Nejčtenější články

Novinky emailem

Partneři

Královédvorsko
Ubytování, restaurace, turistika ve Dvoře Králové n. L. a okolí.

www.Cottage.cz
Portál o turistice a ubytování v NP České Švýcarsko.

Naše ikona:

ČR

Afrika

Amerika

Asie

Austrálie a Oceánie

Evropa

Stř. východ

KALiMERA > Asie > Gruzie

Klidný život v klášteře Sapara

Petr Daubner / 4.06.2008

Málokterý křesťanský národ je tak pobožný jako Gruzínci. Zatímco u nás jsme zvyklí, že víra je záležitost spíše starších občanů či určitých regionů, v Gruzii jsou věřící téměř všichni. Když Gruzínec jede autobusem a uvidí kdesi v dáli kostel, třikrát se pokřižuje. Lidé chodí do kostela nejen v čase bohoslužeb, ale prakticky kdykoliv, a tak je zde pořád živo.

Křesťanský ostrůvek

Gruzínci byli po Arménech druhým národem na světě, který přijal křesťanství jako státní náboženství. Stalo se tak už ve 4. století. Gruzie je obklopena téměř samými muslimskými národy a pravoslavná víra je tak výrazným znakem jejich národní identity. Kromě kostelů jsou ovšem nedílnou součástí náboženského života kláštery. Za sovětského komunistického režimu jim pochopitelně pšenka nekvetla, ale po získání nezávislosti byla řada starých klášterů obnovena a mniši se do nich pomalu vrací.

Gruzínský zapadákov

Jedním z mnoha gruzínských klášterů je Sapara. Leží v idylické venkovské krajině v horách Malého Kavkazu na jihozápadě Gruzie, nedaleko turecké hranice. Nejbližší město v okolí je 12 kilometrů vzdálené Achalciche, což je ovšem i na gruzínské poměry zapadákov. Odtud je nutno do kláštera dojít pěšky, vede k němu pouze široká prašná cesta. Asi po polovině cesty, stoupající poměrně strmě do kopce, jsem stopnul auto, které jelo přímo do kláštera. Řidič se mi představil jako “přítel mnichů“ a v klášteře mě předal místním mnichům, kteří se mě okamžitě ujali.

Mniši a čekatelé

Dozvěděl jsem se, že opravdoví mniši jsou zde ve výrazné menšině. Aby se někdo stal mnichem, musí strávit v klášteře obvykle několik let, ale také se nemusí dočkat nikdy. Většina obyvatel kláštera je tedy čekateli. „Čekací doba“ není přesně stanovena. Žijí v klášteře ubytováni v malých skromných pokojících, které si musí sami postavit. Místnosti jsou vlastně malé jeskyňky vytesané do skály.

Mikrovlnka v jeskyni

Mniši v Sapaře překvapivě žijí vcelku běžným životem. Především hodně pracují: chovají krávy, z kravského mléka vyrábějí sýr a rovněž si pečou vlastní chléb. Hodně času také stráví různými stavebními pracemi a opravami. Mniši ovšem používají i výdobytky moderní techniky. V krásné nové koupelně mají automatickou pračku, nechybí kvalitní lednice a mikrovlnka a dokonce vlastní i mobily, takže pořád někomu posílají SMS. Nemají tu ale televizi, rozhlas a internet. Přátelé mnichů v Achalciche ovšem internet mají a často obyvatelům kláštera přinášejí novinky ze světa.

Klášterní pohostinnost

Návštěvníci jsou v klášteře vítáni a každý zde může zdarma přespat. Ubytování je skromné, nicméně znatelně pohodlnější, než mají mniši ve svých jeskyních. Znavený poutník dostane i zdarma najíst a musím uznat, že mniši vaří dobře. K večeři a druhý den k obědu byly těstoviny, polévka, brambory a něco jako rýžový nákyp. Přestože nejsem moc na sladké, musel jsem ochutnat i med, který mniši rovněž vyrábí a jsou na něj moc pyšní.

Poutníci a turisté

Strávil jsem v klášteře jen jednu noc, ale mniši mě přijali téměř za vlastního. Když druhého dne přijela terénními vozidly celá exkurze turistů, kteří zde strávili asi tak dvě hodiny, mniši se jim rovněž věnovali, ale je označovali s lehkým despektem jako „pouhé turisty“, kdežto mě brali jako poutníka. I když bych se určitě nechtěl stát mnichem, musím uznat, že něco do sebe tento způsob života má. Mniši žijí celkem veselým životem uprostřed krásné krajiny a netrápí je většina starostí, kterými se zatěžujeme my, obyčejní smrtelníci. Navštívit klášter a přespat v něm je rozhodně zajímavá zkušenost.