Havajská vlna na Róně

Tenkrát poprvé…

Když jsem se hlásil do programu Socrates/Erasmus, s osnovami jsem si při výběru univerzity příliš hlavu nelámal. Volil jsem Francii, protože jsem s ní měl dobré zkušenosti ze střední školy, ale při výběru školy byla hlavním kritériem blízkost divoké vody. Paříž jsem tedy vyřadil jako první, nakonec zbyl Grenoble a Lyon. Jakmile jsem zjistil, že ona „Havajská vlna“ je právě v Lyonu, bylo rozhodnuto.
Do Lyonu jsem přijel na konci září. Jakmile jsem se ubytoval, vydal jsem se k řece. Ta je sice z kampusu jen přes park, ale vlna se nachází na opačném břehu. Nakonec jsem cestu našel a mohl se podívat zblízka. Vlna se zdála příjemná a na první pohled ani nebudila strach. Teprve později jsem se dozvěděl, že fotky do časopisů vznikají na vlně při průtoku 800 -1500 m3 za sekundu. To je asi šestkrát více, než je běžný průtok Vltavy v Praze, zatímco ten den teklo „jen“ 350 m3 za sekundu.
Ve vlně a na břehu byli kajakáři. Zřejmě je pobavil můj přízvuk, získaný během studia střední školy v Burgundsku, protože mi bez problémů půjčili loď a vše potřebné - pádlo, špricku, přilbu, vestu, bundu, abych se mohl do vlny sám vydat. Trochu jsem se rozpádloval a pak jel do středu řeky, kde byly na hraně jezu dva betonové sloupky. Právě pod nimi byla vlna na surfování nejlepší. Pár silnými záběry proti proudu jsem vyrovnal rychlost, kterou mě unášela voda, a nechal kajak sklouznout po jezu dolů do vlny. Náraz zpětné vlny do vesty mi takřka vyrazil dech. Takhle přímo jsem sílu vodního živlu asi ještě nezažil. Ale ustál jsem to! Poprvé jsem se klouzal po vracející se vodě proti proudu řeky a v kajaku vychutnával účinky adrenalinu.
O týden později dorazil můj kajak a já mohl strávit školní rok v Lyonu kombinováním školní docházky s docházkou na vlnu. Parta lidí, kteří se tam scházeli, byla skvělá. Velká část ze „závislých“ kajakářů byla nezaměstnaná – státní podpora a tříštící se voda jim k životu stačila. Jen Jay se přistěhoval do Lyonu z Anglie, aby mohl každý den chodit trénovat, a Simon měl zvláštní studijní plán, protože byl na vysokou školu přijat jako vrcholový sportovec v disciplíně kajak - specializace freestyle.

Vznik vlny na řece

Každý se jistě setkal s fotografiemi surfařů. Jedou po vlně pořád dolů, ale dolů nedojedou, protože se vlna stále zvedá a balí. Podobné je to na vlně, která vzniká na řece. Kajak klouže proti proudu vody, z kopce tvořeného klidnější vodou, do níž vtéká proud. V Hawaii-sur-Rhône je proud vody urychlen asi tři metry vysokým a osm metrů dlouhým jezem. Pod ním vzniká buď nebezpečný válec, který chytne a nepustí, anebo hladká vlna. Nejčastější je kombinace obojího - v některých částech válec a v jiných hladká vlna. Je tedy nutné správně odhadnout kudy do vlny najet a kudy z ní vyjet.
Lepší vlny jsou snad jen na řece Ottawa v Kanadě a na Zambezi v Zambii. Proto se Hawaii-sur-Rhône stalo od roku 2003 místem, kde si v rámci Lyon River Festivalu měří síly ti nejlepší. Pro organizaci závodů je výhodná úroveň vlny na okraji Lyonu směrem k letišti. Dálniční most zde křižuje řeku 100 metrů nad vlnou.

Figury

Když jsem před deseti lety poprvé domů přivezl videokazetu s freestyle kajakem, napsal na ni můj otec „balet na vodě“ a strčil ji do poličky. A moc se nemýlil. Závody se jezdí na body podobně jako half-pipe. Figury mají svá bodová ohodnocení a kvalitu provedení hodnotí několik rozhodčích. Na soutěži v Lyonu se bodují jen ty „moves“, při kterých se kajak dostane celý do vzduchu.
Nejjednodušší je Air-Blunt - což je skok, při kterým se kajak dostane z jízdy popředu do jízdy pozpátku a přitom projde vertikálou. Těžší je Pan-Am, kdy se ještě musí pod kajak při otáčení dostat kajakář. Další úrovní jsou pak Silly-flip, Donkey-flip, Air-screw - to jsou variace na eskymácký obrat ve vzduchu. Jednou z nejtěžších současných figur je Helix, kdy se kajakář dostane pod kajak, hlavou dolů jej otočí o 360° v horizontální rovině a po dotočení dopadne na dno. Neuvěřitelné? Ano, ale viděl jsem to na vlastní oči. Vy se můžete přesvědčit na videích dostupných na internetových odkazech na konci článku.

I řeka má svůj svátek

Postupně jsem se i já učil nové figury a nakonec se také zúčastnil Lyon River Festival v roce 2004. Přišlo tam více než 10 000 návštěvníků. Akce trvala celý víkend a program byl nabitý: mimo hlavní soutěže probíhal tzv. „Big air contest“, což jsou skoky ze skokanského můstku s kajakem. Pro veřejnost se konaly závody v rodinném triatlonu, k dispozici byla lezecká stěna, obří obrazovka atd. Večer pak následovaly koncerty a velká párty.
Už jsem dva roky zpátky v Čechách a vlna mi chybí. Brousím si zuby na doktorské studium zpátky v Lyonu. Pokud i vy máte chuť vidět něco nevšedního a hodně adrenalinového, tak si příští ročník LRF rozhodně nenechte ujít. Autobusy do Lyonu jezdí třikrát týdně.