Vyhledej
Rady na cesty
> cesty s dětmi
> doprava
> nebezpečí
> nedej se
> praktické
> ubytování
Vybavení
> jak vybrat
> literatura
> materiály
> novinky
> testovna
Turistika
> cyklo
> expedice
> hory
> lyže a sněžnice
Práce v zahraničí
> zkušenosti
On-line cesty
> seriály
> blogy
> humor
Nejčtenější články
Novinky emailem
Partneři

Portál o inline bruslení nejen na Ladronce

přehledný seznam kempů

Spolujízda.eu - server pro spolujízdu

Diashow ze Severní Ameriky

Královédvorsko
 Ubytování, restaurace, turistika ve Dvoře Králové n. L. a okolí.

www.Cottage.cz
Portál o turistice a ubytování v NP České Švýcarsko.


Vybavení do přírody




Naše ikona:

Průvodce světem vybavení a cestování

.

ČRAfrikaAmerikaAsieAustrálie a OceánieEvropaStř. východ
KALiMERA > On-line cesty > seriály > Putování po Islandu

Cesta po Islandu

Zuzka Hlaváčková / 11.11.2011
Den 10. - 19.7. Pokud někde chcete nakupovat, udělejte to v Akureyri - tedy pokud sem dojedete ve všední den. Není tu nijak významně levněji, ale je tu všechno tak nějak pohromadě a za hodinku máte hotovo. My měli hotovo za půl dne a druhou půlku jsme věnovali poloostrovu Vatnsnes. Jestli se někde na Islandu chovají koně ve velkém, pak je to tady. Koně vpravo, vlevo, před vámi, za vámi, prostě všude. Kromě koní jsou zde i pozorovací místa ,,na tuleně", kteří v dálce vypadají jako gigantické šedivé housenky :) Vatnsnes nám ale dal dost zabrat a my se usídlili v kempu v Hvammstangi u jeho paty.
 
Den 10. - 19.7.
Pokud někde chcete nakupovat, udělejte to v Akureyri - tedy pokud sem dojedete ve všední den. Není tu nijak významně levněji, ale je tu všechno tak nějak pohromadě a za hodinku máte hotovo. My měli hotovo za půl dne a druhou půlku jsme věnovali poloostrovu Vatnsnes. Jestli se někde na Islandu chovají koně ve velkém, pak je to tady. Koně vpravo, vlevo, před vámi, za vámi, prostě všude. Kromě koní jsou zde i pozorovací místa ,,na tuleně", kteří v dálce vypadají jako gigantické šedivé housenky :) Vatnsnes nám ale dal dost zabrat a my se usídlili v kempu v Hvammstangi u jeho paty.
Ubytování na Islandu je, asi jako všechno tady, dost specifické. Ustlat si na divoko se dá a nikdo to moc neřeší. Pokud ale najdete rovnou plochu. Neříkám, že se nedají najít, ale většina země je hrbolatá a najít rovné místo je v některých částech ostrova vcelku umění. Pokud to vzdáte a pojedete do kempu, mám pro vás pár tipů.
  1. V drtivé většině kempů nebudete potřebovat hotovost. V ošuntělém kempu za vámi přijde ošuntělá slečna a ze špinavé tašky vytáhne platební terminál. Easy.
  2. Vyberte si kemp v závětří, při vaření se vám to bude velmi hodit.
  3. Na severu většina věcí funguje tak nějak lépe než na jihu. Odpozorováno 9/10 lidí.
  4. Odlehlé kempy u nějaké rodiny na zahradě bývají lepší. Pokecáte a většinou stojí méně než kempy u velkých atrakcí. Nicméně cenové rozdíly nebývají nijak tragické a co u nás v Čechách zaplatíte jen za osobu, zde zaplatíte za všechno. Kvalita zázemí je s našimi podmínkami naprosto nesrovnatelná.

Hostely jsou na tom podobně, snad jen na jihu jsou o něco dražší. Cena mezi 400 a 600 Kč je běžná.















Den 11. - 20.7.
Náš pobyt se pomalu ale jistě blíží ke konci a my už se definitivně stáčíme směrem na jihovýchod. Poačasí se lepší, mraky se sice honí po obloze pořád, ale neprší a většinou svítí sluníčko. Rozhodnutí vynechat Západní fjordy nás nechává vcelku klidnými, zato jsme se ale rozhodli navštívit poloostrov Snaefelsness. Hned po příjezdu k poloostrovu jsme neodolali se vykoupat v Atlantiku, jak už bývá tradicí naší cestovní skupiny. Po vykoupání v ledové vodě oceánu jsem na sebe jednou jedinkrát natáhla kraťasy (za celý pobyt) a kdyby na mě neútočili hnízdící ptáci (opravdu na mne nalítávali s otevřenými zobáky), idylka by byla dokonalá.
Místní Snaefelsjökull je prý nejkrásnější hora na Islandu a nám nezbývá než souhlasit. Zato Arnarstapi (údajně největši kolonie papuchalků) byla čiré zklamání, po papuchalcích ani stopy a vlastně tam nebylo vůbec nic. To vše nám ale vynahradil večerní výlet na zmiňovanou horu, kterou na vršku pokrývá ledovec. ,,F" cesta neustále směrem nahoru a výhledy na všechny strany byly jednoznačnou satisfakcí za neviditelné papuchalky :) Večer se v kempu konalo jen nepříjemné překvapení s bojlerem, ale muchlování s koňmi to vynahradilo a pozorování červánků o půl druhé večer byla jen příjemná tečka za namáhavým dnem.








Den 12. - 21.7.
Ráno jsme vyrazili směr Borgarnes na nákup a po doplnění zásob jsme vyrazili dál na jih.. Nejprve jsme zabočili   k domnělé kešce, kterou jsme hledali opravdu dobrou hodinu, ale po neúspěšném hledání jsme míto opustili. Bylo to ale velmi krásné místo - jeskyně, kterou až do 50. let obývali lidé (ale kdybyste mě zabili, tak si na jméno nevzpomenu). Dál jsem vyrazili po standardních silnicích 2. třídy a jedné fkové 3. třídy směrem k jedné z atrakcí tzv. Golden circle - Gullfossu (a Geysiru). Posledně jmenovaná silnice byla zpočátku velmi, velmi nepříjemná, ale po čase si na to člověk zvykl a před námi se otevřela nádherná sopečná poušť, ve které jsme dokonce potkali čtveřici cyklistů, před kterými tímto smekám až na zem. Všude prach, kamení a sloupy velmi vysokého napětí, celkem tak 300 ks. Minuli jsme několik nádherných pohoří uprostřed ničeho a musím říct, že to bylo velmi dlouhých 50 km, které jsme jeli něco kolem čtyř hodin. Taky už chápu, proč jsou Islanďani tak v pohodě, tlustí a milí. S tím naklepaným zadkem a čerstvými zážitky z vnitrozemí se prostě na asfaltu cítíte jako králové. Fakt.
Gullfoss je sice krásný, ale, upřímně řečeno, na Islandu je spousta jiných vodopádů a spousta hezčích vodopádů. Takže jsme se tu zastavili jen na pár povinných fotek a přesunuli se ke Geysiru. Původní Geysir dnes již ,,nestříká" (nejspíš proto, že ho lidé ucpali mincemi) a tak se ho místní snažili povzbudit mydlinkami, avšak neúspěšně. Dnes tedy stříká jen Strokkur, v češtině Máselnice. A že je na co koukat. Nejdříve to pár minut vře, pak se ta díra v zemi párkrát zhluboka nadechne, pak se udělá obří modrá bublina vroucí vody, z jejíhož prostředka vystříkne právě ten sloupec vody, který všichni znají. To se opakuje každých 5 - 10 minut. Blízko Geysiru je také ,,základna" islandských skautů (jestli se jim tak dá říkat), je tu tábořiště, malá pila, samozřejmě teplý pramen... Pěkné. Doporučení: na tato místa se moc nevyplatí jezdit k večeru (pokud nehodláte spát na divoko), se spaním je to tu mizerné.








Den 13. - 22.7.
Nekonečné labužo! Geocaching je občas docela dobrá věc - tentokrát nás zavedla na skvělou koupačku v minitermálu. Dva bazénky skryté mezi kopečky a horká voda. Sice jsme zde přepadli paní majitelku, ale po chvíli se jí nás zželelo a nechala nás se vykoupat. Úžasná věc po bezesné a profoukané noci.
Itinerář nás vedl do Thingvellir, posvátného místa všech Islanďanů. Upřímně, nedivím se jim, dýchá tu na vás směs historie Islandu jako země (roku 930 zde vznikl Althing, jeden z prvních parlamentů na světě), Islandu jako ostrova (je tu jedno z ložisek činných sopek) a celé zeměkoule, právě zde je totiž jedno z míst, kde je nejvíce patrný kontinentální drift mezi Eurasijsoku a Severoamerickou deskou - šířka ,,příkopu" je tu až 3 km a i když stojíte na jedé straně, ta druhá se jeví někde v dálce jako šedá šmouha na obzoru. Chodili jsme tu jako očarovaní, než nám hodiny naznačily, že je čas se vrátit. Do Reykjavíku. Druhá skupina jela napřed a my se jako správní dobrodruzi vydali po čárkované cestě bez čísla směrem Reykjavík. Svítící hladové oko a neustále utíkající pneumatika nás stály hodně nervů, ale vše jsme zvládli a mohli v klidu zakempovat uprostřed Reykjavíku. Tak nějak mi přišlo, že na severu všechno funguje jinak, lépe, všechno je čistší, upřímnější, jednodušší a kuchyně v kempu nesmrdí močí. Fuj.







Den 14. - 23.7.
Probuzení v Reykjavíku bylo jako rána pěstí tam, kde to nejméně čekáte. Všude hromada lidí, smrad, hluk a pořádnou přírodu nevidno. Stesk po vnitrozemí a po horách se dostavil téměř okamžitě u všech a celý den proběhl dost nervózně, na všech už bylo znát vyčerpání a neochota chodit po městě a zařizovat ještě pár věcí před odletem. I když je Reykjavík skvělé město.. je to pořád město. Probíhal zde zrovna festival latinskoamerické kultury, takže v ulicích bylo plno lidí a nakonec jsme se i my nechali strhnout davovým nadšením :)
Na noc jsme se naštěstí mohli uložit blízko letiště, takže ranní starosti s dopravou  na letiště odpadly.



Den 15. - 24.7.
Po pár zmatcích na letišti a procpávání se do letadla na poslední chvíli sedím připoutaná v rolujícím letadle a naposledy se koukám ven na zemi, na kterou budu dlouho vzpomínat. Je mi smutno a hlavou se mi honí jediné - jak se sem co nejdříve dostat, i když je mi jasné, že to nebude žádná sranda. Pokaždé, když jsem byla v nějaké zemi na severu, jsem si slibovala, že se tam vrátím, ale pokaždé ten pocit vyšuměl a já si říkala, že někdy, možná. Island je jiný.

Nikdy se mi totiž ještě nestalo, abych při odjezdu brečela jako malá holka.

A abych brečela jako malá holka ještě pár měsíců poté.
 
Předchozí díly
1. Cesta po Islandu
2. Cesta po Islandu
Související galerie
Island 2011
 
 
Přečteno 1386x
 
 
 
 
Poslat odkaz
Tisk
Zpět
Inzerce | O nás | Tištěná verze
KLUB KALiMERA
jméno:
heslo:
Přidat článek
Chcete se přidat?
Střípky
Běžky pro turisty i aktivní sportovce - podle čeho vybírat a jaké si koupit?Jak připravit své nové běžkyKontakty na horskou službu
Komerční sdělení
Vybavení na běžky - lyže, boty, hole, bundy, termoprádlo
Štěrba nabízí: