Vyhledej
Rady na cesty
> cesty s dětmi
> doprava
> nebezpečí
> nedej se
> praktické
> ubytování
Vybavení
> jak vybrat
> literatura
> materiály
> novinky
> testovna
Turistika
> cyklo
> expedice
> hory
> lyže a sněžnice
Práce v zahraničí
> zkušenosti
On-line cesty
> seriály
> blogy
> humor
Nejčtenější články
Novinky emailem
Partneři

Portál o inline bruslení nejen na Ladronce

přehledný seznam kempů

Spolujízda.eu - server pro spolujízdu

Diashow ze Severní Ameriky

Královédvorsko
 Ubytování, restaurace, turistika ve Dvoře Králové n. L. a okolí.

www.Cottage.cz
Portál o turistice a ubytování v NP České Švýcarsko.


Vybavení do přírody




Naše ikona:

Průvodce světem vybavení a cestování

.

ČRAfrikaAmerikaAsieAustrálie a OceánieEvropaStř. východ
KALiMERA > On-line cesty > seriály > Na kole do Číny a zpět

Pohostinnost na březích Indu

Radek Červinka / 8.10.2003
Přijíždíme do Dera Ghazi Khan, snad milionového města. V četných kanálech se válí úctu vzbuzující buvoli. Polda uprostřed křižovatky nabízí kolu a když přikyvujeme, běží nám ji do obchodu koupit a ochotně nám ukazuje kudy dál.
 
Očekávaným problémem je množství lidí, údolí je plně zemědělské, pěstuje se zde i rýže, takže většina políček je plná vody. Problémy s noclehem dostávají nový ráz, tady se již jedná o to, najít vůbec místo na stan. Vzpomínám na naše prvotní iluze, stan u bystřiny v příjemném hájku plným jahod a hub, ticho a klid, chládek, pohoda... To bylo tak akorát v Rumunsku.
Vše ale vynahrazuje pohostinnost zdejších obyvatel. Uvádějí nás do domku pro hosty sousedícího těsně s mešitou a stáváme se hosty celé vesnice. Jsme dotázáni, co si dáme k večeř a vesnice se nám na pokrm skládá. Usazujeme se venku na typickém odpočívadle, masivní posteli vypletené lýkem. Ty jsou nedílnou součástí všech restaurací, kde na ní hosté dle momentální nálady a činnosti buď sedí nebo leží, běžně se na nich spí v domech a jsou například i na návsích či na shromaždištích, kde se na nich posedává a diskutuje. Takové diskusní shromaždiště jsme naší přítomností vytvořili i my. Dva, asi 19 letí studenti, byli tlumočníky, ostatní posluchači a tazateli.
Hanka absolvovala i několik zdvořilostních návštěv v domácnostech, já jakožto muž do cizího domu vstoupit nesmím. Hrozí totiž, že bych zde mohl zahlédnout některou z žen nezahalenou, a to je samozřejmě nepřípustné. Pákistán nás překvapil mnohem větší ortodoxností než Irán. Naderovy sestry se po chvíli váhání osmělily a pokrývku hlavy přede mnou nenosily.
Zvídavě se našich hostitelů vyptáváme na vše možné, mimo jiné i na situaci s mužskými milenci. Potvrzují nám, že je to vcelku běžná praxe a přikyvují, že tomu tak je i u žen. Tedy mezi dvěma ženami, samozřejmě. Ty "drobné rozdíly" v chápání morálky mi připadají milé. Ale kde asi tak budou tyto rozdíly za pár let, jestli nebudou náhodou všichni sedět před televizory a přikusovat hamburger, dere se mi do hlavy a je mi při té myšlence trochu teskno.
Vyptáváme se i na muže, líně se rozvalující opodál na jednom z lýkových lůžek. "Na ty už nezbyla půda", je nám vysvětleno. " Někdo jim vždy dá jídlo a oni tu takhle sedí, nic nedělají, povídají si. Celý život". Hanka má oči navrch hlavy ze situace v domech. Jedno takové stavení obývá i 50 obyvatel, vždy jedna, až desetičlenná rodina, má jeden pokoj. Bohužel je těžké vyptávat se na názory žen, žádná z nich neumí anglicky a před muži, kteří Hance tlumočí, se určitě zdráhají, a tak průnik do tohoto ženského světa se nám nezdařil. "Tenhle pán", ukazují kluci, "to je náš zástupce pro styk s vládou. Akorát neumí číst ani psát. Tak si asi dovedete představit, jak vypadá Pákistán," dodává odevzdaně. S gramotností je to zde horší, než by mne napadlo, hovoří se dokonce jen o 25 procentech lidí, kteří umí číst a psát. No, když vidím ty klikyháky, ani se nedivím.

A zase dál, na sever. Problémy se zažíváním neustávají, teď již trávíme noci v podřepu a teče to z nás horem dolem. Hanka několik dní nejí, ale vždy ráno sedne na kolo a šlape statečně dál. Dorážíme do dalšího z větších měst, Dhera Ismail Khan. Těsně před koncem města objevujeme internet, sice se již začíná šeřit, ale co. Nějak bylo, nějak bude. Nocleh budeme řešit, až to bude aktuální. Odesíláme maily a tma mezitím získává nadvládu. Promotáváme se ve světle reflektorů, cloněných temně šedou oponou smogu. Chaos, špína. Zjišťuji, že mi praskl přední nosič a visí jen silou vůle, než se stačím vynadávat, mám prázdný předek. Měním a marně přemýšlíme, kde si v této nekonečné zástavbě usteleme. Návrhy na hotel stále hodnotím jako špatný vtip.
Ale jak už to na tom světě chodí, dohání nás uřvaný motocyklista. "Můj šéf vás zve na čaj", ječí jak lodní siréna. Nemám na nějakýho uřvance zrovna náladu, ale je neoblomný. "Prosím, můj šéf, prosím". Konec konců, nezve nás on, ale jeho šéf, tak to zkusíme. Obtloustlý šéf se jmenuje Malik, je majitelem benzínky Shell, přepravní firmy se 7 náklaďáky, dvou velkých domů, polí a dobytka. Po čaji se již naučeně tážeme na stan na dvorku a je z toho samozřejmě ubytování ve vlastním pokoji s televizí v jeho domě. Ještě před tím jsme ale naloženi do nového fordu a s křiklounem, coby tlumočníkem a osobním řidičem, absolvujeme noční projížďku městem až k Indu. K večeři je nám zakoupeno celé grilované kuře, pochoutka horních vrstev. To byl zase den, říkáme si před usnutím. Někdo tam nahoře nás musí mít rád.

Je nám přislíben odvoz do Peshavaru na korbě jednoho z náklaďáků, s průvodcem si zatím děláme další výlet po městě. Odpoledne mne začíná silně bolet na plicích, ohnisko se mění, chvíli bolí u srdce, mám problémy se vůbec nadechnout. Ale dělám jako by nic, nechci již otravovat a na korbě náklaďáku to snad vydržím. Z obav před nějakým zápalem plic pojídám naše drahocenná, širokospektrá antibiotika. Malik nás ještě zve na sport, za domem hrají kluci kriket, národní sport v Pákistánu a Indii. Malikův výkon spočívá v tom, že vyráží rychlým krokem okolo svých pozemků. Držíme se, abychom se nepotrhali smíchy.
Večer jsme naloženi na náklaďák, čemuž předchází dojemné loučení, předání darů, výměny adres, jsou nám nabízeny peníze, které odmítáme. Steleme si v nástavbě nad kabinou, je to pro mne příjemnější, než se tísnit v kabině s řidičem. Sotva lezu, dává se do mne zimnice. Ale spí se mi dobře, silnice je zde slušná, takže se budím spíš jen ranním chladem.

 
Předchozí díly
1. Šlapeme do Číny
2. Evropou k Turecku
3. Turecko - 38. den cesty
4. Turecké průjezdy
5. Pro pákistánské vízum do Ankary
6. Neexistující Kurdistán
8. Z íránské civilizace do bordelu, špíny a plechových chatrčí
9. Noc pod vojenskou ochranou
10. Jak Afghánec svého milence za moji manželku měnil
Následující díly
12. Rekordně zvědaví obyvatelé Peshavaru
13. Přes Karakoram Highway do Indie
14. Indické rozčarování
15. Napospas indickým domorodcům
16. Vlakem do Dillí
17. Jeden den v Dillí
18. Nejjižnější cíp Indie
19. Bombové Colombo
20. Rychlý průjezd Srí lankou
21. Thajskem rychle a mimo turisty
22. Laos žravý i hravý
23. Čína s nelegálními stany
24. Navigace po čínsku
25. Čínští mravenci a odstřely
26. Čínské rozpačité úsměvy
27. Čínské zákazy a náhody
28. K čínsko-mongolským hranicím s práskači za zády
29. Vyjednávání s čínskou policií
30. Čínská policie v koncích
31. Jízda přes Gobi
32. Boj v Mongolsku o ruská víza
33. Rusko mongolské hranice
34. Bojácné Rusko
35. Od Bajkalu domů
36. Rusko na vlastní oči
37. Novosibirsk - les paneláků
38. Ruské lány
39. Svéráz národního medu
40. Kolem Moskvy
41. Poslední štreka - přes Polsko domů
 
 
Přečteno 1501x
 
 
Hodnocení článku:
 
Komentáře
 
Přidat komentář
Vypsat označené komentáře
Vypsat všechny komentáře
Zobrazit všechny chronologicky
 
Poslat odkaz
Tisk
Zpět
Inzerce | O nás | Tištěná verze
KLUB KALiMERA
jméno:
heslo:
Přidat článek
Chcete se přidat?
Střípky
Běžky pro turisty i aktivní sportovce - podle čeho vybírat a jaké si koupit?Jak připravit své nové běžkyKontakty na horskou službu
Komerční sdělení
Vybavení na běžky - lyže, boty, hole, bundy, termoprádlo
Štěrba nabízí: