Vyhledej
Rady na cesty
> cesty s dětmi
> doprava
> nebezpečí
> nedej se
> praktické
> ubytování
Vybavení
> jak vybrat
> literatura
> materiály
> novinky
> testovna
Turistika
> cyklo
> expedice
> hory
> lyže a sněžnice
Práce v zahraničí
> zkušenosti
On-line cesty
> seriály
> blogy
> humor
Nejčtenější články
Novinky emailem
Partneři

Portál o inline bruslení nejen na Ladronce

přehledný seznam kempů

Spolujízda.eu - server pro spolujízdu

Diashow ze Severní Ameriky

Královédvorsko
 Ubytování, restaurace, turistika ve Dvoře Králové n. L. a okolí.

www.Cottage.cz
Portál o turistice a ubytování v NP České Švýcarsko.


Vybavení do přírody




Naše ikona:

Průvodce světem vybavení a cestování

.

ČRAfrikaAmerikaAsieAustrálie a OceánieEvropaStř. východ
KALiMERA > Turistika > cyklo

Do Francie na kole po rovině

Ondřej Kašpar / 25.03.2009
Z plánovaných dvou měsíců sbírání meruněk, plácání se po Francii, chlastání vína, pojídání sýrů a zkoumání zapadlých koutů se vyklubala rychlá cesta k moři a ještě rychlejší cesta zpět do ČR. Po rovině tam, přes hory zpět. Ukázalo se, že na západě to pro cestovatele na kole není moc velký odvaz.
 

Od Prahy k Dunaji

Vyjet z malé Prahy je poměrně snadné. Druhý den přejíždím české jihozápadní hranice a pokračuji skrze kopce do Regensburgu, který už leží na Dunaji. Mapa je potřeba jen tak napůl – cyklostezky značené jsou, ale často se klikatí zbytečně zdlouhavě po okolních cestách a je jednodušší i rychlejší jet po silnici. Pokud není hlavní. Boj s auty je nerovný, tvrdý a vyčerpávající.

Podunajská cyklostezkaPodunajská cyklostezka

Z Regensburgu jsem vyjel po silnici. Silnice byla ale šílená a nákladní auta řítící se 100km rychlostí dokážou šlapání docela znepříjemnit. Hned v dalším městě jsem proto najel na „Donau Radwanderweg“ – podunajskou cyklostezku a dál pokračoval převážně po ní. Jízda po rovince se po pár dnech stává nesmírně nudnou, čas běží pomalu, pořád v sedle a zadek kňučí.

Nejasné značení

Stezka vede vždy skrz centrum města, různě se klikatí a značení není nejlepší. Šipky jsou malé, směr často nejasný, cyklisti jezdí ze všech směrů, a tak nejde ani nikoho sledovat. Ukazatele směřují převážně do dalšího většího města, žádné „Francie – pořád rovně 800 km“ nečekejte. Prioritou je, aby stezka nevedla po silnici, což často znamená zajet si několik kilometrů úplně zbytečně, kde k vidění není nic a neustálé sledování malinkých šipek je dost únavné. Některá města byla samozřejmě pěkná, ale všechno se po čase okouká, obzvláště je-li to v každé vsi téměř stejné.

Dunajské pláže

Kolem Ingolstadtu a dál na západ se rozléhá překrásná „Industriegebiet“. Elektrárny, továrny, pole s kukuřicí, nekonečná placka a mocný Dunaj. Není zdaleka nejčistší, ale koupat se v něm dá. Na mnoha místech podél břehů stojí obytná auta a lidi si užívají jako u moře. Sehr schön! Já jedu dál.
Evropská cyklostezka číslo 6 - od Atlantského oceánu az k Černému moři

Od oceánu k moři

Od Ulmu se krajina pomalu mění. Dunaj se o poznání zmenšil, vodáci se po proudu pomalu vezou právě do Sigmaringenu a užívají si pohledy na okolní kopce a husté lesy. Značení cyklostezek se s projížděním jednotlivých správních celků mění. Někdy k lepšímu, jindy k horšímu. V Ulmu na cedulkách přibyla modrá EU trasa číslo 6 (Atlantik–Schwarze Meer) – trasa vedoucí od Atlantského oceánu až k Černému moři.

Úprk z cyklostezky

Neustálé zatáčky, stoupání, klesání, brždění a další cyklisté na cyklostezce mě nebaví. Ze Sigmaringenu volím po chvíli nevýznamnou silnici vedoucí stejně jako stezka podél řeky. Auta žádná, cyklisté žádní, silnice jen pro mě a kolem hluboký les a hrady na vrcholcích skalnatých kopců.

Nepřející šotkovéEU trasa číslo 6 - od Atlantského oceánu až k moři

V Tuttlingenu se cesty rozdělují. Podél Dunaje se jede přímo na západ dál na Donaueschingen. Schwarzwald je co by kamenem dohodil. Modrá šestka ale ukazuje na jih, k Bodamskému jezeru a nejvzdálenějším místem, které cedule znají, je Ludwigshafen. Špatný směr. Jsem v rozpacích. K tomu se přidává i trocha bloudění, protože je celkem běžné, že ceduli se šipkou nějaký rádoby vtipálek otočí, a bez mapy jsem ztracený. Další šipka bývá často dost daleko, a tak není snadné odhalit nemilý vtípek. Dokáže to naštvat. Jako stádo ovcí jsem se nakonec rozhodl následovat značenou trasu k Atlantiku.

Podél Rýna

Mezi Tuttlingenem a Ludwigshafenem se nachází nejvyšší bod celé dlouhé stezky mezi Atlantským oceánem a Černým mořem – Witthoh (862 m n. m.). Z Tuttlingenu docela slušný krpál. Pak už ale jen a jen z kopce až k jezeru. Cestou se ale ztratila z cedulí modrá EU šestka. Jaké bylo mé „nadšení“, když jsem se večer u jezera smiřoval s 30 km do kopce, které mě zítra neminou. Měl bych si asi zopakovat zeměpis. Ráno jsem se optal lidí, jestli neví o jiné cestě, a v tu chvíli pro mě začal existovat Rýn. V mapě ho tlustá hraniční čára dočista zakrývá. A cesta dál byla jasná. Kolem jabloňové sady, třešně, jahody a než jsem dojel do Radolfzellu, šestka se zase z ničeho nic objevila. Magie. Za nedlouho jsem dojel k z jezera vytékajícímu Rýnu a současně i do Švýcarska. Jiný kraj, jiný mrav, jiné značení. Trochu blázinec.

Značení ve Švýcarsku

Švýcarské značení si zaslouží pochvalu. Cyklostezky mají barvu bordó (stezky pro pěší zelenou, kolečkové brusle modrou atd.) a poměrně dobře se i za jízdy rozpoznávají. Každá stezka má své (velké) číslo, projet Švýcarsko křížem krážem jde poměrně snadno. Ještě ten samý den jsem dojel střídavě po německé a švýcarské straně Rýna až do Basileje (180 km). Lépe značená je bezpochyby švýcarská.
Cesta na francouzské hranice trvala 7 dní a najel jsem zhruba 920 km. Náročnost nízká, ale nekonečná rovina je často mnohem víc zdrcující než trocha kopců. I těch se ale cestou po téhle nenáročné stezce najde dost. Šlapal jsem každý den, nocoval jsem ve stanu, kde se dalo (na poli, fotbalovém hřišti, v parku) a jídla bylo pořád dost. Cestovatelé touhle cestou nejezdí, nepotkal jsem snad ani jednoho cyklistu, co by jel dál než do další vesnice do hotelu. Západ. A lidi? Jdou si po svém, ostatní je nezajímá, domů mě nikdo nezval. Musím vypadat nebezpečně.

Tato cesta byla podpořena firmou Sport arsenal – výrobcem cykloturistických brašen a nosičů - v rámci grantu Kalimery.

 

 

 

 
Související články
Bretaň na kole
Jak se na Korfu šlape?
Do švédského vnitrozemí na kole
WARMPEACE letos opět podpoří zajímavé cesty
České silnice ze sedla cyklisty
 
Přečteno 3303x
 
 
Hodnocení článku:
 
Komentáře
 
Přidat komentář
Vypsat označené komentáře
Vypsat všechny komentáře
Zobrazit všechny chronologicky
 
Poslat odkaz
Tisk
Zpět
Inzerce | O nás | Tištěná verze
KLUB KALiMERA
jméno:
heslo:
Přidat článek
Chcete se přidat?
Střípky
Běžky pro turisty i aktivní sportovce - podle čeho vybírat a jaké si koupit?Jak připravit své nové běžkyKontakty na horskou službu
Komerční sdělení
Vybavení na běžky - lyže, boty, hole, bundy, termoprádlo
Štěrba nabízí: