Vyhledej
Rady na cesty
> cesty s dětmi
> doprava
> nebezpečí
> nedej se
> praktické
> ubytování
Vybavení
> jak vybrat
> literatura
> materiály
> novinky
> testovna
Turistika
> cyklo
> expedice
> hory
> lyže a sněžnice
Práce v zahraničí
> zkušenosti
On-line cesty
> seriály
> blogy
> humor
Nejčtenější články
Novinky emailem
Partneři

Portál o inline bruslení nejen na Ladronce

přehledný seznam kempů

Spolujízda.eu - server pro spolujízdu

Diashow ze Severní Ameriky

Královédvorsko
 Ubytování, restaurace, turistika ve Dvoře Králové n. L. a okolí.

www.Cottage.cz
Portál o turistice a ubytování v NP České Švýcarsko.


Vybavení do přírody




Naše ikona:

Průvodce světem vybavení a cestování

.

ČRAfrikaAmerikaAsieAustrálie a OceánieEvropaStř. východ
KALiMERA > On-line cesty > seriály > Na kole do Číny a zpět

Čínská policie v koncích

Radek Červinka / 25.02.2004
Ráno si děláme nudle a vrátný nám posílá pro dobré smažené placky. Je to fajn týpek. Má zájem a víc inteligence než oba poldové dohromady. Plešoun ale hned bere vrátnému jistotu. Jo, jsou to Češi, ale ze Srí Lanky. Vrátný se od nás dožaduje vysvětlení.
 
Dělám nad poldou gesto znechucení a marnosti, jsou to blbci. Přichází i nový tlumočník, stálý spolupracovník. S tím, že bychom byli puštěni se můžeme rychle rozloučit, všechny sliby mají jediný účel, zlomit nás a vyrazit z nás peníze. Přichází hemeroid a začíná nové kolo. V místnosti sedí ještě nějaká žena a další zvědavci.
"Zaplatíte? Jak to, proč ne ?" praští do stolu.
"Protože mám naše penízky rád". Nový tlumočník umí i číst a zdá se, že se vyzná i v pase, a tak jsou všichni překvapeni, že jsme Češi. Chvíli se o tom dohadují a diskutují. Dostávám k podepsání protokol, ale odmítáme se pod něj zvěčnit.
"Je to v čínštině, takže nevím, co bych podepsal".
"On vám to přeloží", ukazuje plešoun na tlumočníka.
"Nevěřím mu", věřím pouze zástupci naší ambasády. Hemeroid supí a odchází. Podřimuji, přihlížející se docela dobře baví. Přichází šilhavec, který nás včera odchytil.
"Áaa, naši Srí Lančani", pravil nejspíš, jelikož odpovědí mu byla směs pobavených, nechápavých a kyselých pohledů. "Češi", vysvětluje tlumočník.
Vrací se hemeroid. "Teď jsem mluvil se svým nadřízeným a musíte zaplatit, nemáte jinou možnost. Nebo vás přepravíme nadřízeným do Jiningu". "Souhlasíte s potrestáním?"
"Ne!"
"My vás tu můžeme držet jak dlouho chceme, když si spočítáte, kolik vás stojí hotel, tak se to nevyplatí", zkouší to iniciativně tlumočník, evidentně neseznámený s momentálním rozložením sil. "Ale my spinkáme tady", usazuji ho.
Sliby a vyhrožování pokračují. "Za chvíli vám jede vlak, zaplaťte a večer jste na hranicích". Zní to lákavě, máme tisíckrát chuť ukončit tohle představení, ale jednou jsme řekli ne. Chtějí znovu pas, ale Hanka si postavila hlavu.
"Měli jste si ho pořádně prohlídnout včera". Jsou v koncích, tápají, bloudí, to tu asi ještě neměli.
"Budeme vás tu držet, dokud nezaplatíte", tvrdí hemeroid.
"My už jsme na cestách víc jak rok", nasazuji široký bezstarostný úsměv, "měsíc tady, pak tam. Nějaký týden či dva, to pro nás nic není". Kecám, do týdne musíme vstoupit do Mongolska, jinak nám propadnou víza. Ale je mi jasné, že to nepostřehli. Můj argument je evidentně zpražil, na týden s námi v kanceláři ani nepomyslel.
Diskutujeme s tlumočníkem, proč nás zadrželi.
"Máte jezdit po hlavních silnicích“, vysvětluje, „tam je to pěkné, moderní“. Hanka se neudržela, se slzami v očích řičí smíchy: "Jo tak vy se bojíte, že bychom viděli, jak jste zaostalý? Tak tos nám právě vyzvonil tajnou informaci", popadáme se za břicho, tlumočník v rozpacích na prázdno polyká a hemeroid má před infarktem.
V zákoníku pro cizince se dočítáme, že o povolení cestovat zakázanou oblastí je možné požádat na oblastní policejní stanici. No jo, jenže tam jsme a je to uprostřed onoho zakázaného území.

"Říká ti něco jméno Heller", ptám se tlumočníka. Zbystřil a hodil důležitý pohled směrem k chlupáčům. Plešoun si poposedl a chopil se pera. "Heller říkáš ?"
"Jo, to je americký spisovatel a jeho knížka Hlava XXII vyloženě pasuje na tuhle situaci".

Blíží se poledne a mně je jasné, že dneska už do Erenhotu neodjedeme. Sice se tváříme odhodlaně, ale ve skutečnosti toho máme oba dost. Ale je to psychologický boj, nesmíme to na sobě dát znát. Odchází na oběd a nás nechávají na vrátnici, v televizi běží kurz angličtiny. USA. Matka se synem chce jet taxíkem, ale jelikož se rozhodla šetřit, nastoupí do autobusu. Zaplatí jeden lístek, ale řidič se podívá na mladíka. "Kolik ti je let", ptá se. Matka chce odpovědět, ale řidič ji gestem zarazí. "12, ale v autobuse a tramvaji 9", odpoví chlapec. Přemítáme, jestli nám to tam nepustili schválně.
Vrací se z oběda. Prý si můžeme jít koupit svůj oběd. No tak to ne! Jako zadržení máme podle mezinárodního práva nárok na přiměřenou stravu třikrát denně! Jsme vykopnuti i s koly na nádraží. Doprovází nás plešoun a tlumočník, hemeroid to neustál. Tlumočník už sotva mele, všechen křik od hemeroida směřoval na něj, my byli v klidu. Když jsem odpovídal, bylo na tlumočníkovi vidět, jak bledne a jen těžko sbírá odvahu to přeložit. Určitě ty odpovědi uhladil, říkám si.

Před nosem nám ujíždí vlak do Erenhotu. Šmejdi, ale to malé vítězství jim velkolepě odpouštím. Náhle mne napadá děsivá konspirační teorie - musíme se vrátit zpět do Jiningu, kde je ale vyšší velitelství. "Ty hajzlové, ulevuji si. Oni nás poslali svým nadřízeným a my si to jako ti blbci platíme", přidělávám nějakou tu vrásku Hance. "Jsme teda volní", ptáme se ještě dodělávajícího tlumočníka. "Pravděpodobně ano", odpovídá úlisně a moje podezření se prohlubuje. Co teď ? Nastrkaj nás do vlaku, který jinde než v Jiningu nestaví. Kola máme stejně v zavazadlovém vagóně, průvodčí má od poldů pokyny. Jsme v pasti. Stojíme na chodbičce, všichni si nás přichází prohlídnout. Cesta trvá přes hodinu, usínáme vstoje.

Jining. Obezřetně se rozhlížím, nikde nikdo. Vyndávám si z vagónu kola a nějakej nosič se dožaduje 20 Kč. Trhám mu kola z ruky, na to zapomeň. Na pomoc mu přispěchávají další nádražáci, hádáme se, řveme na ně. Blíží se polda, Hanka na něj mává, ale když vidí problémy, nenápadně se vytrácí. Nakonec ustupujeme, uklidňuji Hanku. "Z tohohle nádraží musíme odjet", upozorňuji. Platíme 20 Kč a hledáme boční východ. Zatčení se nekoná, to je nám už dávno jasné. Hned na kraji nádraží nám nabízí dohazovač jedno z těch děsivějších ubytování naší cesty. Úzká cestička plná odpadků, nádražní sklad, přízemní opráskané buňky, dvě postele a kovové umyvadlo, voda žádná, záchod veřejný. Srážím cenu z 50 yuanů na 10. Dneska nepojedeme, zítra je taky den. Zakupujeme si láhev životabudiče. Do vypršení víz zbývá 5 dní.

Ani druhý den neodjíždíme, relaxujeme. Jdeme na internet, pojídáme výborné sladké pečivo, hledáme mongolský náklaďák, který by nás mohl převézt přes poušť. Zkoušet to znova na kolech nemá cenu, hned by nás zase čapli. Hodně se nám nechce po dvou dnech klidu zase řešit problémy, ale nic jiného nezbývá. Ani si nechci představit, co nás čeká na hranici. Dle našich informací je možné jet pouze vlakem za cenu asi 17 dolarů na osobu, snad za stejnou cenu přes ni pendluje i autobus. Autostop je ilegální, ale máme zprávy, že už se to někomu zdařilo. Co dokázali jiní, my dokážeme taky, mohlo by znít naše heslo.

Nastupujeme do vlaku, za přepravu kol nás určitě obrali, ale není obrany, není odvolání. Nezaplatíš, nejedeš. Průvodčí se dohaduje s ženštinou ohledně dítěte. Vše řeší čára na stěně vagónu, kdo je vyšší, platí. Směji se a vzpomínám na lekci angličtiny. Ať si sundá boty, naznačuji. Ale než jí to dojde, je pozdě.

Erenhot, platíme 20 Kč za kola, je to oficiální sazba. Šeří se, stmívá se, padá noc. Domy a chatrče, okolo nedozírná poušť. Hranice bude určitě zavřená, jsme švorc. Vyjíždíme pár metrů za město a uleháme do písku. Ať si nás seberou, zítra nás to stejně čeká. Plán je jasný, nic nemáme a nic nedáme. Jestliže nás nepustí, ať nás vyhostí.

Vstávám ještě před rozedněním, je zima. Snídáme suché instantní polévky a vyrážíme tam, kde tušíme hranici. Závora přes cestu. Přelézáme ji. U další závory stojí auto a několik ozbrojených pohraničníků cvičí psy. Hranice se otevírá až za 4 hodiny. Stepujeme v mrazu a sbíráme psychické síly pro další boj. Vylézá rozespalý kluk a mává na nás. Jsme uvedeni do kasáren, lámavou směsí angličtiny a ruštiny se domlouváme. Dostáváme vojenskou snídani s čínskými knedlíky, cpu se, co se do mne vejde. "Na kolech nelze, musíte vlakem", vysvětluje nám jeden důstojník. "Nemáme peníze", naznačuji já. Volají na velitelství a za hodinu doráží mladá holka se svým nadřízeným. "Jo Češi ?", směje se. "Já si ráda povídám s cizinci", vysvětluje. "Stopneme vám nějaký auto. Pustili bychom vás, ale Mongolové dělají problémy".
"Klidně si ho stopnu sám", jsem plný ochoty.
"Chtěli by peníze, my jim to nařídíme", směje se holka.
Ještě několik upomínkových fotek a sedíme na náklaďáku. Mongol je sympaťák, spolu s ním sedí v autě kluk s holkou, mladší než my. Kšeftují. Dostáváme pivo a spouštíme komunikaci v ruštině. Jde to jak po másle.
"Vy jste Češi", křičí nadšeně kluk na Mongolském přechodu. "Já studoval v Košicích", směje se a nás to hladí na duši. Jsme doma. V Mongolsku.

 
Předchozí díly
1. Šlapeme do Číny
2. Evropou k Turecku
3. Turecko - 38. den cesty
4. Turecké průjezdy
5. Pro pákistánské vízum do Ankary
6. Neexistující Kurdistán
8. Z íránské civilizace do bordelu, špíny a plechových chatrčí
9. Noc pod vojenskou ochranou
10. Jak Afghánec svého milence za moji manželku měnil
11. Pohostinnost na březích Indu
12. Rekordně zvědaví obyvatelé Peshavaru
13. Přes Karakoram Highway do Indie
14. Indické rozčarování
15. Napospas indickým domorodcům
16. Vlakem do Dillí
17. Jeden den v Dillí
18. Nejjižnější cíp Indie
19. Bombové Colombo
20. Rychlý průjezd Srí lankou
21. Thajskem rychle a mimo turisty
22. Laos žravý i hravý
23. Čína s nelegálními stany
24. Navigace po čínsku
25. Čínští mravenci a odstřely
26. Čínské rozpačité úsměvy
27. Čínské zákazy a náhody
28. K čínsko-mongolským hranicím s práskači za zády
29. Vyjednávání s čínskou policií
Následující díly
31. Jízda přes Gobi
32. Boj v Mongolsku o ruská víza
33. Rusko mongolské hranice
34. Bojácné Rusko
35. Od Bajkalu domů
36. Rusko na vlastní oči
37. Novosibirsk - les paneláků
38. Ruské lány
39. Svéráz národního medu
40. Kolem Moskvy
41. Poslední štreka - přes Polsko domů
 
 
Přečteno 1484x
 
 
Hodnocení článku:
 
Komentáře
Hlava XXIILucka Kinkorová, Reagovat
 
Přidat komentář
Vypsat označené komentáře
Vypsat všechny komentáře
Zobrazit všechny chronologicky
 
Poslat odkaz
Tisk
Zpět
Inzerce | O nás | Tištěná verze
KLUB KALiMERA
jméno:
heslo:
Přidat článek
Chcete se přidat?
Střípky
Běžky pro turisty i aktivní sportovce - podle čeho vybírat a jaké si koupit?Jak připravit své nové běžkyKontakty na horskou službu
Komerční sdělení
Vybavení na běžky - lyže, boty, hole, bundy, termoprádlo
Štěrba nabízí: