Vyhledej
Rady na cesty
> cesty s dětmi
> doprava
> nebezpečí
> nedej se
> praktické
> ubytování
Vybavení
> jak vybrat
> literatura
> materiály
> novinky
> testovna
Turistika
> cyklo
> expedice
> hory
> lyže a sněžnice
Práce v zahraničí
> zkušenosti
On-line cesty
> seriály
> blogy
> humor
Nejčtenější články
Novinky emailem
Partneři

Portál o inline bruslení nejen na Ladronce

přehledný seznam kempů

Spolujízda.eu - server pro spolujízdu

Diashow ze Severní Ameriky

Královédvorsko
 Ubytování, restaurace, turistika ve Dvoře Králové n. L. a okolí.

www.Cottage.cz
Portál o turistice a ubytování v NP České Švýcarsko.


Vybavení do přírody




Naše ikona:

Průvodce světem vybavení a cestování

.

ČRAfrikaAmerikaAsieAustrálie a OceánieEvropaStř. východ
KALiMERA > On-line cesty > seriály > Turecko na motorce

Horská vesnička Ispir

Milan Loucký / 27.07.2005
Ráno pořád prší. Vyjíždím v dešti, cesta vede stále kolem řeky. Míjím lanové mosty a skalní vodopády, čajové plantáže, sušárny čaje, projíždím několika vesničkami. Pak silnice začíná stoupat, nejdřív mírně, ale to se po několika kilácích mění na velmi prudké převýšení. Asfalt mizí, jedu jen po štěrku a hlíně. S každým přibývajícím výškovým metrem se zmenšuje výška okolní vegetace a za chvíli mě obklopuje jen nízká travina plná kamení.
 
Stoupám dál, až vjíždím do hustých mraků, viditelnost klesá na 7-8 metrů. Jen o chlup se míjím s protijedoucím přetíženým náklaďákem  - samozřejmě  nesvítí, jak je tady zvykem.
Mraky se přede mnou náhle trhají  a ostré slunce svítí na tu nádheru okolo. Projíždím průsmykem mezi pohořími Haldizen a Kačkar. Jsem v nadmořské výšce 2 600m a koukám po pustých kopcích,  které mne obklopují.  Dole v údolí vidím pastevecké osady a stohlavá stáda ovcí a krav. Sjíždím bez motoru níž k osadám. Ty tvoří většinou několik nízkých zděných baráků obklopených přístřešky z vlnitých plechů,  potrhaných stanových dílců, igelitových plachet apod.  Jak klesám níž, postupně přibývá zeleně a  já vjíždím do malebných horských vesniček. Stále jedu bez motoru, místy krokem, lidi mi přátelsky kynou a volají na mě. Na jednom místě mě pro změnu banda výrostků kropí sprškou kamínků, ale v další vísce jsem zván  na čaj a rybu. Velice nerad odmítám - za poslední 3 dny jsem nic neujel a musím jet dál. Nakonec to klesání, kde nepotřebuju motor, měří 30km a já dojíždím do Ispiru.

Ispir je aulovité  městečko s výraznou starou pevností. Dávám pauzu, kupuju spoustu jídla a pak si město procházím. Je v kopci. V nižší části stojí mešita, čajovny , malé obchůdky a prodejničky. Ale jak  pěšky stoupám výš, město mění ráz a já se ocitám v horském aulu. Kamenné i dřevěné baráčky jsou nalepeny jeden na druhém -vedle sebe, i na sobě-  mezi nimi jen úzké chodníčky a schůdky a všude plno drůbeže.  Za chvíli mne doprovází banda děcek, svolávají sousedy a všichni se vzájemně očumujeme. Děti na mě volají „helou, helou“ , překřikují se a po chvíli  volají „mórni, mórni!“. Což však není přání dobrého dne, ale nepodařená slovíčka MONEY, MONEY - gesta dětských rukou (známé tření palce a ukazováčku o sebe) to spolehlivě potvrzují. Peníze na rozdávání nemám (a nenapadlo mě koupit bonbóny nebo něco) ; uplácím je tím, že je chci vyfotit. To je pro ně velký zážitek a musím čekat, až přivedou ještě další děcka z okolí –na fotce přece musí být všichni! To ale neznamená, že by zde neznali technické vymoženosti;  i na neudržovaných a rozpadajících se domech hrdě ční bílé satelitní talíře.
Vracím se dolů k motorce. Přicházím ke dvěma dívkám, které pod malou stříškou v kamenné vodní nádržce perou prádlo. Sotva mě uviděly, přestaly prát a plaše pozorují, jak se k nim blížím. Okolo nás není nikdo jiný, proto je chci oslovit. Sotva jsem to udělal,  obě rychle vyskočily a se smíchem utekly do nejbližšího dřevníku. Střídavě na mě vykukovaly jedna i druhá, přiblble se uculovaly (obličeje zahalené neměly) a cosi si špitaly. Jak v blbým filmu. Kontakty jsme nenavázali, byl jsem za trotla. Škoda.
Dole ve městě taktak uskakuju před starou dodávkou, řízenou  asi 14letým klučinou a startuju směrem severovýchod na Yusufeli.
 
Předchozí díly
1. Na motorce na východ
2. Rumunskem na motorce
3. Bulharskem k Turecku
4. Přetržený řetěz v Turecku
5. Místo do Arménie do Kurdistánu
6. Krušná noc v altánku
Následující díly
8. Pravé turecké nescafé v Yusufuli
9. Arménská vysočina a Kurdistán
10. Město Kars s výhledem na Ararat
11. Ararat z Igdiru na dohled
12. Lávou přehrazené jezero Van
13. Němečtí motorkáři a kurdští muzikanti
14. Arménský kostelík Kamrak Vank
15. Přes Eufrat tam a zpět
17. Řešení silniční nehody v Turecku
18. Na slepované motorce domů
19. Návštěva medvědího prasete
Související články
Místo do Arménie do Kurdistánu
Krušná noc v altánku
Pravé turecké nescafé v Yusufuli
Arménská vysočina a Kurdistán
 
Přečteno 1360x
 
 
Hodnocení článku:
 
Komentáře
 
Přidat komentář
Vypsat označené komentáře
Vypsat všechny komentáře
Zobrazit všechny chronologicky
 
Poslat odkaz
Tisk
Zpět
Inzerce | O nás | Tištěná verze
KLUB KALiMERA
jméno:
heslo:
Přidat článek
Chcete se přidat?
Střípky
Běžky pro turisty i aktivní sportovce - podle čeho vybírat a jaké si koupit?Jak připravit své nové běžkyKontakty na horskou službu
Komerční sdělení
Vybavení na běžky - lyže, boty, hole, bundy, termoprádlo
Štěrba nabízí: