Jihoafrická hospoda u Hemingwaye

Žádnou obdobně náročnou výpravu nešlo tenkrát uskutečnit bez obětí, bez mezipřistání a bez odpočinku. Pobřeží jižní Afriky bylo na půli cesty, a tak netrvalo dlouho a v zátokách mezi dnešními přístavními městy Mossel Bay a Maputo vyrostla řada tu větších tu menších osad, v nichž měli portugalští a postupem času také holandští, francouzští a britští námořníci možnost nabrat vodu, obnovit zásoby potravin, případně zanechat poštovní zprávy. Z pouhých zastávek se pak stala trvalá sídliště, základny budoucích kolonií.
Z námořníků-objevitelů-dobyvatelů se stali námořníci-rybáři-lovci a místa jako Knysna, Cape St. Francis, Port Elizabeth, St. Lucia ad. dodnes po „mořských vlcích“ voní. V přístavištích narazíte na staré námořnické taverny, kde kolem pevných dubových stolů posedávají u sklenky silného piva vousatí draci v gumových oblecích a se zvláštním výrazem v očích. Poslední runda se stále ještě oznamuje úderem do masivního bronzového lodního zvonu a souboje v pití, plivání nebo páce jsou kdykoliv na pořadu dne. I to, co po nich následuje.
Najdete tu ale bohužel také lokály, které náporem turistů o svou přirozeně získanou atmosféru rozbouřeného oceánu přišly a snaží se mdlou atraktivitu nějakým způsobem posílit. Vzpomínám si například na jeden bar, který svou ekonomickou prosperitu stavěl na tom, že v něm kdysi flirtoval se servírkami E. Hemingway. Jeho fotky s vlastnoručním podpisem zdobí barové zdi, podlahu i strop. Pokud tu kdy Ernest skutečně trávil čas a afrikánské holky osahával, dnes by tento podnik koupil a dal zbourat.