Rady na cesty |
> cesty s dětmi > doprava > nebezpečí > nedej se > praktické > ubytování |
Vybavení |
> jak vybrat > literatura > materiály > novinky > testovna |
Turistika |
> cyklo > expedice > hory > lyže a sněžnice |
Práce v zahraničí |
> zkušenosti |
On-line cesty |
> seriály > blogy > humor |
Nejčtenější články |
Novinky emailem |
Partneři |
Královédvorsko www.Cottage.cz
|
ČR | Afrika | Amerika | Asie | Austrálie a Oceánie | Evropa | Stř. východ |
Radek Červinka / 8.10.2003 |
Přijíždíme do Dera Ghazi Khan, snad milionového města. V četných kanálech se válí úctu vzbuzující buvoli. Polda uprostřed křižovatky nabízí kolu a když přikyvujeme, běží nám ji do obchodu koupit a ochotně nám ukazuje kudy dál. |
Vše ale vynahrazuje pohostinnost zdejších obyvatel. Uvádějí nás do domku pro hosty sousedícího těsně s mešitou a stáváme se hosty celé vesnice. Jsme dotázáni, co si dáme k večeř a vesnice se nám na pokrm skládá. Usazujeme se venku na typickém odpočívadle, masivní posteli vypletené lýkem. Ty jsou nedílnou součástí všech restaurací, kde na ní hosté dle momentální nálady a činnosti buď sedí nebo leží, běžně se na nich spí v domech a jsou například i na návsích či na shromaždištích, kde se na nich posedává a diskutuje. Takové diskusní shromaždiště jsme naší přítomností vytvořili i my. Dva, asi 19 letí studenti, byli tlumočníky, ostatní posluchači a tazateli. Hanka absolvovala i několik zdvořilostních návštěv v domácnostech, já jakožto muž do cizího domu vstoupit nesmím. Hrozí totiž, že bych zde mohl zahlédnout některou z žen nezahalenou, a to je samozřejmě nepřípustné. Pákistán nás překvapil mnohem větší ortodoxností než Irán. Naderovy sestry se po chvíli váhání osmělily a pokrývku hlavy přede mnou nenosily. Zvídavě se našich hostitelů vyptáváme na vše možné, mimo jiné i na situaci s mužskými milenci. Potvrzují nám, že je to vcelku běžná praxe a přikyvují, že tomu tak je i u žen. Tedy mezi dvěma ženami, samozřejmě. Ty "drobné rozdíly" v chápání morálky mi připadají milé. Ale kde asi tak budou tyto rozdíly za pár let, jestli nebudou náhodou všichni sedět před televizory a přikusovat hamburger, dere se mi do hlavy a je mi při té myšlence trochu teskno. Vyptáváme se i na muže, líně se rozvalující opodál na jednom z lýkových lůžek. "Na ty už nezbyla půda", je nám vysvětleno. " Někdo jim vždy dá jídlo a oni tu takhle sedí, nic nedělají, povídají si. Celý život". Hanka má oči navrch hlavy ze situace v domech. Jedno takové stavení obývá i 50 obyvatel, vždy jedna, až desetičlenná rodina, má jeden pokoj. Bohužel je těžké vyptávat se na názory žen, žádná z nich neumí anglicky a před muži, kteří Hance tlumočí, se určitě zdráhají, a tak průnik do tohoto ženského světa se nám nezdařil. "Tenhle pán", ukazují kluci, "to je náš zástupce pro styk s vládou. Akorát neumí číst ani psát. Tak si asi dovedete představit, jak vypadá Pákistán," dodává odevzdaně. S gramotností je to zde horší, než by mne napadlo, hovoří se dokonce jen o 25 procentech lidí, kteří umí číst a psát. No, když vidím ty klikyháky, ani se nedivím. A zase dál, na sever. Problémy se zažíváním neustávají, teď již trávíme noci v podřepu a teče to z nás horem dolem. Hanka několik dní nejí, ale vždy ráno sedne na kolo a šlape statečně dál. Dorážíme do dalšího z větších měst, Dhera Ismail Khan. Těsně před koncem města objevujeme internet, sice se již začíná šeřit, ale co. Nějak bylo, nějak bude. Nocleh budeme řešit, až to bude aktuální. Odesíláme maily a tma mezitím získává nadvládu. Promotáváme se ve světle reflektorů, cloněných temně šedou oponou smogu. Chaos, špína. Zjišťuji, že mi praskl přední nosič a visí jen silou vůle, než se stačím vynadávat, mám prázdný předek. Měním a marně přemýšlíme, kde si v této nekonečné zástavbě usteleme. Návrhy na hotel stále hodnotím jako špatný vtip. Je nám přislíben odvoz do Peshavaru na korbě jednoho z náklaďáků, s průvodcem si zatím děláme další výlet po městě. Odpoledne mne začíná silně bolet na plicích, ohnisko se mění, chvíli bolí u srdce, mám problémy se vůbec nadechnout. Ale dělám jako by nic, nechci již otravovat a na korbě náklaďáku to snad vydržím. Z obav před nějakým zápalem plic pojídám naše drahocenná, širokospektrá antibiotika. Malik nás ještě zve na sport, za domem hrají kluci kriket, národní sport v Pákistánu a Indii. Malikův výkon spočívá v tom, že vyráží rychlým krokem okolo svých pozemků. Držíme se, abychom se nepotrhali smíchy. |
|
Přečteno 1571x |
Komentáře |
Přidat komentář Vypsat označené komentáře Vypsat všechny komentáře Zobrazit všechny chronologicky |
Poslat odkaz Tisk Zpět |
| ||
Střípky |
Běžky pro turisty i aktivní sportovce - podle čeho vybírat a jaké si koupit?Jak připravit své nové běžkyKontakty na horskou službu |
Komerční sdělení |
Vybavení na běžky - lyže, boty, hole, bundy, termoprádlo |
Štěrba nabízí: |