Nejčtenější články

Novinky emailem

Partneři

Královédvorsko
Ubytování, restaurace, turistika ve Dvoře Králové n. L. a okolí.

www.Cottage.cz
Portál o turistice a ubytování v NP České Švýcarsko.

Naše ikona:

ČR

Afrika

Amerika

Asie

Austrálie a Oceánie

Evropa

Stř. východ

KALiMERA > Asie > Kambodža

Kambodžské eskapády

Redakce, Eva Bečvářová / 6.04.2001

Svět je prý nejkrásnější ze hřbetu koně. Koňmo jsem necestovala, netradičně ale ano. O Kambodži, banditech, přeplněných pick-upech a prachu v očích.

Do Kambodži jsem odjížděla z Thajska. Den před plánovaným odjezdem jsem si v Bangkoku zakoupila jízdenku platící až do kambodžského města Siem Riep, v jehož blízkosti se nachází známý chrámový komplex Angkor. Z Bangkoku jsme vyjížděli v 6.00 hodin ráno a plánovaný příjezd do místa určení byl, jak jsem byla ujištěna, 19.00 hodin ten večer. "To není tak zlé", pomyslela jsem si. Přece jen už jsem byla v Asii nějaký ten čas, a tak jsem byla vytrénovaná a zvyklá na nepohodlné a nekonečné cestování. Když jsem ráno uzřela přistavený minibus, bylo to příjemné překvapení. Ona to ještě bude cesta plná pohodlí! Přesto jsem čekala, kdy přijde zrada.

Až na thajsko-kambodžské hranice vše probíhalo hladce. Přechod hranic ale zabral asi o dvě hodiny déle, než se mi zdálo bezpodmínečně nutné. Ale dejme tomu, byli jsme přeci v Asii. Ovšem za hranicemi nastalo to pravé "hardcore" cestování. Tentam byl náš thajský minibus. Jakýsi průvodce nás zavedl na místo, kde parkovalo několik "pick-up trucků". Později jsem zjistila, že to je v Kambodži nejběžnější dopravní prostředek. A také jsem pochopila proč. V Kambodži totiž prakticky neexistují silnice. Pravou asfaltku jsem viděla pouze v hlavním městě.

Ale zpátky na hranice! Stojíme tedy na parkovišti a hledíme na už tak přeplněné pick-upy a nechceme uvěřit, že náš průvodce nás na ně chce ještě vmáčknout. Bouříme se a po menším dohadování a několikerém přesednutí z auta do auta vyrážíme asi o hodinu později na cestu. Mám štěstí. Se mnou na korbě sedí jen dalších pět lidí se svými batohy. Všichni takové štěstí neměli. Auta s více než deseti pasažéry jsou tu naprosto normální. Nebude se přeci mrhat místem ani penězi. O kambodžských silnicích jsem předtím nevěděla nic, ovšem teď nastal čas důkladně se seznámit. Jsou to v podstatě široké prašné cesty s obrovskými dírami ("kráter" by bylo příhodnější přirovnání) po celé své délce. Řidiči jsou samozřejmě zvyklí řídit v takových podmínkách a tudíž jezdí překvapující rychlostí. Vy vzadu tím pádem trávíte více času ve vzduchu než na korbě. Prachem jste samozřejmě pokryti od hlavy až k patě.

Asi po čtyřech hodinách jízdy jsme zastavili na jídlo. Všichni si vydechli a vytřeli prach z očí. Už se začínalo stmívat a bylo jasné, že do 19.00 hodin do Siem Riepu zdaleka nedorazíme.

Když se všichni najedli, tak jsme opět vyrazili na cestu. Ještě než jsme opustili městečko, zastavilo nás pár výhružně pokřikujících chlapíků. Začali se o něčem náruživě dohadovat s řidičem. Zeptala jsem se, co je za problém. Bylo nám oznámeno, že si máme přestoupit na vedlejší pick-up, na kterém už ovšem bylo asi patnáct lidí. "To si snad děláte srandu!" Prý, že řidič nemůže jet dál a další nesmyslné výmluvy. Když řeknu, že jsem byla rozhořčená, tak to není velmi výstižně řečeno. Při debatě s řidičem jsem se ani nemusela snažit o přísný výraz. Nakonec ustoupil a já jsem se dmula pýchou, jak jsem mu to "nandala". Chtěli na nás prostě opět ušetřit.

Když jsme opět vyjeli, byla už tma. Cesta byla monotónní. Jedinou změnou byly přejezdy "mostů". Před každým takovým přejezdem musel někdo vystoupit a navigovat cestu přes chybějící trámy a jiné části mostu. Stávalo se, že na mostě bylo dřeva opravdu jen pro dvě kola a my jsme byli řidiči vděčni, že se na ně trefil. Dalším zpestřením byla setkání s "bandity". Několikrát během cesty nás zastavili mužové, kterým řidič po pár slovech vždy dal pár bankovek a jelo se dál. Dohadovali jsme se, co jsou zač a proč jim řidič musí platit. Tma všemu přidávala na tajemnosti. Později jsem se na to ptala mého hoteliéra a ten mi řekl, že oni vybírají za průjezd vesnicí či za přejezd mostu. Úplně normální věc, žádní bandité.

Nedá se popsat únava na konci cesty. Kdo to nezažil na vlastní kůži, nepochopí. Do Siem Riepu jsme dorazili asi v jedenáct hodin večer. Všichni se zapřísahali, že už pick-upem nikdy nepojedou. I já jsem byla rozhodnuta zaplatit jakékoliv peníze za pohodlnější dopravní prostředek. Druhý den už mi to ale nepřipadalo tak hrozné. Celkem jsem v Kambodži podnikla čtyři takové cesty. Všechny zabraly celý den a už nikdy jsem neměla takové štěstí sdílet pick-up jen s pěti lidmi jako při první cestě od thajských hranic.

Pamatuji se na cestu, kdy se řidiči podařilo vměstnat na korbu deset dospělých s jejich zavazadly, jednoho kojence, motorku, můj dvacetikilový batoh, několik pytlů rýže, rezervu, dva kanystry a několik metrů kabelu. Cestou jsme stále zastavovali a nabírali na kousek cesty pocestné, kteří víceméně za autem vláli. Při jiné cestě jsme sice nevezli motorku, ovšem auto bylo tak přeplněno lidmi, že dva mužové dokonce seděli na střeše auta.

Přesto nelituji, že jsem tyto cesty podnikla. Až na poprvé jsem vždy byla jediným cizincem na autě a, protože jsem cestovala v odlehlých oblastech, často i jediným cizincem ve vesnicích, v kterých jsme zastavovali. Pro domorodce jsem tedy byla jako exotické zvíře. Vždy se však ke mně chovali mile. Sami sedíc jen na půl zadku, snažili se mi udělat na autě místo, abych měla více pohodlí. Nebo mi třeba koupili láhev vody. Je to sice maličkost, ale když uvážím, že cena vody pro ně jistě není zanedbatelnou položkou a že mě vůbec neznali ani se mnou nemohli komunikovat (ač bylo vidět, že by si rádi popovídali), tak to byl super pocit a všechny ty trampoty tak určitě stály za to.

Co se týká toho, jak sehnat takový pick-up, tak to nebyl problém. V každém hotýlku vám budou schopni pomoci nebo vás aspoň nasměrují na místo, kde pick-upy parkují a odkud vyjíždějí. Přestože neexistuje žádný jízdní řád, většina aut vyjíždí dost brzy ráno. Cesta totiž zabere vzhledem ke stavu silnic většinou celý den. Na parkovišti je dobré vybrat si co nejvíce zaplněný pick-up. Tak máte totiž šanci, že odjedete v brzké době. Prázdná auta budou čekat, dokud se nenaplní, dřív neodjedou. Také než nasednete, smlouvejte o cenu s řidičem. Můžete se předem doptat, kolik cesta obvykle stojí. Řidič vám napoprvé cenu trochu nadsadí, ale pak vám sleví na cenu obvyklou (i tak platíte více než domácí). Můžete si také vybrat, chcete-li sedět na korbě nebo uvnitř auta, což je ovšem o něco dražší.

Za poslech také stojí, jaké to je jet v Kambodži letadlem, lodí nebo na motorce, ale o tom až zase příště.

Cesta rušnou Kambodžou

Přečteno 833x