Vyhledej
Rady na cesty
> cesty s dětmi
> doprava
> nebezpečí
> nedej se
> praktické
> ubytování
Vybavení
> jak vybrat
> literatura
> materiály
> novinky
> testovna
Turistika
> cyklo
> expedice
> hory
> lyže a sněžnice
Práce v zahraničí
> zkušenosti
On-line cesty
> seriály
> blogy
> humor
Nejčtenější články
Novinky emailem
Partneři

Portál o inline bruslení nejen na Ladronce

přehledný seznam kempů

Spolujízda.eu - server pro spolujízdu

Diashow ze Severní Ameriky

Královédvorsko
 Ubytování, restaurace, turistika ve Dvoře Králové n. L. a okolí.

www.Cottage.cz
Portál o turistice a ubytování v NP České Švýcarsko.


Vybavení do přírody




Naše ikona:

Průvodce světem vybavení a cestování

.

ČRAfrikaAmerikaAsieAustrálie a OceánieEvropaStř. východ
KALiMERA > Asie > Mongolsko

Mongolsko

Iva a Ivan Brezinovi, kniha CESTA NA VÝCHOD / 22.03.2001
Kdo jednou spatřil nekonečné zvlněné zelené pláně, nomádské jurty a stáda huňatých jaků a polodivokých koní, bude se už chtít do země v srdci Asie stále vracet. Mongolsko totiž nabízí jinde nevídaný pocit naprosté opuštěnosti a svobody.
 

Základní údaje Historie Víza Podnebí Ceny Jídlo Ubytování Doprava Bezpečnost Různé Jak do/z Mongolska Kam jet?


   Obrovské rozlohy středoasijských stepí a náhorních plošin na severu, vyprahlá poušť na jihu u čínských hranic i bezcestné mongolské hory na západě jsou obydleny kočovníky, kteří si dodnes mohou dopřát luxus nestarat se o politiku a okolní svět. Těch nemnoho západních cestovatelů, kteří do pustin Mongolska zavítají, tu najde především zcela nedotčenou přírodu, pro kterou je také země častým cílem přírodovědeckých expedic. Mongolsko není jen polopoušť Gobi s divokými dvouhrbými velbloudy a s tajemným obřím červem Olgojem Chorchojem, ale kupodivu i hluboké lesy s mnoha druhy vzácných a ohrožených zvířat (horská gazela, divoká ovce argali, divoký osel, sněžný leopard, sob, sibiřský kozorožec, mongolský medvěd atd.). V pouštní zemi jsou kromě tří tisíc jezer i řeky s vodopády a se spoustou ryb, pro které je Mongolsko označováno za rybářský ráj. Málokdo ví, že v zemi divokých Čingischánových hord dnes žijí ti nejpohostinnější lidé na světě.

ZÁKLADNÍ ÚDAJE
  Mongolsko (do listopadu 1991 známé pod názvem Mongolská lidová republika) je parlamentní republikou se systémem více politických stran. Hlavou státu je prezident, v čele vlády stojí ministerský předseda, zákonodárným orgánem je jednokomorový parlament. Hlavním městem je Ulánbátar. Třetinu rozlohy Mongolska pokrývá polopoušť Gobi (která je ale velmi různorodá, takže se často mluví až o třiceti různých Gobi), průměrná nadmořská výška země je kolem 1600 m, takže jde o jednu z nejvýše položených zemí na světě. Mongolsko se administrativně dělí do jednadvaceti ajmaků (krajů). Správním střediskem každého ajmaku je ajmační centrum (krajské město, sestávající ze zděných domů, dřevěných chatek, jurt a letiště). Ajmaky se dělí na několik somonů, střediskových obcí s obchodem, benzínovou pumpou a školou. Nejmenší správní jednotkou jsou osamělé bagy, tvořené jen několika dřevěnými chatkami. Na ploše 1 566 500 km2 (dvanáctkrát více než bývalé Československo) žije v Mongolsku jen asi 2,4 milionu obyvatel, většina z nich v odlehlých kočovnických samotách ajlech. Mongolsko je tak jednou z nejřídčeji osídlených zemí světa (průměrně připadá jen 1,5 obyvatele na čtvereční kilometr), do roku 1990 ale prodělalo explozi a tři čtvrtiny obyvatel jsou proto mladší než pětatřicet let. Hrubý roční domácí produkt je udáván ve výši 1312 USD na hlavu. Převažujícím náboženstvím je tibetský (lamaistický) buddhismus. V důsledku komunistických protináboženských represí z 30. let 20. století je ale buddhistická tradice oslabena - velká část Mongolů je dnes ateisty se smyslem pro tradiční předbuddhistický šamanismus, amulety, zaříkávání atd. Úředním jazykem je chalchská mongolština.

KRÁTCE Z HISTORIE
  Mongolsko bylo osídleno odedávna a první archeologické nálezy pocházejí z dob před pěti sty tisíci lety. Od počátku prvního tisíciletí př. Kr. zde žili nomádští pastevci, hovořící turkickými a předmongolskými jazyky (od těch dob hraje v každodenním životě dnešních Mongolů ústřední roli kůň). Ve 3. stol př. Kr. se kočovníci spojili do kmenového svazu Hunů. Část tohoto svazu odešla do Evropy, kde její potomci pod vedením chána Atilly ovlivnili velké stěhování národů. Na území dnešního Mongolska pak vzniklo několik dalších státních útvarů.

  Ve 12. století vznikl státní svazek Chamag Mongol uls v čele s Chabulchánem, jehož vnuk Temüdžin získal v roce 1206 titul Čingischán ("Chán chánů, Veliký vládce světové říše"). Čingischán vytvořil silný sjednocený kmenový vojenský stát a zavedl na tehdejší dobu převratnou taktiku jezdeckého boje, díky níž dokázali mongolští válečníci porazit i několikanásobnou přesilu. To Čingischánovi umožnilo podniknout řadu úspěšných dobyvačných tažení do Číny (překonal Velkou zeď a roku 1215 dobyl Peking) a do střední Asie. Čingischán zemřel roku 1227 a jeho potomci pokračovali v expanzi do Ruska (kde později v dnešním Povolží Čingischánův vnuk Bátúchán založil mocný státní útvar Zlatá horda), do Persie, Zakavkazska a Evropy (Mongolové tehdy v roce 1241 vyhráli velkou bitvu u slezské Lehnice a poté údajně protáhli na jih Moravou poblíž Olomouce). Po Čingischánově smrti se jeho mocná říše rozpadla na několik samostatných částí.

  Roku 1260 se dostal k moci Čingischánův vnuk Kublajchán (Chubilaj), který dobyl celou Čínu, prohlásil se čínským císařem a roku 1271 založil pod jménem Yuan Shizu čínskou dynastii Jüan (Yuan). Za Kublajchána Čína ekonomicky vzkvétala a byly k ní připojeny i rozsáhlé oblasti jižní a střední Asie. Po Kublajchánově smrti roku 1294 už jeho nástupci nedokázali mocnou říši udržet. V roce 1368 byla mongolská dynastie z čínského trůnu smetena tzv. povstáním Rudých turbanů a Číňané později dobyli a zničili i bývalé hlavní mongolské město Karakorum. Mongolské impérium se rozpadlo na mnoho feudálních kočovnických knížectví a jen v 15. století bylo na krátkou dobu sjednoceno chánem Dajanem. Od 17. století pak v Mongolsku stejně jako v sousední Číně přes dvě století vládla mandžuská dynastie Čching (Qing).

  V 16. a 17. století pronikla do Mongolska tibetská forma mahajánového buddhismu, někdy nesprávně nazývaná lamaismus, která přejala některé zdejší starší šamanské praktiky. Hlavou tibetských buddhistů je vůdce "sekty Žlutých čepic" (řád Gelugpa) dalajlama. Hlavou mongolských buddhistů byl převtělenec bogdgegén, "Živý Buddha". Mongolské buddhistické kláštery postupem času získaly obrovskou ekonomickou i politickou moc. Dnešní mongolský Ulánbátar (zvaný tehdy Örgöö či Chüré /v literatuře se někdy užívá i poruštěný tvar Urga/) a Erdenedzú se staly nejvýznamnějšími lámaistickými centry hned po tibetské Lhase. "Stejně jako všechna ostatní náboženství byl i buddhismus a všechny jeho odnože původně výrazem bezmocného protestu proti panujícímu společenskému řádu," můžete se dočíst v pozoruhodné dobové české propagandistické brožurce Mongolsko (Pressfoto 1974). "Protože buddhismus i lámaismus učily lid pokoře a smířlivosti s osudem, vyhovovaly vládnoucím třídám." V 17. století se Mongolsko stalo součástí mandžuské říše a na dlouhou dobu se tak dostalo do izolace. Mnoho povstání bylo krutě potlačeno a jednotné národně osvobozenecké hnutí se objevilo až počátkem našeho století, kdy se také Mongolsko dostalo do sféry ruských zájmů.

  Roku 1911 byla v Číně mandžuská dynastie Čching svržena. Vzniku Čínské republiky využili Mongolové k vyhlášení nezávislosti "Vnějšího" Mongolska (tj. oblasti Chalchy na severu někdejšího tradičního Mongolska) pod náboženským vedením bógdgégena (jižní část tradičního Mongolska je dodnes součástí Číny jako autonomní oblast Vnitřní Mongolsko /Inner Mongolia/, kde žije paradoxně víc etnických Mongolů, než v samotném Mongolsku). O čtyři roky později uznalo Rusko a Čína autonomii tohoto "Vnějšího" Mongolska, ale v roce 1919 jej Čína znovu anektovala. Mongolští revolucionáři v čele se Süchbátarem rozpoutali protičínské povstání a v červenci 1921 s pomocí sovětských vojsk vyhlásili samostatnost země (každoročně 11. července se proto slaví státní svátek Nádam, při němž se soutěží v zápase, lukostřelbě a v koňských dostizích). V čele státu zůstal až do roku 1924 náboženský vůdce bógdgégen.

  "Vnější" Mongolsko (tj. dnešní Mongolský stát), které se revolucionářům podařilo osamostatnit, se po předčasné smrti národního hrdiny a vůdce Süchbátara dostalo z čínského vlivu pro změnu pod vliv sovětský (objevily se spekulace, že nepohodlného Süchbátara otrávili lámové, stejně jako názory, že jej pro změnu zlikvidovali Rusové. Podle další verze prostě zemřel na chřipku). Mongolové začali pod taktovkou stalinistické Internacionály budovat nezávislý lidový stát a později socialismus a komunismus. Často se pak chlubili, že k němu přeskočili rovnou z feudalismu a jako jediná země světa tak vynechali kapitalistickou fázi vývoje - ještě před pár lety byl na silnici z letiště do Ulánbátaru velký bilboard s jezdcem na koni v mongolském národním kroji, který přeskakuje kapitalismus. V listopadu 1924 byla Velkým státním churalem (parlamentem) zrušena náboženská vláda, vyhlášena lidová republika a přijata první ústava v dějinách země. Cesta ke šťastným zítřkům ale vedla v 30. letech přes zničení více než sedmi set padesáti buddhistických klášterů a vybíjení mnichů. Pod vlivem sovětských poradců začalo násilné zavádění zemědělských družstev (1956) a azbuky (1941), došlo k vytvoření kultu osobnosti vůdce Čojbalsana atd. "Mongolská lidová republika byla vždy věrným spojencem Sovětského svazu," píše v roce 1974 Zdeněk Tamchyna. "S jeho vydatnou pomocí a po boku ostatních socialistických zemí se mongolský lid blíží vytčenému cíli - rozvinuté socialistické společnosti."

  V 60. letech Mongolsko sloužilo jako nárazníkové pásmo mezi znepřáteleným SSSR a Čínou. De facto se stalo sovětskou kolonií - bylo zde umístěno několik set tisíc sovětských vojáků, SSSR těžil nerostné suroviny atd. Po roce 1990 sovětská vojska odešla. V Mongolsku vznikl systém více politických stran, byla přijata nová ústava a zahájen bolestný přechod k demokratické společnosti s tržní ekonomikou (část průmyslu v něm zkrachovala). Nejdřív se zdálo, že politická moc Mongolské lidové revoluční strany (MsLRS) je u konce, ve volbách pak ale znovu zvítězili komunisté (ti se v roce 1991 zřekli marxismu-leninismu a přihlásili se ke konfucianismu). Nezávislým mongolským kočovníků, rozesetým v jurtách uprostřed nekonečných plání, může být totiž vlastně docela jedno, kdo právě v dalekém Ulánbátaru vládne. V současnosti probíhá snaha o obnovení lámaistické víry (prohlášené v roce 1994 zvláštním zákonem za státní náboženství), jsou opravovány zničené kláštery atd. MoLRS (tj. bývalé komunisty) se povedlo odstavit až ve volbách v roce 1996, kdy zvítězila demokratická opozice.

VÍZA, FORMALITY
  Získání mongolského víza nepředstavuje žádný administrativní problém. Měsíční vízum stojí 20 USD a je hotovo zhruba do týdne, při vystavení na počkání zaplatíte 50 USD, je třeba jen jedna fotografie. Existuje prý i šestiměsíční vícevstupové vízum (multiple entry), které stojí 65 USD. Podle některých informací může na základě nového vízového režimu každý cizinec, který přijíždí do Mongolska na maximálně třicet dnů, dostat vstupní vízum i na mezinárodním letišti v Ulánbátaru, na severním hraničním přechodu s Ruskem a na jižním hraničním přechodu s Čínou. Na všech hraničních přechodech lze prý také získat čtrnáctidenní tranzitní vízum (po předložení jízdenky či letenky a víza země, do které pokračujete).

  V Mongolsku lze vízum prodloužit na ministerstvu zahraničních věcí v Ulánbátaru (první týden prodloužení za 15 USD a za každý další den pak za 2 USD). K cestování po Mongolsku už dnes nejsou třeba žádná speciální povolení, cizinci se všude mohou pohybovat volně. Za vstup do přírodních rezervací a národních parků se ale platí poplatek ve výši cca 1500 MNT denně. Podle nového vízového režimu se ruší přihlašovací povinnost u cizinecké policie pro cizince, kteří navštíví Mongolsko na dobu kratší než třicet dnů. Ti, kdo chtějí zůstat déle, by se měli k pobytu na cizinecké policii přihlásit do tří dnů po příjezdu do země. Adresa velvyslanectví Mongolska pro Českou i Slovenskou republiku je Na Marně 5, Praha 6, tel. 224 311 198, fax 224 314 827, úřední hodiny konsulárního oddělení po až pá 9.00 - 16.00. V čínském Pekingu je mongolské velvyslanectví na adrese 2 Xiushui Beilu, Jianguomenwai, tel. 532 12 03.

  České velvyslanectví v Mongolsku bylo bohužel začátkem 90. let zrušeno a v nedávné době opět obnoveno. Adresa je Olympic Street 14, Ulaanbaatar P.O.BOX 665, tel. 0097611/321886, fax 0097611/32379. Slovenská ambasáda v Mongolsku není.

ČAS
  Mongolsko je o sedm hodin před standardním středoevropským časem. Stejně jako v Čechách zde dochází k administrativní změně mezi letním a zimním časem, jehož termíny se mohou lišit od těch, na které jsme zvyklí.

PODNEBÍ
  Mongolsko má typicky vnitrozemské klima s velkými rozdíly teplot mezi dnem a nocí i v rámci roku a s možností nečekaných a rychlých změn počasí. Nejvhodnější dobou k návštěvě země je pozdní jaro a počátek léta (tedy květen a červen), kdy se stepní pláně pokryjí kobercem barevných květin, a začátek podzimu (tj. zhruba do října), kdy jsou teploty přes den snesitelné. Uprostřed krátkého mongolského léta je ve dne velmi horko (až přes 30o C), v noci ale teploty klesají zhruba na 10o C, ve vyšších polohách a v Gobi někdy až k nule. Nezbytností je proto zvláště pro výpravy do terénu teplé oblečení a silnější spacák. Přes léto je většinou sucho, Mongolsko je proslulé jako země s velmi malou oblačností, až dvě stě padesát dnů v roce je slunečných. Občas se ale přižene krátký silný déšť nebo písečná bouře, které vás mohou překvapit i při stanování. V zimě (a někdy už od listopadu!) dosahují teploty až pod -40o C, nejnižší naměřená teplota v lednu je -53oC.

PENÍZE, CENY
  Měnou je mongolský tugrik (tögrög, MNT), v únoru 1999 kurz 1 USD = 1000 MNT. Kurz se dost mění, existuje výhodný černý trh s dolary. Někteří překupníci mají dokonce státní licenci. Najdete je v Ulánbátaru vedle autobusového nádraží, doporučuje se sem ale aspoň zpočátku zajít s osobou znalou poměrů. Kreditní karty vám s výjimkou drahých hotelů budou v Mongolsku asi k ničemu, cestovní šeky a hotovost v dolarech lze vyměnit jen v několika bankách v Ulánbátaru, nebo na burze v prvním patře bývalého kina Ard.

  Všude mimo hlavní město s sebou musíte mít tugriky, dolary jsou téměř nepoužitelné. Průměrný měsíční plat Mongolů se pohybuje zhruba v relaci 30 - 50 USD. Západní turistické "dobrodružné" zájezdy a "expedice" (například megalomanský reklamní závod Camel Trophy, kterého se bohužel zúčastnili i čeští vikslajvantoví "dobrodruzi" a naši novináři, kteří o nich pak psali jako o hrdinech) už bohužel v některých místech stihly pokazit ceny, takže se občas vyskytne snaha cizince "oškubat". Finanční požadavky cestovních kanceláří v Ulánbátaru, zajišťujících různé služby včetně dopravy, mohou být i na buddhistickou zemi naprosto nekřesťanské. Pokud chcete intenzívně cestovat, připravte se na celkovou útratu kolem 200 USD na měsíc, nepočítaje v to ale podíl na společném pronájmu terénního auta.

JÍDLO
  Kulináři ani vegetariáni si v Mongolsku příliš neužijí - tradiční strava je tu totiž velmi jednotvárná a fádní, tvořená pouze masem a mléčnými výrobky. Protože mongolská jídla jsou velmi mastná, můžete se často potýkat se zažívacími problémy. Na rozdíl od jiných asijských kuchyní ale Mongolové prakticky nepoužívají koření, takže se nemusíte obávat pálivých jídel. Čeští cestovatelé nejčastěji charakterizují mongolskou kuchyni jako "skopové stokrát jinak". Maso dělí Mongolové na černé (libové, podřadné, které se mele do placek) a bílé (tučné, oceňované, které se vařené předkládá jako vybraná lahůdka hostům).

  Základem mongolské stravy je mastná nudlová polévka banštaj šél (šöl) s kousky lojovitého masa, vařené těstovinové taštičky s masem búdzy či smažená plněná placka chúšúr. Lahůdkou pro otrlé je bódog, což je maso vařené v konvici spolu s rozpálenými kameny (v extrémním případě může mít i podobu divokého svišťě, naplněného rozpálenými kameny a zvenčí ugrilovaný plamenem benzínové letlampy). Ve veřejných jídelnách (guandz) dostanete kromě polévky, búdzů a chúšúrů někdy i rizoto, nudle s masem (chúrag) či opečené brambory. Ceny za jídlo jsou zde mírné, najíst se lze zhruba od 1 USD výše. Jídelny bývají kromě ajmačních center i podél některých větších silnic, na jejich pravidelný výskyt se ale nedá příliš spoléhat. V Ulánbátaru je dnes velké množství restaurací, kde si můžete vybrat i kvalitní evropské či orientální jídlo.

  V Mongolsku se nejčastěji pije slaný čaj s mlékem (někdy i s máslem), na jaře a v létě kvašené kobylí mléko kumys (správně mongolsky ajrag) a kefír tarag. Ačkoli jsou Mongolové velkými konzumenty alkoholu, na rozdíl od českých pijáků jej mnoho nesnesou a rychle se opijí - našinec nad nimi prý proto snadno zvítězí. Tradiční slabá mongolská domácí pálenka z kvašeného mléka se jmenuje šimín archi či nermel arkhi, její vůni a chuť ale někteří čeští cestovatelé označují za odpornou. Exportní varianta archi se prodává pod názvem Čingischán (sedmičková lahev zhruba za 1,5 - 3 USD, jde vlastně o zdařilou obdobu ruské vodky). Pivo nejrůznějších světových značek včetně českého stojí kolem 1 USD.

  Součástí tradičního pohoštění v jurtě je tvrdý a nevýrazný sušený tvaroh árúl (pozor na zubní protézy!) a různé druhy cukroví. Nikdy nechybí domácí pálenka. I když všude tam, kde žijí lidé, se lze v Mongolsku levně najíst, mimo Ulánbátar jsou obchody dost špatně zásobeny. K cestám na venkov se proto doporučuje vzít si sebou menší železnou zásobu potravin, nejlépe se k tomuto účelu osvědčily čínské instantní nudlové polévky. V hlavním mongolském městě najdete skoro stejný sortiment potravin, jako u nás. V obchodech (delgúr) či na trzích (dzach) uvidíte dokonce třeba i čokoládové tyčinky Snickers, české sušenky Disco, polévkové koření z Vitany, plnotučnou hořčici, nebo českou rýži ve varných sáčcích. Ze základních potravin je i v těch nejzapadlejších somonech vždy k dostání mouka chléb, máslo či sýr. Zatímco kilogram masa stojí kolem 1 USD, třeba sýry jsou v porovnání s ostatními potravinami dost drahé. Vzácné jsou naopak v Mongolsku mimo Ulánbátar všechny druhy zeleniny a ovoce, jen občas dostanete na trhu cibuli a zelí. Ceny dovozového jídla jsou o něco málo vyšší, než u nás. Často má sice po záruční době, je ale dobře poživatelné.

  Vítaným vylepšením fádního jídelníčku mohou být vlastnoručně ulovené ryby. Řek a jezer sice v Mongolsku není moc, koncentrace ryb je v nich prý ale neuvěřitelná. Není problém vytáhnout i několik desítek velkých pstruhů, lipanů, sumců a dalších ryb denně. Rybářské náčiní se doporučuje vzít sebou z domova. K chytání byste měli mít povolení, které se ale v pustině jen zřídka kontroluje.

UBYTOVÁNÍ
  V centru Ulánbátaru už dnes najdete drahé hotely pro bohaté západní turisty (například hotel Čingischán). Ceny průměrných mongolských hotelů se jinak pohybují kolem 10 - 40 USD za osobu a noc. V hlavním městě lze levně a dobře bydlet i v soukromí. Nejjednodušším (byť možná trochu riskantním!) způsobem je zeptat se na tuto možnost řidičů taxíků a cenu pak s majitelem bytu usmlouvat. V menších městech jsou hotely značně levnější. Na venkově je nejpříjemnějším způsobem ubytování domluvit si bydlení v tradiční jurtě (mongolsky se jí správně říká ger) za což se většinou neplatí. Slušností je ale přispět hostiteli do společného jídelníčku, nebo se odvděčit drobným dárkem. V Mongolsku jinak nejsou nejmenší problémy se stanováním, které je tu nejlevnějším a nejpříjemnějším způsobem ubytování vůbec. Stan si můžete teoreticky klidně postavit i na okraji Ulánbátaru, aniž byste se museli bát většího obtěžování (občasnou noční návštěvu opilých zvědavců nepočítaje) či konfliktu s policií. Pokud to dovolí počasí, dá se stejně dobře a bezpečně přespat i pod širákem.

MÍSTNÍ DOPRAVA
  V bezcestné zemi, obydlené nomády, je místní doprava jedním z nejpalčivějších cestovatelských problémů. Nejrychlejším způsobem dopravy na větší vzdálenosti je v Mongolsku letadlo (nejčastěji stará ruská "Andula") či helikoptéra. Hustá síť vnitrostátních leteckých linek společnosti Miat spojuje několikrát týdně všechna významnější mongolská ajmační centra. Jedinou nevýhodou letecké dopravy je to, že je poměrně drahá - pro cizince zde platí dvojí ceny, které jsou zhruba čtyřikrát vyšší než pro Mongoly.

  Vlak k důkladnému poznání Mongolska příliš využít nelze, protože jediná mezinárodní železniční trať protíná zemi napříč od severu k jihu. Vlaky přes Mongolsko z Ruska do Číny jsou velmi levné, ale přecpané lidmi a pašovaným zbožím.

  Asfaltové silnice vedou v Mongolsku jen v blízkém okolí hlavního města, v současnosti se budují i do vzdálenějších míst. Zbytek cest jsou jen prašné koleje, vyjeté ve stepi. Mezi většími mongolskými městy ale přesto fungují autobusové linky. Z centrálního dálkového nádraží v Ulánbátaru odjíždějí několikrát týdně autobusy do všech mongolských ajmačních center včetně těch nejvzdálenějších oblastí. Orientační cena za jízdenku z Ulánbátaru do města Altaj v západním Mongolsku (zhruba tisíc kilometrů, třicet hodin cesty) je 16 USD, jízdenky se většinou kupují přímo u řidiče. Autobusy bývají stejně jako všude jinde v Asii přecpané lidmi i zavazadly. Jejich podstatnou nevýhodou je kromě nepohodlí především to, že se jimi nedostanete nikam mimo ajmační centra. Dalším typicky mongolským dopravním prostředkem je nákladní automobil s přistavěnou kabinou pro cestující, sloužící jako autobus.

  Pro větší skupinu cestovatelů je zřejmě nejpřijatelnější formou cestování po Mongolsku pronájem terénního auta s řidičem a průvodcem v jedné osobě. Je to asi jediná možnost, jak se podívat i do opuštěnějších oblastí mongolského venkova. Pronájem auta má výhodu i v tom, že v Ulánbátaru pohodlně naložíte zásobu potravin, stan a vařič a budete naprosto soběstační. Máte přitom několik možností. Buď si auto pronajmete přes ulánbátarské cestovky, kde vám seženou za závratné ceny (bez záruky cca 0,5 USD na kilometr, u "bezpečnějších" cestovek až 1 USD na kilometr) nejmodernější landrover. Levnější je nájemní doprava ruským terénním automobilem UAZ, nebo pro větší skupinu náklaďákem ZIL (ten má na korbě budku pro pasažéry, kam se vejde až patnáct lidí). Oba tyto dopravní prostředky ale bývají v naprosto děsivém technickém stavu. Existuje několik způsobů, jak si je pronajmout. Ptejte se v hospodě, nebo požádejte o pomoc vaše nové mongolské známé. Další možnost je doptat se v Ulánbátaru na severozápadě od kláštera Gandan na parkoviště náklaďáků a gazíků, kde řidiči čekají na práci. Cena za pronájem auta je tu velmi různá a záleží na vašem umění smlouvat. Orientační cena za měsíční pronájem auta bez ohledu na to, zda jde o gazík či náklaďák, se pohybuje kolem 1000 USD plus peníze na benzín. Jiní čeští cestovatelé platili za trasu v délce 1100 kilometrů částku 420 USD (což je zhruba 300 MNT za kilometr).

  Po hlavních silnicích se dá dobře cestovat i autostopem. Vezme vás každé auto, platit za svezení budete jen v okolí Ulánbátaru, ve venkovských částech Mongolska už většinou pojedete zdarma. Jedinou nevýhodou je to, že se budete pohybovat velmi pomalu a stejně jako v případě autobusu dojedete jen do ajmačních center.

  Teoreticky není problém vydat se na romantickou cestu po Mongolsku na koni, který se prý dá koupit už za cenu od 100 USD výše. Tento způsob dopravy ale naráží na řadu praktických problémů - kromě toho, že je pomalý, se na koni sami nedokážete orientovat, najít vodu atd. Podobný dobrodružný projekt proto nelze v praxi doporučit. Stejnou potíž přináší i koupě motocyklu, na které jinak sami Mongolové často cestují - nevíte, kde jsou benzínové pumpy a v případě poruchy se dostanete v bezcestných pustinách do průšvihu.

  Protože hlavní město Ulánbátar není příliš rozlehlé, lze se tu všude pohodlně dostat pěšky. Jinak lze použít městských autobusů a trolejbusů či taxíků. Nejjednodušší je ale jezdit po městě stopem. Na mávnutí vám zastaví skoro každé auto, za svezení se platí. O cenu můžete smlouvat, řidiči ale s téměř svatou poctivostí dodržují všeobecně uznávanou cenu cca 250 MNT za kilometr.

BEZPEČNOSTNÍ SITUACE
  Kriminalita je v Mongolsku relativně nízká, jen v nočních městech můžete mít stejně jako v Čechách občas problémy s agresívními opilci. V centru Ulánbátaru lze narazit na kapsáře, kteří se vyskytují zejména v přecpaných dopravních prostředcích. Jinak je ale v Mongolsku velmi bezpečno - host je zde totiž odedávna považován za skoro posvátnou bytost a tento starý zvyk se dodnes zvláště na venkově přísně dodržuje. Jediným nebezpečím mimo města jsou obrovské vzdálenosti, které v mongolských pláních silně klamou. Jednou jsme se "na dohled" od jurt nechali vysadit z autobusu s tím, že to dojdeme procházkou. Bohužel se ale ukázalo, že "na dohled" je v křišťálově čistém stepním vzduchu skoro třicet kilometrů.

RŮZNÉ
  Mongolové jsou dosud obyvateli tradičního světa přirozených vztahů se všemi jeho hodnotami a rituály. Mongolská pohostinnost je pověstná, takže se nevyhnete spoustě pozvání na návštěvu. Sluší se přitom přinést malý dárek (třeba cigarety) a neodmítat nabízené pohoštění (kalíšek pálenky byste měli vždy dopít). Občas se dokonce stane, že hostitel na vaši počest zabije berana. Pak se sluší se mu odvděčit, k čemuž se hodí v pustinách jinak vzácný cukr (neprohloupíte, když ho v Ulánbátaru do auta naložíte velký pytel). Dalšími osvědčenými dárky jsou polotovary Vitana, mýdlo, či zavírací nůž, obzvláště ceněným darem může být dalekohled.

  Pokud se potřebujete někam dostat, nemáte kde bydlet, nebo se chcete najíst, klidně se zeptejte prvního člověka, kterého potkáte - všichni vám rádi pomohou. Připravte se přitom ale na komunikační problémy. Ve větších městech je sice občas použitelná ruština, ti, kteří ji ovládají, ale většinou ze stejných historických důvodů jako Češi a Slováci rusky někdy mluvit odmítají. Protože u nás mnoho Mongolů studovalo, občas narazíte i na domorodce ovládajícího češtinu či slovenštinu. Oběma našim jazykům prý rozumí každý stý Mongol a v zemi funguje Asociace absolventů českých a slovenských škol a kurzů. Mladá generace dnes zvolna začíná komunikovat anglicky, na venkově se ale dodnes mluví jen mongolsky. Pokud ji seženete, prokáže vám neocenitelné služby brožurka Jiřího Šímy Česko-mongolská konverzace (SPN 1978 a 1987), nebo Mongolsko-český a česko-mongolský kapesní slovník (Praha 1987, můžete jej levně koupit v Klubu přátel Asie Pražská jurta, spojení viz níže).

  V Mongolsku v nedávné minulosti pracovalo mnoho českých a slovenských geologů a techniků a bývalé Československo tu postavilo mnoho průmyslových podniků (po SSSR jsme byli druhým největším obchodním a ekonomickým partnerem). Oba naše národy jsou tu proto zatím ještě dost populární a podle jednoho z českých cestovatelů "český pas otevírá široká mongolská srdce". Několik Čechů v Mongolsku dodnes podniká a dováží sem české zboží. V případě potíží není problém se na ně doptat.

  Důležitá telefonní čísla: vlakové informace 194, letecké informace 198, mezinárodní železniční pokladna 94 133, vnitrostátní železniční pokladna 941 37, mezinárodní pokladna letecké společnosti Miat 32 02 21.

  Spoustu praktických informací o Mongolsku najdete na internetové adrese www.soros.org, doména National foundations, Central Eurasia project.

JAK DO/Z MONGOLSKA
  Po zemi - viz kapitola Po zemi na východ. Jediná dvě místa, kde lze po zemi překročit mongolskou hranici, jsou hraniční přechod Nauški/Süchbátar (z Ruska) a Dzamyn-üd/Erlian (z Číny). Oba tyto přechody jsou železniční, dostat se do Mongolska autobusem není podle našich informací možné (ačkoli MZV ČR uvádí, že vstup do Mongolska je cizincům povolen také jiným dopravním prostředkem, než je letadlo a vlak (např. autem nebo pěšky).

  Letecky - Nejlaciněji se prý lze do Mongolska dostat s ruským Aeroflotem (s přestupem v Moskvě a mezipřistáním v Novosibirsku). Levněji prý vychází dojet do Moskvy po zemi a teprve odtud letět. Z Moskvy létá do Ulánbátaru kromě Aeroflotu i mongolský MIAT, levná linka této společnosti také spojuje hlavní mongolské město s Berlínem. Další možností je použít služeb finské společnosti Finair, která létá do Pekingu (odtud se pak do Ulánbátaru dostanete s mongolskou nebo čínskou leteckou společností). Jinou levnou variantou je pokusit se sehnat co nejlacinější letenku libovolné společnosti z Prahy či Frankfurtu do Pekingu a odtud se pak vydat do Mongolska vlakem. Letecké spojení má s Ulánbátarem i ruský Novosibirsk a Ulan-Ude a čínský Peking a Hohhot (tuto trasu létají čínské aerolinie Air China). Také funguje letecká linka mezi městem Ölgí v západní části země a kazachstánskou Alma-Atou, která má přímé letecké a železniční spojení s Moskvou.

  Do Ulánbátaru mnoho lidí necestuje a ceny letenek sem jsou proto poměrně vysoké. V lednu 1999 nabízeli vybraní pražští prodejci nejlevnější zpáteční letenky do Ulánbátaru za tyto ceny: Atlantis Air Service 37 100 Kč (tříměsíční) či 43 900 (šestiměsíční), Global Express 34 178 Kč (jednoměsíční) či 42 400 Kč (šestiměsíční) a GTS International (speciální cena pro studenty, déle otevřená letenka) 30 210 Kč (přes Peking) či 31 550 Kč (přes Moskvu). Letenku do Ulánbátaru z Pekingu prodával GTS International za studentskou cenu 12 590 Kč, z Moskvy za 23 400 Kč. Ceny letenek se mění v závislosti na sezóně.

  Všechna letadla přistávají na mezinárodním letišti Bujant-Uchá, které je od centra Ulánbátaru vzdáleno necelých dvacet kilometrů. Z letiště se do města dostanete pronajatým mikrobusem, který stojí celý zhruba 15 USD. Při odletu ze země se připravte na důkladnou celní prohlídku, která má zabránit tomu, aby turisté ze země pašovali historické památky a vzácné přírodniny. Při odletu se také platí letištní taxa ve výši 12 USD.

  S žádostí o pomoc při zajištění levné letenky či jízdenky do Mongolska se můžete obrátit na Společnost přátel Mongolska (Karafiátová 38/1240, Praha 10, tel. 272 651 138) a Klub přátel Asie Pražská jurta (mobil 603 841 147). Na rozdíl od klasických cestovních kanceláří pracují tyto zájmové spolky na nevýdělečném základě a za minimální manipulační poplatek zařizují nezávislým cestovatelům nezbytné formality a cestovní služby. Hlavní výhoda je v tom, že mohou dát dohromady skupinu individuálních zájemců a získat pro ně od leteckých kanceláří jinak nedostupné skupinové slevy. V létě 1998 nabízely tyto spolky zlevněnou zpáteční letenku do Ulánbátaru za 24 500 Kč, jednosměrnou vlakovou jízdenku z Moskvy do Ulánbátaru za 330 USD. Pokud se necítíte na to podniknout výpravu do Mongolska na vlastní pěst, organizují také expedice "na klíč", dokáží zprostředkovat výměnné pobyty a kontakty přírodovědcům a odborníkům, ubytování v mongolských rodinách (cca 5 USD na osobu a noc), za určitý poplatek můžete využít jejich sbírky mongolských map, knihovny, čítárny časopisů atd. Organizační zajištění levných expedic po Mongolsku nabízí na internetu i cestovatel Jiří Schauer (http: //web.telecom.cz/jschauer/).

KAM V MONGOLSKU
  Rozlučte se s představou, že v tak rozlehlé a opuštěné zemi s minimálně rozvinutou dopravní sítí stihnete projet všechno. Pokud nemá být váš program uhoněný, pak základní volba zní: buď severozápadní Mongolsko (hory Altaje, jezero Chövsgöl a okolí) nebo jihovýchodní Mongolsko (poušť Gobi, turistická základna Mandach a okolí). Podle některých hlasů je západní polovina země (z velké míry vlastně spíš kazašská!) zajímavější a hezčí, než východní, tento dojem ale samozřejmě může být značně subjektivní.

  V Mongolsku je několik málo turistických "trháků", kam míří všichni cizinci: Ulánbátar, jezero Chövsgöl, sopka Chorgo, staré sídelní město Karakorum s klášterem Erdenedzú... Tato místa se dnes rychle mění v turistická ghetta s placeným vstupem, neodbytnými prodavači suvenýrů atd. Mnohem zajímavější je proto výlet nazdařbůh do pustin, kde za celou dobu pobytu na cizince nenarazíte a kde jsou domorodci turistickým ruchem naprosto nedotčeni.

  Při cestách do odlehlejších částí země počítejte s dostatečnou časovou rezervou na návrat, protože doprava vždy nefunguje tak, jak byste čekali. Ze stejného důvodu si v Mongolsku víc než kde jinde v Asii nelze dělat přesné cestovní plány. Řadu níže uvedených lokalit najdete v různých mapách a průvodcích pod různými názvy, danými odlišným způsobem přepisu (Cecerleg může být uváděn i jako Tsetserleg, Changaj jako Hangajn, Čojbalsan jako Choibalsan atd.).

ULÁNBÁTAR (ULANBAATAR)
  Jméno hlavního města, které se do roku 1924 jmenovalo Níslel Chüré (Örgöö, v literatuře se můžete setkat i s poruštěným tvarem Urga), zní v překladu Rudý bohatýr. Často se mu říká prostě Ulan. Dnešní podoba Ulánbátaru (kde žije skoro čtvrtina obyvatel země) nejlépe charakterizuje obrovský historický skok, který země za posledních zhruba sto let udělala - jde totiž o kuriózní směs betonových továren, jednotvárných oprýskaných paneláků, starých chrámů a tradičních jurtovišť. Ulánbátar původně vznikl jako kočovná klášterní rezidence bogdgégena, podobu jurt měly původně i chrámové objekty. Jurty se stády dobytka se dodnes nacházejí hned za městem. Dobrý výhled na Ulánbátar, ležící v údolí řeky Túl, je z rozpadajícího se památníku revoluce a internacionálního přátelství se Sovětským svazem Dzajsan na kopci nad městem, kde najdete i kuriózní mozaiku s revolučními motivy.

  Na prohlídku Ulánbátaru bohatě stačí dva až tři dny. Jeho hlavní atrakcí je buddhistický klášter Gandan (Gangantegčinlen chíd), jeden z několika dřívějších městských klášterů, sloužících též jako rezidence při návštěvách dalajlamů. Zde se jako v jediném mongolském chrámu konaly bohoslužby i v letech socialismu. Sem byly soustředěny staré rukopisy a další církevní předměty z klášterů zničených komunisty. Zajímavé jsou i klášter Daščojlin a chrám Geser. Na velkém tržišti (dzach) ve východní části města uprostřed jurtovišť se prý dost krade, takže pozor na kapsáře. Pokud vás zde nelákají tradiční mongolské lidové výrobky, levný čínský textil a celková atmosféra trhu, je lepší nakupovat v několika obchodních domech v centru Ulánbátaru. Hlavní poštu (odkud se dovoláte domů) hledejte pod názvem Töv šúdan. V centru Datacom (severně za hotelem Ulánbátar v bývalém Centru techniky mládeže) lze poslat či přijmout e-mail. Atrakcí pro turisty je v Ulánbátaru tzv. Čingischánovo ležení s několika jurtami, vystlanými kožešinami sněžných levhartů, kde se můžete za mírný poplatek vyfotografovat se stařečkem v tradičním mongolském kroji.

  V Ulánbátaru můžete také navštívit celou řadu zajímavých muzeí: Muzeum dějin přírody (Bajgalín túchín mudzej), kde jsou mimo jiné vykopávky koster proslulých mongolských dinosaurů, Muzeum národních dějin (Ündesní túchín mudzej), Muzeum dějin náboženství (Šašny túchín mudzej), Muzeum loveckých trofejí (An agnúryn mudzej), Muzeum výtvarného umění (Dürslech urlagín mudzej, zvané též Dzanabadzarovo muzeum) s rozsáhlou sbírkou starého buddhistického umění a moderních budovatelských obrazů socialistického realismu, Bogdchánův palác (Bogdchány Ordon süm mudzej), Chrámové muzeum Čojdžinlamy (Čojdžin lamyn süm), postavený počátkem našeho století pro Bogdchánova bratra, tibetského lámu Luvsanchajdava. Zde je mimo jiné mumie lamova učitele Baldančojnbola, masky světců a děsivé obrazy buddhistického pekla. Před Čojdžinlamovým muzeem postávají mongolští naivističtí lidoví malíři, od nichž lze občas koupit velmi pěkné obrázky.

  Pokud se vám v důsledku kulturního šoku zasteskne po domácí kuchyni, navštivte českou restauraci Praha, kterou najdete nedaleko kláštera Gandan (tel. 36 62 18). Její čeští spoluvlastníci vaří česká jídla, mezi nimiž nechybí třeba klasický smažák s tatarkou a vychlazená Plzeň. Celkem je už ale ve městě i dost jiných dobrých restaurací, a to i včetně pivnic (např. Mamut, Čingis Beer bar atd.). Někteří návštěvníci Ulánbátaru si pochvalují i kvalitní a levné noční kluby.

  B: nejlevnější možnost bydlení (pokud ovšem nepočítáme stan za městem) nabízí ubytovna na vlakovém nádraží (Tömör dzamyn vokdzal), kde lze složit hlavu zhruba za 5 USD. Ve městě je jinak několik levnějších soukromých hotýlků v ceně cca 15 USD za osobu a noc.

STŘEDNÍ MONGOLSKO
  Tereldž - "mastňácké" letovisko s chatkami na břehu řeky zhruba sedmdesát kilometrů od Ulánbátaru, v jehož okolí jsou příjemné hory a borové lesy. Tereldž se hodí jako místo odpočinku, v okolních kopcích lze podniknout řadu nenáročných kratších treků. 
  Chustajn nurú - rezervace devadesát kilometrů západně od Ulánbátaru, v níž se od roku 1992 provádí reintrodukce (znovuvysazení) koně Przewalského zpět do přírody, kde někdy v 60. letech vyhynul.
  Mandzušir - ruiny jednoho ze zničených klášterů asi padesát kilometrů od Ulánbátaru nedaleko ajmačního centra Dzúnmod, kde dodnes zůstaly skalní kresby a sochy buddhistických světců. Speciálním periskopem se přes model kláštera můžete podívat, jak kdysi vypadal. Do Mandzuširu si lze udělat z Ulánbátaru jednodenní výlet.
  Cecerleg - centrum Archangajského ajmaku, ležící v nádherné horské krajině 430 kilometrů od Ulánbátaru. Najdete zde velký Dzajajn-gegénův chrám, přeměněný v muzeum. Jde o jeden z mála mongolských chrámů, které přežily řádění rudých hord.
  Orchonský vodopád - dvacet metrů vysoký vodopád, jeden z mála v Mongolsku, leží v divoké rokli v sopečných horách na řece Ulán gol.
  Čulút - romantický kaňon proražený stejnojmennou řekou v lávových polích Archangajského ajmaku, hluboký mnoho desítek metrů.
  Chorgo - bizarní třítisícová kuželovitá sopka s kuželovitým různobarevným kráterem v přírodní rezervaci u jezera Terchnín Cagán Núro v Archangajském ajmaku.
  Süchbátar - centrum Selengského ajmaku, ležící asi tři sta kilometrů severně od Ulánbátaru. Ve větším městě, kudy vede železniční trať z Ruska, toho bohužel není moc k vidění.
  Darchan - centrum Darchan-Úlského ajmaku. V průmyslovém městě na železniční trati od ruských hranic do Ulánbátaru stojí za návštěvu velký nedělní trh, klášterem Charagín a muzeum.
  Charchorin (Karakorum) - dávné hlavní město mongolské říše, z něhož dnes spatříte už jen půdorysy a znovu zakryté místo vykopávek chánského paláce. Hlavním magnetem Karakorumu je opevněný klášter Erdenedzú ("Drahokamový Buddha") z konce 16. století, jeden z mála zachovaných historických mongolských klášterů, dnes ale už bohužel turistické ghetto. Z Ulánbátaru se do Karakorumu jede zhruba čtyřiadvacet hodin autobusem, letadlem sem trvá cesta asi hodinu.

SEVEROZÁPADNÍ MONGOLSKO
  Mongolský Altaj - pohoří v severozápadní části země v délce devíti set kilometrů, tvořící západní hranici Mongolska s Ruskem. Nejvyšším vrcholem je hora Chüjten (4374 m). Changaj - pohoří dlouhé osm set kilometrů a vysoké kolem tří až čtyř tisíc metrů, které se nabízí k trekům, se táhne paralelně s Mongolským Altajem.
  Uvs Núr - slané jezero obklopené nádhernou krajinou, kde lze mimo jiné pozorovat ptáky. Východiskem je město Ulángom, centrum Uvského ajmaku.
  Erdenet - panelákové centrum Orchonského ajmaku, ležící uprostřed stepi je jednou z mála mongolských oáz městského života. Místní velké měděné doly byly v 60. letech objeveny československými geology.
  Chövsgöl - druhé největší mongolské jezero, kolem něhož se nachází jedna z nejkrásnějších přírodních oblastí vůbec. V blízkosti jezera žijí nemongolští turkičtí chovatelé sobů Catánové, kteří nebydlí v jurtách, ale ve vigvamech, zvaných urc ovóchoj. Zhruba sedmdesát rodin se dnes specializuje na rýžování peněz z turistů - za návštěvu Catánů spojenou s focením budete pěkně cvakat v dolarech.
  Chatgal - město na nejjižnějším břehu jezera Chövsgöl, které je východiskem pro treky v okolních kopcích.
  Mörön - centrum Chövsgölského ajmaku, ležící na cestě k Chövsgölskému jezeru. Je zde k vidění nový klášter a muzeum.
  Char-Us - největší mongolské jezero (v překladu "Jezero černých vod"), ležící v Chovdském ajmaku, kde lze pozorovat ptáky.
  Chovd - v centru Chovdského ajmaku 1425 kilometrů od Ulánbátaru můžete vidět sobotní trh, sochu jednoho z lidových hrdinů, znovupostavený "Žlutý" buddhistický chrám a zbořeniny staré mandžuské pevnosti Sangín cherem.

JIHOVÝCHODNÍ MONGOLSKO
  Sajnšand - v pouštním centru Východogobijského ajmaku, přes které vede železniční trať do Číny, najdete několik muzeí a moderní buddhistický chrám.
  Čojbalsan - centrum Dornodského ajmaku v krásné silně zalesněné krajině nejvýchodnějšího Mongolska asi 650 kilometrů od Ulánbátaru s ruinou kláštera a s muzeem.
  Öndörchán - centrum Chentejského ajmaku s etnografickým muzeem a s nově opraveným chrámem leží v kraji, kde se narodil Čingischán a kde je kolébka mongolského národa. Turistický tábor Mandach (South Gobi tourist camp, uváděno také pod ruským názvem Baza Mandach) - velké jurtoviště s letištěm nedaleko města Dalandzadgad uprostřed jižní Gobi, které je tradičním cílem západních turistů. Návštěva se ale kupodivu i přesto docela vyplatí, protože tábor je skvělým východiskem k mnoha zajímavým výletům: na písečné přesypy Chongoryn gol, do pohoří Tři krasavice (Gurvansajchan), do divokého Údolí orlosupů Jobyn Am (kde najdete i v létě led), na velbloudářskou farmu, do kraje Rudých písků Uláncav (kde je jedno z největších nalezišť dinosauřích koster a vajec na světě), do saxaulového lesa Bajandzag (kde roste vzácné saxaulové dřevo) atd. D: vnitrostátní leteckou linkou, v roce 1996 stála letenka z Ulánbátaru 75 USD (jiné zdroje mluví o 25 USD, přičemž ale není jasné, zda jde o cenu pro cizince, nebo pro Mongoly).
  Dalandzadgad - centrum Jihogobijského ajmaku, ležící 550 kilometrů od Ulánbátaru, je městem oprýskaných paneláků a jurt. Za vidění zde stojí muzeum velbloudářství a historické muzeum s vyšívanými buddhistickými thangkami.
  Mandalgobi - centrum Středogobijského ajmaku, ležící na cestě z Ulánbátaru do Dalandzadgadu, s muzeem, buddhistickým chrámem a kopcem s vyhlídkou.

Další informace užitečné pro cestu do Mongolska lze získat také na stránkách Ministerstva zahraničních věcí www.mzv.cz.

 
Související články
Zima, sníh a syslí maso
 
Přečteno 8156x
 
 
Hodnocení článku:
 
Komentáře
 
Přidat komentář
Vypsat označené komentáře
Vypsat všechny komentáře
Zobrazit všechny chronologicky
 
Poslat odkaz
Tisk
Zpět
Inzerce | O nás | Tištěná verze
KLUB KALiMERA
jméno:
heslo:
Přidat článek
Chcete se přidat?
Střípky
Běžky pro turisty i aktivní sportovce - podle čeho vybírat a jaké si koupit?Jak připravit své nové běžkyKontakty na horskou službu
Komerční sdělení
Vybavení na běžky - lyže, boty, hole, bundy, termoprádlo
Štěrba nabízí: