Nejčtenější články

Novinky emailem

Partneři

Královédvorsko
Ubytování, restaurace, turistika ve Dvoře Králové n. L. a okolí.

www.Cottage.cz
Portál o turistice a ubytování v NP České Švýcarsko.

Naše ikona:

ČR

Afrika

Amerika

Asie

Austrálie a Oceánie

Evropa

Stř. východ

KALiMERA > Turistika > hory

Jesenická hřebenovka na lyžích

Redakce / 16.03.2005

Když jsem se v devadesátémdruhém roce odstěhoval z Tater zpět do svého moravského rodiště, dlouho jsem si nemohl zvyknout na absenci pořádných hor. Po vzoru alpských Haute Route mne jednou napadlo přejít na lyžích co nejdelší a nejzajímavější úsek nejvyšších moravských hor.

První rok jsem se pokoušel marně. Buď bylo málo sněhu, nebo nebyly prošlápnuté stopy. A taky jsem si nerozuměl s počasím. Ale dočkal jsem se. V pátek večer cítím, že mám mimořádnou šanci. Po víkendové sněhové kalamitě následuje týden krásného počasí.

Do Žďárského potoka jsme přijeli v 5.20 ráno. Vzal jsem si běžky, hole, batůžek s termoskou a s trochou jídla. Zuzka odjíždí autem. Zamávám a mizím opačným směrem. Hned první metry na sněhu dávají tušit, že podmínky se blíží optimu. Sníh křupe pod lyžemi, lehce se stoupá. Začíná svítat a v 6.20 pod Alfrédkou vyšlo slunce. Jako duch jsem minul spící chatu a moje kroky směřují vzhůru na hřeben. Jelení studánka mě vítá nádherným rozhledem. Je 7.00.
Na hřebeni je stopa místy vyfoukaná tak, že vystupuje nad okolní povrch. Dá se ale bruslit skoro kdekoliv. S Pradědem před očima svištím z Petrových kamenů. Nikde ani noha. Prvního člověka jsem potkal na úbočí Pradědu. Další lidi jsou před   Švýcárnou.   Je 8. 30 a těším se na čaj. Jsou tu ubytovaní Němci a právě snídají. Mě ale personál odbyl se slovy že nemají vodu a tudíž ani čaj. V ruksaku mám termosku a v ní zbytek čaje, a tak mi Švýcárna i s celým personálem může být ukradená.

Úsek k Červenohorskému sedlu mi opět zvednul náladu. S náhodným pocestným jsme svorně zanadávali na poměry a mizerné služby. Stopa do sedla je ukázková. Větší skupinku lidí jsem potkal až u sjezdovek. V sedle už je jako v úle. Je 9 .30 - čas na doplnění kalorií. V místním bufetu měli nejen vodu, ale i čaj a polívku. Po jídle mažu dál. Nějak se zatahuje, kdeže ranní plechy jsou... . Aspoň se nespálím!

Vřesová studánka , stoupání na Keprník. Tady trochu fouká. Přes Šerák a Čerňavu svištím do Ramzovského sedla. Je 12 .00 - s mezičasem jsem spokojen. Davy lidí mě ale nenechají dlouho rozjímat. Cesta na Paprsek   je „motání se“ v chumlu   turistů. Začínám mít hlad. Na Paprsku v chatě musím něco pozřít, i kdybych měl stát frontu. Chata je klasicky na prasknutí, ale personál kupodivu stíhá. Tak jsem se odbyl smažákem a zapil to Šerákem. A znovu do stopy! Sjezd k Medvědí boudě znám zpaměti, stejně jako značku na Králický Sněžník. Hlásí se ale únava. Svádím to na pivo. I sníh je teď horší než ráno. Ve stínu „zkůrovatěl“. V 17 .00 jsem stanul na vrcholu Králického Sněžníku - posledního dnešního stoupání.

Cesta dolů ze Sněžníku je ale ještě dlouhá. Naplánoval jsem si sjezd po červené značce do Prostřední Lipky na vlak. Na rozcestí červené a žluté jsou moje plány zhaceny. Stopa je projetá jen ve směru do Horní Moravy po žluté značce. Šlapat po tmě 20 km dlouhou stopu v lese mě ani trochu neláká, a tak se vzdávám bez boje.

Čas boje ale přesto nadešel, a nečekaně brzo! Stopy vyjeté odpoledne v těžkém hlubokém sněhu zamrzly, a já se teď těma „korytama a lavórama“ řítím bezmála volným pádem. Tyčky mezi nohama zpomalily let a v zápětí se už hrabu ven ze závěje pod stromem. Při takovém sjezdu je nejdůležitější správně zvolit místo na přistání. Terén se zmírnil a zledovatělá stopa se stala výhodou. Lyže jedou příjemně rychle bez jakéhokoliv úsilí.

Je 18 .00 a já jsem zase v hospodě. Tentokrát na parkovišti v Horní Moravě. Nemusím nijak spěchat, vlak z Červeného Potoka   jede   bůhví kdy. Tak jsem se konečně pořádně a v klidu najedl a pomalým krokem ukrajuji poslední kilometry   ve stopě . Je bezvětří ale zima. Na cestu svítí měsíc. Do stanice jsem dorazil hodinu před odjezdem vlaku . Hřeben mám za sebou