Vyhledej
Rady na cesty
> cesty s dětmi
> doprava
> nebezpečí
> nedej se
> praktické
> ubytování
Vybavení
> jak vybrat
> literatura
> materiály
> novinky
> testovna
Turistika
> cyklo
> expedice
> hory
> lyže a sněžnice
Práce v zahraničí
> zkušenosti
On-line cesty
> seriály
> blogy
> humor
Nejčtenější články
Novinky emailem
Partneři

Portál o inline bruslení nejen na Ladronce

přehledný seznam kempů

Spolujízda.eu - server pro spolujízdu

Diashow ze Severní Ameriky

Královédvorsko
 Ubytování, restaurace, turistika ve Dvoře Králové n. L. a okolí.

www.Cottage.cz
Portál o turistice a ubytování v NP České Švýcarsko.


Vybavení do přírody




Naše ikona:

Průvodce světem vybavení a cestování

.

ČRAfrikaAmerikaAsieAustrálie a OceánieEvropaStř. východ
KALiMERA > On-line cesty > seriály > Turecko na motorce

Město Kars s výhledem na Ararat

Milan Loucký / 17.08.2005
Přijíždím na křižovatku, kde to točím na jih, na Kars. Kdybych však jel rovně na východ, přijel bych za chvíli do Gjumri, býválého Leninakanu. Tohle město, ležící v Arménské republice, se smutně proslavilo v roce 1988 silným, všeničícím zemětřesením. Celá turecko-arménská hranice je však beznadějně uzavřená a do Arménie se lze dostat pouze přes Gruzii.
 
Právě z Karsu vyšla v létě 2004 iniciativa na otevření této hranice a  na  skoncování tichého nepřátelství s Arménií. Zkrátka se místní představení naštvali, že je státní politika obírá o turistický ruch. Hranice je zavřená od války mezi Arménií a Ázerbajdžánem o Náhorní Karabach (1989 –1992) ,  kde Turecko stranilo Ázerbajdžáncům (někdy nazývaným Azeři, či Azeroturci).
Vjíždím do Karsu a nevěřím vlastním očím – z města právě vyjíždí dva Němci (on a ona), každý na své motorce. Už jsme se potkali v centrálním Turecku u místa se studnou, já přijížděl, oni odjížděli a jen jsme na sebe zablikali. Stejně jako teď.
Parkuju u starobylého, ale rozbořeného, kamenného domu a dívám se okolo. Dominantou Karsu je pevnost na kopci, veliká jako Karlštejn, pod ní se rozprostírá velké město s širokými bulváry, plnými moderních obchodů, restaurací, služeb a reklam, ale i s malinkými uličkami, domečky a dvorky jako na vsi. V ulicích je pěkně živo, lidé tu korzují, pobíhají nebo smlouvají, jedí gyrosy a kebaby ,           či popíjí čaj. Vidím pár žen zahalených úplně od hlavy k patě včetně obličeje, ale jednoznačně  převládá evropský styl oblékání. Samozřejmě,  že hodně žen má ve vlasech šátek, jenže ten slouží spíš jako elegantní doplněk (a funguje to!).
Nejdřív zevluju po pevnosti, ale brzy objevuju skvost – arménský křesťanský kostel. Takových kostelů je ve východním Turecku víc, jejich stáří se pohybuje mezi 1000 až 1600 lety. Jsou charakteristické centrální věží , která vystupuje z chrámové lodi ve tvaru pravoúhlého rovnostranného kříže, či ve tvaru písmene T. Jsou zdobené křesťanskými motivy a ty  mladší i bohatě popsané specifickým arménským písmem.
Hned vedle kostela stojí muslimská mešita, rovněž úctyhodně stará. Obě stavby mají střechy porostlé trávou, pod kostelem se v kaluži čachtají husy.
Ve městě posílám pohledy, povídám si s místními (odkud, kam, proč, atd.) a měním peníze v moderní bance. Pak odjíždím na jihovýchod, do Igdiru, města přímo pod Araratem. Blížím se k řece Aras Nehri,  která zde tvoří hranici mezi Tureckem a Arménií. Projíždím kolem několika vojenských objektů s kontrolními stanovišti. Vždy musím zpomalit, ale nikdo mě nekontroluje. Z každého objektu míří na Arménii aspoň jedna dělová či minometná hlaveň a všude spousty džípů a jiné vojenské techniky. Krajina je zde suchá, opět jen s nízkou trávou, terén výrazně zvlněný a místy ostře zvrásněný od častých zemětřesení. V okolí je několik osamělých špičatých hor – bývalých(?) sopek      a na horizontu se táhnou drsná a nehostinná pohoří Aras, Güllü, aj. Sjíždím do městečka v zeleném údolí, potom opět prudce stoupám, silnice se stáčí podél hranice ostře na východ ….- a je to tady. Mezi terénními vlnami nejdřív vykukuje bílá střecha a jak stoupám výš, tak se mi odhaluje v celé své kráse Agri Dagi –Velký Ararat. Svou mohutností výrazně převyšuje ostatní kopce a pohoří, ční do výšky 5 137 m/mořem. Jedu po silnici  směrem k němu,  okolní krajina se příliš nemění, převažují barvy slámově žlutá, černá, hnědá a rudá –podobně jako v kaňonu u Čoruh Nehri. Obloha se bohužel zatahuje, zasněžený  vrchol Araratu mizí v mracích.
 
Předchozí díly
1. Na motorce na východ
2. Rumunskem na motorce
3. Bulharskem k Turecku
4. Přetržený řetěz v Turecku
5. Místo do Arménie do Kurdistánu
6. Krušná noc v altánku
7. Horská vesnička Ispir
8. Pravé turecké nescafé v Yusufuli
9. Arménská vysočina a Kurdistán
Následující díly
11. Ararat z Igdiru na dohled
12. Lávou přehrazené jezero Van
13. Němečtí motorkáři a kurdští muzikanti
14. Arménský kostelík Kamrak Vank
15. Přes Eufrat tam a zpět
17. Řešení silniční nehody v Turecku
18. Na slepované motorce domů
19. Návštěva medvědího prasete
Související články
Nejlevněji z Prahy do Istanbulu
Arménské putování
Arménský Stonehenge a Kappadocie
 
Přečteno 2296x
 
 
Hodnocení článku:
 
Komentáře
Gjumri- Leninakan nebo Jerevan?milan loucký, Reagovat
Leninakan?Zdendis, Reagovat
 
Přidat komentář
Vypsat označené komentáře
Vypsat všechny komentáře
Zobrazit všechny chronologicky
 
Poslat odkaz
Tisk
Zpět
Inzerce | O nás | Tištěná verze
KLUB KALiMERA
jméno:
heslo:
Přidat článek
Chcete se přidat?
Střípky
Běžky pro turisty i aktivní sportovce - podle čeho vybírat a jaké si koupit?Jak připravit své nové běžkyKontakty na horskou službu
Komerční sdělení
Vybavení na běžky - lyže, boty, hole, bundy, termoprádlo
Štěrba nabízí: