Vyhledej
Rady na cesty
> cesty s dětmi
> doprava
> nebezpečí
> nedej se
> praktické
> ubytování
Vybavení
> jak vybrat
> literatura
> materiály
> novinky
> testovna
Turistika
> cyklo
> expedice
> hory
> lyže a sněžnice
Práce v zahraničí
> zkušenosti
On-line cesty
> seriály
> blogy
> humor
Nejčtenější články
Novinky emailem
Partneři

Portál o inline bruslení nejen na Ladronce

přehledný seznam kempů

Spolujízda.eu - server pro spolujízdu

Diashow ze Severní Ameriky

Královédvorsko
 Ubytování, restaurace, turistika ve Dvoře Králové n. L. a okolí.

www.Cottage.cz
Portál o turistice a ubytování v NP České Švýcarsko.


Vybavení do přírody




Naše ikona:

Průvodce světem vybavení a cestování

.

ČRAfrikaAmerikaAsieAustrálie a OceánieEvropaStř. východ
KALiMERA > Turistika > expedice

Od Kavkazu po Ararat na kole

Jiří Bošek, klára Hejnová / 4.10.2007
Nápad navštívit Arménii a Gruzii byl zprvu kompromisem. Já chtěla jet na Island, Bóša do Číny. Také díky Kalimeře jsme získali sponzory, kteří nám velmi ulehčili cestu a náklady s ní spojené. Expedice trvala 7 týdnů a cestu dlouhou 2000 km jsme ujeli za 40 dní. Jízdu na kole jsme si zpestřili pěšími výlety po horách. Před odjezdem byl problém najít potřebné informace, všichni nás jen strašili nebezpečným provozem na tamních silnicích a nedostatkem pitné vody. Na cestě jsme se s takovými problémy nakonec vůbec nesetkali.
 

Exotičtí turisté

Na kole jsme potkali všehovšudy dva cestovatele jedoucí „na těžko“. Kolo zde používají maximálně domorodci přepravující se na své pole a také děti, které i na celoodpružených modelech sviští vesnicemi. Jen při zpáteční cestě na nás před Jerevanem koukalo 6 trénujících silničních cyklistů stejně udiveně jako my na ně. Nejvíce se o naše kola zajímaly děti, hlavně ty arménské se chtěly nechat svézt. Je třeba si však dávat pozor, s jakým úmyslem přicházejí - Bóša tak přišel o sluneční brýle.

Silniční ementál

Stav arménských a gruzínských silnic se dost viditelně liší. V Arménii jsou asfsilnice v arméniialtové silnice skoro všude a oproti Gruzii v dobrém stavu. Vedou i do nadmořských výšek přes 3000 m n.m. Dálnice tu vzhledem k hornatosti a nedostatku financí nejsou. Orientaci usnadňuje dopravní značení, směrovky a cedule s názvy vesnic, jak jsme na ně zvyklí u nás.
V Gruzii jsou v lepším stavu jen hlavní tahy mezi velkými městy (Tbilisi, Khasuri, Kutaisi, Batum). Děravý stav prašných asfaltek a absence jakéhokoliv dopravního značení včetně směrovek a názvů vesnic vedli ke značnému snížení naší denní dávky ujetých kilometrů. V Gruzii jsme se pohybovali na polovině arménských etap - 30 km po drncající gruzínské silnici bylo totožných s 60 kilometry arménskými. Z kopce a do kopce bylo zpomalení plně naložených kol ještě větší.

Bezpečí bez předpisů

Ač to zní neuvěřitelně, cítili jsme se na tamějších silnicích bezpečněji než u nás. Dopravní předpisy sice asi nikdo moc nezná, ale většinou se jezdí vpravo a ani to není podmínkou. Arméni jezdí jak největší „závoďáci“, silnější klakson vyhrává, do dvou pruhů se vejdou minimálně tři auta a červená na semaforech není zeď. Předepsaná rychlost neexistuje, každý jede, co auto dovolí, a to i ve vesnicích. Je pravidlem, že kdo předjíždí, tak troubí. Všichni nás předjížděli sice hlasitě, ale s minimálně třímetrovým odstupem - raději by snad sami skončili v příkopě, než aby nás srazili. Přestože se předpisy nedodržují, viděli jsme za celou dobu jen jednu bouračku. Policie tu sice jezdí v hlídkových vozech, ale s řidiči a přestupky si hlavu nelámou. Viděli jsme řídit auta 12leté chlapce, kteří sotva dosáhli na pedály, ale také chlapy s láhví piva či jiného moku v ruce.

Nákladní osobáky

Po předjetí jsme viděli, jak se za námi otáčí celé osazenstvo auta a zkoumá nás. Občas i někdo zastavil a vyptával se odkud, kam, proč a jak. To co nás někdy předjíždělo, zase vyráželo dech nám. V autech tu přepravují cokoli v jakémkoli množství. Osobní auto až po střechu plné naházených rajčat, květáků a melounů tu není nic výjimečného. Seno na korbách náklaďáků obyčejně přesahuje až třikrát šířku vozidla. Na autozahrádkách se vozí 10 až 12 plných banánových krabic a přeplněné kufry aut mají nedovřená dvířka přichycená provázkem.

Veřejná doprava

Jako veřejnou dopravu používají obě země autobusy, v jisté míře vlaky a nejvíce tzv. maršutky. Jde o soukromé mikrobusy (Ford Transit) pro 10 osob, ale počet cestujících není zřejmě omezen vnitřním prostorem -  zahlédli jsme maršutky přecpané až vypadávalo dítě z okénka. Na předním skle mají někdy nápis s městem, kam směřují. Nemají žádné předem dané zastávky, zastaví na mávnutí a vysadí kdekoli. Ceny závisí na řidičích, kteří se snaží cizince spíše natáhnout. Maršutky jezdí snad všude, docela často, a to i do největších zapadákovů. Klasické autobusy jsou vidět také, ale jsou pomalejší a jezdí jen na frekventovaných spojích. Vlaková doprava funguje jen mezi velkými městy. V horách jsme zahlédli železnici jen výjimečně, navíc viditelně již několik let nepoužívanou.

Víza a letenky

Nikdo nám s jistotou nepotvrdil možnost zakoupit víza až na letišti v Jerevanu nebo na hranicích. Po delší úvaze jsme to riskli a víza si koupili na letišti v Jerevanu za poměrně nižší cenu než by nás stála v Čechách (1500 Kč /21 dní). Letenky společnosti ČSA jsme koupili přes Student Agency s ujištěním, že přeprava kola jako zavazadla navíc je do 20 kg v ceně. Byla to drahá letenka, což jsme zjistili při odbavení, kdy po nás chtěli 800 Kč za 1 kg kola. Kola jsme nakonec poslali s třídenním zpožděním přes ČSA Cargo za 7500 Kč. Dalším překvapením bylo převzetí kol v Jerevanu, které se neobešlo bez úplatku ve výši 150 USD.

Vybavení a jídlo

Oba jsme byli vybaveni brašnami a nosiči firmy Sport Arsenal. Na kolech se točily pláště od Firmy Schwalbe (Marathon ATB a Marathon XR), které jsme za celou dobu nepíchli a to se všude v Arménii a v Gruzii vyskytuje na cestách sklo a dráty z rozpadajících se aut. Stan Jurek Tramp 2 nám mimo jiné výborně posloužil i jako rychlopřístřešek při nečekaných přeháňkách. Vařili jsme na benzinovém vařiči MSR, což byla v těchto končinách jediná možnost. Kromě plynových kartuší zde neseženete ani tužkové baterie např. do foťáku. Běžně dostupné jsou základní potraviny, nechybí masové a zeleninové konzervy včetně rajských protlaků a samozřejmě široká škála lihovin a alkoholických nápojů. Základní hygienické potřeby a drogerie je také dostupná, naopak nedostatek je mléčných výrobků, džemů a ovesných vloček. Energii nám dodávaly bonbony a sušenky prodávané na váhu, s sebou jsme měli nakoupené jídlo na 2-3 týdny a jako jediný doplněk stravy jsme vezli 2l koncentrátu iontového nápoje.

Vaše dotazy pište do komentářů k článku.

 
Související články
Národní parky USA na kole
První sponzorovaná cesta vede na Kavkaz
Gruzínská pohostinnost ve Vardzii
SPORT ARSENAL grant 2008
Gruzínské město Batumi očima turisty
Svanetie - nedotčená oblast Gruzie
Tbilisi, nejhezčí hlavní město na Kavkaze
Související odkazy
Foto expedice
 
 
Přečteno 3197x
 
 
Hodnocení článku:
 
Komentáře
PromítáníPtaak, Reagovat
Promítání bude...Bóša, Reagovat
Re: Promítáníčert, Reagovat
 
Přidat komentář
Vypsat označené komentáře
Vypsat všechny komentáře
Zobrazit všechny chronologicky
 
Poslat odkaz
Tisk
Zpět
Inzerce | O nás | Tištěná verze
KLUB KALiMERA
jméno:
heslo:
Přidat článek
Chcete se přidat?
Střípky
Běžky pro turisty i aktivní sportovce - podle čeho vybírat a jaké si koupit?Jak připravit své nové běžkyKontakty na horskou službu
Komerční sdělení
Vybavení na běžky - lyže, boty, hole, bundy, termoprádlo
Štěrba nabízí: