Na lyžích po Mer de Glace

S kamarády jsme podnikali od naší kamarádky ve švýcarském Sionu výjezdy na různé sjezdovky a skialpy. Jeden z našich výletů vedl až do Francie, kde jsme sjeli na lyžích Mer de Glace („Moře ledu“). Je to velký ledovec severně od Mont Blancu a spolu s dalšími dvěma - Glacier du Tacul a Glacier de Géant - tvoří ledovcový splaz dlouhý téměř 13 km.

Ráno jsme přijeli do Chamonix kolem osmé hodiny a hned jsme uháněli koupit lístky na lanovku. Jenže ouha! U pokladny nás čekal pořadník a my jsme zjistili, že budeme čekat až do půl dvanácté. První fronta na vlek, co v Alpách vidím. Čas si krátíme prohlížením obchůdků a později ostatních lyžařů, zejména instruktorů a horských vůdců. Jeden nás obzvláště zaujal, nejdřív si skřípnul prsty mezi lyže, pak mu přímo ve dveřích do lanovky upadla rukavice a on málem ubil ostatní pasažéry svými lyžemi, jak se ji pokoušel zvednout.

Konečně jsme vyjeli nahoru do stanice na Aiguille du Midi. Tady se musí projít ledovým tunelem, a pak se člověk vyloupne na úzkém hřebínku, po němž sejde kousek pěšky na ledovou pláň, kde začíná vlastní sjezd. Tento úsek je trochu exponovaný a musíte být neustále ve střehu, aby vám nějaký nemotorný lyžař nepodrazil nohy. Ono se v těch sjezdových botách nechodí právě nejlíp… Největší hrozbou se tu však ukázal již zmíněný instruktor, když mu hned nahoře upadla lyže a prolétla kolem hlav těch rychlejších, co už sestoupili. Měl štěstí, že se mu na pláni zastavila, jinak by svou skupinku daleko nedovedl.

Na pláni už stačí jen nazout lyže a jet. Nejedná se o upravovanou sjezdovku, není to ale ani žádný adrenalinový zážitek prvosjezdu. Lidí je všude dost, kupodivu i dost takových, kteří jedou celou cestu z kopce a zastavují na každé bouli. To se týká hlavně těch skupinek s průvodcem, takže musíte pořád vymýšlet, kudy je objet. Nenechte si ale zkazit zážitek a raději se kochejte kopci okolo. V horním úseku, ve Vallée Blanche, je vidět na Col du Midi, Aiguille du Midi a Aiguille du Géant. Pak podjedete slavné Grandes Jorasses a Aiguille du Tacul. Dalekohledem můžete prozkoumávat trasy jednotlivých výstupů či jen tak prohlížet neznámé vrcholy. Pak následuje mírnější Mer de Glace a údolí se více otevírá. Na konci přejedete most, vyšlapete malý kopeček a pak už jen sjíždíte dlouhou cestou lesem po úbočí hor až dolů na parkoviště k Montenvers. Stopem se dá rychle dostat zpět k autu u lanovky a pokud bydlíte blízko, můžete ještě chvíli chytat bronz.

Třináct kilometrů člověk najezdí na sjezdovce za dopoledne. Tady ale jedete jeden ledovec v kuse a je to příjemná změna. Nejedná se o žádné prudké svahy a nemusíte se bát, že někde sjedete z cesty – lidí je tam v sezóně opravdu hodně, takže trasa je dost vyježděná. Někteří borci volí i vlastní cestu okolo vrcholů a dolů se pak řítí kolmými kuloáry. Všude je ale plno trhlin a překvapení, takže spíš doporučuji držet se vyježděné trasy. Jednomu průvodci skialpové skupiny se propadl dokonce klient, naštěstí byli navázaní. Jeďte se sem spíš kochat těmi překrásnými kopci, a jestli potřebujete více zábavy a adrenalinu, stačí si najmout místního guida - ten se vám už o nebezpečí postará.