Vyhledej
Rady na cesty
> cesty s dětmi
> doprava
> nebezpečí
> nedej se
> praktické
> ubytování
Vybavení
> jak vybrat
> literatura
> materiály
> novinky
> testovna
Turistika
> cyklo
> expedice
> hory
> lyže a sněžnice
Práce v zahraničí
> zkušenosti
On-line cesty
> seriály
> blogy
> humor
Nejčtenější články
Novinky emailem
Partneři

Portál o inline bruslení nejen na Ladronce

přehledný seznam kempů

Spolujízda.eu - server pro spolujízdu

Diashow ze Severní Ameriky

Královédvorsko
 Ubytování, restaurace, turistika ve Dvoře Králové n. L. a okolí.

www.Cottage.cz
Portál o turistice a ubytování v NP České Švýcarsko.


Vybavení do přírody




Naše ikona:

Průvodce světem vybavení a cestování

.

ČRAfrikaAmerikaAsieAustrálie a OceánieEvropaStř. východ
KALiMERA > On-line cesty > seriály > Treky Jižní Amerikou

Okružní cesta po Torres del Paine

Tomáš Landsmann / 6.07.2008
Opustili jsme argentinský park Los Glaciares s nádhernými horami Fitz Roy, Cerro Torre a El Electrico a pokračujeme autobusem na jih do chilského města Puerto Natales, výchozího bodu pro návštěvu parku Torres del Paine. Tento park je díky své výjimečné přírodě už 30 let na seznamu UNESCO.
 

Křidýlko nebo stehýnko?

Cesta na chilskou hranici vede pampou a na ní pozorujeme spousty „Guanacos“ (zvířátka podobná lamě) a pštrosů Nandu. Na hranici začíná legrační podívaná. Do Chile se nesmějí přivážet mléčné výrobky, maso, ryby, ovoce ani zelenina. Celý autobus se musí vyklidit a každý cestující jde se svým zavazadlem přes kontrolu. Přestože je kontrola odfláknutá, tak nějaké to jídlo přeci jen odhalí. Pak je zde vidět lidi, kteří se cpou vším možným, jen aby to nemuseli vyhodit. Někteří dokonce nevědí, co jíst dřív.

Cyklista Ralph

Jak tak čekáme frontu na kontrolu, dávám se do řeči s Ralphem. Je to šestačtyřicetiletý Němec, který jel ze Santiaga de Chile až do El Chaltén na kole po silnici Caretera Austral a pak po Ruta 40. Kolo v El Chaltén prodal a nyní jede také do Puerto Natales, aby se podíval do národního parku Torres del Paine.

Večerní grilovačka

Po hraniční kontrole je to už jen kousek do Puerto Natales. Ubytováváme se v hostelu Casa Teresa, jehož majitelka je velice srdečná stará paní. Večer jdeme nakoupit nějaké maso na steak. Tereza na zahradě vytahuje starý gril, já štípám trochu dřeva rezatou a tupou sekerkou a připravují uhlíky na grilovačku. Dcera paní domácí využívá příležitosti a vyndává klobásky a maso. Takhle dobrou večeři jsme už dlouho neměli.

Staronoví známí

Ráno po snídani čekáme, až nás vyzvedne autobus společnosti Gomez, aby nás zavezl do parku Torres del Paine. Cestou sbírá další turisty po různých hostelech a světě div se, v autobuse s námi sedí také Němec Ralph. Během cesty mu popisuji náš plán udělat velký okruh parkem. Ten se jemu i dalšímu Argentinci libí, a tak se k nám připojují. Na hranici parku, v místě zvaném Laguna Amarga, vystupujeme a pokračujeme do kempu Hosteria las Torres a odsud až do kempu Campamento Torre. To je náš základní tábor, kde stavíme stany. Pro zbytek odpoledne je v plánu výšlap do údolí zvaného Valle Silencio (Tiché údolí), jednoho z nejhezčích míst v parku, kam ale zavítá jen málo turistů.

Dvacetivteřinový zázrak

Ráno vstáváme ještě za tmy a stoupáme do kopce směrem k hoře El Torre, abychom pozorovali východ slunce. Asi za 35 minut jsme se vyškrábali k jezeru, kde už několik lidí čeká na ten vytoužený okamžik, až se hora zbarví do červena vycházejícím sluncem. Tenhle okamžik ale trval pouhých dvacet vteřin. Pak se sluníčko dostalo nad mraky a bylo po zázraku. Ještě chvíli čekáme, zda si nenajde mezi mraky nějakou skulinku, ale nic, a tak jdeme balit stany, abychom se vrátili do Hosteria las Torres. Tady se loučíme s Argentincem, který toho už má za ty dva dny dost, a s Ralphem pokračujeme v cestě parkem. Teď je v plánu tzv. Velký okruh kolem parku proti směru hodinových ručiček. Vydáváme se tedy směrem ke kempu Camping Seron. Mapa trochu švindluje, co se týče vzdálenosti a časového údaje, což nám potvrzuje i chlapík, který jde po cestě opačným směrem.

Nejdelší úsek Velkého okruhu

Ráno nás čeká pěkně strmý kopec na hřeben hory. Jen jsme se tam vyšplhali, každý jsme dostali facku v podobě silného větru. Ze začátku máme co dělat, abychom se udrželi na stezce. Ta pomalu klesá po úbočí hory, až se dostáváme na blátivou louku plnou rákosu. Při obědě nás otravuje spousta komárů. Poté pokračujeme až do kempu zvaného Los Perros. Stoupáme po stezce lesem, jdeme údolím proti proudu řeky a asi dva kilometry před kempem ji překračujeme po dřevěném mostě. Dostáváme se na vyhlídku na ledovec Los Perros, odkud je to už jen asi 10 minut do kempu. Ralph toho už má dost, a tak na něj stále musím čekat. Přeci jen to byl dnes nejdelší úsek z naplánovaného okruhu.

Strmé srázy

Následující den nás čeká zase nejstrmější úsek okruhu, a to jak nahoru, tak dolů. Musíme zdolat sedlo zvané Paso John Garner (1229 m). Je odsud nádherný výhled na údolí s ledovcem El Grey a jezerem. Při sestupu si před námi bolestivě zvrtla kotník jakási Kanaďanka. Rozdělujeme si s Ralphem její batoh s tím, že jí ho necháme dole v prvním kempu. Cesta dolů je pěkně strmá, a tak musíme čas od času odpočívat. Přeci jen neseme několik kilo navíc. Než dojdeme do našeho nocležiště, kempu Campamento Los Guardas, musíme ještě zdolat několik řek a žebříků, vedoucích po strmých svazích proláklin.

Jednooký král

Další den je v duchu cesty podél jezera. Počasí se začalo kazit, a tak jsme se rozhodovali, zda jet posledním katamaránem přes jezero a zpět do Pueto Natales. Nakonec jsme se rozhodli ještě den zůstat a udělat si výlet do údolí Valle Frances. Večer nasedáme do posledního katamaránu, abychom se dostali přes jezero k autobusu jedoucího zpět do Puerto Natales. Cestou autobusu ale selhává elektronika, a tak stojíme na prašné cestě uprostřed pustiny. Přijíždí „nový“ autobus a řidič při otáčení hned urval polovinu nárazníku se světlem, což naštěstí nevadí tomu, abychom mohli jet. A tak jede „jednooký“ autobus nocí zpět do Puerto Natales.

Měsíční krajina Pali-Aike

Z Puerto Natales jsem se přesunuli autobusem do města Punta Arenas kde jsme si půjčili auto a vydali se severovýchodně na hranici s Argentinou do odlehlého národního parku Pali-Aike. Je to naprosto unikátní krajina se spoustou divoké zvěře, kterou byste jinde jen těžko hledali. Když jsme sem přijeli, tak jsem si připadal, že cestujeme po měsíci. Všude samé krátery, kamení a silný vítr. Nikde žádný turista protože tenhle park navštíví ročně pouhých 1500 lidí.

Tučňáci

Kdo byl v Punta Arenas tak určitě řekne, že by to nebylo Punta Arenas bez návštěvy jedné z kolonií tučňáků. My jsme zvolili kolonii v Seno Otway.
Tímto končí naše pouť za poznáním jižní části Jižní Ameriky. Letíme zpět do Santiaga, odkud budeme pokračovat směrem na sever.


 
Předchozí díly
1. Sopky a jezera v Altos de Lircay
2. Chilský park Laguna del Laja
3. Výstup na Villarricu a adrenalinové rafty
4. Argentinské výšlapy
5. Patagonské impozantní vrcholky
Následující díly
7. Projížďka po krásách severního Chile
8. Rallye chilskou divočinou
8. Po jižním Peru až do Údolí vulkánů
Související články
Hostely a hotely v Jižní Americe
Pěšky, stopem, lodí Jižní Amerikou
Náklady na cestu po Chile
Cesta po Chile
 
Přečteno 1631x
 
 
Hodnocení článku:
 
Komentáře
 
Přidat komentář
Vypsat označené komentáře
Vypsat všechny komentáře
Zobrazit všechny chronologicky
 
Poslat odkaz
Tisk
Zpět
Inzerce | O nás | Tištěná verze
KLUB KALiMERA
jméno:
heslo:
Přidat článek
Chcete se přidat?
Střípky
Běžky pro turisty i aktivní sportovce - podle čeho vybírat a jaké si koupit?Jak připravit své nové běžkyKontakty na horskou službu
Komerční sdělení
Vybavení na běžky - lyže, boty, hole, bundy, termoprádlo
Štěrba nabízí: