Vyhledej
Rady na cesty
> cesty s dětmi
> doprava
> nebezpečí
> nedej se
> praktické
> ubytování
Vybavení
> jak vybrat
> literatura
> materiály
> novinky
> testovna
Turistika
> cyklo
> expedice
> hory
> lyže a sněžnice
Práce v zahraničí
> zkušenosti
On-line cesty
> seriály
> blogy
> humor
Nejčtenější články
Novinky emailem
Partneři

Portál o inline bruslení nejen na Ladronce

přehledný seznam kempů

Spolujízda.eu - server pro spolujízdu

Diashow ze Severní Ameriky

Královédvorsko
 Ubytování, restaurace, turistika ve Dvoře Králové n. L. a okolí.

www.Cottage.cz
Portál o turistice a ubytování v NP České Švýcarsko.


Vybavení do přírody




Naše ikona:

Průvodce světem vybavení a cestování

.

ČRAfrikaAmerikaAsieAustrálie a OceánieEvropaStř. východ
KALiMERA > Turistika > lyže a sněžnice

Ledová jízda 2004 - Memoriál Dr.Václava Vojtěcha

Redakce, Aleš Pícl / 9.02.2005
Každý rok se ve Vrchlabí koná několikadenní atypický závod přezdívaný „Ledovka“. Má přísná pravidla. Posádka, kterou tvoří musher s 8 - 10 psy a běžkař, si veze v průběhu závodu vše s sebou a nesmí nikde doplňovat zásoby.
 

Zdá se to jako jednoduchá a samozřejmá věc, ale nese s sebou úskalí v tom, co si vlastně s sebou zabalit a na co nezapomenout, nehledě na to, že co si naložíte do saní, budou potom vaši psi tahat za sebou, a budou o to pomalejší. Běžec na lyžích má za úkol pomáhat svému musherovi a hlavně nebýt zbytečnou zátěží. Pokud nestíhá držet krok se saněmi, může se připojit k saním lanem.

Únorový závod, kterého se zúčastnilo 23 týmů, začal již ve čtvrtek 6,5 km dlouhým nočním prologem. Je to jen krátká projížďka a spíše zajímavá podívaná, kdy je trať lemována hořícími loučemi.

Páteční ráno nás všechny přivítalo patnácti stupni pod nulou, ale sluníčko slibovalo pěkné počasí. V 10.00 ráno byl závod odstartován z letiště ve Vrchlabí. Plocha letiště byla upravena rolbou a na konci startovní dráhy se sbíhala již v širší cestu vedoucí směrem na Strážné. Trasa měřila 52 km a končila na Tetřeví Boudách. 

Samotný start byl úžasným zážitkem. Naráz vyrazilo 23 posádek, každá s 8-10 psy natěšenými na běh. Na konci startovní plochy se všechny posádky srovnaly do pěkného špalíru a mizely v mrazivém ránu po vytyčené trati. Ve Strážném se musela překonat posypaná silnice. Běžkařům nezbylo než rychle seskočit z lyží, přeběhnout krátký úsek a pokračovat v jízdě. Trasa dále směřovala stálým stoupáním až na rozcestí Na Bufetu, odkud jsme konečně začali klesat až do strmého Lahrbuše. Využil jsem toto delší klesání a vytáhnul jsem z batůžku něco k snědku. Než jsem to však vychutnal, začali jsme opět stoupat zpět nad Lahrbuš s výhledem do Klínového dolu. Kdo Krkonoše zná, řekl by: „Odtud už to je na Tetřeví boudy kousek“. Omyl, jsme přece na Ledové jízdě!

Klesáme skoro až do Strážného, projíždíme kolem Hanapetrovy paseky a nabíráme opět směr Tetřeví boudy. Opět však odbočujeme a horskou silnicí objíždíme Tetřeví vrch. Nemá smysl řídit se údaji na ukazatelích. Jeden kilometr na Tetřeví boudy opět neznamená nic jiného než hrábnout si na dno fyzických sil. Sjíždíme na cestu vedoucí z Černého dolu, abychom mohli pokračovat směrem na Kolínskou boudu. Až tam se konečně stáčíme na Tetřeví boudy. Po průjezdu kolem chaty Mír se již můžeme těšit na brzký příjezd do cíle.

Do cíle přijíždíme při romantickém západu slunce. Zanecháváme rozjímání a pouštíme se do práce. Ukotvit psy na stake-out, vyhrabat záhrab pro stan a připravit vše na nocleh ve stanu. Chystám se uvařit něco dobrého k jídlu po celodenním putování. Jenže zapomněli jsme zabalit vařič a ešus. Vytahuji zmrzlé housky a ledovou placku zvanou řízek. Na „Tetřevkách“ naleznu u piva všechny mushery se svými běžkaři. Vyprávíme si naše zážitky a pročítáme výsledkovou listinu prvního dne. Ze závodu odstoupila po tomto náročném dnu jedna posádka pro vzájemné neshody v týmu. V další posádce se běžkaři již po pár kilometrech rozpadlo vázání, a tak musher dojel do cíle sám. Třetí posádka, která se nezúčastnila dalších bojů poté, co přehodnotila svoje fyzické síly, zůstala do konce závodu, aby přiložila pomocnou ruku.

V 6 hodin začaly smečky v mrazivém ránu svoji píseň. Čekala nás velmi náročná trať víceméně kopírující trasu předchozího dne, avšak v opačném směru s celkovou délkou 65 km. Počasí se netvářilo moc přívětivě. Po hřebenech se proháněl velmi silný vítr a teploty se pohybovaly kolem –10 C°. V místě bivaku jsme si mohli ponechat postavený stan a stake-out pro psy.

Start probíhal od nejpomalejšího po nejrychlejší spřežení. Všechny posádky nás postupně předjížděly. Část trati se jela jedním i druhým směrem. čekal jsem, kdy se budeme s těmi nejrychlejšími potkávat v protisměru. Jaké bylo moje zděšení, když jsme nejrychlejší posádku Jirky Vondráka míjeli až při stoupání na Rozcestí na Bufet. Jirka to měl do cíle již jen asi 12 km. Nás čekal ještě pěkně dlouhý a náročný úsek. Po 15 minutách vidíme druhého Daňa Fila. Projíždíme kolem rozcestí u Bufetu a již vidím další posádku. Jejich gesto mi říká, že se máme ještě na co těšit. V zápětí jej plně chápu při výjezdu na odkrytý hřeben, kde do se do nás plnou silou opřel ledový vichr. Vybavuji si omrzlého Amundsena a přemýšlím, zda nevytáhnu ze saní ještě nějakou bundu, abych se více ochránil proti větru. Přemohla mne lenost a hlavně potřeba co nejrychleji překonat tento nevlídný úsek. Při sjíždění na Strážné narážíme na ředitele závodu Honzu Chluma, kterého poznávám jen dle jeho postavy a hlasu. Je doslova zakuklen. Navádí nás na trojúhelníkový úsek, který nás otočí a vyšle zpět po stejné trase k cíli. Psi toho již začínají mít plné tlapky a moc se jim nechce. Navíc jeden ze psů začíná stávkovat. Nakládáme jej do saní, aby nebrzdil ostatní. Velmi dobře pochopil svoji roli. Stočil se do klubíčka a se zavřenýma očima se nechal vézt.

Vjíždíme znovu do vyfoukaného úseku. Se zatnutými zuby a zamrzlým úsměvem vyjíždíme opět na Bufet. Odtud už nás čeká sjezd na závěrečnou „desítku“. Ve sjezdu se odpoutávám od spřežení. Zjišťuji, že do západu slunce již cíl nestihneme. Slunce právě zapadlo. Čelovku mám v saních, a tak pokračuji po tmě než mě dojede naše spřežení. Od 8. kilometru před cílem jedeme společně za svitu jedné čelovky. Dojíždíme do cíle a těšíme se na pivko. Na místě našeho bivaku chybí stan. Vítr nám ho přes den odvál do lesa, ale přežil to. Bilancujeme, zda s našimi psi vyrazíme do závěrečné etapy. Psi jsou velmi unaveni, a lhal bych, kdybych to sváděl jen na psy. Nejsme však jediní, kdo si sáhl na dno sil. Ředitel závodu Honza Chlum proto upravuje závěrečnou etapu. Posouvá raději hodinu startu dopředu, abychom v klidu všichni stihli závěrečné vyhlášení po dojezdu do cíle.

V neděli však všichni psi pochopili, že se jede domů, a všechno se projelo rychleji než se předpokládalo. Nejrychlejší posádka Jirky Vondráka projíždí 35km trať za 2h:01min:29sec., s čímž nikdo nepočítal. Diváci přijíždí do prostoru cíle až v době, kdy doráží poslední posádky, což mě těší, protože takový uvítací výbor jsem opravdu neočekával.

V místní hospodě v Lánově jsme si vychutnali závěrečný banket s vynikající českou kuchyní a vyhlášením výsledků. Pořadatelé připravili společně se sponzory mnoho pěkných cen včetně překrásných skleněných pohárů pro první tři posádky.

Vítězná posádka ve složení Jiří Vondrák a Jana Sluková urazila trať o celkové délce 158.5 km za 9 h:31 min:49 s, jejich pronásledovatelé Daňo Filo a Jura Meier ze Slovenska na ně ztratili 38min:31s. Třetí Roman Havrda s Šárkou Puschmannovou zaostali již o 1 h:11 min:31 s.

LETOŠNÍ ROČNÍK SE JEDE UŽ 24. ÚNORA!

 
 
 
Přečteno 979x
 
 
Hodnocení článku:
 
Komentáře
 
Přidat komentář
Vypsat označené komentáře
Vypsat všechny komentáře
Zobrazit všechny chronologicky
 
Poslat odkaz
Tisk
Zpět
Inzerce | O nás | Tištěná verze
KLUB KALiMERA
jméno:
heslo:
Přidat článek
Chcete se přidat?
Střípky
Běžky pro turisty i aktivní sportovce - podle čeho vybírat a jaké si koupit?Jak připravit své nové běžkyKontakty na horskou službu
Komerční sdělení
Vybavení na běžky - lyže, boty, hole, bundy, termoprádlo
Štěrba nabízí: