Expedice Mongolsko 2008, aneb jak to všechno začalo

Konkrétní plán výpravy

Vlakem z Liberce, Brna, Náchodu a Vizovic se přes Ukrajinu dostaneme po Transibiřské magistrále k Mongolským západním hranicím, kde vstoupíme do země a dojedeme do města Olgii, kde nakoupíme zásoby, získáme poslední potřebná povolení a vyrazíme směr nejvyšší hora Mongolska, Tavanbogd (Pět svatých) - 4374 m n.m. Po jejím snad úspěšném zdolání nás čekají ještě další dvě hory, Tsaat Uul (4193 m n.m.) a Tsambagarav Uul (4202 m n.m.). Pak pojedeme napříč Mongolskem směr Ulanbátar a cestou se budeme stavovat na místních zajímavostech, jako je poušt Gobi, vykopávky, skalní města, kde chceme udělat nějaké nové cesty, kláštery a hlavně místní obyvatelé v jurtách. Z Ulanu se přesuneme opět do Ruska, kde se zajedeme podívat na Bajkal a z Irkutska hurá domů za holkama do Kolína.

Přípravy

Během příprav má nyní každý za úkol zjistit co nejvíce informací. Já (Mára alias Karel) zpracovávám itinerář výpravy, mamka zajišťuje letenky a vlaky, Opičák víza a Ježek dostatečné zásoby slivovice do vlaku na cestu tam. Čím více se blíží termín odjezdu, tím více problému se objevuje. Například vízum. Po roztomilé návštěvě ambasády v Praze už víme, že je možné získat ho jen na 30 dnů a tak jsme museli z naší expedice udělat oficielní horolezeckou výpravu ČHS. Teď čekáme na výsledek. Dalším problémem je dostupnost map, snad nám něco doveze kamarád, který tam už jede v létě. Jedinou dobrou zprávou vlastně zatím bylo, že jsem vyhrál konkurz na sponzoring naší výpravy od české, již léta dobře zaběhlé firmy Warmpeace, takže mi na cestě budou k úspěchu pomáhat její výrobky. Děkuji. Děkuji. Děkuji.

Příště vám krátce představím všechny účastníky expedice (nebojte, jsme jen čtyři) a popíšu další průběh příprav, jdu se učit mongolsky.