Vyhledej
Rady na cesty
> cesty s dětmi
> doprava
> nebezpečí
> nedej se
> praktické
> ubytování
Vybavení
> jak vybrat
> literatura
> materiály
> novinky
> testovna
Turistika
> cyklo
> expedice
> hory
> lyže a sněžnice
Práce v zahraničí
> zkušenosti
On-line cesty
> seriály
> blogy
> humor
Nejčtenější články
Novinky emailem
Partneři

Portál o inline bruslení nejen na Ladronce

přehledný seznam kempů

Spolujízda.eu - server pro spolujízdu

Diashow ze Severní Ameriky

Královédvorsko
 Ubytování, restaurace, turistika ve Dvoře Králové n. L. a okolí.

www.Cottage.cz
Portál o turistice a ubytování v NP České Švýcarsko.


Vybavení do přírody




Naše ikona:

Průvodce světem vybavení a cestování

.

ČRAfrikaAmerikaAsieAustrálie a OceánieEvropaStř. východ
KALiMERA > Asie > Gruzie

Gruzie

Iva a Ivan Brezinovi, kniha CESTA NA VÝCHOD / 30.04.2001
Gruzínská republika je podle pověsti místem, kde ležela bájná Kolchida. Gruzíni jsou hrdým národem, který si, přestože musel podstoupit mnoho válek za nezávislost, uchoval své kulturní tradice a svébytnost.
 

Víza Ceny Jídlo Bezpečnost Kam jet?

  Gruzínská republika (Sakharthvelos respublika, anglicky Georgia, turecky Gürcistan /Gürdžistan/), kde podle pověstí ležela bájná Kolchida, je po vyhlášení svrchovanosti na bývalém SSSR v listopadu 1990 a získání nezávislosti v dubnu 1991 prezidentskou republikou. Hlavním městem je Tbilisi. Na ploše 69  700  km2 žije v Gruzii 5,7 milionu obyvatel. Hlavním náboženstvím je gruzínská pravoslavná církev (65%, samostatná odnož pravoslaví v čele s patriarchou), následuje sunnitský islám (11%) a ruská pravoslavná církev (10%). Úředním jazykem je gruzínština, rozšířená je i ruština a v poslední době angličtina. Čas je v Gruzii o tři hodiny před standardním středoevropským časem. Gruzíni jsou hrdým kavkazským národem, který musel v minulosti podstoupit mnoho válek za nezávislost s dobyvačnými sousedy. Na rozdíl od některých jiných republik bývalého SSSR si pro tento národní rys Gruzíni zachovali i za komunismu své kulturní tradice a svébytnost.

Víza
  O podmínkách vstupu do Gruzie koluje mezi cestovateli řada protikladných informací. Podle sdělení gruzínské ambasády ve Vídni (Marokkanergasse 16, Vienna, tel. 00431-710 36 11, fax 00431-710 36 10) je sem v současnosti třeba vízum a ani internetové stránky MZV ČR a MZV SR neuvádějí, že bychom s Gruzií měli bezvízový styk. Vízum můžete mít předem z Vídně, většinou jej ale bez problémů dostanete i při příjezdu na hranicích, kde by mělo měsíční vízum stát asi 75  USD. Další možností je opatřit si na hranicích vízum na sedm dní, které stojí asi 20  USD. V Tbilisi jej pak lze bez větších administrativních problémů prodloužit na úřadovně OVIR (atděl víz i registrácii) ve čtvrti Sololaki, což ale znamená tři dny čekání. Prodloužení na měsíc zde stojí 33  USD nebo 20  GL.

  Pokud do Gruzie pojedete z ruské severní strany Kavkazu (viz kapitola Po zemi na východ), projedete sem pravděpodobně i bez víza. Hranici zde prý totiž hlídají jen ruští vojáci, které gruzínská vízová politika nezajímá.

  Není také jisté, že po vás bude někdo chtít vízum na turecko-gruzínské hranici (často se to prý nestává). Pokud tomu tak ale bude a vy nebudete mít vízum předem, vyžadují zde prý někdy gruzínští pohraničníci za umožnění vstupu bez víza úplatek ve výši cca 10  USD. V nejhorším vám nezbude, než se pro vízum vrátit na gruzínský konzulát v tureckém městě Trabzon jen asi sto kilometrů od hranic (Gazipasa Caddesi 20, tel. 462/326 22 26), měsíční vízum dostanete za 30  USD na počkání.

  Po všem výše uvedeném se tedy jako nejpřijatelnější varianta jeví prostě to risknout a přijet na gruzínské hranice bez víza. Rizika, že vás pak v Gruzii zastaví policie a bude se po vízu ptát, se podle zkušeností českých cestovatelů bát nemusíte. Jiní mají ale odlišné zkušenosti - při odjezdu ze země bez víza prý můžete dostat pokutu. Znalci místních poměrů proto doporučují raději se za hranice bez víza nepouštět. Měli byste se jej vždy pokusit získat aspoň na přechodu, abyste pak v zemi byli formálně administrativně kryti.

  Česká republika má velvyslanectví v Tbilisi na adrese 57, Tsereteli Ave., tel. 0099532/343310, 356427, fax 0099532/356692. V případě problémů se lze obrátit i na vojenskou misi při Organizaci pro bezpečnost a spolupráci v Evropě, která v Tbilisi sídlí na adrese Krtsanisi Datcha no.5, tel. 298 82 05, 293 89 15, 298 90 97. Také různé mezinárodní organizace (např. pobočky tiskových agentur) vám mohou v případě problémů pomoci.

  V gruzínských nížinách bývají v létě přes den úmorná vedra, v horách mohou naopak v noci i v létě teploty silně klesat.

Peníze, ceny
  Měnou je gruzínský lar (GL), který se dělí na drobné thethri. Orientační kurz je zhruba 1,4  GL za 1  USD, 1  GL je tedy asi 20  Kč. Cestovní šeky jsou v Gruzii směnitelné jen v několika málo bankách v Tbilisi. Je proto třeba mít sebou dostatek dolarových bankovek nižších nominálních hodnot, vytištěných po roce 1995 (starší se vám pravděpodobně nepodaří směnit, protože mezi lidmi koluje mnoho jejich padělků).

  Gruzie bývala velmi levnou zemí, v poslední době ale pro nezávislé cestovatele trochu podražila. Ačkoliv se průměrný plat pohybuje jen kolem 12  USD měsíčně, cenová hladina je obdobná české (!). Dobře se ale dá přežít i za méně než 150  USD na měsíc. Nejlevnějším dopravním prostředkem je vlak, užití husté a spolehlivé autobusové sítě naopak vychází o něco dráž, než v sousedním Turecku. K tranportu do vzdálenějších míst se pro větší skupinu vyplatí pronajaté auto s řidičem. Hotely jsou velmi drahé, takže je nejlepší domluvit si ubytování a jídlo v soukromí. Většinou to není problém - pohostinní Gruzíni vám budou sami nabízet, abyste k nim zašli na návštěvu, což obnáší ubytování a jídlo zdarma. Existuje ale i druhá varianta: bydlení v soukromí za vysokou částku (až 20  GL). Využití soukromého ubytování vyžaduje diplomacii a podmínky je třeba pokud možno domluvit předem. Jestliže si Gruzíni o peníze sami neřeknou, nesnažte se jim za pohostinnost platit, protože byste je mohli urazit. Do hor se v Gruzii hodí stan.

Jídlo
  Na trzích a ve větších městech i v moderních supermarketech jsou dostupné levné potraviny zhruba ve stejném rozsahu, jako u nás (zelenina, ovoce, chléb, sýry, ale třeba i české masové konzervy a jogurty). Levnější místní potraviny se prodávají ve speciálních obchodech s názvem Patriot (psáno ovšem gruzínskou abecedou!). Z gruzínských specialit byste měli ochutnat silnou a hustou hovězí polévku se zeleninou charčo, masový šašlik mcvadi, tvarohové placky chačapuri, drůbež v omáčce s prosnými plackami čachovbily či masové koláče ghvereli (nedoporučuje se je ale kupovat na ulici). Také proslulé gruzínské víno ghvino nekupujte v pouličních stáncích, kde bývá pančované. K pití dostanete turecké i gruzínské pivo ludi, mezinárodní limonády a místní minerálky v PET lahvích. Pozor - v Tbilisi lze občas z vody chytit améby (blíže viz kapitolu o zdraví na cestách).

Bezpečnost
  I když je v Gruzii mezi lidmi velké množství zbraní, údajně je zde poměrně bezpečno. Na venkově sice dodnes velmi vzácně přežívá tradice kavkazského "kavalírského" zbojnictví, v případě přepadení vám ale nehrozí ublížení na zdraví či smrt, ale vždy jen okradení. Celkově je prý v Gruzii asi stejně bezpečno, jako v Čechách (severní ruská strana Kavkazu je údajně mnohem nebezpečnější). Gruzíni jsou civilizovaní a mírní lidé. Přesto se doporučuje se nevypadat příliš západně a v případě jakéhokoliv náznaku nebezpečí se s útočníkem snažit navázat komunikaci. Jakmile začne totiž člověk s domorodci na Kavkaze komunikovat, je pokládán za hosta a jako takový je nedotknutelný. Tato rituální finta se hodí i k obměkčení policistů a při řešení jiných nepříjemných a obtížných situací - pak stačí požádat o vodu či o cigaretu, čímž navážete kontakt, stanete se hostem a rázem je vše jinak.

  Hrdí Gruzíni jsou stejně jako jiné kavkazské národy k cizincům fantasticky pohostinní (pozor ale na "smrtící pohostinnost", viz kapitola Co vás čeká). Problémy mohou vzniknout snad jen v případě, že nebudete brát v úvahu jejich odlišnou mentalitu a rituály. Na návštěvě nikdy na nic neukazujte prstem, protože by si pak domácí myslel, že vám to má věnovat. Vzápětí by mohl ukázat prstem na část vašich věcí. U stolu můžete jíst stále, ale mluvit a pít smíte pouze tehdy, když vás k tomu vyzve thamada (jakýsi šéf stolní společnosti, který se volí dokonce i při neformálních příležitostech). Funkce thamady kdysi vznikla k usmíření zničující krevní msty mezi znepřátelenými rody a nedodržování jeho pokynů má většinou za následek trest, spočívající ve vašem opití do němoty. K cizincům ale bývají Gruzíni velmi tolerantní. Pokud je vám pití proti mysli, můžete se vymluvit na zdravotní problémy. Vždy je ale třeba nejprve dodržet rituál alespoň symbolického přípitku. Stolní rituál má v Gruzii obrovský význam. Říká se tu, že lidé, kteří spolu třeba před dvaceti lety poseděli u stolu, jsou vlastně příbuzní.

  Důležité je naučit se alespoň několik slov gruzínsky, což pak otvírá široká kavkazská srdce. Gruzíni se oslovují batono (pane), khalabatono (paní) plus křestní jméno. Našemu oslovení "slečno" odpovídá nejspíš gruzínské khališvilo, ale užívá se zpravidla bez jména. Pokud chceme slečnu oslovit jménem, je vhodné užít výrazu pro paní. Několik běžných pozdravů: gamardžobath (dobrý den), gagimardžos (odpověď), salami (nazdar), nachvamdis (nashledanou), dila mšvidobisa (dobré jitro), ghame mšvidobisa (dobrou noc), rogor charth (jak se vám daří?), gtchovth (prosím), gmadlobth (děkuji vám), ukacravad (promiňte), diagh (ano), ara (ne). Hospodáře přivoláte výrazem maspinzolo!, pouliční pozdrav zní gamardžobat! ("Vítězství!"), odpověď na pozdrav gagimardžot! ("Ať zvítězíte vy!").

Kam jet?
  Stejně jako sousední Arménie se dá i Gruzie označit jako "Země klášterů" - prastaré křesťanské památky tu najdete doslova na každém kroku. Většina z nich je spolu s dějinami země popsána v knize Edith Neubauerové Gruzie - od bájné Kolchidy po dnešek (Vyšehrad 1981), z něhož jsme při následujícím krátkém výčtu architektonických zajímavostí vycházeli. Jiná česká literatura o Gruzii bohužel neexistuje, zájemci o bližší seznámení s místní historií, zvyky, architekturou atd. se ale mohou přihlásit přednášku na Úvod do obecné kaukazologie, kterou na pražské FF UK vykládá kaukazolog Václav Černý (z tohoto kurzu by prý měla časem vzniknout i skripta). Zřejmě nejvíc faktických informací a údajů o možnostech nezávislého cestování po Gruzii v angličtině najdete na internetové adrese www.soros.org, doména National foundations, Central Eurasia project. Některé treky v Gruzii včetně Svanska (viz níže) jsou popsány v průvodci Trekking in Russia & Central Asia (F. Maier, The Mountaneers 1997).

  Jednoznačně nejlacinějším způsobem dopravy do Gruzie jsou obě varianty pozemní cesty, tedy z jihu z Turecka či ze severu z Ruska přes hřeben Kavkazu (viz kapitolu Po zemi na východ). Kromě nich se dá ale samozřejmě do Gruzie také letět. V lednu 1999 nabízeli vybraní pražští prodejci nejlevnější zpáteční letenky do Tbilisi za tyto ceny: Nemo-Selecta 12  736  Kč, Atlantis Air Service 12  900  Kč, Global Express 12  990  Kč, GTS International (speciální cena pro studenty, déle otevřená letenka) 12  990  Kč. Ceny letenek se mění v závislosti na sezóně.

TBILISI A OKOLÍ
  V hlavním gruzínském městě Tbilisi se vyplatí pár dní zůstat. Je zde mnoho historických památek (pevnost Narikala, chrám Metechi, kostely) a navíc tu vedle sebe žije několik zajímavých kultur - v Tbilisi najdete arménskou čtvrť, židovskou čtvrť, pravoslavnou čtvrť... Nad městem se tyčí Davidova hora, dostupná lanovkou, odkud je hezký výhled. Hotely v Tbilisi jsou dost drahé, protože ve městě žije mnoho uprchlíků z Abcházie. Jediný levnější hotel se jmenuje Manéž, najdete ho kousek od nádraží a za celý pokoj zaplatíte cca 20  GL (smí v něm pak ale údajně spát tolik lidí, kolik se vejde). Tbilisi je obecně zhruba dvakrát dražší než zbytek země. Z místní hlavní pošty na Rustaveliho třídě si můžete bez problémů zatelefonovat domů.

  V okolí Tbilisi jsou památky na příchod křesťanství do Gruzie, například staré sídelní město Mcchetha, největší komplex středověkých staveb v Gruzii. Najdete zde mimo jiné katedrální chrám Sveti Cchoveli (Živý sloup) z 11. století, kde jsou pochováni gruzínští králové, a klášter Džvari ze 7. století, který je pro množství nádherných platik označován za "jeden z nejskvělejších stavebních výtvorů gruzínského světa". V blízkosti Mcchethy leží v divoké krajině skalních soutěsek odlehlý jeskynní poustevnický klášter Šio Mghvime z 6. století s chrámem sv. Křtitele, pojmenovaný po svém zakladateli, křesťanském asketovi Šiovi.

ZÁPADNÍ GRUZIE
  Nejzápadnější hranici Gruzie na pobřeží Černého moře tvoří nezávislá provincie Abcházie (i po vítězné válce s Gruzií v letech 1992 - 93 tvoří formálně stále její součást), kam patří například známé rekreační přímořské město Suchumi. Z bezpečnostních důvodů se sem ale v současné době nedoporučuje cestovat a pohraničníci vás sem stejně nepustí (horkou hranici dnes hlídají ruští vojáci pod patronací OSN).

  V západní Gruzii u hranic s Abcházií leží nad řekou Rioni bývalé královské město dávné Západogruzínské říše Khuathaisi (Kutaisi) se zbytky hradu z 5. století (zničeného v 17. století Turky) a zbytky Bagratovy katedrály v 10. století. Na východ od Khuathaisi najdete chrám sv. Jiří v Kaspi (Kacchi) z roku 1000, zhruba deset kilometrů severně od Khuathaisi je středověký byzantský dvorní klášter Gelathi s chrámem sv. Mikuláše, kde je pochován gruzínský král David IV. Budovatel. Z terasovitého horského klášterního komplexu, který se měl podle Davidova záměru stát "novým Jeruzalémem a druhými Athénami" a kde sídlila slavná středověká překladatelská a filozofická škola, se otevírá výhled do údolí řeky Rioni. V okolí Khuathaisi se také můžete doptat na pláň se zkamenělými stopami dinosaurů.

  Zřejmě nejzajímavější částí západní Gruzie je odlehlá vysokohorská oblast Svanethi (Svansko, mezi českými cestovateli známé také jako Svanetie), ležící pod vrcholem Elbrusu. Návštěvu Svanska ale bohužel nelze doporučit, protože zde pro cizince není příliš bezpečno - několik přepadení a okradení českých cestovatelů se v poslední době odehrálo právě tady, ačkoli při tom naštěstí nikdo nebyl zraněn. Na západě sousedí Svansko s Abcházií, jeho severní hranici s Ruskem tvoří nejvyšší hřeben Kavkazu. Divoký nárůdek Svanů s vlastním jazykem a svébytnou kulturou je podle českých cestovatelů "vrcholem gruzínské pohostinnosti". Svanské vesnice zdobí charakteristické obranné věže, tzv. košky. V okolních horách jsou opevněné kostely a ledovce, kvůli nádherné vysokohorské krajině je také někdy Svansko označováno za "kavkazský Tibet". Hlavním centrem Svanska je vesnice Mestia. Někteří cestovatelé se zde doporučují hned po příjezdu nahlásit na místní úřadovně milice, což je prý zároveň kancelář alpinistického klubu Ušba, pojmenovaného podle nedaleké posvátné hory. Klub vede horolezec Džumber Kachiani, který vám v okolí poradí několik nádherných treků (třeba přes vesnici Žabeši na ledovcové sedlo Tvíbe, na Pik Komsomola atd.).

  Do svanské Mestie se lze zhruba za šest hodin dostat taxíkem nebo autobusem z města Zugdidi, ležícího v kraji Megrelie. Pokud vás v této oblasti někdo sveze, připravte se na zaplacení značné částky, kterou si mezi sebou platí i místní. Silnice do Svanska je ale často přerušena lavinami a sesuvy půdy. Pak nezbývá, než pokusit se dostat do helikoptéry, která občas Mestii spojuje s Tbilisi.

VÝCHODNÍ GRUZIE
  V nejvýchodnějším výběžku Gruzie najdete dávné království Kachethi (Kachethie) s centrem Khartli, kde se dnes kolem řeky Alazani rozkládají vinice a lesy. Můžete zde mimo jiné navštívit staré královské město Thelavi pod hřebenem Kavkazu, o němž se tradují historky, že když sem z jiné části Gruzie telefonujete, na poště vám občas omylem spojí izraelský Tel Aviv. Další perlou kachetské provincie je druhá největší gruzínská církevní stavba po Mcchethě, klášter Alaverdi s monumentální kopulovitou katedrálou sv. Jiří z 11. století. A konečně byste v Kachetii neměli vynechat dvoukopulovou baziliku Gurdžaani s chrámem Všech svatých z 8. století a ruiny Udžarmy, jedné z nejzachovalejších a nejvýznamnějších starogruzínských městských pevností z 4. století.

  Jedním z nejtypičtějších gruzínských skalních klášterů je rozsáhlý terasovitý klášterní komplex David Garedža, založený v 6. století svatým Davidem, který leží asi šedesát kilometrů jihovýchodně od Tbilisi u ázerbajdžánských hranic. Najdete zde mimo jiné klášter sv. Davida, klášter Dodo a klášter sv. Jana Křtitele, později od 10. do 13. století byly přistavěny další církevní budovy. David Garedža je proslulý svými nástěnnými malbami z 8. a 9. století.

SEVERNÍ GRUZIE
  V severní Gruzii leží na břehu přehradní hráze pozdně středověký hrad Ananuri s rozsáhlým klášterním komlexem Zesnutí Matky Boží, řazený mezi největší historické stavby v zemi. Ještě více severněji se v Jižní Osetii v podhůří Kavkazu rozkládá krásná horská oblast pod horou Kazbek (5033 m), kde lze podniknout řadu treků, třeba na Gudamakarský průsmyk a do Phasanauri. Z městečka Kazbegi (1700 m) se také dá přes vesnici Khergeti na Kazbek asi za deset hodin vyšplhat, prý je to docela "choďák" po ledovci a technicky náročných je jen posledních zhruba sto metrů pod vrcholem (pozor ale na aklimatizaci). V Kazbegi si můžete k výstupu najmout průvodce, cestou se dá přespat na bývalé meteorologické stanici (3650  m, hned vedle leží čtyřtisícovka Ordsveri).

  Ve Stalinově rodišti Gori severozápadně od Tbilisi dodnes funguje diktátorovo muzeum (pozor - pro řadu Gruzínců je Stalin stále uctívaným národním hrdinou, který kdysi ovládal šestinu světa!), nedaleko leží trojlodní bazilika Urbnisi z 6. století.

  Řecké a římské období gruzínských dějin reprezentuje v severní Gruzii například Uplisciche, staré opevněné skalní město nad řekou s dodnes zachovalými paláci, které najdete poblíž Gori. (antické vykopávky lze v Gruzii objevit i v Kaspi, Gori či Armazi).

JIŽNÍ GRUZIE
  Přímořské město Batumi na jihozápadě Gruzie leží v autonomní provincii Adžárie u tureckých hranic. Vesnice Lazka u nedalekého hraničního přechodu Sarpi je jedním z center zajímavého gruzínského etnika Lazů. Černé moře je v Gruzii většinou dost špinavé a ke koupání se příliš nehodí. Pokud to chcete vyzkoušet, jedno z ucházejících přímořských letovisem s plážemi se jmenuje Guri a leží nedaleko přístavního města Poti.

  V jižní Gruzii u arménských hranic najdete město Rustavi se zajímavým historickým centrem, kde některé památky pocházejí až ze 6. století. Doptejte se zde na slavný portrét významné gruzínské královny Támar, která vládla na přelomu 12. a 13. století. Asi sedmdesát kilometrů jihozápadně od Tbilisi u arménských hranic leží biskupská bazilika Bolnisi z 5. století.

  Další zajímavou částí jižní Gruzie je kraj Meschetie u hranic s Tureckem, za jehož hlavní magnet lze označit překrásný skalní klášter Vardzia z 12. století v údolí řeky Mtkvari (Kura). Nová Vardzia je obrovským klášterním a pevnostním komplexem, postaveným kdysi králem Jiřím III. na obranu proti Turkům a později jeho dcerou Támar přestavěným na klášter. Zhruba deset kilometrů na jih od Nové Vardzie leží menší bazilika Stará Vardzia, která také stojí za návštěvu.

 
Související články
Gruzínské město Batumi očima turisty
Klidný život v klášteře Sapara
Tbilisi, nejhezčí hlavní město na Kavkaze
 
Přečteno 10752x
 
 
Hodnocení článku:
 
Komentáře
Hostel v TbilisiKlára, Reagovat
dnes je vše jinakDavid, Reagovat
doplnění údajůasym, Reagovat
 
Přidat komentář
Vypsat označené komentáře
Vypsat všechny komentáře
Zobrazit všechny chronologicky
 
Poslat odkaz
Tisk
Zpět
Inzerce | O nás | Tištěná verze
KLUB KALiMERA
jméno:
heslo:
Přidat článek
Chcete se přidat?
Střípky
Běžky pro turisty i aktivní sportovce - podle čeho vybírat a jaké si koupit?Jak připravit své nové běžkyKontakty na horskou službu
Komerční sdělení
Vybavení na běžky - lyže, boty, hole, bundy, termoprádlo
Štěrba nabízí: