Tak to by bylo, alespoň se něco děje.
Definitivně se cpeme k Aleně do bytu, dcera je v Anglii, Ench odjel s turisty do pouště a my se tu povalujeme, venčíme psa. Na ambasádě odvirovávám počítače, poskytujeme rozhovory novinářům. "Vy jste se na těch cestách do té přírody zamilovali", utrousí redaktorka a já jsem naprosto zaskočen. To je snad normální, mít rád přírodu, nebo ne?
Když pak vycházejí noviny, já nevycházím z úžasu. Kdo poskytoval ten rozhovor, u kterého jsou naše fotky? A to nás ještě čeká rádio. Ale bereme to jako pomoc Adamovi ve zviditelňování naší zemičky. Ona ne že by tu nebyla vidět, na tržnici běžně koupíte Disco sušenky, konzervy z Hamé Babice a instantní polévky Vitana... Z místního sortimentu je to horší, jen maso, nemnoho mléčných výrobků, děsivě drahá zelenina. Brambory jsou levnější dovezené čínské než místní. A zbytek? Německé, ruské, polské a již zmíněné naše. Vše povýšené o cenu dopravy.
Centrem obchodního života celé země je Ulánbátarský centrální bazar, tedy trh. Koupíte zde všechno, od oblečení, přes elektroniku, sedla na koně, dílů na motorku či kola až třeba po staré zrezlé a zkroucené hřebíky. Koupit se nám zde podařilo i pláště potřebné velikosti. Čínské, které nebylo v Číně možné sehnat.

Víza se prodlužují, Gorbunov nás nakonec žene do cestovky. Adam jde s námi, máme si cestou zaplatit hotely, kontrolní body. Prý pro naši bezpečnost. Začínají s pěti místy, Adam to sráží na tři. Jsem pasivní, nemám chuť dát nikomu ani floka, šmejdi. A stejně na to nemáme.
Humorná je i místní byrokracie, registrace na policii, prodloužení víz. Při policejní registraci, určené výhradně cizincům, dostáváme k vyplnění formulář, který je toliko v Mongolštině. Ještě že máme s sebou Bajzu, předsedu klubu Česko-mongolského přátelství.
Tak hurá, hotovo, vyrážíme. Dostáváme víza na 3 měsíce. Všude je to razítko do pasu, jen Rusové na to vydávají speciální třístránkovou knížečku. Ještě bumážky pro pohraničníky, jelikož přechod je určen pouze pro místní, cizinci mohou cestovat jedině vlakem. Mongolské máme, ruské se táhne. Adam se nabízí, že ho za námi přiveze, alespoň si udělají výlet. Takže ahoj, loučení, a zase do sedel, nohy a zadky už odvykly, bolí to. Ale ještě že na našich zastupitelských úřadech pracují takoví lidé, Adam za nás dokonce zaplatil spoustu peněz za víza a hotely. Z vlastního. Až budete mít, vrátíte.
 
Předchozí díly
1. Šlapeme do Číny
2. Evropou k Turecku
3. Turecko - 38. den cesty
4. Turecké průjezdy
5. Pro pákistánské vízum do Ankary
6. Neexistující Kurdistán
8. Z íránské civilizace do bordelu, špíny a plechových chatrčí
9. Noc pod vojenskou ochranou
10. Jak Afghánec svého milence za moji manželku měnil
11. Pohostinnost na březích Indu
12. Rekordně zvědaví obyvatelé Peshavaru
13. Přes Karakoram Highway do Indie
14. Indické rozčarování
15. Napospas indickým domorodcům
16. Vlakem do Dillí
17. Jeden den v Dillí
18. Nejjižnější cíp Indie
19. Bombové Colombo
20. Rychlý průjezd Srí lankou
21. Thajskem rychle a mimo turisty
22. Laos žravý i hravý
23. Čína s nelegálními stany
24. Navigace po čínsku
25. Čínští mravenci a odstřely
26. Čínské rozpačité úsměvy
27. Čínské zákazy a náhody
28. K čínsko-mongolským hranicím s práskači za zády
29. Vyjednávání s čínskou policií
30. Čínská policie v koncích
31. Jízda přes Gobi
Následující díly
33. Rusko mongolské hranice
34. Bojácné Rusko
35. Od Bajkalu domů
36. Rusko na vlastní oči
37. Novosibirsk - les paneláků
38. Ruské lány
39. Svéráz národního medu
40. Kolem Moskvy
41. Poslední štreka - přes Polsko domů
Související články
Cesta do Mongolska zábavná i poučná
Lezení v národním parku Tavanbogd
Pravé mongolské cestování
 
Přečteno 2464x
 
 
Hodnocení článku:
 
Komentáře
 
Přidat komentář
Vypsat označené komentáře
Vypsat všechny komentáře
Zobrazit všechny chronologicky
 
Poslat odkaz
Tisk
Zpět
Inzerce | O nás | Tištěná verze
KLUB KALiMERA
jméno:
heslo:
Přidat článek
Chcete se přidat?
Střípky
Běžky pro turisty i aktivní sportovce - podle čeho vybírat a jaké si koupit?Jak připravit své nové běžkyKontakty na horskou službu
Komerční sdělení
Vybavení na běžky - lyže, boty, hole, bundy, termoprádlo
Štěrba nabízí: