Vyhledej
Rady na cesty
> cesty s dětmi
> doprava
> nebezpečí
> nedej se
> praktické
> ubytování
Vybavení
> jak vybrat
> literatura
> materiály
> novinky
> testovna
Turistika
> cyklo
> expedice
> hory
> lyže a sněžnice
Práce v zahraničí
> zkušenosti
On-line cesty
> seriály
> blogy
> humor
Nejčtenější články
Novinky emailem
Partneři

Portál o inline bruslení nejen na Ladronce

přehledný seznam kempů

Spolujízda.eu - server pro spolujízdu

Diashow ze Severní Ameriky

Královédvorsko
 Ubytování, restaurace, turistika ve Dvoře Králové n. L. a okolí.

www.Cottage.cz
Portál o turistice a ubytování v NP České Švýcarsko.


Vybavení do přírody




Naše ikona:

Průvodce světem vybavení a cestování

.

ČRAfrikaAmerikaAsieAustrálie a OceánieEvropaStř. východ
KALiMERA > On-line cesty > blogy > oto

oto

Jenom tak ...

Slovanství! Je opravdu možný návrat ke kořenům?

30.07.2018 19:37 - Jenom tak ...

Příznivci Slovanství tvrdí, že už dávno před příchodem křesťanství na naše území jsme měli svou vlastní, vysoce rozvinutou duchovnost a kulturu, které dokonale vyhovovaly slovanské duši a velmi pozitivně rozvíjely osobnost jednotlivce i celé společenství.

Současní příznivci Slovanství proto vnímají křesťanství jako záměrnou indoktrinaci tehdejších Slovanů, s cílem odstavit je od vlastní, původní kultury a duchovnosti, a tím zabránit jejich rozvoji a rozkvětu.

Závěr je jednoduchý: Pokud má slovanský svět rozkvést a plně se rozvinout, musí se zbavit své indoktrinace křesťanstvím a vrátit se k vlastním, původním kořenům. Čili ke své původní duchovnosti a kultuře. A tento názor je pak logicky pramenem velké antipatie a ostrého odporu vůči všemu křesťanskému.

Je ale něco takového vůbec reálné? Vždyť slovanský svět je už po celá staletí, ba až dodnes neoddělitelně spojen s křesťanstvím. Je proto ještě vůbec možný nějaký návrat k našim dávným kořenům, které jsou historicky a časově velmi vzdálené? Které jsou zamlžené a často postavené pouze na domněnkách a přáních.

Máme tedy snad opravdu zavrhnout křesťanství a zaměřit se na své dávné duchovno? Nebo naopak, máme spíše zavrhnout dávné Slovanství a pevně se přimknout ke křesťanství? Jako téměř vždy, i v tomto případě je pravda pravdou zlaté střední cesty. Abychom ji pochopili, ukažme si to na následujícím příkladu:

Člověk nežije na zemi pouze jednou, ale vrací se sem vícekrát, aby zde mohl postupně dozrávat k duchovní dokonalosti. Náš současný život, čili naše současné sociální, rodinné, ekonomické, zdravotní, nebo jiné poměry jsou vždy dokonalým a spravedlivým souhrnem všech našich předchozích pozemských životů. Naše současnost je tedy vždy jakousi souhrnnou esencí všeho toho, čím jsme byli v minulosti, a co si na základě ní pro sebe zasloužíme.

Mnozí lidé chodí za různými jasnovidci, schopnými nahlížet do minulých životů, aby se dozvěděli, kým byli, co všechno udělali a jaký dopad to má na jejich současnost.

V přirozenosti bytí je však tato znalost záměrně ukryta a proto si nic nepamatujeme. Je to zbytečné, protože duchovní koncentrát všeho si neseme hluboko vepsán do své duše. Je nedílnou součástí naší osobnosti, ale také nedílnou součástí našich vnějších poměrů, v nichž jsme nuceni žít.

Člověku nepřísluší vrtat se takovýmto způsobem ve vlastní minulosti, protože vše, co potřebujeme pro svůj další osobnostní a duchovní rozvoj se skrývá jedině v současnosti. Ta je klíčová, protože je průsečíkem minulosti i budoucnosti. Neboť naše současnost odpovídá přesně tomu, jak jsme jednali, mysleli, mluvili a jaké hodnoty jsme uznávali v minulosti. A naše budoucnost bude odpovídat přesně tomu, jak v současnosti jednáme, myslíme, mluvíme a jaké máme hodnoty.

Současnost je klíčová! Minulost už totiž byla a její ovocem je současnost. Budoucnost teprve bude a o tom, jaká bude rozhoduje současnost. Výsledkem je poznání, že člověk má žít tím nejintenzivnějším způsobem právě tady a teď. V nejaktuálnější současnosti.

No a něco podobného platí i ve vztahu k Slovanství a křesťanství. Naše současnost, v níž žijeme je totiž souhrnem všeho, čím jsme v minulosti prošli. Je souhrnem naší dávné slovanské minulosti, ale také naší minulosti křesťanské. Oba tyto duchovní proudy formovaly a zformovaly náš osud do takového stavu, v jakém se právě dnes nacházíme.

Náš další všestranný rozvoj spočívá v pochopení toho, kde se dnes nacházíme a čím vším jsme prošli. A o to, čím jsme prošli se můžeme opřít a můžeme z toho čerpat. To nás může vnitřně posilovat, avšak vždy musíme stát pevně právě v současnosti a prostřednictvím zdolávání její výzev se máme dále duchovně, osobnostně a lidsky posouvat dopředu.

Z tohoto hlediska pak snadno pochopíme, že pokud nám někdo říká, abychom se vrátili k našim slovanským kořenům a zbavili se křesťanství, je to nesmysl, protože v minulosti jsme si prošli jedním i druhým, ať už to bylo dobré, nebo špatné. Esence všech těchto našich prožití napomáhala utvářet charakter naší osobnosti. A to dokonce bez ohledu na to, zda jsme dnes věřícími, nebo ateisty.

Jediným správným postojem je proto tvořivě integrovat oba výše zmiňované duchovní proudy a nechat se z nich inspirovat tím nejlepším, nejpodnětnější a nejušlechtilejším, co se v nich nachází.

Měli bychom proto mít v úctě všechny duchovní a kulturní podněty dávného slovanství a stále se jimi inspirovat. Měli bychom však mít v úctě i všechny duchovní a kulturní podněty křesťanství a čerpat z nich inspiraci pro své jednání. Ale měli bychom být zároveň vnitřně otevřenými také všemu novému a podnětnému, co nás může duchovně a osobnostně posunout nahoru.

Člověk musí být pouze bdělý, aby dokázal oddělit zrno od plev. Aby byl schopen vybrat ze všeho pouze to nejvyšší, nejvznešenější a nejinspirativnější. A já osobně jsem přesvědčen, že dokonce také islám v jeho čisté a nemilitantní podobě v sobě skrývá mnoho podnětného a inspirujícího.

Velké neštěstí však spočívá v tom, pokud se někdo začne úzkoprse orientovat pouze na jediné a všechno ostatní začne potírat. Typickým příkladem je právě islám. Ten se tímto způsobem změnil na nesnášenlivé náboženství jediné pravdy, která má proto právo potřít všechno ostatní. A to jakýmkoliv způsobem! Třeba i násilím.

Všimněme si však, že příznivci Slovanství dělají přesně totéž. Samozřejmě, ne v podobě tak nesnášenlivé. Ale v podstatě i oni prohlašují, že naše původní duchovno a naše původní kultura jsou pro Slovany jedinou správnou cestou a všechny ostatní cesty považují za falešné. A žel, takto uvažují i mnozí stoupenci křesťanství, podle kterých se celá a absolutní pravda nachází jedině u nich.

Zrnka pravdy jsou však více, nebo méně roztroušené ve všech duchovních snahách, duchovních proudech a náboženstvích na zemi. Někde je těchto zrnek více a jinde méně, přičemž každý člověk, vážně usilující o vlastní duchovní a osobnostní vzestup je může najít, duchovně využít a inspirovat se jimi. Problém je ale v tom, že zrnka pravdy jsou častokrát smíchány s různými omyly, názory, chybami, dogmaty, nebo úmyslným zaváděním.

Moudrý člověk je otevřen všemu inspirativnímu, co k němu přichází, ať už je to odkudkoliv. Nemoudrý člověk však, pokud najde něco hodnotného, upne se většinou pouze na to, přičemž nevědomky přijme také omyly, se kterými je to hodnotné vinou lidí smíšeno, a toto vše spolu začne považovat za jedinou pravdu. A na základě ní pak popírá vše ostatní, odsuzuje to a bojuje proti tomu.

Moudrý člověk je člověkem syntetického poznání. Moudrý člověk je schopen rozlišovat skutečně hodnotné od nehodnotného, ať to už pochází odkudkoliv. Nemoudrý člověk je však člověkem úzkoprse upnutým pouze na jediné. Nemoudrý člověk je neschopný oddělit to hodnotné od nehodnotného ve vlastním učení, a zároveň neschopný rozpoznat skutečné hodnoty také v něčem jiném.

Pro všechny ty, kteří se chtějí stát opravdu moudrými mohu doporučit knižní dílo "Ve Světle Pravdy". Jde v podstatě o dokonalou syntézu toho nejhodnotnějšího, co se nachází v nejznámějších duchovních směrech, počínaje křesťanstvím, duchovnem starých Řeků, Římanů, Germánů, Slovanů, Védskou moudrostí, a tak dále. A toto všechno spolu dohromady, očištěno od lidských omylů je obrazem velké, jediné Pravdy, jejíž částečky a útržky byly lidem zprostředkovány v různých dobách a v různých náboženstvích.

Na závěr ještě třeba zvlášť zdůraznit důležitou věc. Součástí našeho univerza je velký boj dobra se zlem. V něm stojí na jedné straně síly dobra a na druhé straně síly zla. Je však nesmírnou tragédií, pokud se síly dobra, stojící proti zlu, které chce zničit lidské duše i celou naši planetu, tříští vzájemně mezi sebou tím, že například přívrženci Slovanství vystupují nenávistně vůči křesťanství, že přívrženci Véd zatracují křesťanství, a zase křesťané na oplátku odsuzují slovanské duchovno i Védskou moudrost.

A to vše namísto toho, aby stoupenci toho nejlepšího, nejhodnotnějšími a nejvznešenějšího z moudrosti dávných Slovanů, z moudrosti Védského poznání, z křesťanství, z buddhismu, z islámu a jiných duchovních směrů vytvořili jednotnou frontu a železnou bariéru vůči šířícímu se zlu, které chce nás všech spolknout a zničit. A to duchovně i fyzicky.

A možná právě proto je samotným zlem záměrně vnesen rozkol mezi různými směry duchovně orientované lidí. A žel, ti do této pasti všeobecné nevraživosti skočili a užírají se navzájem.

Jak se říká, není možné vstoupit dvakrát do téže řeky. Jako národ i jako jednotlivci jsme již v současnosti úplně někde jinde, než jsme byli v dobách dávných Slovanů. Už prostě není možné vrátit se zpět k naší původní slovanské duchovnosti a zahodit vše ostatní, co přišlo potom a co do našich duší vtisklo nesmazatelnou pečeť. Každý současný Slovan má proto své kořeny nejen v dávné slovanské kultuře, ale také v křesťanství. A zbavovat se jednoho, nebo druhého je jakoby jsme stromu odsekávali jeho kořeny.

Není to jenom špatné, škodlivé, ale také nereálné. Vždyť jen například zkuste přesvědčit těch pět set tisíc slovenských křesťanů, kteří se, jak sem se dočetl, zúčastnili nedávné pouti v Levoči, aby se odvrátili od křesťanství a navrátili ke svým dávným slovanským kořenům.

Samozřejmě, že můžeme mít mnohé výhrady vůči křesťanské církve, jakož i vůči mnohému špatnému, co různí jednotlivci, nebo skupiny lidí, skrývající se za křesťanské ideály v celé historii lidstva napáchali. Faktem však zůstává, že současní křesťané přece jen představují určitý protipól vůči různým společenským, lidským a morálně destruktivním snahám, které dnes probíhají v Evropě a kterým je křesťanství s jeho tradičními hodnotami rodiny a morálky trnem v oku.

PS. Příčiny nenávisti ze strany příznivců Slovanství, ale i jiných názorových proudů mohou být velmi hlubokého charakteru. Mohou třeba pocházet z velmi negativní osobní zkušenosti v jednom z minulých pozemských životů, kdy dotyčná osoba, stojící na pozicích původní slovanské duchovnosti byla právě kvůli svému přesvědčení tehdejšími stoupenci křesťanství krutě mučena, nebo připravena o život, což se velmi hluboko zapsalo do její duše. No a v novém, současném životě na zemi se to pak z podvědomí aktivovalo do podoby odporu, až nenávisti vůči křesťanství.

Takový člověk se však nemá neustále utápět v nenávisti a šířit ji! Naopak, má postupně dospět k odpuštění v pochopení, že za křesťanství se vždy skrývali zkažení lidští jedinci, kteří jeho vznešené ideály pouze zneužívali pro své vlastní, sobecké a zištné záměry. A za těmito svými cíli neváhali jít doslova přes mrtvoly.

Ale křesťanství, to jsou přece i tisíce čestných, prostých lidí, kteří usilovali a usilují o reálný život v souladu s jeho vznešenými ideály. Jedině oni vždy byli a stále zůstávají pravými křesťany, přičemž jakákoliv nenávist, namířená i proti ním hraničí až s hloupostí a je hlubokým nepochopením více rozměrnosti života.


http://kusvetlu.blog.cz/ ve spolupráci s M.Š

Vyznání budoucích obyvatel Země (těch, kteří přežijí velkou očistu)

24.07.2018 19:43 - Jenom tak ...

Děkujeme, že můžeme už tady na Zemi, tak nesmírně vzdálené od Stvořitele všeho, svým každodenním bytím nepřetržitě uctívat jeho nesmírnou velebnost. Děkujeme, že můžeme každé své myšlence, každému svému pohybu, každému svému činu a každému svému nádechu vnitřně, ve svém vědomí, propůjčit rozměr uctívání Páně. Děkujeme, že můžeme prostřednictvím svých radostných činů zpívat velký oslavný chorál ke cti Jediného a Nejvznešenějšího.

Děkujeme, že jsme tímto způsobem schopni žít životem trvalé modlitby. Modlitby trvalého uctívání Páně absolutně vším, co činíme a čím jsme. Trvalé modlitby, na kterou jsme svým zásadním vědomým vnitřním rozhodnutím povýšili absolutně všechno, co prožíváme.

Naše bytí se tak proměnilo modlitbu! V modlitbu uctívání Páně, která v nás plane neustále, jako jasný plamen svíce v podobě toho, co právě konáme. V podobě práce, když pracujeme, v podobě radosti, když se radujeme, v podobě odpočinku, když odpočíváme, v podobě chůze, když jdeme, nebo v podobě lásky, když milujeme.

A tak jsme k modlitbě, která se do té doby zvedala k Pánu z našich rtů a z našich srdcí připojili modlitbu úplně jinou a novou. Je jí celé naše bytí, které se stalo zosobněním modlitby samotné. Neboť modlitba, to už není cosi mimo nás, ale jsme to my samotní!

A proto když ráno vstáváme, už se nemodlíme, jak bylo zažité, abychom se potom ponořili do každodenního života. Nyní, když vstaneme, prostřednictvím každodenního života se ponoříme do modlitby! Do nepřetržitého uctívání Páně všemi radostnými činy toho dne, které vykonáme. Oni jsou naší modlitbou! My sami a celé naše bytí je modlitbou!

Ale ne jen tím velebíme Pána! Uctíváme ho také svou bolestí a strastmi, které musíme ještě prožívat. Přicházejí k nám totiž v účincích jeho neomylné Spravedlnosti. No a my, rozpoznávajíc ve svých strastech a ve svém utrpení účinky této velké Spravedlnosti, je pokorně přijímáme. Neprotivíme se jim, neodmítáme je, nenadáváme na ně, ani si nestěžujeme.

Svým pokorným a odhodlaným přijímáním vlastních strastí tak uctíváme dokonalou Spravedlnost Nejvyššího, která se vůči nám takto projevuje. Avšak uctíváním projevů této Spravedlnosti uctíváme Tvůrce samotného! Uctíváme jeho všemoudrost, dokonalost a moc!

A tak se nejen naše radostné činy stávají našim nepřetržitým uctíváním Páně, ale stává se jím také naše bolest a naše strasti.

A tohoto všeho je možné dosáhnout jednoduchým, ale zásadním posunem ve svém vědomí! Zásadním posunem ve vědomí, kterým odsuneme stranou všechny naše dosavadní priority jednání, ať už vlastní prospěch, prospěch své rodiny, peníze, kariéru, majetky, moc, slávu a podobně, a nahradíme je prioritou jedinou a nejvyšší. Prioritou uctívání velikosti a vznešenosti Páně vším co činíme, myslíme a čím jsme, aby se tak celá naše existence proměnila v jedinou modlitbu chvály Nejvyššího. Abychom tak už tady na Zemi mohli žít podobní andělům v nebi, kteří ho právě takto neustále oslavují.

Pane, tobě patří naše bytí se vším, čím jsme a co činíme! Ať ti je sláva! Ať ti je chvála na věky věků!

http://kusvetlu.blog.cz/ ve spolupráci s M.Š

O tom, jak neposkvrněně počít, jak nezemřít a jak se nedat zotročit

16.07.2018 19:28 - Jenom tak ...

Začněme neposkvrněným početím. Jde o nezbytnou podmínku pro zrození kvalitních jedinců a kvalitní mladé generace na náš svět. Neposkvrněné početí není totiž něco, k čemu došlo jen výjimečně a jedinkrát. Naopak, bylo to ukázání cesty a způsobu, jak můžeme pozvednout život na Zemi. Tento ideál může dosáhnout každá žena. Musí ale splnit dvě podmínky. První je početí z čisté lásky a druhou je její vědomí, zaměřeno směrem k Nejvyššímu. Přesně tímto způsobem totiž počala Marie Krista a přesně takto by měli přicházet na svět také všichni lidé.

První požadavek, čili čistá láska, může být splněna poměrně snadno mnohými, hluboce se milujícími páry. Horší je to však už s druhým požadavkem. A sice, s vroucím pohledem upřeným ke Stvořiteli, který většině žen, ale také mužů dneška chybí. A chybí jim nejenom při plození, ale prakticky při všem, co ve svém každodenním životě konají.

No a právě na tento druhý, tak těžko lidmi splnitelný požadavek se nyní zkusme trochu hlouběji zaměřit, protože jeho splnění je schopno propůjčit nejen plození, ale absolutně všem věcem kolem nás úplně jiný rozměr. Rozměr, schopný přinést světu mnohem vyšší osobnostní kvalitu mladé generace a zároveň propůjčit mnohem vyšší kvalitu všem věcem kolem nás.

Absolutní většina lidí naší planety je upřena především na věci hmotné a na výhody a požitky, které jim hmotné věci přinášejí. Jedině toto plně pohlcuje jejich vědomí a myšlení.

Aniž by to oni sami tušili, se však tímto způsobem stávají otroky materie. Otroky hmoty, protože jejich myšlení a vědomí je jí absolutně zotročeno. V jejich myšlení a vědomi už totiž nemá místa vůbec nic, co by materii a s ní spojené materialistické zájmy v něčem přesahovalo. O těchto hodnotách jasně svědčí absolutně všechny rozhovory mezi lidmi, které si kdekoliv náhodně vyslechnete.

V Listech apoštolů, v ostrém protipólu se standardním jednáním pozemských lidí se však nachází jedno velmi zvláštní doporučení v tomto smyslu: "Kupujte, jakoby jste nekupovali, prodávejte, jako byste neprodávali a pracujte, jako byste nepracovali."

Čili dělejte všechny věci tak, jako byste je nedělali. To znamená, buďte nad nimi! Mějte nad nimi nadhled, protože jinak vás pohltí! Jinak vás spoutají! Jinak vás zotročí! A tím vás poskvrní!

Být nad věcmi a konat je tak, jako bychom je nekonali, tělesně se spojovat tak, jako bychom se tělesně nespojovali a tím pádem bylo naše tělesné spojení bez poskvrny, je možné jedině tehdy, pokud je náš vnitřní zrak silně a mocně nasměrován ke Stvořiteli.

Neboť tak, jako Slunce, nacházející se vysoko nad našimi hlavami dává světu teplo, světlo a tím pádem život, tak i Stvořitel, nacházející se vysoko nad vším tvorstvem je původcem života, který vytvořil a který ustavičně udržuje. A proto má k němu směřovat elementární úcta a vděčnost od každého vědomého tvora, který žije v jeho stvoření. Tedy také od člověka! A tato nejpřirozenější věc, jaká vůbec existuje, by nám sama o sobě zcela přirozeně poskytla i potřebný nadhled nad materií.

Lidé však nemají ani vděčnosti, ani úcty ke Stvořiteli! Tím ale automaticky ztrácejí potřebný nadhled, co se projevuje tak, že materiální věci a požitky se jim stávají vším.

Absencí nezbytného nadhledu se stávají otroky věcí a poskvrňují se jimi! Poskvrňují se chamtivostí, bezohledností, podvodem, lží a nespravedlností při jejich nabývání. A ve svém stavu, bez úcty plného a vděčného pohledu, nasměrovaného ke Stvořiteli se také poskvrňují nízkými pudy a smyslností při tělesném spojení.

A proto také téměř nic, co v současnosti lidé dělají, nemá požehnání Shora. Jsou to pouze čistě lidská díla, bez požehnání Páně, která i kdyby byla jakkoli velká, nečeká nic jiného, než osud pyšné babylonské věže.

Neboť jak naši předkové moudře říkali: "Marné každé namáhání, kde není Boží požehnání."

Proto člověče lehej, vstávej, pracuj, raduj se, ale také snášej všechny své strasti s díkem a úctou ke Stvořiteli. Jen tak se staneš pánem nad materiálními věcmi a nestaneš se jejich otrokem. Jen tak neposkvrníš své bytí nízkostí, kterou se nevyhnutelně poskvrňují ti, co vidí vrchol všeho pouze ve hmotě a hmotných požitcích. A proto, kvůli jejich dosažení, nejednou nepohrdnou ani podvodem, ani lží, ani nespravedlností, ani nečestností, ani podlostí.

Ty však člověče, vzhlížej v úctě, v bázni a s díkem k Nejvyššímu, abys měl dostatečný nadhled nad věcmi a svou chtivostí po nich si neposkvrnil svou duši!

Člověče, kupuj proto, jakoby si nekupoval, prodávej, jakoby si neprodával a pracuj, jakoby si nepracoval.

Zkoušej to neustále, protože nakonec, když přijde tvůj čas, měl by si dokázat také zemřít, jakoby si neumíral. S pohledem upřeným k Pánu by ses měl dokázat v hodině vlastní smrti povznést nad své umírání a tím ho přesáhnout. Pokud to totiž dokážeš, stane se ti to realitou! Stane se ti realitou tvé další, pokračující bytí v blízkosti Páně, v jeho království nebeském.

Pokud však chceš člověče toto jednou dokázat, uč se upírat svůj vnitřní zrak v úctě a vděčnosti ke Stvořiteli, aby se ti to stalo naprostou samozřejmostí. Naprostou samozřejmostí také v exponované chvíli vlastní smrti, protože pak opravdu dokážeš zemřít, jakoby si neumíral. Tak se staneš vítězem nad smrtí a překonáš vlastní smrtelnost, protože pro toho, kdo se naučil upínat své vědomí k Nejvyššímu přece žádné smrti není. Neboť Pán je život! Život věčný, pulzující, burácející a překypující!

Smrt je proto jenom pro ty, kteří kupovali, jakoby kupování bylo vším!

Smrt je jenom pro ty, kteří prodávali, jakoby prodávání bylo vším!

Smrt je jenom pro ty, kteří pracovali, nebo nutili pracovat jiných, jakoby jedině práce byla vším!

A proto, když budou umírat, bude také umírání pro ně vším! Jejich duše a jejich vědomí bude do něj plně vtaženo tak, jak byly oni během celého svého života plně a bez nadhledu vtaženi pouze do materiální reality.

A proto se nakonec pro ně jejich smrt stane nejen smrtí fyzického těla, ale také smrtí duše a celé jejich vědomé osobnosti! Osobnosti, která se nenaučila vzhlížet s úctou a vděčností ke Zdroji všeho Života, čím sama sebe od tohoto Zdroje odřízla, protože hmotné věci a požitky byly pro ni mnohem důležitější, než Zdroj bytí samotného a nejvznešenější Původce všech věcí. Věcí, které jsou tu pro nás a jsou nám k dispozici, avšak v žádném případě nesmíme dopustit, aby nás zotročily tak, jak jsou jimi až pod lidskou důstojnost zotročení dnešní lidé.

http://kusvetlu.blog.cz/ ve spolupráci s M.Š

Minulost a současnost ovládání mas elitou. Změnilo se jen málo!

9.07.2018 19:51 - Jenom tak ...

Už v dávné minulosti lidstva se vyprofilovaly tři základní společenské vrstvy, přetrvávající až dodnes. První je na vrcholu stojící, úzká elita. Třetí jsou masy, které se elita snaží co nejefektivněji ovládat a držet v područí, ba až v otroctví, nejlépe s možností rozhodování o životě a smrti.

No a druhou, mezi nimi stojící vrstvou je společenská vrstva výkonné moci elity, reprezentující různé stupně řízení společnosti, která reálně uskutečňuje nejšpinavější práci směrem k ovládání a zotročování mas. Odměnou za to je vyšší příjem a vyšší společenské postavení.

V různých dobách se tato základní struktura uplatňovala různým způsobem a úspěšně se uplatňuje dodnes. To jediné, co se vždy měnilo byly jen vnější formy, ale podstata zůstává stále stejná.

Už ze starých egyptských maleb je známé zobrazení tří otroků, pracujících na poli, jejichž pohánějí do práce čtyři dozorci. Šlo o dobu otevřeného a bezohledného zotročení mas elitou, přičemž rozdíl mezi otrokem a obyčejným, chudým, manuálně pracujícím svobodným člověkem byl pouze minimální.

Elita vládla lidu tvrdou rukou a samozřejmě vždy se našlo dostatek dobře placených poskoků, kteří drželi masy v poslušnosti prostřednictvím hrubého fyzického násilí. Tyto bezohledné lidské kreatury, i když samy pocházely z mas, se kvůli svému vyššímu finančnímu příjmu a společenskému postavení neváhali stát krutým nástrojem v rukou elity a její bezohledné nadvlády nad obyčejným lidem.

Po nástupu feudálního systému vše dále pokračovalo, jen v trochu jiné, změněné podobě. Masy, zejména venkovského obyvatelstva, už sice nebyly otroky, měly však povinnost odpracovat zdarma určitý objem práce na majetcích tehdejších elit. Ale protože šlo o objem mimořádně vysoký, byly nutné donucovací složky, které bezohledně a pod hrozbou tvrdých fyzických trestů zajišťovaly plnění těchto povinností.

Zajímavé však je, že feudalismem vstupuje do hry kromě dosavadní, tvrdé formy nadvlády elit nad masami také prvek mentálního ovlivňování. Jeho účelem bylo již v zárodku, v myšlení lidí potlačit narůstající, přirozený odpor vůči nespravedlnosti.

Žel, k této roli se propůjčila církev, která namísto svého poslání hájit spravedlnost, lásku k bližním a práva slabých, působila v zájmech silných, za co získávala peníze, majetky a vysoké společenské postavení.

Feudalismem však do určité míry končí epocha tvrdé a otevřené nadvlády elit nad masami a začíná epocha nová. Epocha nadvlády měkké, v níž pozvolna začíná nabývat stále větší převahu mentální manipulace a mentální ovládání. Zdánlivě se tedy vše jakoby zhumanizovalo, avšak ve skutečnosti se změnila pouze vnější forma, přičemž cíl zůstal stále stejný.

Jakýmsi přechodem k novodobé epoše měkkého ovládání mas jsou dva společenské systémy dvacátého století, ve kterých to bylo ještě půl na půl. To znamená, že se vyznačovaly jednak tvrdým vynucováním absolutní poslušnosti mas prostřednictvím státního teroru a jednak intenzivním propagandistickým ovlivňováním obyvatelstva požadovaným ideologickým směrem. Šlo o komunismus a fašismus.

Po druhé světové válce, možná také trochu důsledkem hrůz, jaké musel svět prožít, se postupně začíná zejména na západě dostávat do popředí měkká forma ovládání mas, jejíž vrchol prožíváme v současnosti.

Cíl však zůstává stále neměnný. Je jím dosažení co nejefektivnější poslušnosti mas a jejich co nejefektivnějšího zotročení. Jediný rozdíl je v tom, že v minulosti byly nástrojem tohoto zotročení reálné fyzické okovy a řetězy, zatímco v současnosti jde o okovy a řetězy duší a myslí. Toto novodobé spoutávání vědomí obyvatelstva se totiž děje prostřednictvím médií, nebo jiných, především nevládních organizací, s možností vlivu na společenské povědomí.

Probíhá to tak, že zejména mediálně, ale i mnoha jinými způsoby jsou do povědomí společnosti cíleně vnášeny různé destruktivní prvky, jejichž implementace má za následek dezintegraci osobnosti, protože s osobností, vnitřně dezintegrovanou se dá mnohem snadněji manipulovat a dostat ji právě tam, kam elita potřebuje.

Jedním z takovýchto dezintegračních prvků, zaměřených už na děti útlého věku je prosazování gender ideologie. Ta tvrdí, že dosavadní základní členění pohlaví na chlapce a dívku podle očividné fyzické stavby je již zastaralé a moderní době nevyhovující. Takovýto názor dokonce spadá do kategorie škodlivých rodových stereotypů a musí být překonán možností svobodné volby jedince z padesáti dalších rodů, z nichž si lze volně vybírat a identifikovat se s nimi.

Konfrontace osobnostně ještě nevyzrálých dětí a mladistvých s těmito skutečnostmi má však za následek, ba přímo způsobuje jejich vnitřní dezintegraci. Dítě totiž začíná být na pochybách, kým vlastně je. Začíná tápat v základních věcech, které byly dosud jasné a o kterých se nepochybovalo.

Osobnost dítěte a jeho vnímání reality je otřeseno. Bez pevné opory v samém sobě se pak stává snadno manipulovatelným jedincem. A to je cíl! O dosažení populace právě takovéhoto typu jedinců elitám jde, přičemž toto je jenom jeden ze způsobů cíleného, destruktivního vlivu na současnou mládež.

Úspěšným výsledkem dlouhodobého, širokospektrálního sociálně inženýrského působení je stav dnešní mládeže, která v Čechách ve formě protestů proti prezidentovi Zemanovi, nebo na Slovensku ve formě protestů za slušné Slovensko, vytváří atmosféru společenského neklidu a snaží se prosadit zájmy nadnárodních elit, jdouce proti reálným zájmům vlastního národa .

Mezi další prvky, cíleně otřásající integritou osobnosti je odstraňování a potlačování národních kořenů prostřednictvím multikulturní rozmanitosti. Prosazování imigrace a snaha o rasové míchání bílých Evropanů s tmavým obyvatelstvem je opět pouze sociálně inženýrským pokusem elit o vytvoření nové, národně i rasově dezintegrované masy, která, vytržená z vlastních kořenů, bude mnohem snadněji ovladatelná a manipulovatelná.

V jisté moudré knize je totiž psáno: "Původ dává oporu pro celé bytí každého jednotlivce." A tak také náš národní původ a naše národní identita mají velký význam pro celé naše současné pozemské bytí. Cílem všech multikulturních snah není tedy žádný humanismus, ale je jím snaha o odstranění nejpřirozenější a nejelementárnější opory bytí člověka a dosažení jeho národní dezintegrace.

Dalším z takovýchto osobnostně a mentálně destruktivních prvků je takzvaná společenská korektnost. Médii a dalšími tvůrci veřejného mínění v rukou světových elit bylo cíleně vytvořeno společenské povědomí toho, co je správné, co se má a co se může. A zároveň povědomí toho, co je nesprávné, co se nemá a co nemůže. No a každý, kdo vybočí z tohoto elitami nastaveného rámce je okamžitě společensky znevažován označeními jako islamofob, homofob, xenofob, nacionalista, konspirátor a podobně.

Pokud tedy například v socialismu vládla přímá státní cenzura, tak v současnosti úplně stejně vládne elitami mentálně vynucená autocenzura, na jejímž základě si lidé dovolí mluvit a psát jenom to, co je společensky korektní. Pokud jsou totiž třeba nějak politicky, nebo společensky činní, nebo chtějí něco znamenat, nemohou přece riskovat, aby byli obviněni z politické nekorektnosti a tím pádem mohli být profesionálně, morálně, nebo jinak znemožnění.

I když tedy lidé vnímají mnohé věci jako nesprávné a nemohou se s nimi vnitřně ztotožnit, proti svému vlastnímu přesvědčení o nich hovoří jedině v souladu s politickou korektností. Jinak myslet a jinak mluvit však v dlouhodobějším horizontu vede opět pouze k určité míře dezintegrace osobnosti.

Dalším destruktivním prvkem, s cílem dezintegrace celého společenského povědomí je prosazování homosexuality, jako čehosi úplně normálního, s možností adopce dětí homosexuálními páry.

Není samozřejmě správné přechovávat nevraživost vůči homosexuálům, ale stejně není správné, aby úchylku, kterou homosexualita přece jen je, začala většinová společnost akceptovat jako normu. Ba dokonce, jak se to děje v současnosti, cosi víc, než normu. Kdo totiž například není v umělecké branži homosexuál, není téměř žádnou osobností, hodnou mediální pozornosti.

Společným cílem všech výše zmíněných, ale také mnoha jiných praktik, jako je třeba každodenní záměrné šíření myšlenkového a hodnotového balastu v médiích, který ohlupuje osobnost, jako je úpadková pop kultura, a tak dále, a tak dále, je vyprodukovat vnitřně absolutně a po všech stránkách dezintegrované masy, podobné třtině, která se bude vždy poslušně ohýbat v souladu s tím, kam vane vítr přání světových elit.

A to ještě není všechno, protože do budoucna jsou připraveny mnohé další kroky, zaměřené na dosažení absolutní kontroly nad masami a jejich slepé a bezvýhradné poslušnosti. Je to třeba elitami připravovaný bezhotovostní styk, který bude znamenat absolutní odstranění reálných papírových peněz a mincí. Jde o trend, podporovaný bankéři, politiky, ekonomy, médii a ostatními, dobře placenými poskoky elit, s cílem dosáhnout absolutní kontrolu nad lidmi prostřednictvím absolutní kontroly nad jejich finančními prostředky a nad každou jejich obchodní transakcí.

Pokud totiž někdo vlastní hotovost, je relativně finančně svobodný. Kdo ale hotovost nemá, je bankám vydán na milost, protože v případě potřeby může být zcela lidsky eliminován zablokováním účtu a tak dokonce zemřít hlady.

V souvislosti se současným povinným čipováním psů na Slovensku možná ještě zmínit, že po tomto zákeřném kroku, kterému jak se zdá, povrchní masy vůbec neodporují, bude logicky následovat další krok, který byl avizován již v Janově Apokalypse, kdy budou také lidé samotní na povel elit čipování jako psi. A jako se psy bude pak s nimi také zacházeno!

Jak se všem těmto věcem bránit?

V dobách tvrdé nadvlády elit nad masami se lidé často stavěli vůči jejich bezohlednosti a nespravedlnosti se zbraní v ruce a platili za to vlastními životy.

V současnosti, v období měkké nadvlády elit nad masami, se je proti tomu možné postavit poznáním. Poznáním toho, co se vlastně děje, jakým způsobem je cíleně rozkladná osobnost lidí a jaké se k tomu používají konkrétní prostředky. Hlavními sociálně inženýrskými nástroji v rukou elity jsou média, nevládní organizace, ale třeba také moderní, konzumní, úpadková pop kultura. Tito všichni společně se snaží o dosažení požadované úrovně osobnostní dezintegrace jednotlivců, kteří se mají změnit na tupé, poslušné a nemyslící konzumní stádo, sloužící jedině elitě a jejím zájmům.

Myslím, tedy jsem!

Kdo se v dnešní době měkkého ovládání mas elitami na principu mentálních manipulací nesnaží samostatně kriticky myslet, kdo pouze naivně přijímá to, co pro něj vymysleli jiní a nabízejí mu to v médiích, kdo se bez jakéhokoliv odporu zařazuje do povrchní a živočišné mělké masy konzumních spotřebitelů, ten v podstatě ani nežije! Ten není žádnou skutečnou a samostatnou osobností. Ten je jen bezduchým produktem promyšleného, sociálně inženýrského mechanismu, který bez vlastního vědomí slouží elitě, přičemž tato elita ho sérií postupných kroků žene do absolutního otroctví.

Pravda vás vysvobodí!

Částí velké, osvobozující Pravdy je také poznání podstaty a charakteru současné manipulace a ovládání mas elitami, které dává každému člověku možnost osvobodit se a vymanit se z těchto manipulací. Dává mu možnost nabýt vlastní lidskou důstojnost prostřednictvím plného rozvinutí schopnosti samostatného, kritického myšlení a zvažování.

A pokud člověk dá nejen na rozum a rozumové zvažování, ale zapojí do toho také vlastní cítění, nebo jinak řečeno tušení, které vyvěrá z největších hlubin jeho osobnosti, stane se opravdu schopným rozlišit skutečné dobro od dobra domnělého a skutečnou pravdu od pravdy domnělé.

Široká cesta sebevražedné plytkosti mas, nekriticky podléhajících mainstreamovým médiím je širokou cestou, vedoucí k úplnému zotročení každé takovéto nezralé osobnosti v područí elity.

Jenom úzká cesta je cestou ke svobodě! Je jí cesta vlastního zvažování a zohledňování impulsů svého citu. Toto je cesta, vedoucí k svobodnému bytí člověka na Zemi bez otrockých okovů, kterými spoutává v současnosti elita duše a vědomí většiny lidí.

A zcela na závěr otázka pro čtenáře. Kam podle vás směřuje dnešní elita masy a dění na naší planetě? Myslíte si, že k míru, k porozumění mezi národy, ke spolupráci a k harmonii, nebo naopak ke sporům, ke konfliktům, k napětí a k přípravě nového světového válečného požáru?

Odpovědí na tuto otázku dostáváme odpověď na to, co je vlastně současná elita zač. Jsou to služebníci Temnoty, kteří pod pláštíkem pěkně znějících slov směřují celý náš svět do temnoty a sebezničení. A právě proto se je třeba vymanit ze všech jejich manipulací a nejít cestami, které nám ukazují všichni současní mediální, političtí, umělečtí, intelektuální, duchovní a jiní služebníci elit jako jedině správné.

PS. V současnosti je na celém světě aktivně využívána rozličná míra tvrdého, nebo měkkého ovládání mas, v různých vzájemných kombinacích.

http://kusvetlu.blog.cz/ ve spolupráci s M.Š

Slyšte hlas Matky přírody, vy nehodné děti lidské!

2.07.2018 19:13 - Jenom tak ...

Lidé nechtějí vidět v přírodních katastrofách to, čím ve skutečnosti jsou! Nechtějí v nich vidět napomenutí a intenzivní impuls k nezbytnosti změny sebe samých! Lidé zůstávají slepí a hluší! A právě k těmto hluchým a slepým zaznívá naléhavé volání Matky přírody:

"Ze mě jste vyšli a proti mně jste se obrátili! Ničíte vodu, vzduch i půdu! Utlačuje a trápíte zvířata i rostliny! Ve skutečnosti je však vaší povinností brát na mě ohled a žít se mnou v souladu. Ve skutečnosti máme vzájemně spolupůsobit.

Vy jste se ale obrátili proti mně, protože se ženete za nesprávnýma hodnotami. Chcete pouze mít, vlastnit a užívat si. Vaše chtění je pouze nízkého druhu a vaše touhy jsou zaměřeny pouze na hmotné a na něco, z mého pohledu tak absurdního, jako peníze.

Člověk má však usilovat a toužit po něčem úplně jiném! Má usilovat o dobro, čistotu a spravedlnost! Má se usilovat být stále lepším člověkem a pak se mu dostane všeho, co potřebuje. To jsou pravé hodnoty, hodné vašeho snažení!

Tyto nádherné, velké a nehynoucí hodnoty vám neustále připomínám čistotou svých zurčících vod, svěžestí ranního vzduchu, majestátní nádherou hor, nevinností zvířat, křehkou krásou květů, hřejivým jasem Slunce a zdravým zimním chladem. Stále se vás tiše snažím nabádat k dobru a úctě ke všemu, co existuje kolem vás. A v nemalé míře také ke vděčnosti a úctě k tomu Jedinému, ze kterého rukou všechno pochází.

Vy však neposloucháte můj tichý hlas, hlas Matky přírody! Nemáte na to čas, protože se ženete za svýma pomýlenýma hodnotami a namísto toho, abyste brali ohled nejen na mě, ale i na lidi kolem sebe, místo toho mě pouze ničíte a způsobujete mi utrpení.

Dlouho, velmi dlouho jsem toto všechno mlčky snášela a trpělivě čekala, že jednou přece jen procitnete a vzpamatujete se. Nyní však, když pohár mé trpělivosti protéká, k vám budu muset začít přimlouvat jinak. Pozvednu svůj hlas tak, abyste ho už nedokázali přeslechnout! Aby se vás hluboko, i když také bolestně dotýkal.

Proto k vám nyní promluvím ve větrné smršti, v nekonečných požárech, v explozi vulkánů, v hukotu zemětřesení, v ničivé zkáze vodního živlu a v úmorných vedrech!

Já, Matka příroda budu a zůstanu vždy silnější, jako jste vy! Ze mě jste vyšli a musíte se mě naučit respektovat! Musíte se naučit úctě a lásce nejenom ke mně, ale i k sobě samým navzájem. Musíte změnit svůj falešný žebříček hodnot! A to buď dobrovolně sami od sebe, nebo násilím a pod tlakem.

Nechci vám ubližovat a způsobovat utrpení. Avšak v sebeobraně vám teď musím začít vracet přesně to, co mi vy samotní již dlouho způsobujete. Tím však jen nastavuji zrcadlo vašemu vlastnímu, špatnému jednání. Tomu, jací opravdu jste! Pochopte to! Uvědomte si to! A změňte se! Změňte se k lepšímu, aby na vás nemusely dopadat další bolestivé rány z mých rukou.

Změňte se k lepšímu, abych vás nakonec nemusela navždy odstranit z povrchu zemského, jako zaslepené a nepolepšitelné škůdce! Abych nemusela ponechat na Zemi jenom hrstku těch, kteří budou schopni života v harmonickém soužití se mnou."

http://kusvetlu.blog.cz/ ve spolupráci s M.Š

Duchovní poselství ruských matrjošek

25.06.2018 19:41 - Jenom tak ...

Naši předkové vlastnili značnou moudrost, která nám už žel chybí. A tuto moudrost si předávali různými formami z generace na generaci. Třeba pohádkami, pověstmi, bájemi, ale také jinými, neverbálními způsoby, mezi které můžeme zařadit třeba ruské matrjošky.

Mělo to však přece jen jeden háček, protože tato moudrost byla vždy určitým způsobem zašifrována, přičemž na každém jednotlivém posluchači záleželo, zda si dá námahu dešifrovat ji a pochopit ji, nebo bude brát vše, co bylo řečeno jenom jako něco zajímavého na zkrácení dlouhé chvíle.

A tak je to i s ruskými matrjoškami. Můžeme je totiž vnímat čistě povrchně, jen jako nějakou hračku, nebo se naopak vynasnažíme pochopit hluboké poselství a velkou moudrost, která se v nich skrývá. No a právě o takovéto odhalení se nyní pokusíme.

Ruské matrjošky jsou jednoduché dřevěné figurky, uložené jedna ve druhé. Pokud si je koupíte, kupujete si v podstatě jenom jednu. Tu největší. Dá se však otevřít a v ní se skrývá menší. Také ona se dá otevřít a v ní se skrývá ještě menší. A tak to jde stále dál až k té nejmenší, která je již nedělitelná a tvoří nejvnitřnější jádro.

Neverbální poselství, zprostředkováno ruskými matrjoškami má dvě roviny. Nebo přesněji řečeno, jde až o dvě poselství a dvě velké moudrosti.

Odhalme si tedy první poselství a první velkou moudrost. Spočívá v pochopení, že skutečná pravda o věcech a dějích kolem nás se vždy skrývá za několika vnějšími obaly. Že člověk musí dokázat všechny tyto vnější obaly odstranit, aby se nakonec dostal až k jádru a k nejhlubší podstatě věci.

Kdo si však nedá námahu pronikat takto do hloubky, musí nutně zůstat pouze na povrchu. Musí pak vše vnímat jen povrchně a mělce. A pak se celý jeho život musí stát mělkým a povrchním.

Žel, takto povrchní je většina lidí. A tento neblahý sklon většiny obyvatelstva k povrchnosti dokáží takzvaní "šikovní", dokonale využít ve svůj vlastní prospěch. A to tak, že jsou schopni namluvit nemyslícím masám cokoliv. Cokoliv, co bude dobře znít a na první pohled vypadat třeba humanisticky a ušlechtile. Avšak jediným cílem této povrchové, líbivé kulisy je zamaskovat skutečné a pravé záměry, které již zpravidla nikdy nebývají takové humanistické a ušlechtilé.

Kdyby však lidé dnešní doby dali na moudrost matrjošek, kdyby se snažili hledat to, co je skryto hluboko pod povrchem, za všemi líbivými vnějšími obaly, potom by nevyhnutelně museli dojít k poznání, že věci jsou ve skutečnosti úplně jiné, než se prezentují navenek. Museli by zjistit, že za humanismem se nejednou skrývá nelidskost a za slovy o míru touha po válce. Že za slovy o rovnoprávnosti se skrývá arogantní nadřazenost, za pomocí snaha ovládat, za nezištností vypočítavá zištnost, za milým úsměvem podlá úskočnost, za tím, co je prezentováno jako pravda účelová lež, a tak dále, a tak dále.

Lidé jsou klamáni, protože jsou povrchní a nezkoumají věci do hloubky. Lidé jsou klamáni a manipulováni, protože to, co oni ve své povrchnosti prvoplánově naivně přijímají je mnohdy něco zcela jiného, než to, co se za tím skutečně skrývá. A tak stačí pouze hovořit o černém, jako o bílém, a většina lidí to ve své povrchnosti bude opravdu za bílé považovat. Proto také žije většina obyvatelstva život plný lži.

Existuje totiž Zlo, a to má s lidstvem své vlastní špatné a nečisté plány. Zlo, systematicky pracující pod maskou dobra, které všechny tyto naivní, povrchní a mělké lidi tlačí tam, kde potřebuje. Do absolutní poroby a otroctví!

Žel, toto je smutná realita našich dnů, ke které jsme se dopracovali svojí povrchností. Svým ignorováním velké moudrosti, spočívající v tom, že se nikdy nemáme dát zmást povrchem. Že máme vždy věci zkoumat až do hloubky, že se máme snažit odstranit všechny vnější obaly, které nám skutečnou podstatu věci pouze maskují a zamlžují. Pokud to neuděláme, prožijeme celý svůj život ve lži a manipulaci.

Přejděme nyní na druhé poselství a druhou velkou moudrost, zprostředkovanou ruskými matrjoškami. Je to moudrost o podstatě našeho bytí. Člověk totiž není pouze fyzickým tělem. Není ani duší, ale je duchem, skrývajícím se za obaly fyzického a duševního těla. Jedině duch je to naše nejhlubší, nejvnitřnější, skryté a nedělitelné pravé já.

Náš duch, naše nejhlubší jádro vzalo všechny tyto vnější obaly na sebe proto, aby mohlo žít v hmotném světě. Aby se v něm mohlo učit, růst a duchovně dozrávat. Aby po dosažení plné zralosti mohlo odložit obal fyzického těla, pak i obal duševního těla a nakonec, jako nedělitelná, zralá a plně rozvinutá duchovní osobnost mohlo vstoupit do říše Ducha, odkud kdysi dávno přišlo do hmotnosti za účelem svého sebe vývoje. Sebe vývoje od nezralého a nevědomého, směrem ke zralému a plně vědomému.

Podívejme se nyní pro zajímavost na celý tento proces vývoje ducha od jeho začátku, až po jeho konec.

Člověk pochází z říše Ducha. Naší podstatou, tím pravým a nedělitelným skutečným "já" je jiskra ducha. Jiskra ducha, toužící po sebeuvědomění. Toužící po nabytí duchovní zralosti, potřebné pro vědomý život v říši Ducha. Za účelem nabytí zralosti vstupuje proto do hmotnosti.

Hmotnost se dělí na jemnou a hrubou. Duchovní jiskra vstupuje nejprve do hmotnosti jemné. Tím si na sebe bere první obal matrjošky a skryje se do něj. Matrjošku jemnohmotného obalu nazýváme duší. Duše se přibližuje k nejhrubší hmotnosti a bere na sebe další obal fyzického těla.

Každý z nás lidí ve hmotném těle se tedy podobá matrjoške, za jejíž fyzickým, hrubohmotným - obalem a duševním - jemnohmotným obalem se skrývá naše skutečné jádro. A sice duchovní jiskra.

Člověk má proto v hmotnosti zohledňovat především zájmy této duchovní jiskry, kterou je on sám. Zohledňovat tím, že dbá hlavně o hodnoty ducha, které se pro něj mají stát prvořadé a nejdůležitější. Hodnotami ducha je spravedlnost, čestnost, dobro, ohleduplnost, a tak dále. Životem v souladu s těmito hodnotami jiskra ducha roste, stále více září, až se z ní stává pochodeň zralé duchovní osobnosti.

Pokud ale podlehneme omylu, že nejsvrchnější matrjoška fyzického a hmotného těla jsme my samotní, pokud se plně identifikujeme pouze s našim materialistickým, fyzickým tělem a materialistickým bytím, jako s tím jediným co existuje, pokud uznáváme pouze materiální hodnoty, kterými je mít, vlastnit a užívat si, naše pravé duchovní já trpí, protože se nemůže správně vyvíjet. Naše jiskra ducha pouze bliká, protože je utlačována hmotným omylem, kterému podlehla naše nezralá osobnost.

Takto nesprávně prožívaný život musí mít potom pro nás samozřejmě velmi neblahé důsledky, spočívající v trvalém vázaní na hmotné. Znamená to vězení pro ducha, ve kterém strádá a chřadne.

Potravou našeho ducha jsou totiž hodnoty ducha! Je jí naše snaha o spravedlnost, čestnost a ušlechtilost. Naše snaha o poznání Vůle Stvořitele a jeho Zákonů. Naše snaha o naplňování této Vůle v každodenním životě. Tímto vším živíme jako potravou svého ducha a ten sílí, roste a dozrává. Sílí mu jeho pomyslná křídla, aby se na nich mohl nakonec povznést střemhlavým letem do výšin království nebeského.

Pokud ale neživíme své nejniternější duchovní já hodnotami ducha, chřadne a jeho jiskra jen slabě bliká. Podobá se pak ptákovi se zlomenými křídly, který se pouze zoufale vleče po zemi. Namísto zraku, vždy upřeného k výšinám má svůj zrak upřený pouze do země. Pouze do hmoty, domnívajíce se, že v ní může najít své uspokojení.

Takovými ptáky s polámanými křídly je dnes většina lidí, hledajících své uspokojení a naplnění pouze v materiálních hodnotách, jako jsou peníze, majetky, moc, sláva a užívání si.

Ale jelikož předurčením ptáka, předurčením ducha je let k výšinám, nemohou být takto materialisticky orientovaní lidé skutečně šťastní, ať by vlastnili, nebo dosáhli cokoli.

Nebudou šťastní, protože všechno to hmotné je zoufale málo! Protože svou čistě materialistickou orientací se zpronevěřili vlastnímu předurčení, kterým je let k výšinám Ducha.

Pravda o podstatě bytí člověka se tedy nachází v našem nejhlubším nitru, ukrytém za všemi vnějšími obaly. Za obalem fyzického těla i za obalem duše. Tam se nachází naše pravé "já", naše duchovní jádro přesně tak, jak nám to naznačuje skryté poselství ruských matrjošek. A jedině tehdy, pokud se naučíme dbát na jeho zájmy, můžeme být skutečně šťastní.

http://kusvetlu.blog.cz/ ve spolupráci s M.Š

Odkaz všem starým lidem: nejste zbyteční!

18.06.2018 19:44 - Jenom tak ...


Stáří přináší mnoho problémů. Jak fyzických, tak psychických. No a jedním ze zásadních psychických problémů bývá to, že mnozí staří lidé se po ukončení svého aktivního života nedokážou dlouhodobě vypořádat se silným pocitem zbytečnosti. S pocitem, ještě navíc podporovaným charakterem současné doby, která vidí celý smysl lidského bytí jedině v schopnosti vytváření materiálních hodnot. Je pak samozřejmě snadno pochopitelné, že pokud někdo tuto schopnost ztratí, cítí se zbytečný. Cítí se na obtíž. Cítí se, jak se říká, už jenom do počtu. Toto trápí mnohé staré lidi a vnitřně jich to užírá.

Vše je však ve skutečnosti úplně jinak a dokonce také zcela nemocný člověk, odkázán na cizí péči, může být za určitých okolností pro náš svět a naši planetu mnohem užitečnější, než tisíce lidí v nejproduktivnějším věku.

Tyto skutečnosti jsem si velmi silně uvědomil při slovech jistého starého člověka, kterého opravdu hluboko trápilo, že je už jenom do počtu. Ale co když právě on patří do počtu spravedlivých, kteří světlou hodnotou své spravedlnosti stále udržují opodstatnění trvání lidské existence a bytí na naší planetě?

Naše planeta, ale v širším kontextu také celé naše univerzum je totiž velkým jevištěm boje dvou protichůdných sil. Síly Světla a síly temnoty. No a každý z nás, jednotlivců, se svými postoji, myšlením, hodnotami a jednáním vždy zařazuje do první, nebo do druhé kategorie.

Jinými slovy řečeno, vždy se stáváme buď služebníky Světla, nebo služebníky temnoty. Vždy se musíme nakonec rozhodnout, na kterou stranu se přidáme, protože na obou židlích se dlouhodobě sedět nedá. Vždy totiž musíme tak, jak se píše, pouze "jednoho z těchto dvou pánů milovat a druhého nenávidět". No a to, na kterou stranu se přidá většina lidí, většina národa a většina světové populace pak formuje konkrétní osud každého jednotlivce, každého národa, nebo celé naší planety.

Pokud se tedy většina z nás rozhodne pro Světlo a jeho hodnoty, budeme určitě kráčet ke světlé budoucnosti. Pokud se ale rozhodneme pro temnotu a její hodnoty, čeká nás nevyhnutelně temná budoucnost.

Světlem a jeho hodnotami je spravedlnost, ušlechtilost, dobro, nezištnost, lidskost, ohleduplnost, skromnost, úcta, čestnost, mravnost, vnitřní čistota a v reálném životě žitá duchovnost.

Temnotou a její hodnotami je nespravedlnost, zlo, bezohlednost, nečestnost, lež, podvod, chamtivost, kariérismus, nemravnost, vnitřní nečistota, formální duchovnost, ale také bezmyšlenkovitost, konzum, plytkost a nízký materialismus.

Většina lidí našeho světa se svou hodnotovou orientací dobrovolně rozhodla kráčet cestou temnoty a proto svůj osobní osud, osud vlastního národa i osud celé naší planety směřují do temnoty. Do temnoty zničení! Do temnoty a zkázy naší planety, ale i do absolutního konečného rozkladu vlastní osobnosti. Toto musí být jasné každému, kdo žije v současném světě a vnímá jeho základní hodnotové směřování.

No a za situace, kdy si většina obyvatelstva světa vybrala cestu temnoty, směřující ke zničení, je nesmírně cenný každý člověk, jednotlivec, který si naopak svou celkovou životní orientací zvolil cestu Světla. Cestu pozitivních, konstruktivních a budujících hodnot dobra, které drží náš svět a zabraňují jeho totálnímu zhroucení.

Bez těchto lidí by se už totiž muselo všechno dávno sesypat, protože oprávněnost existence života a bytí na každé planetě je podmíněna pouze zachováváním konstruktivních a budujících hodnot Světla. Bez nich ztrácí oprávnění své existence jakýkoli život a jakékoliv bytí. Bez nich musí proto vše nevyhnutelně samovolně směřovat do zkázy a sebe destrukce.

Pokud ho od ní nezadržuje odpovídající počet spravedlivých!

Neboť jedině tento, relativně malý počet spravedlivých drží při životě i naši planetu a zabraňuje zániku všeho, co se na ní nachází. Taková je žel realita, aniž by si její nesmírnou závažnost uvědomovala většina lidí, sloužících temnotě.

Pokud se ale máme vrátit zpět k našemu tématu o starých lidech, kteří se cítí být zbyteční a už jenom do počtu, měli by si hluboko uvědomit, že vůbec nejsou zbyteční a vůbec nejsou do počtu, pokud svou celkovou životní hodnotovou orientací patří právě do toho počtu spravedlivých, kteří drží naši Zemi a zabraňují jejímu zániku. A to je nesmírně cenné! To totiž přináší Světlo na Zemi! A toto Světlo rozhání temnotu, která by se jí chtěla zmocnit úplně.

Proto není zbytečný život žádného člověka, který je v tomto smyslu nositelem Světla. Ať by byl jakkoli starý a jakkoli nemocný. Nejvíce rozhodující kritériem kvality života a jeho skutečné hodnoty není totiž nic jiného, než právě míra Světla, kterou jsme schopni kotvit a zprostředkovávat svou existencí.

To je skutečná hodnota! To jsou skutečně hodnotní lidé! Jediný takový člověk, i kdyby byl jakkoli nemocný, nebo starý, je ve skutečnosti mnohem větším přínosem pro naši planetu, jako tisíce jiných lidí v produktivním věku, ponořených do průměrného, standardního sobectví své služby temným hodnotám.

Proto bylo také řečeno, že první budou poslední a poslední první. Neboť prvními ve světě temných hodnot se stávají především lidé, kteří sami tyto temné hodnoty preferují. Velká čest všem výjimkám!

Pravé hodnoty a tím pádem i opravdu hodnotní lidé jsou naopak našim světem odsouváni bokem, až na poslední místo, i když právě oni jsou ve skutečnosti těmi prvními. Prvními v linii Světla, dávající ještě opodstatnění životu na zemi. Jsou prvními, protože jsou skutečně lidmi! A lidskost, pravé lidství člověku propůjčuje pouze jeho úsilí o hodnoty Světla.

Tam totiž, kde tohoto úsilí není se postupně ztrácí také lidskost, až se nakonec ztratí úplně. Pak zůstane už jenom živočich temných hodnot, stále více stahující do temnoty sebe samého i celý svět. Jedině vznešené hodnoty Světla mohou dát vysokou hodnotu každému člověku, který se na ně orientuje bez ohledu na to, jakého je věku.

No a právě k této vysoké metě, k této hluboké životní moudrosti by měl dospět na sklonku svého života, ve svém stáří každý člověk. Neboť jedině ten žil správně, kdo dospěl až sem, i když třeba v mladším věku určitý čas holdoval falešným hodnotám.

Není ale nic smutnější, když starý člověk na sklonku svého života nedozrál k takovémuto druhu moudrosti. Když nakonec zůstal pouze malicherným, hádavým, trvale nespokojeným a plným negativity, kterou vrší na svém okolí. Takovýmto způsobem se pak žel v jistém smyslu stává mnoho starých lidí opravdu přítěží. Ne však svým věkem, ani svou nemohoucností, ale svým ustavičně negativním duševním naladěním, bez pravé moudrosti. Tím se totiž přidávají k obecnému směřování našeho světa do zkázy úplně stejně, jako většina ostatních lidí v produktivním věku, vědomě nebo nevědomě sloužících temnotě.

http://kusvetlu.blog.cz/ ve spolupráci s M.Š

Změna vesmírného paradigmatu likviduje západní civilizaci!

11.06.2018 19:27 - Jenom tak ...


Není žádná náhoda, že v Čechách i na Slovensku se společnost výrazně polarizuje. Že se vytvářejí dvě skupiny lidí, stojící proti sobě až v nepřátelství. Že jedni jsou za Zemana a druzí proti Zemanovi. Že jedni byli za protesty za slušné Slovensko a druzí zase proti nim. Že jedni jsou za Rusko a Putina, a druzí zase proti Rusku a Putinovi.

Ve všem tomto se skrývá něco zásadnější, než by se mohlo na první pohled zdát. Jde tu totiž o vzájemné pnutí mezi dvěma typy myšlení a cítění, které úzce souvisí se současnou změnou charakteru vesmírného záření.

Toto záření totiž dosud podporovalo individualismus a racionálně analytické myšlení, příznačné pro západní svět. Odteď však začíná být vesmírem podporován východní typ myšlení a vnímání světa, postavený na intuitivnosti, spolupráci a kolektivním úsilí o dobro celku.

Celkem reálně se tyto tendence začínají stále viditelněji projevovat právě vzestupem Ruska a Číny, zatímco naopak na západě začíná celkem viditelně docházet k různým rozkladným, až sebe destruktivním procesům.

Takové je současné dění v hrubých rysech a my se nyní podívejme na celou věc trochu detailněji, protože jeho důsledky se bytostně dotýkají každého z nás.

Vývoj na naší planetě je univerzem řízen zcela konkrétním směrem, a tento směr je určován, nebo jinak vyjádřeno, doslova vynucován celkem konkrétním typem vyzařování vesmíru.

V minulosti žili třeba na naší planetě dinosauři a jiní ještěři. Existenci a rozvoj tohoto typu fauny, ale také flóry podmiňoval konkrétní charakter vyzařování univerza. Po čase se však toto vyzařování změnilo a vzalo vítr z plachet ještěrům, kteří byli do té doby vedoucím živočišným druhem. Jeho změna pro ně znamenala záhubu, avšak otevřela dveře možnosti plného rozvinutí nového vedoucího živočišného druhu, a sice savců. Tím došlo k zahájení dalšího velkého časového cyklu ve vývoji života a vědomí na naší planetě.

No a podobným způsobem to pokračovalo až do novověku, kdy opět nová změna vesmírného cyklu začala podporovat analyticko kritický a racionalisticko individualistický způsob myšlení. Všechny národy, které se dokázaly naladit na tento typ záření, byly s podporou univerza vynesené nahoru a staly se vedoucími. A byly to především národy západní. Jejich postupný, intelektuálně racionální vývoj začal středověkou učeností, prudce expandoval v renesanci, později v osvícenství, pak v technické revoluci, a nakonec vyvrcholil vědecko technickým rozvojem současného typu.

Západní racionalismus dal světu mnohé nové poznatky, objevy a vynálezy. Došlo k obrovskému rozvoji matematiky, fyziky, astronomie, mechaniky, filozofie a mnoha jiných odvětví. Šlo o období ve vývoji lidstva, které mělo svůj obrovský význam a posunulo nás výrazným způsobem dopředu v mnoha oblastech. Lidé se prostřednictvím svého analyticky racionálního myšlení stali doslova pány světa. A nejen doslova, ale zcela konkrétně se na absolutní vrchol vyšvihly právě národy racionalistické a technicky zdatné.

Tyto národy se však žel, na základě své převahy začaly vyvyšovat nad ostatní. Začaly se nad ně nadřazovat, začaly si je podmaňovat a zotročovat, protože zaostalejší obyvatelé jiných zemí jednoduše nedokázali svými luky a šípy čelit dělům a puškám dobyvatelů.

Ještě před nástupem velkého vesmírného cyklu, podporujícího západní racionalismus se dostalo celému světu důrazného upozornění, že vždy a za každé situace je třeba mít na zřeteli nejvyšší princip bytí, spočívající v úctě a lásce k bližnímu, jako k sobě samému. Poznání a uplatňování toho principu se totiž mělo stát jakousi záchrannou brzdou. Ta měla zabránit tomu, aby vedoucí národy světa nezneužívaly všeho toho, čeho mohly dosáhnout za podpory univerza. Aby toho nezneužívaly ve formě jakékoli nadvlády člověka nad člověkem, nebo národa nad národem. Neboť racionalismus, ničím nekorigován, má tendenci zvrhnout se právě k takovémuto zneužívání.

Žel národy, které byly univerzem vyneseny na vrchol nedbaly principu lásky k bližnímu, a proto svou nabytou moc zneužily ve formě kolonialismu, bezcharakterního uctívání peněz a kapitálu, rozpoutáváním válek, ekonomickým zotročováním národů, nebo jejich okrádáním o přírodní zdroje. Vedoucí národy upadly do dychtivosti po moci a vlivu, do bezuzdného užívání, do nemravných zvráceností a do mnoha jiných negativních věcí.

No a v současnosti dosahuje zvrácenost tohoto způsobu myšlení svého vrcholu. Pěkná slova o humanismu, demokracii, lidských právech a jiných ušlechtilých věcech se stala jen zástěrkou bezohlednosti, chamtivosti a geopolitických, nebo čistě ekonomických zájmů. Zástěrkou neovladatelné touhy po absolutní moci nad lidmi a národy, prostřednictvím jejich totálního zotročení, jako konečného cíle.

Avšak na vrcholu bodu již v současnosti absolutně zvráceného principu racionalisticky individualistického myšlení západního typu dochází k pravidelné cyklické změně vesmírného záření, která má posunout naši civilizaci opět o další krok vpřed v jejím vývoji.

Svět začíná být univerzem tlačen do nové kvality! Pokud totiž kdysi mluvil Kristus o lásce k bližnímu jako o možnosti, nový typ vyzařování vesmíru to nyní přináší jako požadavek! Jako nezbytný požadavek uskutečnění nového evolučního kroku ve vývoji lidské civilizace. Kdo tuto změnu charakteru vyzařování vesmíru zachytí a bude s ní kráčet v souladu, toho síly univerza vynesou na vrchol a budou ho podporovat.

Vesmírné záření začíná tedy podporovat snahu o kolektivní dobro a snahu o dobro celku, namísto předchozí individualizace. Začíná podporovat intuici a lidskost, namísto dosavadní racionality. Začíná podporovat spolupráci a rovnost, namísto dosavadního hierarchického nadřazování bohatých a mocných nad chudších a slabších.

Reálnou ukázkou těch dvou pólů, to jest starého a již zdegenerovaného způsobu myšlení západního typu a nového, konstruktivního, a na spolupráci založeného myšlení východního typu získáme porovnáním zahraniční politiky západu a Ruska. Ze strany západu jde stále jen o zastrašování, výhrůžky, agresivitu a neustále vyvolávání konfliktů, s křečovitou snahou za každou cenu udržet svou převahu a profitovat z ní. Na rozdíl od toho ministr zahraničí Ruska Sergej Lavrov mluví všude, kde jen přijde o spolupráci. Je přímo do očí bijící a jasně viditelné, jak západ sází pouze na provokaci a konfrontaci, zatímco východ usiluje o spolupráci.

Abychom ale dobře rozuměli, také princip rozvoje rozumové racionality byl ve vývoji lidstva potřebný a přinesl mu nesmírně mnoho užitku. Byl to nezbytný krok, ale protože žel nebyl předními národy světa, které zachytily toto vesmírné záření a dlouho kráčely v jeho podpoře, dostatečně razantně korigován principem lásky k bližnímu, dospěl nevyhnutelně až do zdegenerované podoby, v jaké ho známe dnes, třeba s jeho prosazováním gender ideologie, která kromě rodu mužského a ženského zná ještě dalších padesát rodů.

A podobných, vysloveně zvrácených prvků je v současnosti na západě velmi mnoho. Je očividný doslova až kolaps logického myšlení, když například příslušníci komunity LGBTI vítají imigranty, přičemž v zemi, odkud migranti přicházejí hrozí za homosexualitu trest smrti. A pokud by imigranti zavedli právo šaríja na území Evropy, hrozil by trest smrti homosexuálům také zde.

Nebo třeba skutečnosti, jdoucí přímo proti základnímu pudu sebezáchovy a sebeúcty, kdy se ozbrojení němečtí policisté dají zmlátit migranty jen proto, aby v případě adekvátní odpovědi na jejich násilnosti nebyli označení za politicky nekorektní, nebo za islamofoby.

Pokud jsme tedy na začátku mluvili o polarizovaní naší společnosti, velmi úzce to souvisí se všemi, výše uvedenými skutečnostmi. Jde totiž o střet mezi lidmi, ještě západního typu racionalistického myšlení, který má stále reálnou moc a opodstatnění svého dalšího trvání vyvozuje z toho, co dosud vytvořil, i když už v podstatě ztrácí vítr z plachet.

Na druhé straně barikády stojí lidé nového, intuitivního, na spolupráci a rovnosti založeného, východního typu myšlení, cítění a vnímání světa, jejichž začínají protlačovat do popředí síly vesmíru. A tyto síly budou tlačit do popředí každého jednotlivce, každého člověka, ale také každý národ, který se na ně naladí a začne jednat v jejich duchu. Je tedy jen čistě na nás, zda zachytíme tyto nové impulzy univerza a přizpůsobíme se jim, nebo se budeme stále křečovitě orientovat na to staré, které má zatím ještě velkou sílu a moc. A proto také mnoho přívrženců.

Ale tato moc se už hroutí! Už kolísá, protože ztrácí dosavadní podporu univerza, ačkoli se ještě z posledních sil snaží udržet dosavadní status quo. Rozpadající se moc západu se dostává do agónie, čímž se ale stává mimořádně nebezpečnou, protože nejvíce kope kůň, který se právě ve smrtelní agonii nachází.

Je to tedy celé jako z pohádky o dvanácti měsíčkách, kdy žezlo vlády drží v rukách určitou dobu vždy jeden z nich, a pak předá svou vládu druhému. A tak nyní také my žijeme v době, kdy musí racionalistický způsob západního typu myšlení, který přinesl světu mnoho dobrého, chtě nechtě nezbytně předat žezlo vlády do rukou intuitivního, o dobro celku a o spolupráci usilujícího způsobu myšlení východního typu.

Neboť to, co vytvořil západ dosud, představovalo určitý nezbytný stupeň vývoje lidské civilizace. Představovalo to určitý schod, na kterém naše civilizace stála dlouhá období oběma svýma nohama. Avšak nastává čas vyložit v přirozeném vývoji nohy na další schod, přičemž to staré a předešlé se nikde neztrácí. Odnášíme si to totiž sebou, jako nezbytnou a potřebnou součást našeho předchozího vývoje.

PS. Ono je v podstatě bezpředmětné rozlišovat mezi způsobem myšlení západního a východního typu. Ve skutečnosti totiž existuje jen myšlení konstruktivní, nebo nekonstruktivní. Jen myšlení, z hlediska dalšího evolučního vývoje naší civilizace perspektivní, nebo neperspektivní. Nerozhodují tedy žádné hranice, ani žádná národní omezení, protože představitele obou těchto typů myšlení můžeme najít v každém národě.

Zároveň však ale platí, že toho perspektivního a konstruktivního typu myšlení a vnímání světa se, vyjádřeno v procentech, nachází mnohem více na takzvaném východě a naopak, toho nekonstruktivního a neperspektivního mnohem více na západě.

No a zcela na závěr se ještě podívejte na tento krátký, desetiminutový dokument o vzhledu současné moderní Moskvy, který pravděpodobně nikdy neodvysílá žádná z našich nenávistně a protirusky zaměřených televizí.

https://www.youtube.com/embed/hZaN4jaQT_4

O dosažení nepochopitelného ideálu radostného přijímání utrpení

4.06.2018 17:43 - Jenom tak ...

Znáte ten vtip, jak sedí chlapík v obývacím pokoji, dívá se na televizi, a najednou mu někdo tichounce zaklepe na dveře? Chlapík vstane a otevře. Před dveřmi stojí malá kostřička a říká: "Svíce života vašeho křečka dohořela. Přišla jsem si po jeho duši".

Chlapík se nevěřícně dívá a pak s hněvem kopne do kostřičky, která se skutálí dolů schodištěm. Vrátí se do obýváku, sedne si a znovu se dívá na televizi. O chvíli se ale ozvou strašné rány na dveře. Chlapík vstane, otevře, a před dveřmi stojí obrovská smrtka s kosou. A vedle ní ta malá kostřička, která říká: "Mámo, tento to byl".

Někdy je možné nalézt skutečně hluboké poselství také ve vtipech. A poselství tohoto je jednoznačně: Člověče, pokud nebudeš schopen přijmout s pokorou a odevzdaností utrpení malé, dříve nebo později tě postihne utrpení velké!

Náš hmotný svět je místem mnohého utrpení. Místem únavy, chladu, bolesti, křivd, nepochopení, nepohody, zoufalství, sporů, disharmonie a tragédií. Každý z lidí byl, je, nebo zcela určitě bude něčemu z toho vystaven. Zásadní otázkou ale zůstává, jakým způsobem se k tomu postaví. Zda zrale, nebo nezrale.

Nezralý způsob je nadávání, lamentování a stěžování si, které z každodenního života tak dobře známe. Je to v podstatě nepřijímání utrpení a stavění se mu na odpor jako něčemu, co si nezasloužíme. Jako něčemu, s čím nechceme nic mít a co nám nepatří.

Takový postoj však není ničím jiným, než oním pomyslným odkopnutím kostřičky před našima dveřmi, což bude mít nevyhnutelně za následek, že naše utrpení se v blízké, nebo vzdálenější budoucnosti stane ještě mnohem větším. Je to přístup, kterým se bude naše utrpení postupně nabalovat, jako nový sníh při řítící se lavině, aby nás tato lavina nakonec rozdrtila a navěky pohřbila pod sebou.

Zralý přístup k vlastnímu utrpení má být úplně jiný. Má být spojen s respektováním duchovního rozměru univerza a jeho zákonů, v nichž účincích k nám utrpení přichází. A přichází k nám, protože je s naší osobou nějakým způsobem nevyhnutelně spojeno.

S devadesáti procent je to proto, že jde o nevyhnutelný důsledek našeho vlastního, minulého jednání. Našeho nesprávného dávného, nebo nedávného jednání, které si pamatujeme, nebo nepamatujeme. A tato naše vlastní minulá špatná setba k nám pak nevyhnutelně přichází ve špatné sklizni našeho současného utrpení.

Navzdory všemu nepříjemnému, co se sebou přináší je to ale přece jen dar, protože jeho prožitím a přijetím v pochopení, že jsme si to v podstatě sami způsobili a že si to proto zasloužíme, dostáváme příležitost vymazat svou minulou vinu. Dostáváme příležitost očistit se od zla, které jsme kdysi způsobili.

Tím vyrovnáme svůj účet a stáváme se čistými. Vlastním utrpením jsme totiž zaplatili za zlo a utrpení, které jsme v minulosti my sami způsobili jiným. Zaplatili jsme tak, jak to vyžaduje vyšší Spravedlnost Boží a ve svém dalším bytí už pak můžeme kráčet bez utrpení, pokud si dáme pozor, abychom ho sami nezpůsobovali jiným ani slovy, ani myšlenkami, ani skutky.

Slova, s nimiž si lidé dosud nevěděli dát rady, hovořící o tom, že "pokud nás někdo udeří po pravé tváři, máme mu nastavit i levou", neznamenají ve skutečnosti nic jiného, než doporučení pokorně přijímat příchozí utrpení, vida v něm možnost očistit se od svých provinění a vyrovnat všechny své nevyrovnané účty.

Právě tímto způsobem máme tedy vnímat devadesát procent strastí, které k nám přicházejí, abychom je správně zvládli a stali se nám cestou ke svobodě.

Abychom naopak svým nadáváním, stěžováním, nepřijímáním, odmítáním a nepochopením utrpení nepřišli o příležitost zbavit se svých vín. A abychom pak, na základě takového nezralého přístupu nebyli v budoucnu nevyhnutelně vystaveni utrpení ještě mnohem většímu.

Zbývajících pět procent bolesti a strastí, které k lidem přicházejí, k nim přicházejí proto, aby tím osobnostně rostli a zráli. Aby se jejich překonáváním stávali stále zralejšími a silnějšími. Aby se jednou, jako plně zralé, silné a ode všech vín očištěné duchovní osobnosti mohli povznést do nádhery věčného života království nebeského, kam má ve skutečnosti směřovat pouť každého z lidí na naší zemi.

Proto radostně vpřed vstříc všemu, co nám život přináší! Ať je to dobré, nebo špatné! Za to dobré buďme vděční Pánu, protože právě On nám daroval naše bytí a spolu s ním všechny radosti a všechno štěstí, které nám to přináší.

Ale buďme vděční také za strasti, bolesti a problémy, které k nám přicházejí! Neboť k nám přicházejí proto, že je to spravedlivá odezva našich vlastních, minulých nesprávných činů. Platíme za ně svým utrpením, čímž se však osvobozujeme od svých vín, protože za všechny své viny musí každý z nás zaplatit! A to až do posledního haléře, jak to požaduje nekompromisní spravedlnost Nejvyššího.

Nebo potom k nám přicházejí strasti, bolesti a problémy proto, abychom se právě jejich prostřednictvím, prostřednictvím jejich zdolávání a překonávání stávali stále zralejšími a silnějšími osobnostmi.

I v jednom i ve druhém případě je nám to tedy k užitku. V obou případech, jestliže k ním zaujmeme správný postoj, nás to totiž posouvá stále blíže k jedinému a skutečnému cíli naší cesty, kterým je království nebeské. Kterým je říše Světla a v ní život v blízkosti Páně. Věčný život, plný štěstí, radosti a nadšených, tvůrčích činů, představujících to jediné, pravé a skutečné uctívání Stvořitele.

Člověče, zaujmi proto konečně správný postoj k vlastnímu utrpení, protože pak tě každé takové tvé prožití může posunout směrem dopředu a směrem nahoru. Neboť všechno utrpení, které tě potkává, je s tebou samotným nějakým způsobem spojeno. Je něčím, co se ve všemoudrosti Nejvyššího ocitlo na tvé životní cestě, aby si to ty zrale a správně překonal, a tímto způsobem se duchovně posunul o další krok vpřed na cestě do velikého cíle tvého bytí.

http://kusvetlu.blog.cz/ ve spolupráci s M.Š

Supermarkety a konzum mění venkov k horšímu. Hlubší pohled na venkovskou realitu

28.05.2018 19:29 - Jenom tak ...

Charakter našich obcí se očividně mění. Nejsou to už totiž obce jako v minulosti, jejichž obyvatelé využívali své pozemky především na pěstování různých produktů pro vlastní spotřebu. To znamená, že většinu celkové rozlohy pozemku tvořila zahrada užitková a pouze nepatrná část byla vyhrazena zahradě okrasné.

V současnosti, i z důvodu příchodu mnoha lidí z měst na venkov, se však tento poměr obrátil. Dnes tvoří většinu pozemku zahrada okrasná, s velkými zatravněnými plochami. Jen menší, zanedbatelnou část tvoří zahrada užitná, která někdy často zcela chybí.

Co je však na tomto trendu tak negativní? Vždyť přece na svém vlastním pozemku si může dělat každý co chce.

Negativem je to, že lidé žijící na venkově se tímto stylem života začínají vzdalovat typickému a pro venkov po staletí příznačným, důvěrnému spojení s půdou. A tím pádem také s přírodou jako takovou. Stávají se jen jakýmisi městskými lidmi, žijícími na venkově, kteří však už postrádají opravdový vztah a hlavně úctu k půdě, na níž by si mohli sami pro sebe vypěstovat vlastní, zdravé ovoce a zeleninu.

Samozřejmě jsou tací, co na to vedle svých pracovních povinností čas nemají. Ale je třeba zdůraznit, že i v takovém případě existují mnohé rostliny, nebo ovocné stromy, které potřebují pouze minimální, nebo vůbec žádnou péči. Například rybíz, angrešt, třešně, višně, hrušky, meruňky, maliny, nebo ořechy. Stačí je jen zasadit a o nic víc se už prakticky netřeba starat. Třeba pouze posbírat úrodu a možná na podzim shrabat listy. Ale ani to není nutné.

Je ale přímo nepochopitelné, proč mnozí majitelé pozemků na nich pěstují jenom trávu a nevyužívají ji k tomu, aby jim prakticky bez práce přinášela vlastní a zdravé ovoce.

Lidé z měst zpravidla nemají vlastní půdu a proto si musí všechno kupovat. No a z výše uvedených důvodů začíná i na venkově přibývat stále více takových, kteří jsou na to odkázáni. Kteří se stávají dobrovolně ve všem závislými, ačkoli by naopak mohli být do značné míry soběstačnými.

Ve všem, o čem jsme mluvili se však ve skutečnosti skrývá mnohem více, než by se mohlo na první pohled zdát. V tomto trendu je totiž evidentně patrná zhoubná filozofie konzumní pohodlnosti, přicházející k nám ze západu. Na co se má člověk namáhat, vždyť přece v obchodech dostane všechno? A častokrát tak levně, že by se mu to samému ani pěstovat nevyplatilo.

Co na tom, že potraviny v obchodních řetězcích jsou plné chemie! Co na tom, že u nás, v střední Evropě jde z hlediska potravinové politiky západu o produkty druhořadého charakteru, ačkoli jsou ve stejném obalu, jako na západě!

Odevzdaně a bez špetky hrdosti jsme se smířili s pozicí lidí druhé kategorie a svou mládež posíláme na západ za druhořadou prací, o kterou už domácí nemají zájem. A právě pro tuto ztrátu naší vlastní, nejelementárnější sebe úcty si pravděpodobně ani nic jiného nezasloužíme.

Ano, už jen tím, že se člověk snaží, má-li tu možnost, být alespoň částečně soběstačným, už jen tím se staví na odpor bezohledné taktice bohatých západních zemí, které z nás chtějí mít jenom své odbytiště. Které chtějí, abychom na nich byli absolutně ve všem závislí a oni si pak budou moci s námi dělat cokoliv. A k dosažení toho využívají naši lenost, pohodlnost a sklon ke konzumu.

Kdo se však podvolí tomuto trendu, kdo se stane prázdnou konzumní loutkou, ve všem se spoléhající pouze na obchody, ten možná po celý svůj život ani nepozná, jak chutná skutečné jablko, jahoda, paprika, nebo rajče, protože ty ze západních obchodních řetězců jsou více chemickými, než zemědělskými produkty. Hold, za všechno se platí! A toto je daň za naši lenost, pohodlnost a konzum.

A je tu ještě druhá, důležitá věc, o kterou přichází každý, kdo nechává svou půdu ladem a pravidelně na ní seče pouze trávník. Jde o vztah k půdě, vztah k zemi, vztah k přírodě a k jejím přírodním cyklem. Jde o úctu k tomu, co přichází na náš stůl jako dar země, dar nebe a dar práce lidských rukou.

Jsou to ty nejzákladnější věci, se kterými bylo lidstvo důvěrně spojeno po celá staletí. Je to cosi nesmírně důležité a cenné. Cosi skutečné, pravé a ryzí, co nelze nikdy získat tím, že jdeme do obchodního řetězce a koupíme si, co potřebujeme.

V obchodních řetězcích je totiž všechno zredukováno pouze na zboží. Zboží, jako kterýkoliv jiné. A proto stáli návštěvníci těchto řetězců nikdy nepochopí, že to, co každý den jíme a z čeho jsme živí je přece jen něco víc! Že je to Boží dar! Že je to dar naší matky přírody svým dětem.

Vztah lidí k přírodě je tedy žel už jen oddechový, rekreační a komerční. Už to není vztah hluboký, autentický a osobně zainteresován prostřednictvím práce vlastních rukou, které jsou zamazané od země, za co člověk, jako za odměnu dostává zdravé dary přírody pro svou vlastní spotřebu.

Našim postupným a stále větším vzdalováním se od chápání těchto skutečností však ztrácíme spojení s naší vlastní prapodstatou, od které se tak bláznivě oddělujeme a odtrháváme. Mechanismus současného konzumního systému totiž vytváří z lidí jedince bez úcty k čemukoliv hodnotnému. Jedince, kteří si váží pouze peníze, zisk a to, co se vyplatí a co je výhodné. Formuje z nich pohodlné, konzumní živočichy, kteří ztratili své elementární vazby k zemi a k přírodě. Kteří k nim ztratili základní úctu a základní vztah.

Toto takzvané vyspělé lidstvo, rezignující na svůj nejpřirozenější, bytostný a úcty plný vztah k přírodě si totiž jako určitou náhradu vytvořilo svou vlastní realitu. Realitu peněz, zisku a konzumu! Realitu extenzivního, průmyslového obhospodařování půdy, jehož výsledkem jsou potraviny, plné chemických jedů a podzemní zdroje vody plné pesticidů! Vytvořilo si virtuální elektronickou realitu, v níž prostředí, odtrženém od skutečné reality zůstává natrvalo uvězněno vědomí naší mládeže, ale také dospělých.

Oproti tomuto lidskému bláznovství, projevujícímu se uctíváním pseudohodnot a opovržením skutečnými hodnotami však stojí jednoduchost, pokora, ryzost, prostota a klidná, míruplná nezlomnost matky Země a matky přírody. A nakonec tato tichá nezlomnost zlomí všechno lidské bláznovství přesně tak, jak tomu bylo vždy dosud v historii, když si už lidé mysleli, že jsou na vrcholu civilizace a nevěděli proto vejít do kůže.

A pokud mluvíme o venkově a o jeho nové, změněné tváři, nelze se nezmínit ještě o dalším zvráceném moderním trendu. Přinášejí ho hlavně přistěhovalci z měst a přizpůsobují se mu také mnohé mladé rodiny. Jde o ohrazení svého pozemku vysokými betonovými zdmi. Tam, kde tedy dosud vždy stačilo pletivo, umožňující volný pohled do širokého okolí, tam se v současnosti všude objevují betonové zdi.

Betonové zdi, jako vnější projev egoisticky vlastnické filozofie, kterými jejich majitelé demonstrují své vnitřní zaměření na pojmy "já", "mně" a "moje", čímž se venkov pomalu mění na betonové vězení, ve kterém si každý žije svůj vlastní život, nedobytně oddělen od ostatních.

Všichni tito lidé si však jaksi neuvědomují, že nakonec oni sami budou muset strávit celý svůj život mezi zdmi dvoumetrové betonové ohrady, kde budou mít výhled podobný výhledu vězňů na jejich každodenní procházce po vězeňském dvoře.

Jde tu doslova o dokonalou ukázku toho, jak člověk vnitřně, duševně omezen filozofií moderního egoismu, projevující se křečovitým důrazem na pojmy "já", "mně" a "moje" nakonec tento svůj vnitřní postoj zhmotňuje i do vnější podoby betonové zdi, kterou to "své", jakož i sebe sama odděluje od ostatních i od celého světa.

No a žel, tato filozofie se neprojevuje pouze tímto jediným způsobem, ale projevuje se celkovým přístupem k životu. A proto je v současnosti svět plný sobectví, chamtivosti a bezohlednosti v honbě za hromaděním majetků a peněz. Proto jsou lidé ve svém způsobu myšlení materiálně omezenými a křečovitě upřeni pouze na to své.

Proto jim chybí svoboda, volnost a rozlet lidského ducha, který, žijíc v hmotném světě sice využívá věci hmotné, ale nenechává se jimi svázat, spoutat, zotročit a uvěznit v domnění, že už nic jiného neexistuje. Že vším je jen hmotné dobro, kterého se co nejvíce snaží urvat pro sebe.

Jen lidé vnitřně, duchovně svobodní a nezotročení hmotou nemají potřebu zotročovat krajinu a dělat z ní vězení. Avšak otroci hmoty a vlastního "já" se potřebují viditelně vymezovat a oddělovat přesně tak, jak to můžeme pozorovat na současných, smutných proměnách venkova.

http://kusvetlu.blog.cz/ v spolupráci s M.Š
1 2 3 4 5 6 7 8 9 10 11 > >|
řadit sestupně | řadit vzestupně
Inzerce | O nás | Tištěná verze
KLUB KALiMERA
jméno:
heslo:
Přidat článek
Chcete se přidat?
Střípky
Běžky pro turisty i aktivní sportovce - podle čeho vybírat a jaké si koupit?Jak připravit své nové běžkyKontakty na horskou službu
Komerční sdělení
Vybavení na běžky - lyže, boty, hole, bundy, termoprádlo
Štěrba nabízí: