Vyhledej
Rady na cesty
> cesty s dětmi
> doprava
> nebezpečí
> nedej se
> praktické
> ubytování
Vybavení
> jak vybrat
> literatura
> materiály
> novinky
> testovna
Turistika
> cyklo
> expedice
> hory
> lyže a sněžnice
Práce v zahraničí
> zkušenosti
On-line cesty
> seriály
> blogy
> humor
Nejčtenější články
Novinky emailem
Partneři

Portál o inline bruslení nejen na Ladronce

přehledný seznam kempů

Spolujízda.eu - server pro spolujízdu

Diashow ze Severní Ameriky

Královédvorsko
 Ubytování, restaurace, turistika ve Dvoře Králové n. L. a okolí.

www.Cottage.cz
Portál o turistice a ubytování v NP České Švýcarsko.


Vybavení do přírody




Naše ikona:

Průvodce světem vybavení a cestování

.

ČRAfrikaAmerikaAsieAustrálie a OceánieEvropaStř. východ
KALiMERA > Evropa > Rusko

Čtyři dny na Olchonu - největším bajkalském ostrově

Redakce, / 18.09.2009
Nebyl by problém hodiny básnit a rozplývat se nad tím, jak nádherný je Bajkal - nejhlubší jezero světa, jak neskutečně čisté a průzračné jsou jeho vody, jak rozmanité druhy živočichů a rostlin tam můžete potkat, jak fascinující jsou zasněžené vrcholky hor kolem jezera, jak chutná na ohni pečená či uzená bajkalská rarita - ryba omul, jaký je to pocit, koupat se o půlnoci v ledové bajkalské vodě, vydrápat se na jednu ze Sajanských hor, uvíznout na ostrově Olchon s pár rubly v kapse, žít u babušky ve voňavém srubu. Ve vesnici, kde není jediná asfaltka a žije se v dokonalé symbióze s krávami, koňmi a psy...
 

Transsibiřskou magistrálou s branci

Možná ale bude stačit pár postřehů z cesty začínající v Jekatěrinburgu, tedy města, kde jsem tento semestr studovala. S kamarádkou Renatou jsme se vydaly magistrálou (jak jinak :)) směr Tjumeňská oblast, Omsk a Novosibirsk, kde jsme strávily jeden den. Novosibirsk je mimochodem moc pěkné město s nejhezčím nádražím, jaké jsem doposud v Rusku viděla. Odtamtud jsme pokračovaly krásnou sibiřskou krajinou dále na východ – přes Krasnojarský kraj do Irkutské oblasti a samotného Irkutska. Celkem asi 3000 km, 3 časová pásma a 54 hodin nezapomenutelné jízdy vlakem ve vagónu plném mladých smutných vojáků. V Rusku je totiž stále povinná vojenská služba a specialitou jsou odvody vojáků co nejdál od domova, tihle sotva osmnáctiletí kluci jeli od Moskvy až do Ulan-Ude - hlavního města Burjatské republiky v těsném sousedství východního břehu Bajkalu. Po cestě nás kluci naučili všechny ruské karetní hry (my jsme je na oplátku naučili „Prší“ a „Záchod“). Pohostily jsme je sušenkama a jablkama, zatímco oni nám darovali vojenské „KPZtky“ – znáte to - sirky, pepo, jehla, nit atd. Tehdy ve vlaku jsem netušila, že se nám jejich krabička záchrany bude hodit při rozdělávání ohně a kuchání omula.

Sajanské hory

Z vymezených dvou týdnů jsme s Renatou týden a něco strávily cestováním po jihu Bajkalu, tedy střídavě v Irkutské oblasti a Burjatské republice. Jelikož Renča miluje hory asi jako já moře, jedním z našich cílů se stalo pohoří Sajany na hranici Ruska a Mongolska. V praxi to znamenalo vzdálit se maršrutkou dalších 300 km od Bajkalu na jih, po cestách, které jsou všelijaké, jen ne rovné a časté dopravní zácpy tu způsobují líně přežvykující krávy, které jsou všelijaké, jen ne ukázněné, pokud jde o silniční provoz. Aršan je v této oblasti poslední vesnice pod horami, a tím je vyhlášená. Když už se turisté odhodlají tuto cestu podstoupit, hory a celková atmosféra tohoto místa se jim náležitě odvděčí v podobě fantastických zasněžených Sajanů a skvělé atmosféry téměř čistě mongolské vesnice.

Pobyt na Olchonu

Plán na poslední 4 dny byl jasný – dostat se na největší a nejúžasnější z bajkalských ostrovů – Olchon. Tento ostrov, na kterém je prý dodnes soustředěna velká část burjatské šamanské energie, má od severu k jihu něco kolem 70 km a ze západu na východ jsme jej přejely s Renat na kole, jak je úzký (25 km). Cesta na ostrov proběhla kupodivu hladce. Z Irkutska je to přes několik vsí a kilometry stepi asi 4 hodiny rychlé jízdy autem (maršrutkou o dvě víc) a z nejposlednější vesnice na břehu jezera se jede trajektem. My, navyklé všude žádat lístky, jízdenky a papírky, jsme čekaly poslední záchvěch ruské byrokracie i tady, na konci světa, ale tentokrát marně. Otázala jsem se opodál stojící mongolské obsluhy převozu, jak se máme jako nalodit. Chlap se usmál a řekl, ať prostě naskočíme a jedem. Tak jsme naskočily a jely, až nám vlasy vlály...Bylo poměrně větrno, natož na lodi...ostatní pasažéři seděli převážně v autech a asi se na nás dívali s podivem – pro ně je to možná denní rutina – bydlet na Bajkalu a jet z práce trajektem na Olchon, ale my jsme v té euforii div nepřepadly přes palubu, když jsme sledovaly modromodrou vodu...
Následující dny na ostrově pro nás přestaly existovat pojmy jako datum či čas a vůbec všechny naše obvyklé civilizační návyky tu ztrácely smysl. U babušky ve srubu nebyla teplá voda (někdy žádná voda), takže Bajkal nám posloužil jako (půl)noční koupelna a samozřejmě jako zdroj pitné vody. Náplní našich dnů byly treky do okolí, při kterých nás vždy vyprovázel jeden až několik místních úžasných „bezdomnych“ pejsků, kterým z krásných očí koukalo, jak moc by chtěli pána. Mně zase z očí koukalo, jak moc bych si je chtěla vzít všechny domů (můžu, tati?). Z Renči po dvou dnech koukalo poprvé za celou cestu mírné nepochopení, když jsem většinu svého jídla dala našim čtyřnohým přátelům a tvrdila jí, že mi k nasycení stačí dobrej pocit.

Chladné "Malé moře"

Bajkalská krajina je úžasná v tom, že si tu na své přijdou milovníci vody i hor, písečných dun, stepí i lesů. Milovníci koupání se sice musí pár dní na skok do maximálně desetistupňové vody připravovat, ale poté to stojí za to! Klima je tu totiž trochu matoucí – ve vnitrozemí ostrova jsme se potily ve třicetistupňovém horku, jakmile jsme se ale přiblížily k vodě, bylo to jako náraz do ledové stěny. Ohromná rozloha a předlouhé zimy nedovolí jezeru pořádně se ohřát. Jen na jednom místě u ostrova, zvaném „Malé moře“, je kilometrová písečná pláž, kde je příjemně mělko a sibiřští obyvatelé se sem jezdí koupat na přelomu července a srpna. Odhaduju, že je to ale pořád koupání možná tak pro Rusy, zvyklé na to, že „nula“ je jaro a „10“ je léto a potom pro bláznivce jako jsme my, po pár měsících zvyklé na ruská měřítka a ochotné onemocnět pro ten neopakovatelný pocit.
 
Související články
Bajkal - nejhlubší jezero světa
Pivní bar U Švejka v polovině Transsibiřské magistrály
Ruskou Karélií k finským jezerům na kole
 
Přečteno 1674x
 
 
Hodnocení článku:
 
Komentáře
 
Přidat komentář
Vypsat označené komentáře
Vypsat všechny komentáře
Zobrazit všechny chronologicky
 
Poslat odkaz
Tisk
Zpět
Inzerce | O nás | Tištěná verze
KLUB KALiMERA
jméno:
heslo:
Přidat článek
Chcete se přidat?
Střípky
Běžky pro turisty i aktivní sportovce - podle čeho vybírat a jaké si koupit?Jak připravit své nové běžkyKontakty na horskou službu
Komerční sdělení
Vybavení na běžky - lyže, boty, hole, bundy, termoprádlo
Štěrba nabízí: