Vyhledej
Rady na cesty
> cesty s dětmi
> doprava
> nebezpečí
> nedej se
> praktické
> ubytování
Vybavení
> jak vybrat
> literatura
> materiály
> novinky
> testovna
Turistika
> cyklo
> expedice
> hory
> lyže a sněžnice
Práce v zahraničí
> zkušenosti
On-line cesty
> seriály
> blogy
> humor
Nejčtenější články
Novinky emailem
Partneři

Portál o inline bruslení nejen na Ladronce

přehledný seznam kempů

Spolujízda.eu - server pro spolujízdu

Diashow ze Severní Ameriky

Královédvorsko
 Ubytování, restaurace, turistika ve Dvoře Králové n. L. a okolí.

www.Cottage.cz
Portál o turistice a ubytování v NP České Švýcarsko.


Vybavení do přírody




Naše ikona:

Průvodce světem vybavení a cestování

.

ČRAfrikaAmerikaAsieAustrálie a OceánieEvropaStř. východ
KALiMERA > On-line cesty > seriály > Putování po Ladaku

Pochod ladackými horami a návštěva klášterů

Kamila Hnyková / 6.05.2010
S Kargyakem jsme se rozloučili pohledem přes tři barevné čhörteny – kamenné mohyly, které stojí před a za každou tibetskou vesnicí. Symbolizují pět základních živlů, ze kterých je podle tibetské mytologie tvořen svět: zemi, vodu, oheň, vítr a prostor. V jejich základech bývají uloženy ostatky významných lámů. O údržbu čhörtenů a posvátných zídek zvaných many s vytesanými mandalami a mantrami se starají mniši z nejbližšího kláštera Phuktal, odkud jim cesta trvá tři dny. Sestupujeme širokým údolím a potkáváme další a další děti, které jdou do Sluneční školy v Kargyaku. Některé sem chodí až z vesnic vzdálených dvě hodiny ostré chůze. Potkáváme také koně naložené trámy na stavbu větrné elektrárny. Některé klády se houpají na ramenou nosičů. Trasu, kterou my jdeme s kopce tři dny, oni zvládnou s neforemným a těžkým nákladem za 2,5 dne.
 

Klášter Phuktal

Cesta nám rychle ubývala, údolím řeky Tsarap Lingti jsme neustále klesali až do Purne. Od příjemného tábořiště, kde nám paní bytná ochotně smažila jednu omeletu za druhou, vede ke klášteru dvouhodinová procházka. Posíleni chlazeným pivem jsme šlapali opět do kopce, zato nádherným údolím, které nám chvílemi připomínalo tureckou Kapadokii nebo alpské scenérie. Nad řekou se vyjímal, jako orlí hnízdo na skále, klášter Phuktal. V místech, kde dříve bývala jen jeskyně, jsou nyní desítky budov, chrámy s velkými sochami buddhů, obytné místnosti, třídy a dokonce i stáj pro koně. Jednotlivé části kláštera spojují podzemní chodby vytesané do skály a tisíce schodů. Právě probíhala za provozu přestavba, do malé jeskyňky se vměstnalo lešení, několik řemeslníků i posvátný mlýn velikosti člověka. Bušení kladiv a majzlíků se mísilo s monotónními hlasy mnichů, kteří na vedlejší terase odříkávali své ranní modlitby. Každý příchozí se mohl vedle nich posadit, zazpívat si mantry, meditovat. Všichni také dostali šálek slaného čaje s jačím máslem a ječnou placku.

Tábořiště s coca-colou


Cestu k vesnici Pidmo za městečkem Padum je možné si zkrátit asi o 10 km autem nebo autobusem po silnici, která vede v současné době až do vesnice Zangla. Čekalo nás devět dní pochodu poměrně nehostinnou krajinou, zato nesmírně geologicky zajímavou a hýřící neskutečně pestrými barvami. Oblast je bohužel pro našince nehostinná i z pohledu hladového a unaveného turisty, který doufá, že na některém tábořišti získá teplou večeři. Ještě před několika lety mohl člověk celou trasu z Darche do Lamayuru absolvovat s jednou čokoládou v kapse pro případ nouze, mohl se totiž spolehnout, že alespoň jednou za den potká hospůdku – lodžii, kde mu někdo uvaří. Situace se ovšem radikálně změnila s nástupem hromadné turistiky organizované cestovními kancelářemi. U nich si kdokoli může z pohodlí domova objednat po internetu full servis, to znamená, že ve městě svěří svoje zavazadla najaté firmě a dál se stará jen o svůj malý baťůžek. Průvodce se svými pomocníky mu naloží batoh na koně, postaví stan, připraví nafukovací matrace, židličky, postaví polní toaletu a uvaří snídani i večeři. Večer pustí na plný výkon generátory, aby si turista mohl dobíjet baterie a svítit ve stanu. Od takových skupin, jejichž karavanám jsme přezdívali stonožky, jsme se drželi co nejdál. Nejenže po sobě nechávali tábořiště plné odpadků, navíc domorodci z jejich pobytu neměli ani rupii. Zjistili, že nemá cenu vozit do hor zásoby, stejně by neměli komu z nich uvařit. Maximálně mohou turistovi nabídnout coca-colu a sušenky. Asi je pro ně jednodušší přivézt bedny plastových lahví, které hyzdí okolí tábořišť, než rozdělávat oheň. Co mně dalo práce, než jsem jednoho majitele bufetu přesvědčila, aby nám uvařil těstoviny, které jsem objevila zapadlé v polici jeho obchůdku. Nechtělo se mu, i když jsem slibovala, že mu za večeři rádi zaplatíme.

Smlouvání o ceny


S tábořišti jsme měli během našeho putování i další zážitky - ta, která byla v květnu předcházejícího roku opuštěná, žila na konci června v očekávání bohatých turistů. Místní podnikatelé si zabrali nejlepší plácky vhodné k táboření a vybírali poplatek za každý stan (v přepočtu asi 100 Kč). Těm, kteří nabízeli další služby, např. postavili kadibudku, obchůdek, nebo nám uvařili alespoň horkou vodu, jsme rádi zaplatili. Ale když jsme si museli místo na postavení stanu nejdřív vyčistit od jačího a koňského trusu a ničeho jiného, než natažené ruky po penězích jsme se od výběrčího nedočkali, nastalo smlouvání jako na tržnici. Chytřejší hoteliéři si jako výběrčí najímali malé kluky - mnichy z nejbližšího kláštera. Ti se svojí angličtinou dokázali získat kempovné od každého turisty. Nejtvrdším byznysmanem se pro nás stal jeden podnikavec, kterého jsme potkali ještě před sedlem ShingoLa. Šel proti nám se svými koňmi a tvrdil: „Vy budete spát určitě na mém tábořišti. Tak mně za něj musíte teď zaplatit.“ Když jsme odmítali s tvrzením, že by to mohl říct každý a že obchod na tábořišti bude zavřený, rozčilil se. Český turista je špatný, americký dobrý – ten zaplatí.

Bizarní reality show


Při překonání sedel Parfi La a Hanuma jsme předhonili španělskou stonožku - obrovskou výpravu filmařů, kteří v Himálaji natáčeli reality show. Hlavním námětem jejich filmu bylo putování dvou španělských krásek divokými asijskými horami. Obě miss byly ve vysokých horách poprvé v životě a scénáristům nejspíš připadal střet asijské reality s jejich přirozenou naivitou zajímavější než zážitky „otrlých“ cestovatelů. Naštěstí jsme do kláštera Linshet přišli dřív než filmový štáb. Před jejich příchodem jsme si vychutnali fantastickou atmosféru kláštera, navštívili místní kuchyni a meditovali s mnichy u modliteb. S příchodem španělských filmařů však bylo náhle veškeré tajemno pryč. Filmaři tu začali zběsile pobíhat, kolem štěbetaly velice udivené krasavice a místní mniši se jen s velkým sebezapřením dokázali koncentrovat k večerním meditacím.

Proč si nenajímat osla


Na jedné pěšině ve strmém svahu jsme potkali německou turistku, která se velice divila, proč si všechno neseme sami na zádech, když osli jsou tu tak levní. Nechápala naše důvody a pojmy jako nezávislost, sportovní pojetí jí nic neříkaly. Zabralo teprve vyprávění o příhodě z předchozího dne - barvitě jsme jí vylíčili, jak jeden z koní španělské expedice se po kolizi s druhým koněm zřítil i s nákladem do řeky Zanskar. Za několik vteřin zmizel i se všemi věcmi v rozbouřených peřejích. V tu chvíli bylo vidět, jak Němka znejistěla, možná chvíli přemýšlela také o nevýhodách fullservisu. Další den si na přechod pětitisícového sedla Singge La najali osla i dva naši kamarádi. Odpoledne se však nečekaně zkazilo počasí a začal padat sníh s deštěm. Ti, kteří si nesli svůj stan na zádech, si rychle postavili útočiště a před nepohodou se schovali. Oba nešťastníci však marně čekali na „oslaře“ – ten se zastavil ve své vesničce vedle trasy a přišel až po dlouhých dvou hodinách. Nakonec oba kamarády zachránily před nachlazením francouzské turistky a jejich velký společenský stan.

Pohostinní lidé


V závěru našeho pěšího putování jsme na doporučení geologa Jirky Krause odbočili z obvyklé turistickétrasy. Před vesnicí Photoksar jsme místo po tradiční trekařské trase zamířili na pěšinu vedoucí do údolí říčky Yapoly. Noc jsme strávili v romantické vesničce sevřené ze všech stran skalami. I když se jmenuje Machu, my jsme jí říkali pueblo. Několik rodin obdělává v uzoučkém údolí malá políčka, na kterých pěstují obilí a luštěniny. Okamžitě nám nabídli ubytování ve vlastních ložnicích, sami přespali v kuchyni a ještě jsme dostali výbornou večeři, ráno snídani a na cestu placky. Když jsme se ptali, kolik jsme dlužní, následovala tradiční odpověď „Dejte, kolik myslíte.“ Snažili jsme se jejich pohostinnost kompenzovat alespoň finančně – vždyť ve srovnání s nimi jsme vlastně milionáři.

Nečekané setkání


Po úzkých pěšinách vytesaných do vysokých břehů říčky Yapoly kůň s naloženým nákladem neprojde. Český turista s batohem ano. Fotí a nadává (hlavně, když má analogový foťák): „Před chvílí jsem vyplácal pět snímků a tady je to ještě hezčí.“ Jedna krásnější scenérie následuje za druhou. Skály jsou tu neuvěřitelně zbarvené, pokroucené vrásy tvoří nejfantastičtější tvary. Kdyby byl stejný kaňon kdekoli jinde, byl by určitě rezervací a přírodní památkou pod ochranou Unesco. V jednom místě vrásy tvoří obraz Panny Marie i se svatozáří, jinde skrz brčálově zelené skály pronikají pokroucené bílé linky. Za celý den jsme potkali jen dva mnichy z kláštera. Utábořili jsme se pod osadou Sumdo, proti nám mířila skupinka turistů. Stačilo pár našich slov, aby uhnuli z trasy vytyčené v mapě a zamířili k řece. Samozřejmě to byli také Češi, přesněji Moraváci a navíc z Kuřimi, stejně jako naši kamarádi. Na to, aby se seznámily dvě party Kuřimáků, musely se sejít hluboko v zapadlém kaňonu řeky Yapola.

Příjezd do Lamayuru

Za Sumdem jsme se napojili na rozestavěnou silnici z Fandžíly do Photoksaru. Ale i úsek, kdy jsme šlapali po asfaltu, byl nádherný. Nad řekou se zvedaly úžasné věže, některé z nich připomínaly Torres del Paine v Chile. Byli jsme v jednom z mnoha kaňonů, který dosud horolezci neobjevili. Kolik panenských stěn v pevné skále tu musí být…Společně s mnichy jsme vjeli na korbě náklaďáku do oblasti podivuhodné měsíční krajiny s písečnými dunami a rozrytými údolíčky svítícími stejně jako duny ostrou žlutou barvou. Přivítal nás Lamayuru - městečko s obrovským klášterem, ale i s množstvím turistů, kteří sem přijíždějí v pohodlných džípech...


Sluneční škola v Kargyaku
 
Předchozí díly
1. Putování po Ladaku – projekt české školy v Himálaji pokračuje
Následující díly
3. Ladacké slavnosti
Související články
Tibet
Lapálie s vízy do Tibetu
Související odkazy
The Sun School for Kargyak
 
 
Přečteno 4436x
 
 
 
Komentáře
 
Přidat komentář
Vypsat označené komentáře
Vypsat všechny komentáře
Zobrazit všechny chronologicky
 
Poslat odkaz
Tisk
Zpět
Inzerce | O nás | Tištěná verze
KLUB KALiMERA
jméno:
heslo:
Přidat článek
Chcete se přidat?
Střípky
Běžky pro turisty i aktivní sportovce - podle čeho vybírat a jaké si koupit?Jak připravit své nové běžkyKontakty na horskou službu
Komerční sdělení
Vybavení na běžky - lyže, boty, hole, bundy, termoprádlo
Štěrba nabízí: