Vyhledej
Rady na cesty
> cesty s dětmi
> doprava
> nebezpečí
> nedej se
> praktické
> ubytování
Vybavení
> jak vybrat
> literatura
> materiály
> novinky
> testovna
Turistika
> cyklo
> expedice
> hory
> lyže a sněžnice
Práce v zahraničí
> zkušenosti
On-line cesty
> seriály
> blogy
> humor
Nejčtenější články
Novinky emailem
Partneři

Portál o inline bruslení nejen na Ladronce

přehledný seznam kempů

Spolujízda.eu - server pro spolujízdu

Diashow ze Severní Ameriky

Královédvorsko
 Ubytování, restaurace, turistika ve Dvoře Králové n. L. a okolí.

www.Cottage.cz
Portál o turistice a ubytování v NP České Švýcarsko.


Vybavení do přírody




Naše ikona:

Průvodce světem vybavení a cestování

.

ČRAfrikaAmerikaAsieAustrálie a OceánieEvropaStř. východ
KALiMERA > On-line cesty > seriály > Turecko na motorce

Lávou přehrazené jezero Van

Milan Loucký / 31.08.2005
Od Igdiru jsem ujel přes 100 kilometrů, takže zítra v poledne se vykoupu ve vodách jezera Van. Ráno je slunečné, ale vrchol Araratu je stále v mracích. Balím se, zrovna okolo prochází malí pastevci s ovečkama, znalecky kontrolují motorku a s radostí přijímají poslední cigarety.
 

Odjíždím, cesta stále stoupá. Nad hlavou mi prolétá veliký pták a usedá na skalní římsu 5 metrů nad cestou. Zastavuju, jdu k němu. Chvíli se pozorujeme, jen kousek od sebe – je to obrovský dravec, Orel mořský, možná Orlosup, nevím, v ornitologii se nevyznám. Pak máchne svými křídly (rozpětí asi 2 m!), a slétá do údolí. Doslova mě to fascinuje, něco tak parádního už asi neuvidím. Pak stoupám dál a konečně projíždím průsmykem ve výšce 2650 m.n.m okolo sopky Tendürek vysoké 3660 m.n.m. Od silnice až k úpatí sopky (tj. přes 10 km) se táhne dnes již studené lávové pole. Cesta začíná klesat. Po levé, východní straně, vidím na hřbetu nízkého pohoří kamenné strážní věže,  za nimi je Írán. Jedu po samé hranici. Ta se po chvíli stáčí na jihovýchod, ale mě vede cesta na jihozápad. Sjíždím ze silnice a  mířím do blízkého městečka. Tam nakupuju neuvěřitelně levně potraviny (opět chleba, zeleninu a ovoce, sýr a k tomu ještě limonádu a cigarety – to vše za 2 dolary!). Chvíli bloudím na místních polňačkách a bez motoru sjíždím po stále klesající cestě.

Jezero Van

Na pravé straně se konečně objevuje azurová hladina Vanu, turecky Van Gölü. Tohle jezero vzniklo tak, že protékající řeku přehradil proud lávy. Voda už nemohla dál téci a vznikl Van. Jeho hladina je v nadmořské výšce 1644 m, jen si to srovnejte s výškou naší nejvyšší hory! Rozprostírá se na 3 738 km čtverečních, je tedy vetší než např. Lucembursko!
Zastavuju u parku na břehu jezera, kam se chodí místní a projíždějící koupat a piknikovat. Chvíli blbnu ve vodě a když plavu zpět ke břehu, vítá mě banda křičících a hrozících zahalených musulmanek. Zde je pláž přísně rozdělená na mužskou a ženskou, což mi před tím jaksi ušlo. Potupně prchám před armádou těch puritánských vran jen v trenkách, s botama v ruce. Pobavilo mě, že jsem v křoví vyplašil dva malé kluky, kteří tajně pozorovali koupající se dámy. Ale tady se ženy a dívky (kromě malých holčiček) koupou jen v černých, všezahalujících hábitech. A jestli je tohle pro místní kluky vzrušující podívaná, tak to je mi jich fakt líto. Chudáci!
Po bohatém pikiniku vyrážím do města ležícího  na východním břehu, pojmenovaného stejně jako jezero, tedy Van. Město si cik cak projíždím – no město, nic pro mě. Pokouším se odeslat e-mail bráchovi, za hodinový pobyt u compu  platím necelý dolar. Hlavní silnice vede okolo jezerana jihozápad, já však točím na jihovýchod. Projíždím kurdské vísky, v jednom městečku zastavuju na kafé. Místní mě ujišťují, že kávu si tu nikde nedám, ale čajoven je tu dost! Mladí kluci tady trochu mluví anglicky, tak si nad čajem povídáme o rodině, čaji, Kurdech… Když jim říkám, že mám 3 bráchy, jen se smějí a seznamují mě s Jásirem – ten má bratrů 16 a sám je otcem 13 kluků. O děvčatech se nezmiňují, jako by je ani nepovažovali za příslušníky rodiny. Dalšího muže s paletinou“(-šátkem) na hlavě mi představují jako Íránce. Ale je to jen popichování, všichni se tomu vtipu smějí - je to Kurd, jako všichni ostatní. Klábosíme, popíjíme a pokuřujeme, no idylka.
 Pak vyrážím dál, ale trochu bloudím na polních cestách. Pak nacházím asfaltku v horším stavu a jedu na západ, chci zpět k jezeru. Blížím se k dalšímu kontrolnímu stanovišti. Vojáci mě zastavují, kontrolují a jsou dost nervózní. Chvíli se dohadujeme odkud jedu a jak jsem se tam dostal. Jsme na křižovatce u hlavní silnice, ale sem, na tuhle boční, pouští jen některá auta. Tato silnice totiž vede na íránskou a iráckou hranici. Od Iráku jsem vzdušnou čarou 100 km, ale po cestě je to přes kurdské hory samozřejmě dál – přes 200 km. Turecká armáda právě zde chystala ofenzívu proti kurdským rebelům - tato ofenzíva, největší za posledních pět let a se spoustou obětí skončila na konci srpna, viz tisk z 1.9.2004 - ovšem to jsem v té době nemohl tušit.

 
Předchozí díly
1. Na motorce na východ
2. Rumunskem na motorce
3. Bulharskem k Turecku
4. Přetržený řetěz v Turecku
5. Místo do Arménie do Kurdistánu
6. Krušná noc v altánku
7. Horská vesnička Ispir
8. Pravé turecké nescafé v Yusufuli
9. Arménská vysočina a Kurdistán
10. Město Kars s výhledem na Ararat
11. Ararat z Igdiru na dohled
Následující díly
13. Němečtí motorkáři a kurdští muzikanti
14. Arménský kostelík Kamrak Vank
15. Přes Eufrat tam a zpět
17. Řešení silniční nehody v Turecku
18. Na slepované motorce domů
19. Návštěva medvědího prasete
 
 
Přečteno 1294x
 
 
Hodnocení článku:
 
Komentáře
 
Přidat komentář
Vypsat označené komentáře
Vypsat všechny komentáře
Zobrazit všechny chronologicky
 
Poslat odkaz
Tisk
Zpět
Inzerce | O nás | Tištěná verze
KLUB KALiMERA
jméno:
heslo:
Přidat článek
Chcete se přidat?
Střípky
Běžky pro turisty i aktivní sportovce - podle čeho vybírat a jaké si koupit?Jak připravit své nové běžkyKontakty na horskou službu
Komerční sdělení
Vybavení na běžky - lyže, boty, hole, bundy, termoprádlo
Štěrba nabízí: