Vyhledej
Rady na cesty
> cesty s dětmi
> doprava
> nebezpečí
> nedej se
> praktické
> ubytování
Vybavení
> jak vybrat
> literatura
> materiály
> novinky
> testovna
Turistika
> cyklo
> expedice
> hory
> lyže a sněžnice
Práce v zahraničí
> zkušenosti
On-line cesty
> seriály
> blogy
> humor
Nejčtenější články
Novinky emailem
Partneři

Portál o inline bruslení nejen na Ladronce

přehledný seznam kempů

Spolujízda.eu - server pro spolujízdu

Diashow ze Severní Ameriky

Královédvorsko
 Ubytování, restaurace, turistika ve Dvoře Králové n. L. a okolí.

www.Cottage.cz
Portál o turistice a ubytování v NP České Švýcarsko.


Vybavení do přírody




Naše ikona:

Průvodce světem vybavení a cestování

.

ČRAfrikaAmerikaAsieAustrálie a OceánieEvropaStř. východ
KALiMERA > Asie > Indonésie

Indonésie - základní informace pro cesty

Iva a Ivan Brezinovi, kniha CESTA NA VÝCHOD / 11.06.2001
Největší ostrovní země světa splní i ty nejnáročnější cestovatelské sny. Indonésie je totiž nesmírně pestrá a rozmanitá a na rozdíl od některých jiných asijských zemí má stovky a tisíce nejrůznějších tváří.
 

Základní údaje Historie Čas Podnebí Ceny Jídlo Ubytování Bezpečnost Různé

Po ničivém zemětřesení a následných vlnách tsunami se staly některé oblasti Indonésie nepřístupné. Aktuální informace pro cesty do země můžete nalézt na www.lonelyplanet.com.

  Orangutani, sloni, pravěcí ještěři varani, papoušci, mořské želvy, pestré orchideje či obrovité květiny rafflesie tvoří jen zlomek indonéských přírodních krás. Najdete tu i neprostupné deštné pralesy, opuštěné bělostné pláže, podmořské korálové útesy a sto padesát dýmajících dosud činných sopek. V Indonésii můžete navštívit barevná orientální tržiště, staré buddhistické chrámy, hinduistické temply i muslimské mešity, býčí a kohoutí zápasy a idylické rybářské vesničky. Seznámíte se s pěstováním kokosů, gumovníku, kávy, neznámého tropického ovoce a orientálního koření. Na vzdálených indonéských ostrovech žijí stovky nejrůznějších domorodých kmenů. Mentawajci z ostrova Siberut, Batákové ze Sumatry, Toradžové z Celebesu, Dajákové z Bornea či lidé kmene Dani z Irian Jayi, ti všichni si udrželi své zajímavé rituály a zvyky a někteří jsou dodnes nepříliš vzdáleni době kamenné. Indonésie je proslulá svou obrovskou koncentrací mystických a tajemných sil, duchů, démonů a domorodých kouzelníků s nadpřirozenými schopnostmi (což můžeme dosvědčit na vlastní kůži!). Cestovatelským rájem je tato země i proto, že její obyvatelé jsou k cizincům nesmírně přátelští, vždy ochotní poradit a pomoci. Přestože sem každoročně míří stále vzrůstající počet západních turistů, zůstává řada míst v Indonésii dodnes takřka neobjevena.

ZÁKLADNÍ ÚDAJE
  Indonéská republika je autoritativní prezidentskou republikou se systémem více politických stran. Hlavou státu je prezident, který také stojí v čele vlády. Zákonodárným orgánem je tisícičlenné poradní lidové shromáždění (tzv. Lidový konzultační kongres) a sněmovna reprezentantů s pěti sty členy, kde má pětasedmdesát křesel vyhrazena armáda. Indonéská vnitřní politika formálně vychází z pěti principů, známých jako tzv. pancasila, které představují syntézu tradičních asijských a západních demokratických hodnot: víra v Boha, všelidská humanita, silný a jednotný národ, všemi uznávaná reprezentativní vláda a sociální spravedlnost. Pancasila je státní ideologií, která by měla spojit všechny etnicky, nábožensky a kulturně rozdílné indonéské národnostní skupiny v jeden indonéský národ. Základním heslem pancasily je "Jednota v rozdílnosti".

  Hlavním městem je Jakarta, dříve známá pod jménem Batávie. Indonésie, administrativně rozčleněná na čtyřiadvacet provincií, je tvořena sedmnácti tisíci ostrovů a ostrůvků (z nichž jen asi šest tisíc je obydlených) o celkové ploše skoro dvou milionů km2. Žije zde 207 milionů lidí (Indonésie je čtvrtou nejlidnatější zemí světa), rozlišených do několika set etnických skupin (největší jsou malajská, jávská, sundská a madurská). Mluví se o tři sta padesáti národech - tato obrovská pestrost je výsledkem izolovaného vývoje lidských skupin v dříve nepřístupných odlehlých oblastech ostrovní říše. Hrubý roční domácí produkt je udáván kolem 500 USD na hlavu, po hospodářském kolapsu v létě 1997 ale dnes skoro polovina obyvatel žije pod hranicí chudoby. Hlavním indonéským náboženstvím je islám (88 %), následuje křestanství (10 %), hinduismus (2 %), buddhismus a animismus. Ačkoli v některých oblastech převládají ortodoxní muslimové, na většině území Indonésie jsou jednotlivá náboženství promíchána tak, že je lze někdy od sebe jen obtížně oddělit. Úředním jazykem je standartní indonéština, tzv. bahasa indonesia, příbuzná s malajštinou a psaná latinkou, kromě ní se mluví několika sty dalšími jazyky a dialekty. Skoro všude jsou většinou použitelné základy angličtiny.

KRÁTCE Z HISTORIE
  O počátcích osídlení indonéských ostrovů, kam v dávné minulosti migrovaly domorodé kmeny ze všech koutů Asie, se toho ví velmi málo. Záhy tu ale začaly vznikat rozvinuté animistické kultury, které se později proměnily v první královské státní útvary. Dnešní Indonésie se především pro své koření, perly, slonovinu a vzácná dřeva rychle stala cílem obchodníků z celého tehdejšího světa. V 3. století po Kr. sem s dálkovým obchodem dorazil hinduismus, koncem 1. tisíciletí vznikly na Sumatře a Jávě silná hinduistická a buddhistická království. Po říších Šrividžája a Madžapahít zbyly dodnes chrámové komplexy a obě jejich původně indická náboženství hluboce ovlivnila indonéskou kulturu.

  Islám, který se zde postupem času silně rozšířil, přinesli do Indonésie arabští kupci už někdy v 7. století. V 15. století se stal státním náboženstvím a vytlačil buddhismus a hinduismus (který se dnes udržel v podstatě jen na ostrově Bali), později vzniklo několik nezávislých muslimských království. Nejmocnější z nich byla říše Mataram na východní a střední Jávě. Muslimská království bohatla především na obchodu s Čínou a dnešní Malajsií a často se navzájem vojensky střetávala. Zcela stranou hlavního proudu rozvoje indonéské kultury zůstávaly po dlouhá staletí lokální domorodé animistické kmeny lidojedů a lovců lebek, z nichž některé si svou svébytnost udržují dodnes.

  Bohaté indonéské ostrovy se brzy dostaly do sféry hospodářských zájmů evropských kolonistů. Jako první sem počátkem 16. století dorazili Portugalci (1509), vystřídaní Holanďany (ti přišli na západní Jávu roku 1595). Nizozemské Východoindické společnosti se postupně podařilo dostat pod kontrolu lukrativní obchod s kořením, založit kávovníkové a gumovníkové plantáže a na dlouhou dobu získat obrovský vliv na většině území Jávy, Sumatry a Bornea. Kruté metody Východoindické společnosti ale vyvolávaly stále větší odpor domorodých vládců a po několika povstáních proto nakonec převzal správu země přímo nizozemský stát. Holandská koloniální říše (zvaná později Nizozemská Východní Indie) ale nebyla příliš stabilní a řada oblastí si na Evropanech uchovávala nezávislost. Začátkem 19. století začali Holanďany z jejich pozic zvolna vytlačovat Britové. Obě koloniální mocnosti spolu v Indonésii svedly řadu těžkých bojů, do nichž se zapojili i někteří lokální domorodí vládci (známé je například tzv. javánské povstání sultána z Yogyakarty z let 1825 - 1830).

  Na počátku 20. století se zrodil první náznaky národně osvobozeneckého hnutí. Roku 1927 letech vznikla Národní strana, v níž se poprvé objevil významný, mnohokrát vězněný revolucionář a pozdější první prezident nezávislého indonéského státu Ahmed Sukarno. Za 2. světové války byla Indonésie okupována císařským Japonskem, které Sukarnův boj za nezávislost podporovalo. Revoluční kroužky ji formálně deklarovaly v srpnu 1945, následovaly ale několikaleté těžké boje s britskými a nizozemskými vojsky, které se v zemi po vyhnání Japonců vylodily, aby znovuobsadily svá bývalá koloniální teritoria. Skončily definitivním odchodem Evropanů a v listopadu 1949 byla vyhlášena Indonéská republika.

  Nezávislý stát se ve svých počátcích potýkal především s hospodářskými těžkostmi, fanatismem muslimských fundamentalistů (kteří toužili po striktně islámském státě) a komunistickým terorem. V roce 1959 proto prezident Sukarno zavedl tzv. "řízenou demokracii", která mimo jiné omezila činnost politických stran. Odpovědí bylo několik krvavých komunistických pokusů o povstání (komunisty proto Indonésané nemají dodnes rádi a občas budete muset nedůvěřivým úředníkům složitě vysvětlovat, že už dávno nepocházíte z komunistické země). Sukarno ale využil boje proti vnitřnímu nepříteli k vytvoření diktátorského kultu (založeného na zvýšení moci vojenských kruhů), k politickému rozchodu se západními velmocemi a k orientaci na SSSR a Čínu, což přivedlo zemi do ekonomických problémů.

  Druhá polovina 60. let byla ve znamení krvavých bojů armády s komunistickými povstalci (v nichž podle některých údajů zahynul až jeden milion lidí). Díky zvýšení vlivu armády ale získal moc generál Suharto, který pak po polovojenském převratu v dubnu 1965 donutil Sukarna k předání vlády a v roce 1967 byl sám zvolen prezidentem. Ani jeho politické metody nebyly příliš demokratické a spočívaly mimo jiné ve výrazném omezení moci opozičních politických stran. Autokratický vládce Suharto v podstatě udělal ze země majetek svého rodinného klanu, pod jeho vedením se ale zase Indonésie vymanila z chaosu, hospodářsky se silně pozvedla (o Indonésii se jeden čas mluvilo jako o dalším asijském ekonomickém tygru) a znovu navázala spolupráci se západními zeměmi. Suharto také dokázal pestré směsici obyvatel ostrovní říše vnutit představu, že jsou všichni jeden společný indonéský národ (tzv. pancasila).

  Indonéský "hospodářský zázrak" byl zřejmě důvodem, proč se Indonésané se svou relativně vysokou životní úrovní proti Suhartově nedemokratické vládě řadu let prakticky vůbec nebouřili. V létě 1997 ale v souvislosti s ekonomickou krizí v celé Jihovýchodní Asii indonéské hospodářství náhle zkolabovalo. V březnu 1998 pak začaly v Jakartě studentské protesty, jejichž výsledkem byly v květnu lidové bouře, masové demonstrace, rabování obchodů a etnické násilí se stovkami mrtvých (zaměřené především proti bohaté čínské menšině). Poté, co mu armáda odepřela pomoc, šestasedmdesátiletý Suharto po dvaatřiceti letech panování odstoupil. Suhartovým nástupcem se stal jeho oblíbenec, vicepresident Jusuf Habibie, což je ale zřejmě jen dočasné řešení. Ačkoli si vývoj nejspíš vyžádá další demokratické změny, indonéská opozice zatím není připravena na převzetí moci.

  Indonésie byla dlouhá léta považována za model poklidného a harmonického soužití nejrůznějších národů, etnik a náboženských skupin. Tato zdánlivá harmonie ale zřejmě fungovala jen proto, že Suhartův autoritářský režim zajišťoval relativní hospodářský růst, pořádek a klid. Po Suhartově svržení stále sílí hlasy některých skupin, požadujících samostatnost (sumatranští muslimové, Irian Jaya, Východní Timor, Moluky...). V únoru 1999 propukly ve městě Ambon na souostroví Moluky krvavé nepokoje mezi muslimy a křesťany. To vše naznačuje, že státní ideologie pancasila (viz výše) přestává držet rozdílné skupiny obyvatel největší ostrovní říše světa pohromadě. Indonésie se tak v nejbližší době může rozpadnout na několik nezávislých států a státečků (jen pár týdnů před odevzdáním naší knihy do tisku přislíbila koncem ledna 1999 indonéská vláda Východnímu Timoru nezávislost).

ČAS
  Indonésie je rozdělena na tři časová pásma. Západní Indonésie (Sumatra, Jáva, západní a střední Kalimantan) je o šest hodin před standardním středoevropským časem. Střední Indonésie (jižní a východní Kalimantan, Sulawesi, Bali a souostroví Nusa Tenggara) je o sedm hodin napřed, východní Indonésie (Irian Jaya a souostroví Moluky) je o osm hodin napřed.

PODNEBÍ
  Rozdíly mezi suchým obdobím roku (zhruba od června do září) a monzunem (zhruba od října do května) nejsou ve většině oblastí Indonésie příliš velké, stejně jako teplotní rozdíly v průběhu roku. Nejvíc prší na začátku monzunového období, později vydatnost srážek slábne. Monzunové deště ale v Indonésii nejsou příliš silné, nejčastěji přijde každý den jen jedna až dvě silnější krátké přeháňky. Do Indonésie se proto můžete bez větších problémů s počasím vypravit po celý rok. Nejkrásnější je na konci monzunu v květnu a červnu, kdy jsou její džungle světle zelené a plné květů.

  Indonésie je typická rovníková země jihovýchodní Asie, kde je po celý rok teplé a příjemné podnebí. S výjimkou vysokých hor a sopek, kde mohou v noci teploty silně klesat, tu proto po celý rok vystačíte s tou nejzákladnější cestovatelskou výbavou a bez spacáku. Nezapomeňte ale na pláštěnku - déšť může v této části světa přijít bez varování po celý rok.

PENÍZE, CENY
  Měnou je indonéská rupie, jejíž kurz nedávno v souvislosti s ekonomickou krizí v jihovýchodní Asii silně devalvoval. Zatímco ještě v létě 1997 bylo za 1 USD 2500 Rp., o několik měsíců později kurz vyletěl až 10 000 Rp., na jaře 1999 bylo za dolar 7500 - 8500 Rp. Zdá se, že zvyšování cen nestačí kopírovat inflaci kurzu, takže od začátku ekonomické krize je pro nás pobyt v Indonésii paradoxně stále levnější.

  Cestovní šeky lze ve větších městech rozměnit bez problémů v bankách, nebo u soukromých směnárníků ("moneychangers"), stejně jako hotovost v dolarech. Na ostrově Bali, kam s oblibou jezdí němečtí turisté, jsou marky výhodnější než dolary. V létě 1998 zde za 1 DM nabízeli až 7500 Rp.

  Indonésie je jednou z nejlevnějších zemí světa. I pokud nebudete příliš šetřit, neměla by se vaše měsíční útrata překročit 150 - 200 USD. Protože náklady na jídlo jsou v Indonésii zanedbatelné, nejvíc se tu dá ušetřit použitím autostopu a stanu. Uvažte ale, jestli se to vůbec vyplatí - místní doprava i ubytování jsou v Indonésii i tak velmi levné.

JÍDLO
  Indonéská kuchyně je velmi rozmanitá a existují v ní velké rozdíly od ostrova k ostrovu a oblast od oblasti. Dvě nejznámější a nejvýraznější lokální kuchyně jsou javanská (sladká a jemně pikantní) a západosumatranská (silně pálivá).

  Nejlevněji se najíte u pojízdných pouličních stánků, zvaných warung, kde dostanete základní indonéská jídla: smaženou rýže nasi goreng, smažené nudle mie goreng, kuřecí špíz satay ayam, nudlovou polévku s vejcem a masem mie bakso, slanou či sladkou plněnou indonéskou palačinku martabak, zeleninu s arašídovou zálivkou gado-gado, smaženou či dušenou zeleninu cap-cau, smaženou rybu ikan goreng či kuře na roštu ayam bakar. Pro otrlé se nabízí smažená pralesní krysa tikus hutan goreng či psí maso, prodávané na některých indonéských ostrovech pod šifrou RW ("Chcete mně?"). Jídlo se v Indonésii dochucuje sladkou sojovou omáčkou a ďábelsky pálivou rudou pastou z malých chilli papriček sambal (jejímu použití můžete zamezit prosbou Tidah pedas!, "Nechci pálivé"). Jako moučník doporučujeme báječné smažené banány v těstíčku.

  Kromě pouličních stánků najdete v Indonésii samozřejmě i klasické restaurace, kde je jídlo často vyloženo v prosklených vitrínách za oknem. Má to sice výhodu v tom, že si pohodlně vyberete očima, ale o čerstvosti pokrmu si nelze dělat iluze (špatně nám ale po něm kupodivu nikdy nebylo). V luxusnějších restauracích dostanete různě upravené dary moře a další exotické lahůdky. Pokud se vám zasteskne po evropské stravě, hledejte ji v dobře vybavených krámcích čínských obchodníků. Najdete zde nejrůznější druhy konzerv, dokonce i v muslimské zemi jinak nevídaný vepřový lančmít. V turistických centrech lze často koupit i mezinárodní jídla - lívance, hamburgery, steaky apod. Nejroztodivnější druhy tropického ovoce jsou k dostání po celý rok. Například za trs deseti banánů či za celý ananas zaplatíte v přepočtu jen asi 10 Kč.

  Indonéské jídlo nejčastěji zapijete převařenou teplou vodou (air minum), mocně oslazeným ledovým čajem (teh manis slazený, teh pahit bez cukru) či silnou slazenou kávou kopi, do níž se často přidává koření. Balená bezpečná sterilizovaná voda bývá všude k dostání, stejně jako mezinárodní limonády a lokálně vyráběné ovocné džusy. Alkohol sice v Indonésii nemá velkou tradici, ale někde bývá k dostání na asijské poměry velmi dobré pivo bintang, palmové víno tuak či palmová kořalka arak. Kuřáci by rozhodně měli okusit tradiční hřebíčkové cigarety kretek.

UBYTOVÁNÍ
  Nejlevnější ubytování je skoro všude v Indonésii dostupné za ceny od 2 USD za osobu a noc výše (výjimkou je Jakarta, některé části Bornea a Irian Jaya, kde jsou ceny za ubytování i o řád vyšší). V turistických oblastech se na plážích často bydlí v nádherných a velmi levných bungalovech z přírodních materiálů, v ceně je někdy i snídaně. Levné hotely hledejte pod názvem losmen nebo wisma. Hodit se při hledání ubytování bude i slovíčko mandi, což je tradiční indonéská sprcha, vlastně vykachlíčkovaný zásobník vody, z něhož se člověk pomocí nádobky polévá.

  V Indonésii lze skoro všude bez problémů stanovat. Potíž je jen v tom, že se přitom moc nevyspíte - domorodci totiž vstávají za úsvitu a protože jsou zvědaví na exotické cizince, obklopí od časného rána váš stan skupinky hlučných lidí, kteří se chtějí kamarádit.

BEZPEČNOSTNÍ SITUACE
  V Indonésii je až na občasné kapsáře velmi bezpečno dokonce i ve srovnání s některými jinými asijskými zeměmi. Několikrát jsme se dostali do situace, kdy jsme potřebovali radu nebo pomoc, a vždy se nám jí s úsměvem obratem dostalo. Domorodci vás budou často zvát k sobě domů, pozvání můžete přijmout bez jakýchkoli obav. Podle informační brožurky MZV ČR je největší koncentrace kriminálních živlů na ostrově Bali, kde také dochází k nejčastějšímu okrádání důvěřivých turistů.

RŮZNÉ
  Indonéština je velmi jednoduchý jazyk. Množné číslo se například tvoří tak, že se prostě slovo dvakrát zopakuje, minulý ani budoucí čas neexistuje (časové vymezení se tvoří prostým přidáním konkrétního časového údaje). Pokud proto máte minimální jazykové nadání, budete za týden schopni základní konverzace, což vaši domorodí přátelé velmi ocení. "Nemluvím indonésky" se řekne Saya berbicara bahasa indonesia sedikit, "Děkuji" je Terima kasih, "Kolik?" je Berapa?, "Ano" je Ya, "Ne" je Tidah. Pro nákupy je kromě umění smlouvání důležité naučit se základům indonéské početní terminologie. 500 se řekne limaratus, 1000 seribu, 1500 seribu limaratus, 2000 duaribu, 3000 tigaribu.

  Telefonovat domů je nejlevnější z veřejných telefonních stanic firmy Wertel, které ve srovnání s jinými asijskými zeměmi vychází často až neuvěřitelně lacino.

  Spoustu praktických informací o Indonésii v češtině najdete na internetové adrese www.merapi.envi.cz. Průvodce po Indonésii připravuje na konec roku 1999 k vydání brněnští cestovatelé Rudolf Švaříček a Jitka Popelková a jejich CK Livingstone.

 
Související články
Indonésie - kam tam?
Indonésie - doprava
Indonésie - víza, formality
Na Jawě po Jávě
 
Přečteno 4064x
 
 
Hodnocení článku:
 
Komentáře
 
Přidat komentář
Vypsat označené komentáře
Vypsat všechny komentáře
Zobrazit všechny chronologicky
 
Poslat odkaz
Tisk
Zpět
Inzerce | O nás | Tištěná verze
KLUB KALiMERA
jméno:
heslo:
Přidat článek
Chcete se přidat?
Střípky
Běžky pro turisty i aktivní sportovce - podle čeho vybírat a jaké si koupit?Jak připravit své nové běžkyKontakty na horskou službu
Komerční sdělení
Vybavení na běžky - lyže, boty, hole, bundy, termoprádlo
Štěrba nabízí: