Nejčtenější články

Novinky emailem

Partneři

Královédvorsko
Ubytování, restaurace, turistika ve Dvoře Králové n. L. a okolí.

www.Cottage.cz
Portál o turistice a ubytování v NP České Švýcarsko.

Naše ikona:

ČR

Afrika

Amerika

Asie

Austrálie a Oceánie

Evropa

Stř. východ

KALiMERA > Rady na cesty > nebezpečí

Zábava v Barmě za všechny peníze

Josef Kapoun / 11.10.2005

Do Barmy jsem zavítal v roce 1986. Platilo tam stanné právo a věděl jsem, že tam vládne vojenská junta a její buddhisticko-komunistický režim. Má zvědavost byla ale silnější než obavy, a tak jsem této asijské zemi neodolal.

Ze Singapuru jsem doletěl do Rangúnu v noci a na letišti se mě ujal jezdec na motorové tříkolové rikše. Za ohromného monzunového slejváku mě vezl hustě zarostlou krajinou, když ke mně pod plachtu náhle přistoupil Barmánec. Začal mě během jízdy přesvědčovat, abych své dolary vyměnil za barmské bankovky, kterých měl v ruce ohromný balík. V domnění, že dělám dobře, jsem jich hodně vyměnil, neboť jsem plánoval v zemi zůstat alespoň týden. Chystal jsem se platit jen za ubytování v hotelu a dopravu. Na celý týden by mi bývalo stačilo 50 singapurských dolarů, ale vyměnil jsem jich kolem sta. Bohužel mi nedošlo, že v zemi tak chudé jako je Barma "tolik" peněz nebudu mít za co utratit.
V Rangúnu jsem bydlel v původně anglickém zchátralém hotelu v centru města. Stanné právo nařizovalo každému, aby po osmé hodině večerní byl doma nebo v hotelu. Přes den jsem ale viděl ohromnou bídu Barmánců. Silnice byly rozkopané, lidé beze studu káleli veřejně do kanálů, pojídali snad i listí ze stromů, prosili o košili, cizincům nabízeli za poplatek pustit z klece ptáčka, kterého ale ihned opět lapali a strkali zpět do klece. Bylo nebezpečné sníst cokoliv mimo hotel kvůli nebezpečí průjmu a když už tam byly restaurace, vypadaly jako doupata.
Když jsem se chystal k odletu, nevěděl jsem, co s haldou bankovek. Mí mladí nohsledi mi na můj dotaz, zda-li je někde skryt salón alespoň trochu noblesních žen, ve kterém bych se mohl i slušně pobavit, mi přivedli další mladíky a ti mě tam měli odvést. Následoval jsem je z města do džungle až do nějaké vesnice, kde byly různé jednopatrové chatrče. Kolem byli psi, slepice a černí vepři. Já jsem byl jediný běloch, 186 cm výšky, oni byli menších štíhlejších postav. Mluvili jsme anglicky a docela přátelsky.
V jedné z bídných chatrčí mi nabídli k hrátkám velice vystrašenou dívku a její bratr mě výhružně popichoval očima. Otec rodiny se někde plahočil na poli, matka zřejmě sháněla zakázky pro další dcery a vydělávala tak peníze na obživu. Už víckrát jsem se setkal s tím, že matka dala nejstarší dceru bez vědomí otce do nevěstince, aby živila početné mladší sestry a bratry. Dívky jsem se samozřejmě nedotknul, nic takového jsem nehledal. Ocitl jsem se ale v pasti. Zaplatil jsem tedy slušně a se svým doprovodem šel zpátky do džungle. Tu na mě ale mladíci vyrazili, ať jim dám všechny peníze. Najednou mi došlo, že jsem s nimi osamocen a vydán na pospas jejich (zlo)vůli. Naštěstí jsem měl u sebe jen barmské peníze a něco málo singapurských dolarů. Vzali si je. Stejně bych je nesměl vyvézt. Doklady a další peníze jsem měl v hotelu. Mí dočasní kumpáni z džungle mě spokojeně pustili a kamsi zmizeli.