Vyhledej
Rady na cesty
> cesty s dětmi
> doprava
> nebezpečí
> nedej se
> praktické
> ubytování
Vybavení
> jak vybrat
> literatura
> materiály
> novinky
> testovna
Turistika
> cyklo
> expedice
> hory
> lyže a sněžnice
Práce v zahraničí
> zkušenosti
On-line cesty
> seriály
> blogy
> humor
Nejčtenější články
Novinky emailem
Partneři

Portál o inline bruslení nejen na Ladronce

přehledný seznam kempů

Spolujízda.eu - server pro spolujízdu

Diashow ze Severní Ameriky

Královédvorsko
 Ubytování, restaurace, turistika ve Dvoře Králové n. L. a okolí.

www.Cottage.cz
Portál o turistice a ubytování v NP České Švýcarsko.


Vybavení do přírody




Naše ikona:

Průvodce světem vybavení a cestování

.

ČRAfrikaAmerikaAsieAustrálie a OceánieEvropaStř. východ
KALiMERA > On-line cesty > seriály > Na kole do Číny a zpět

Jízda přes Gobi

Radek Červinka / 3.03.2004
Takže Hančin sen - Mongolsko. Jak jsem se na začátku cesty usmíval a říkal, možná někdy. A jsme tady! Jako vždy nám chvíli trvá, než tomu uvěříme. Vjíždíme do města Zamin Uud. Je to díra uprostřed ničeho, která vznikla kvůli zdejší hranici a železnici.
 
Pár betonových domků, několik krámků, chatrče a jurty. Přijímáme pozvání na nocleh na hasičárně a hned využívám možnosti zahrát si s domorodci šachy. Dle očekávání je zde značně omezený sortiment potravin a hlavně nás děsí ty ceny. No co, přežijeme na rýži a těstovinách, vždyť to známe.

Jízda po písku

Přemýšlíme jak dál, silnice končí hned za městem, pokračují jen vyjeté koleje v pouštním písku. "Musíte podél železnice", varoval nás už mongolský konzul v Bangkoku. Nám spíš dělá starosti množství písku. Jenže za vlak se nám utrácet nechce a protože všichni tvrdí, že i za stop budou chtít řidiči peníze, vyrážíme do pouště s tím, že se třeba někdo slituje. Vždy po několika desítkách metrů končíme v písku, vytahujeme kolo, chvíli šlapeme. Ale jde to, sice ztěžka, pomalu, ale za hodinu jsme čtyři kilometry za městem. Napravo trať, jinak nic, nedozírné obzory, které se v nekonečnu protínají s neuvěřitelně azurovým nebem. Klid a nespoutaná volnost.

Vražedná korba
V protisměru jede teréňák, kluci vyskakují, nevěří svým očím. Pak každý dostáváme po dolaru. " Padarok", smějí se a mizí. Dočkáváme se i náklaďáku v našem směru. Mladíci v kabině odkývali Ulánbátar, peníze nechtějí. Vše se ale protahuje. Nejdříve zastavujeme u osamoceného nádražáckého domku. Popíjíme říznou pálenku. Pokračujeme v jízdě. V děsivém terénu vyskakujeme vysoko nad korbu, bojím se o kola, ale to už tu bylo tolikrát. Spolu s námi je zde ještě 30kg železná obruč, lítá snad metr vysoko. Mám zní nahnáno, ta by mi přerazila nohu jak nic. Držím se dřevěných postranic starého Zilu, výskok a ….. malíček mám skrz naskrz prošpikovaný pěkně silnou, notně dehtovanou třískou. Tahám ji ven a před očima se mi černá. Jen doufám, že se to obejde bez otravy či zánětu.
Nádražácká osada. Kluci opravují auto. Několik domků, zářivě zelený kulečníkový stůl pod ještě zářivějším a modřejším nebem. Surrealistický obraz, Paul Delvaux. Ležím na dětské skluzavce a vychutnávám si klid a neskutečné barvy. Koně, psi a donekonečna vlnící se nic. Dávám si s domorodci šachy. Za chvíli už jsem obklíčen celou vesnicí, každý si chce zahrát. Čistý štít mi zachraňuje pozvání na jídlo.
Dle očekávání jedeme do osady vzdálené ještě 20 km, tam kluci končí. Dohromady jsme urazili tak 40 km. Zpátky je to daleko, navíc se nikdy nevracíme. Nezbude, než překonat Gobi.
"A vlků se nebojíte?", ptá se stařík v osadě.
"Zatím jsem žádný neviděl", krčím rameny. "Tady jsou?"
"Zdes vlkov mnogo", zní povzbudivá odpověď. "I oni golodny"

Krása a krutost Gobi
Procházíme přes hromady oschlých kostí a kus za dědinou, u jediného stromu, který jsme dnes viděli, stavíme stan. Noc je studená, fouká silný vítr, který nám téměř pokládá náš příbytek. Ráno je chladné, v poledne je už horko na padnutí. Necháváme se zavést kolejemi od železnice, zpátky vláčíme kola pískem. Velbloudi, důstojnost a sebevědomí.
Hodinu před obědem sbíráme úlomky dřeva podél cesty, když nejsou, musí posloužit i stará duše. Gobi je nádherná. Stohlavá stáda antilop, vládci nebe orli, desítky svišťů. A pak dálky, pro nás výzva.

Relativní vzdálenosti
Viditelnost je 50 km. Ráno se díváme, kde budeme večer a večer jsme překvapeni, že tam nejsme. Druhý den vpodvečer cesta mizí. Poslední náklaďák to otočil. Vracíme se asi hodinu, tj. 300 metrů, hlubokým pískem. Chceme přenocovat u podchodu pod železnicí. Na druhé straně se pase stádo dobytka, ale na noc se přesouvají průchodem na druhou stranu. Mladý býček se nás bojí, pobíhá okolo, žalostně bučí. Odcházíme, snažíme se ho nahnat ke stádu, marně. Je to vůl. Po hodině si pro něj přicházejí dva odvážlivci, stojí pár kroků od nás a prohlíží si nás. Srabík si nechal říct a s ochrankou okolo nás prošel. V noci se zvedá děsivý vítr, stan je namáčklý na betonové stěně, písek, zima. Stádo leží v klidu v závětří. Zvažuji, kdo že je tu ten vůl.
Vylézáme s dalekohledem na kopec a hledáme cestu. Na dohled je nádražácká osada, ale cesta žádná. Dle porostu nepoznáme, jaký typ půdy nás čeká. Brodíme se pískem, v poledne sotva pleteme nohama, dochází nám voda. Na kopci sedí kluk s kolem a čeká, až ho dojdeme. Pojeďte za mnou, naznačuje gestem. Zná cestu, bezpečně nás vyvádí z písku.
Pojedeme vlakem, tohle nemá cenu. Víza máme na měsíc a za dnešek jsme zvládli 30 km. Ale v osadě nastoupit nemůžeme, prý musíme asi 50 km do Solmonu, vesnice. Ale tady je už cesta dobrá, jede to a je to zase paráda. Na vlak rychle zapomínáme.

Sluneční kompas a ještěrčí pečínka
Uprostřed pouště se ptáme nomádského pastevce na směr. Pohlédne k slunci, rozhlíží se, znovu si měří pohledem výšku slunce nad horizontem a pak sebejistě ukazuje směr.
Zásoby jídla se krátí, přemýšlím, co by se dalo sníst. Svišti jsou zdejší pochoutkou, ale nevím, jak je ulovit. Navíc by mi jich bylo líto. A tak moji pozornost upoutávají desítky malých ještěrek. Beru poleno a … už se peče na špici. Hanka na mne znechuceně zírá: "Týden ti nedám pusu". "Co je zase, vždyť jsem jí ulomil hlavičku?"
Poušť je poseta i mrtvolami zvířat, denně jich míjíme desítky. Jsou to oběti letošní zimy, která byla obzvláště tuhá. Problémem snad ani nebyly mrazy, které přesáhly obvyklých -45 C, ale napadlý sníh. Dobytek se zde nechává i přes zimu pást, seno či jiné krmivo tu nikdo nezná. Zrovna tak zde ale není nikdo zvyklý ani na sníh, přes který se stády nemohla dostat k potravě.
Přítomnost města se pozná podle odpadu, který vítr nese desítky kilometrů od zdroje. Cesta začíná být i hustěji lemována tím, co již dosloužilo - vraky aut, pneumatiky, holínky. "Mongolové měli všechno z přírody, a tak když věc dosloužila nebo nebyla potřeba, prostě ji odhodili. Dnes mají plasty, ale zvyků je za týden nezbavíš", vysvětloval nám později domorodec.

České zásoby v mongolské pustině
Sain Sand. Několik paneláků, pomníky ruské nadvlády. Jinak chatrče a jurty. Odjíždíme a pro jistotu se ptáme na správnost naší cesty.
"Odkuda vy", větří řidič.
"Češi".
"To není možné", radostí nadskakuje. "Čtyři čeští odborníci, tam, tam, pojeďte" a už otáčí vozidlo. Následujeme ho, každých sto metrů zastaví a znovu nám musí sdělit tu fantastickou novinu. Kluci z Destily Brno zde montují technické součásti budoucího lihovaru. Místní "mafián" začal s pekárnou, poté si postavil masokombinát a nyní ještě lihovar. To pokrývá jak celou zdejší produkci, tak i spotřebu, napadá mne.
Majitel nás zve na oběd, je to paráda, zase pokecat po našem. Zjišťujeme novinky, žebráme tisk. Navíc z kluků vypadlo, že si v obavách o zdejší stravu nechali poslat kontejnerem hromadu konzerv a teď nevědí, co s tím. Rádi jim pomáháme problém vyřešit, tašky se plní - gulášek, polívky, sušený mlíko, jéé, lančmít. Uf, tak místo starostí co jíst máme nyní problém, jak to co nejrychleji sníst. Sotva s koly hneme. Navíc se projevuje váha na našich pláštích, vynikajících kouscích z Thajska a boky praskají. Nevím, jestli to je jenom váhou, nebo taky dušema. V Číně samozřejmě neměli naši velikost, a tak jsem použil větší. Problém je ale nemilý, jeden nový kousek ničím během jediného dne. A tak nezbývá než režná niť, duše z náklaďáků, drát a modlitba.
Potkáváme opuštěná města v pustině, jen několik paneláků, ječivý zvuk větru, démonické prázdno, šeď. Ani v normálních městech na mne paneláky nepůsobí obyvatelným dojmem, místo skla igelity, odpadlé balkóny, …. Vezeme se dalších 80 km na korbě.

 
Předchozí díly
1. Šlapeme do Číny
2. Evropou k Turecku
3. Turecko - 38. den cesty
4. Turecké průjezdy
5. Pro pákistánské vízum do Ankary
6. Neexistující Kurdistán
8. Z íránské civilizace do bordelu, špíny a plechových chatrčí
9. Noc pod vojenskou ochranou
10. Jak Afghánec svého milence za moji manželku měnil
11. Pohostinnost na březích Indu
12. Rekordně zvědaví obyvatelé Peshavaru
13. Přes Karakoram Highway do Indie
14. Indické rozčarování
15. Napospas indickým domorodcům
16. Vlakem do Dillí
17. Jeden den v Dillí
18. Nejjižnější cíp Indie
19. Bombové Colombo
20. Rychlý průjezd Srí lankou
21. Thajskem rychle a mimo turisty
22. Laos žravý i hravý
23. Čína s nelegálními stany
24. Navigace po čínsku
25. Čínští mravenci a odstřely
26. Čínské rozpačité úsměvy
27. Čínské zákazy a náhody
28. K čínsko-mongolským hranicím s práskači za zády
29. Vyjednávání s čínskou policií
30. Čínská policie v koncích
Následující díly
32. Boj v Mongolsku o ruská víza
33. Rusko mongolské hranice
34. Bojácné Rusko
35. Od Bajkalu domů
36. Rusko na vlastní oči
37. Novosibirsk - les paneláků
38. Ruské lány
39. Svéráz národního medu
40. Kolem Moskvy
41. Poslední štreka - přes Polsko domů
Související články
Gobi není jenom poušť
 
Přečteno 1490x
 
 
 
Komentáře
 
Přidat komentář
Vypsat označené komentáře
Vypsat všechny komentáře
Zobrazit všechny chronologicky
 
Poslat odkaz
Tisk
Zpět
Inzerce | O nás | Tištěná verze
KLUB KALiMERA
jméno:
heslo:
Přidat článek
Chcete se přidat?
Střípky
Běžky pro turisty i aktivní sportovce - podle čeho vybírat a jaké si koupit?Jak připravit své nové běžkyKontakty na horskou službu
Komerční sdělení
Vybavení na běžky - lyže, boty, hole, bundy, termoprádlo
Štěrba nabízí: