Vyhledej
Rady na cesty
> cesty s dětmi
> doprava
> nebezpečí
> nedej se
> praktické
> ubytování
Vybavení
> jak vybrat
> literatura
> materiály
> novinky
> testovna
Turistika
> cyklo
> expedice
> hory
> lyže a sněžnice
Práce v zahraničí
> zkušenosti
On-line cesty
> seriály
> blogy
> humor
Nejčtenější články
Novinky emailem
Partneři

Portál o inline bruslení nejen na Ladronce

přehledný seznam kempů

Spolujízda.eu - server pro spolujízdu

Diashow ze Severní Ameriky

Královédvorsko
 Ubytování, restaurace, turistika ve Dvoře Králové n. L. a okolí.

www.Cottage.cz
Portál o turistice a ubytování v NP České Švýcarsko.


Vybavení do přírody




Naše ikona:

Průvodce světem vybavení a cestování

.

ČRAfrikaAmerikaAsieAustrálie a OceánieEvropaStř. východ
KALiMERA > Evropa > Ukrajina

Jak přežít v ukrajinské nemocnici

Anna Strejcová / 12.09.2008
Jsou dvě ráno a před námi se otevírají dveře nemocnice v ukrajinském městě Alušta. Celí vyčerpaní po celodenním zvracení a zimnici spolu s přítelem Vaškem vstupujeme dovnitř a těšíme se, že nás zde ošetří a budeme si moci konečně odpočinout. To ještě nevíme, že nejkrušnější část dne je teprve před námi.
 

Návrat do minulosti

Otřískaný nábytek, vylidněná chodba a blikající zářivky. Nemocnice vypadá a vybavením se blíží českým zařízením 70. let minulého století. Jsme odvedeni do přijímací kanceláře a začíná „výslech“. Lámanou ruštinou doktorkám vysvětlujeme, co se nám stalo. „Vypili jsme vodu z vodopádu Džurla v krymském pohoří Demerdži a přišel na nás strašlivý průjem a zvracení,“ říkám a gestikuluji. Doktorky a sestřičky pokyvují hlavou a vše ručně zapisují do našich archů. „Berete nějaké léky?“ ptá se jedna z nich. Ukazuji jí svoje inhalátory na astma, které evidentně vidí poprvé v životě. Zbytek svojí lékárničky už radši nechávám v batohu.

Středověké mučení

Poté, co doktorka vyplní spis a podiví se, že v Čechách nemáme „óčestvo“, ukáže na mě a řekne: „Ána, pojď sa mnoj.“ Jsem odvedena do vedlejší místnosti, kde je sprcha, ale bohužel nedojde na hygienu, i když bych si to v té chvíli moc přála. Místo toho mi sestra natahuje kolem krku gumovou zástěru a já už tuším, o co tu půjde – o výplach žaludku. Do krku mi soukají umělohmotnou trubici a nahoře do ní konvičkou lijí vodu s roztokem sody. Vypadám zřejmě dost vyděšeně a během procedury se začínám dusit, takže tohle mučení končí už po druhé konvici. Jen co se trochu vzpamatuji, doktorka mě odvádí do další místnosti naproti přes chodbu. S napětím čekám, co se bude dít teď. Téměř s radostí zjišťuji, že jde „jen“ o výplach střev. Po předchozí zkušenosti je klystýr úplná pohoda.

Neznámá medicína

Ve třetí místnosti na mě čeká sestřička s připravenými injekcemi. Ptám se, jestli jsou jehly čisté. „Da, da!“ přikyvuje horlivě sestra a tváří se trochu ukřivděně. Abych pravdu řekla, jsem trochu nedůvěřivá, protože v nedaleké Oděse je prý 10 procent obyvatel nakažených AIDS. Po injekcích, jejichž obsah neznám, dostanu na dobrou noc ještě dvě nahnědlé tabletky a jdu spát na šestilůžkový pokoj. Tedy „spát“ je možná špatné slovo - jsou tu totiž dvě nemocná mimina a každou chvíli pronikavě brečí.           

Mějte rádi své příbuzné

Po třech hodinách odpočinku nás budí nová směna sester. Měří nám teplotu, odebírají krev a k pití dostávám nechutnou slanou tekutinu, glukózu. Z nějakého důvodu ji mám pít, i když všichni okolo ji dostávají kapačkami. Dopoledne se začín ozývat žaludek, že by už něco snědl. Na vizitu přichází sympatická paní primářka a předepisuje nám dietu: bramborová kaše, rýže, suchary a chleba. Ptám se jí, jestli nám jídlo dají, ale ta se jen zasměje. Vtip zdejších nemocnic je v tom, že se tu nevaří (ani čaj) a jídlo se tu ani nedá koupit. Spoléhá se zřejmě na solidaritu příbuzných, kteří se o nemocné starají, a když není nikdo z rodiny nablízku, jednoduše dáte peníze sestře. Ta jde pak nakoupit do krámu za branami nemocnice.

Kempink mezi lazary

Jsme už v docela dobrém stavu, a tak si jdeme koupit brambory na kaši sami. Až poté se ale dozvídáme, že v nemocnici není k dispozici ani vařič, a tak nastává absurdní situace: na chodbě si vaříme jídlo v ešusu na plynové bombě. Normální jídlo nám pomáhá a následující den už se cítíme dost silně na to, abychom toto místo opustili. Za dva dny dohromady platíme pouze 70 hřiven, tedy asi 250 korun. Vykachličkovanou chodbou odcházíme s radostí a s předsevzetím, že si příště radši koupíme chemický čistič vody.


 
Související články
Pitná voda na cestách
Konkrétní nemoci a jejich původ
Dobrovolní ukrajinští záchranáři za 400 dolarů
Čištění vody na cestách
Letargie v etiopské státní nemocnici
Domluva v turecké nemocnici
Ukrajina – výlet do hor i do měst
 
Přečteno 13479x
 
 
Hodnocení článku:
 
Komentáře
JehlyFil, Reagovat
 
Přidat komentář
Vypsat označené komentáře
Vypsat všechny komentáře
Zobrazit všechny chronologicky
 
Poslat odkaz
Tisk
Zpět
Inzerce | O nás | Tištěná verze
KLUB KALiMERA
jméno:
heslo:
Přidat článek
Chcete se přidat?
Střípky
Běžky pro turisty i aktivní sportovce - podle čeho vybírat a jaké si koupit?Jak připravit své nové běžkyKontakty na horskou službu
Komerční sdělení
Vybavení na běžky - lyže, boty, hole, bundy, termoprádlo
Štěrba nabízí: