Vyhledej
Rady na cesty
> cesty s dětmi
> doprava
> nebezpečí
> nedej se
> praktické
> ubytování
Vybavení
> jak vybrat
> literatura
> materiály
> novinky
> testovna
Turistika
> cyklo
> expedice
> hory
> lyže a sněžnice
Práce v zahraničí
> zkušenosti
On-line cesty
> seriály
> blogy
> humor
Nejčtenější články
Novinky emailem
Partneři

Portál o inline bruslení nejen na Ladronce

přehledný seznam kempů

Spolujízda.eu - server pro spolujízdu

Diashow ze Severní Ameriky

Královédvorsko
 Ubytování, restaurace, turistika ve Dvoře Králové n. L. a okolí.

www.Cottage.cz
Portál o turistice a ubytování v NP České Švýcarsko.


Vybavení do přírody




Naše ikona:

Průvodce světem vybavení a cestování

.

ČRAfrikaAmerikaAsieAustrálie a OceánieEvropaStř. východ
KALiMERA > Práce v zahraničí > zkušenosti

Pomozte lidem umírat - dobrovolníkem v Domě smrti

Ivan Brezina / 29.06.2006
Letní brigáda v cizině? Práce na cestách? Většina lidí si představí trhání pomerančů na Krétě, sázení stromků na Novém Zélandu, sběr vína v Itálii nebo hlídání dětí v Anglii. Indická Kalkata ale nabízí zcela odlišnou pracovní a životní zkušenost, kterou nenajdete nikde jinde na světě.
 
V metropoli svazového státu Západní Bengálsko se všechny problémy třetího světa koncentrují do děsivé podoby. Ne nadarmo má Kalkata přezdívku „Umírající město“. Snad nikde jinde na světě nespatříte tolik špinavých chudinských slumů a žebrajících dětí. Nikde jinde na světě také nežije tolik lidí na ulici. Většinou bezdomovci na ulici i umírali – opuštění, v bolestech a bez pomoci.
V roce 1952 ale do Kalkaty přišla Albánka jménem Agnes Gonxha Bojaxhiu. Zakladatelku křesťanského řádu Misionářů charity, která zemřela v roce 1997, dnes celý svět zná pod jménem Matka Tereza. Tehdy ale ještě byla zcela neznámá. Od kněží hinduistického chrámu bohyně Kálí si vyprosila několik nepoužívaných místností, kde založila útulek Nirmala Hriday. V bengálštině to znamená Dům neposkvrněného srdce, ale v Kalkatě dnes tomu místu nikdo neřekne jinak než Dům smrti. „Ani ti největší ubožáci by neměli umírat bez lidské důstojnosti a péče,“ vysvětluje jeho poslání řádová sestra Georgina.  „U nás zemřou jako lidé: klidně, s mírem v duši a úsměvem na tváři.“
Řádové sestry hledají umírající na ulicích, na nádražích, ve slumech a pod mosty. Do Domu smrti je sváží speciální sanitka. Kolik jich tu umřelo nikdo přesně neví, protože k záchraně lidského života často stačí jen infuze, trocha jídla a odpočinku. Rozdíl oproti nemocnici je ale v tom, že tu nikoho neléčí. Tohle místo je klasický hospic, vyhrazený lidem, kteří už jsou „na cestě jinam“. Od založení jím prošlo asi 90 000 bezdomovců. 
Každý rok přijíždějí do Kalkaty stovky mladých lidí z celého světa, aby řádovým sestrám pomohly starat se o umírající. Bez západních dobrovolníků by se Dům smrti neobešel – tvoří naprostou většinu personálu. V osm hodin ráno oblékne dopolední směna gumové rukavice, zástěry a roušky a začíná prát znečištěné deky a prostěradla. Až do oběda se pak už prakticky nezastaví. Umírající je třeba umýt, nakrmit, oholit, namasírovat, popovídat si s nimi, zazpívat jim, držet je za ruku… Ve dvě hodiny nastupuje odpolední směna.
Vnitřek Domu smrti je rozdělen na mužskou a ženskou sekci. V každé ze dvou místností jsou řady zelených lehátek asi pro třicet lidí. Je tu čisto a rozhodně tu nehledejte žádnou děsivou, smutnou a skličující atmosféru. Z vlastní zkušenosti můžu potvrdit, že mnohem horší než realita jsou představy, se kterými sem člověk poprvé přichází. Jakmile do Domu smrti jednou vstoupíte a rozhlédnete se, obavy z toho, co tu uvidíte, z vás rychle spadnou. Není na ně ostatně ani čas: pracuje se tu totiž velmi hekticky. Mnoho zdejších „klientů“ kupodivu mluví docela dobře anglicky a jejich životní příběhy opravdu stojí za vyprávění.
Ale pozor: tohle není žádná lukrativní brigáda, která by vám v Indii pomohla vylepšit cestovatelský rozpočet. Je to dobrovolnická práce v pravém slova smyslu. Za práci pro Řád Matky Terezy totiž nedostanete žádný plat a naopak do ní ještě budete muset investovat. Všechny náklady včetně letenky, jídla a ubytování v některém z levných kalkatských hotelů si musíte zaplatít sami. Co nutí bohaté obyvatele Západu dělat dobrovolně a zadarmo práci, kterou by většina lidí nedělala ani ze všechny peníze světa? „V Domě smrti panuje zvláštní společný duch, kvůli kterému nás ta práce strašně baví,“ vysvětluje německý student Andreas. „Mnoho lidí tu poprvé v životě zažije pocit, že dělají něco, co má hluboký vnitřní smysl. Navíc tu poznáte Indii i z té odvrácené, neturistické stránky.“
Řada západních cestovatelů pomoc umírajícím zařazuje mezi své cíle při putování po Indii. Nejen Tádžmahál v Ágře, koupací gháty v Benáresu a Zlatý chrám v Amrisaru, ale i kalkatský Dům smrti. Že to zní podivně? Právě naopak – taková životní zkušenost vám dá mnohem víc než pouhé objíždění památek. „Jezdíme se sem učit,“ říká španělská turistka Maruxa, která je tu už poněkolikáté. „Můžete tu pochopit třeba to, jak je důležité jeden druhého nesobecky milovat. Jedna z prvních věcí, které jsem tu poznala je, že pro Indy je smrt součástí života. Tihle lidé nám dávají celý svůj zbývající čas. Můžeme se od nich poučit, že umírání je úplně přirozené.“
Na závěr pár praktických rad. Hlavní centrum kalkatské mise Matky Terezy je na adrese Misionaries of Charity, 54-A, A.J.C. Bose Road. Je to jen asi deset minut chůze z ulice Sudder Street, známé kalkatské zóny levných „batůžkářských“ hotelů. Na centrum se snadno doptáte kteréhokoliv z kalkatských rikšáků. Řádové sestry vám tu vysvětlí všechny podrobnosti a další den můžete hned nastoupit. Je jenom na vás, jestli chcete pracovat jen jeden jediný den, týden nebo třeba rok.
Do Domu smrti vás z řádového centra odvede skupinka dobrovolníků, kteří právě mají směnu. Najdete ho vpravo vedle vchodu do nejznámějšího kalkatského chrámu Kalighat, ležícího u stejnojmenné stanice metra. Pokud se na setkání se smrtí necítíte hned napoprvé dost silní, můžete si nejdřív zkusit práci v některém z jiných kalkatských útulků Matky Terezy – třeba pro opuštěné děti nebo pro mentálně postižené. 
 
Související články
Jeden den v Domě smrti
Krása indické ulice
 
Přečteno 4551x
 
 
Hodnocení článku:
 
Komentáře
 
Přidat komentář
Vypsat označené komentáře
Vypsat všechny komentáře
Zobrazit všechny chronologicky
 
Poslat odkaz
Tisk
Zpět
Inzerce | O nás | Tištěná verze
KLUB KALiMERA
jméno:
heslo:
Přidat článek
Chcete se přidat?
Střípky
Běžky pro turisty i aktivní sportovce - podle čeho vybírat a jaké si koupit?Jak připravit své nové běžkyKontakty na horskou službu
Komerční sdělení
Vybavení na běžky - lyže, boty, hole, bundy, termoprádlo
Štěrba nabízí: