Inti Raymi - incká oslava slunovratu

Přijíždějí do posvátného města, aby uctili Slunce, hlavního boha incké civilizace. Inkové vždy věřili, že Slunce může jednoho dne vyhasnout a svět se tak propadnout do naprosté tmy. Přinášením nezbytných obětí si zaručují jeho přítomnost na nebeské klenbě.

Denní veselí
Tisíce dětí v pestrobarevných krojích zaplňují poměrně kopcovité a značně rozsáhlé náměstí Plaza de Armas. Stovky školek a škol z celého Peru předvádějí to nejlepší, co umějí. Na tomto hlavním náměstí Cuzca, města ve tvaru pumy, zahajují každý rok několikadenní rituál přehlídkou krojů a tanců. V nadmořské výšce kolem 3 400 m je jejich veselý a energický pohyb v rytmu hudby obdivuhodný, vyprovokovaný mimojiné i pokřikováním šťastných rodičů a příbuzných. Celé náměstí se dostává do varu. Nestíháme fotit projíždějící alegorické vozy a vnímat přitom všechno to veselí, barvy a nekonečné davy lidí. Postupně se představují všechny věkové skupiny obyvatelstva - rozdováděný průvod uzavírá skupinka bíle oblečených důchodců, kteří se nenechávají zahanbit a předvádějí radostné taneční kreace, dojímající až k slzám. Hned za nimi již nastupuje uklízecí četa, která doslova šlape staříkům na paty a během několika minut je Plaza de Armas vypulírovaná, jakoby se tu vůbec nic nedělo.

Sluneční útlum
Barevné celodenní veselí ztrácí svůj lesk v předvečer vyvrcholení oslav, kdy se po půlnoci vracím z cesty Inků do Cuzca. Ulice jsou neprůchodné. Na mol opilí a lihem rozvášnění Peruánci, kteří nejsou stavěné na velké množství alkoholu, blokují celé ulice a konají své potřeby kdekoliv na chodníku. Nemají nic společného s jasnými barvami a roztancovanými průvody předchozích dnů. Špinavá, s pochroumaným kolenem a podrážděným žaludkem poskakuji mezi zapáchajícími potoky. Cuzco se propadlo do té nejčernější tmy.

Čekání na Slunce
V poslední den oslav – 24. června, se veškeré dění přemísťuje na nedalekou mohutnou „pevnost“ Sacsayhuaman, která se tyčí nad Cuzkem. Jde o megalitickou stavbu, jejíž mohutná trojitá zeď dodává celému místu vzhled pevnosti. Podle několika nových hypotéz se pravděpodobně jednalo o dávné ceremoniální centrum s chrámem s astronomickou observatoří, zasvěcenému Intimu – Bohu Slunce. Od rána sem proudí stovky Peruánců a cizinců, aby získali to nejlepší místo ke shlédnutí velkolepé několikahodinové ceremonie.

I my kvůli dobrému místu přicházíme několik hodin před oficiálním začátkem, který je později ještě o několik hodin odsunut. Posedávání na tvrdém kameni je s přibývajícím časem čím dál tvrdší. Představení, odehrávající se v jazyku quechua a vyjadřující čekání na Slunce, následně jeho uctívání a poté obětování lamy, se stává pro nezasvěcené nepochopitelné a po chvíli i nudné. Indiáni jsou pohodlně usazeni všude kolem na trávě, baví se, opékají morčata, popíjejí své barevné limonádičky (chicha), popřípadě prodávají různé zbytečnosti. Pro ně je to dokonalá příležitost sejít se a být mezi lidmi.

Svátek Slunce začíná okolo 18. června a trvá zhruba týden. Pokud se chystáte právě v tuto dobu do Peru, rozhodně si jej nenechte ujít. Osobně doporučuji průvody během prvních dnů oslav. Letenku či autobusovou jízdenku si na tuto dobu však rezervujte s předstihem.

Foto: Petr Borovský