Vyhledej
Rady na cesty
> cesty s dětmi
> doprava
> nebezpečí
> nedej se
> praktické
> ubytování
Vybavení
> jak vybrat
> literatura
> materiály
> novinky
> testovna
Turistika
> cyklo
> expedice
> hory
> lyže a sněžnice
Práce v zahraničí
> zkušenosti
On-line cesty
> seriály
> blogy
> humor
Nejčtenější články
Novinky emailem
Partneři

Portál o inline bruslení nejen na Ladronce

přehledný seznam kempů

Spolujízda.eu - server pro spolujízdu

Diashow ze Severní Ameriky

Královédvorsko
 Ubytování, restaurace, turistika ve Dvoře Králové n. L. a okolí.

www.Cottage.cz
Portál o turistice a ubytování v NP České Švýcarsko.


Vybavení do přírody




Naše ikona:

Průvodce světem vybavení a cestování

.

ČRAfrikaAmerikaAsieAustrálie a OceánieEvropaStř. východ
KALiMERA > On-line cesty > seriály > Na kole do Číny a zpět

Neexistující Kurdistán

Radek Červinka / 13.08.2003
Někdy po nás někdo jen tak plivl, jindy letěla slupka od banánu, nejčastějším útočným nástrojem byl bezesporu kámen, naštěstí ne likvidačních rozměrů.
 
Dnes s odstupem mohu říci, že v civilizovanějších oblastech Kurdistánu si Kurdi v pohostinnosti a přívětivosti v ničem nezadali s Turky. Tam, kde byl ale cizinec bílou vránou, bylo všemu jinak.
O nákup nového aparátu se pokouším již v Diyarbakiru, jakémsi hlavním městě kurdské oblasti. Její existenci nebylo možné nepostřehnout - zátarasy, vojenské kontroly, opevněné bunkry na kopcích nad silnicí, těžká obrněná technika. A tak jsme při hledání noclehu měli o problém navíc. Diyarbakirem začala opravdová Asie. Kryté bazary, překřikující se prodejci, zvědaví domorodci. Usazujeme se s melounem před mešitou a už je okolo nás kruh zvědavců. Jednomu z nich nestačí kouzlo okamžiku, a tak po optání, zda si nás může natočit, pobíhá okolo a točí na kameru. Vydrželo mu to snad 15 minut. "Tak vidíš, Hani, jsme teprve v Turecku a už jsme hvězdy". Z fotografického náčiní mi nakonec musí stačit mizerný automat za 3500 Kč, nic jiného tu nebylo k mání. Co bych teď dal za Hančinu stokorunovou Vilju, na kterou nedala moudře, ani přes můj posměch, dopustit.

Nebezpečné rady
Kousek za Batmanem zajíždíme do sadu za rozestavěným domem. Za chvíli je u nás majitel, příjemný stařík. Jak jinak než s náručí plnou rajčat, paprik, vína a dalšího, co se v okolí nacházelo. Opět je problémem komunikace, ale objevujeme, že když se lidé chtějí domluvit, jazyků netřeba. A naopak, kolikrát se mi nepodařilo se na našich úřadech domluvit ani česky. Jeden z dělníků nám píše cosi do mapy, v kurdštině, ale děda to ihned nečitelně začmárává a na dělníka se zlobí. Mohli by jste mít problémy s vojáky při kontrole, vysvětluje. A oba nás několikrát posílají do Hasankeyfu, nevelkého města ležícího asi 50 km na druhou stranu. Moc se nám nechce, zdejší oblast je bez jediného stromu, vedro je děsivé, času zbývá tak nějak. Ale nakonec se rozhodujeme uposlechnout, navíc jim tím uděláme i radost, tak co.
Projíždíme děsivou pustinou, všude jen vrtné věže, po úzké silnici se veškerá ropa dopravuje v cisternách. Tomu říkám efektivnost. Na několika málo místech, která se dají zavlažovat, rostou melouny. Ani břehy Tigrisu nejsou o mnoho zelenější, i když tady se už sem tam stromek najde. V existenci trávy věříme jen díky stádům ovcí a koz. Zřícenina mostu zvaná Hasankeyf pochází bezesporu z Dalího snu. Zříceniny skalního města nad nevelikou novodobou vesnicí taky stály za to. V doprovodu místních kluků je prolézáme celé odpoledne. Nocujeme na břehu řeky. Ačkoliv není příliš široká, proud je dost prudký na to, abychom si rozmysleli brodit se na druhou stranu.

Nenažranej Čech
Ráno si s námi pánbůh trochu zašpásoval. Než dojdeme s koly na silnici, všechny duše jsou prázdné. Jen on ví od čeho. Pouštím se do lepení a sluníčko s bestiálním žlutavostí zkouší, co vydržím. Ujedeme vždy 300 m a některá ze záplat opět povolí. Duši s méně jak s 10 záplatami už nemáme. O vodu prosíme ženy, které před domy pečou v obecní peci chléb. Jsme uvedeni dovnitř a místo vody se nám dostává poledního pohoštění. Po našem odjezdu muselo vzniknout přísloví "seš nenažranej jako Čech". U pramínku zastavujeme a pokoušíme se odhalit díry. V každé duši jsou minimálně čtyři. A pořád to slunce .

Mezinárodní vysvětlování
Zastavuje u nás pick-up, prý jede do Batmanu. Nakládáme kola a alespoň kousek se vezeme. Ale jak již to ve zdejších oblastech chodí, je z toho pozvání do rodiny. Večer se scházejí hostitelovi přátelé a jeden z nich zahajuje politickou diskusi na mezinárodní úrovni:
" Kapitalist?". Néé, bráním se vyděšeně. "Komunist?". No to taky zrovna ne. "Fotbalist", zakončuje Kurd a řadí mne do zbývající škatulky. Toto zařazení se mne dotýká nejvíc, a tak se za pomoci rukou, nohou a turecko-anglického slovníku pouštím do složitých politologických výkladů. Nemálo zajímavého se i dozvídáme. Skupina se hlásí k Očalanově kurdské straně pracujících a nám se dostává výkladu o omezování kurdských práv, zákazu kurdského jazyka, o poválečném rozdělení jejich země mezi mocnosti. Sledujeme z Holandska vysílající stanici Mezopotamia TV a dozvídáme se, že původně lesnatou oblast vypálili Turci, aby tak zlikvidovali partyzánské úkryty. Hasankeyf, město, kde je podle legend ukryt zlatý kurdský poklad, chtějí Turci zatopit novou přehradou. Proto místní obyvatelé chápou všechny návštěvníky tohoto města jako svoji morální podporu.
Druhý den odjíždíme s poněkud širšími obzory. Samozřejmě nemůžeme se vším souhlasit, jejich nadšené prokomunistické postoje vyplývají z neznalosti reality, těžko jim bylo vysvětlovat, že za našeho komunismu by dost možná dopadli úplně stejně.

Koupání ve Vanu
Tatvan, město na západní straně Vanu. Šplháme na kole do 2700 m vysokého sedla Nemrut Dagi, vyhaslé sopky s kráterem plných jezer, křoví i nějakého toho stromu. Do jednoho z jezer dokonce prosakuje několik teplých pramenů, tudíž si dopřáváme i horkou lázeň. V celém kráteru o průměru asi 20 km jsme jen s Němci v obytném autě.
Jezero Van překonáváme trajektem. Ne že bychom museli, ale ještě nikdy jsem trajektem nejel a přes Van už vůbec ne. Odjíždíme asi o 2 hodiny později. Kapitán musel do města, pak na čaj… Jsme jedinými pasažéry, rozvalujeme se na horní palubě a sledujeme ubíhající břehy a západ slunce nad vodní hladinou. Do přístavu dorážíme ve 2 ráno. "Kde se tu dá postavit stan ?", ptám se kapitána. "Třeba na molu", zní odpověď. Stavíme stan na molu za asistence celé posádky.

Jízda po hadici
Pokouším se někde koupit vložky mezi duši a plášť, které používají cyklisté ze zemí na západ od nás. Utvrzuje nás v tom i Rakušan Alois, kterého ve městě potkáváme. Na rozdíl od nás je to zkušenej biker - má za sebou severní Afriku, Jižní Ameriku, do Indie jede asi potřetí. A o chvíli později se setkáváme ještě s Gabi a Andreasem, mladými Švýcary, kteří taky míří naším směrem. Jejich zkušenosti jsou zhruba stejné jako naše, jen ten rozpočet mají všichni vyšší a tráví noci v hotelích. Nic pro nás, shodujeme se s Hankou, i když jí to někdy až tak úplně nevěřím. Vložky nejsou, volíme náhradní řešení - rozřízlou zahradní hadici. Proti trnům sice chrání dobře, ale časem zpuchřela a praskliny začaly samy prořezávat duši, navíc jsem měl oprávněný dojem, že docházelo k prokluzování při přenosu síly na plášť a moje drahocenná energie byla vydávány zbůhdarma.

Zloděj záchranář
Za Vanem stoupáme do hor, kopírujeme iránskou hranici a blížíme se k městu Dogubayazit. Tady je to ta pravá divočina, o které Hanka od začátku mluví. Četla kdysi Mayovku Divokým Kurdistánem a od Bratislavy se ptá, kdy už tam budeme. Taky tam May píše, že Kurdové kradou. A než se stačíme rozkoukat, máme kolo lehčí o cyklo lahve. Druhý den v kopcích opravuji prasklé brzdové lanko, když se u nás zjeví tři asi 12-ti letí kluci. Chvíli oprndují, pak jako na povel každý popadne, co má po ruce a dají se na útěk, každý jiným směrem. Vybírám si "šéfa", který to po chvilce vzdává a lup zahazuje. Zachránil mi tím život, ještě 100 m a bylo by po mne. Běh evidentně nepatří k mým silným stránkám.
V každé vesnici se seběhne mládež a snaží se na nás zapůsobit někde zaslechnutými anglickými či německými výrazy. K běžným pokřikům jako "Hallo" či "Auf wiedersehen" přibývají místní jako "What is this" nebo "Hallo donkey". Ani pokřik "Money" nebyl výjimečný, a jelikož létající kamení bylo na denním pořádku, nedostala se tato oblast mezi můj top ten.
Došlo i na kontrolu map vojenskou hlídkou, hodně jsem si oddychl, když začmáraný text přešli bez povšimnutí. O to víc je zajímalo, jestli nemáme v mapě označené nějaké strategické body či možnou polohu povstalců. Dokonce i pouhé vlastnictví detailních map zde může vést k zatčení.

Informační kemp
V Dogubayazitu si děláme malý výlet k Isha Pasha Sarayi nad městem a v malém kempu se k našemu překvapení setkáváme s Andreasem a Gabi, jsou zde ještě další dva cyklisté, angličané, točící dokument o cestě pro australskou televizi a další anglický pár s roztomile pomalovaným malým citroenem, ty známe už z Ankary. A jelikož místo je oblíbeným zastávkovým místem i pro motorkáře vracející se z opačné strany, podvoluji se, utrácím jeden dolar za noc na střeše hotýlku a celý večer se snažím získat co nejvíc informací. Jak je kde bezpečno, kde a za kolik vyměnit, jaký je kurs, kde a jak smlouvat. "Bacha v Balůčské poušti", varuje mne holandský motorkář, "známým tam rozstřílely přes noc stan nad hlavou a odnesli to i jejich kola. To je země nikoho, pašeráci, vojsko, střílí se tam každou noc a po všem, co je nápadný". Ráno doráží i Alois, mi se ale přesunujeme blíže k hranici, abychom tam byli zítra první. Navíc už nechci vyhazovat další peníz.

Postrašeni do Íránu
Takže Irán, jsou v nás malé dušičky. Mnohokrát se Turci při vyslovení tohoto názvu chytali za hlavu a nevěřícně na nás civěli. "Irán, tam vás zabijou", slyšeli jsme nejednou. "To není jako tady, tam budete hezky platit i za vodu". Hanka si zakoupila dlouhou tmavou sukni, šátků jsme dost nasbírali v příkopech u silnice. Tak tedy zítra.
Alois nás dojíždí ještě před hranicí, je chaotická, kilometrové fronty náklaďáků, které mají nejlepší již dlouho za sebou. Razítko, do fronty, formulář, razítko. Z kanceláře se vynořil slušně oblečený, evropsky vypadající, důvěryhodný pán a hned nás i s Aloisem zatáhl k sobě. Prohodil pár přátelských slov a Hance s neskrývaným smíchem vysvětlil, že v tomhle se opravdu zabije a ať ze sebe tu sukni sundá, že může jezdit v teplákách a tričku. Pak nám nabídl výměnu valut, z politických důvodů jsem malou část vyměnil, načež jsme byli provedeni přes všechny kontroly. "A co zbraně, drogy, alkohol ?", vyjeveně na nás koukal jeden celník. "Nic takového nemají, to jsou sportovci", zněla odpověď našeho průvodce a my byli během 10 minut odbaveni. "To je Irán ?", optala se Hanka nevěřícně vojáka. "Tohle? Až do Teheránu je to ještě Turecko", odpověděl rozmrzele, popotáhl si kalhoty a zapálil cigaretu.

 
Předchozí díly
1. Šlapeme do Číny
2. Evropou k Turecku
3. Turecko - 38. den cesty
4. Turecké průjezdy
5. Pro pákistánské vízum do Ankary
Následující díly
8. Z íránské civilizace do bordelu, špíny a plechových chatrčí
9. Noc pod vojenskou ochranou
10. Jak Afghánec svého milence za moji manželku měnil
11. Pohostinnost na březích Indu
12. Rekordně zvědaví obyvatelé Peshavaru
13. Přes Karakoram Highway do Indie
14. Indické rozčarování
15. Napospas indickým domorodcům
16. Vlakem do Dillí
17. Jeden den v Dillí
18. Nejjižnější cíp Indie
19. Bombové Colombo
20. Rychlý průjezd Srí lankou
21. Thajskem rychle a mimo turisty
22. Laos žravý i hravý
23. Čína s nelegálními stany
24. Navigace po čínsku
25. Čínští mravenci a odstřely
26. Čínské rozpačité úsměvy
27. Čínské zákazy a náhody
28. K čínsko-mongolským hranicím s práskači za zády
29. Vyjednávání s čínskou policií
30. Čínská policie v koncích
31. Jízda přes Gobi
32. Boj v Mongolsku o ruská víza
33. Rusko mongolské hranice
34. Bojácné Rusko
35. Od Bajkalu domů
36. Rusko na vlastní oči
37. Novosibirsk - les paneláků
38. Ruské lány
39. Svéráz národního medu
40. Kolem Moskvy
41. Poslední štreka - přes Polsko domů
 
 
Přečteno 2496x
 
 
 
Komentáře
 
Přidat komentář
Vypsat označené komentáře
Vypsat všechny komentáře
Zobrazit všechny chronologicky
 
Poslat odkaz
Tisk
Zpět
Inzerce | O nás | Tištěná verze
KLUB KALiMERA
jméno:
heslo:
Přidat článek
Chcete se přidat?
Střípky
Běžky pro turisty i aktivní sportovce - podle čeho vybírat a jaké si koupit?Jak připravit své nové běžkyKontakty na horskou službu
Komerční sdělení
Vybavení na běžky - lyže, boty, hole, bundy, termoprádlo
Štěrba nabízí: