Ponor k Modre Spilje

    Přestože je ráno, hned ve vedlejší zátoce kotví dvě podobné lodě. Není divu, nacházíme se totiž na potápěči nejvyhledávanějším ostrově, navíc nedaleko Modre Spilji. Tento útvar by se dal označit jako jeskyně (=spilja), spíše však jde o široký a poměrně členěný komín. Jeden z jeho vstupů je v úrovni hladiny, druhý konec ústí zhruba v hloubce dvaceti pěti metrů do volného moře. Vyzbrojeni těmito informacemi a nesčetným potápěčským vybavením skáčeme já i můj buddy (potápěčský partner) společně s ostatními potápěči z naší lodi do vody. Čeká nás však ještě asi 150 metrů, které budeme muset přeplavat na hladině bez použití kyslíkových lahví - šetříme si vzduch na vlastní ponor.

    V místě tušeného ústí jeskyně měníme šnorchly za plicní automatiky a noříme se do hloubky asi dvaceti metrů. Nemůžeme otvor najít a tak se ručička hloubkoměru zastaví až na 36,3 metrech. Nakonec nás ale jeden z přátel dobře naviguje a my můžeme konečně vplout do tohoto podmořského "dómu". Když míjíme písečné dno a pomalu stoupáme podél holých stěn, nic nenasvědčuje tomu, že je zdejší lokalita jednou z turisticky nejvyhledávanějších. Jakmile se ale otočíme zpět k volnému moři, odkud jsme sem připluli, naskytne se nám úžasný pohled. Sluneční paprsky prosvěcují vodu a vytvářejí tyrkysový "závěs", který je v kontrastu s tmavým prostorem uvnitř jeskyně. Nemůžeme se nabažit, jsme ale zároveň velmi zvědaví, co nás překvapí dále.

    Opatrně pokračujeme ve výstupu k hladině, která je skryta uvnitř skály. Jak po vynoření zjišťujeme, příliš skryta není. Druhým vchodem sem proudí zástupy lodiček naplněných turisty. Později se dozvídám, že každý z nich zaplatil 20 Kuna (asi 100 Kč). I to je stinná stránka oblíbených lokalit.

    Dlouho zde nezůstáváme, protože turisté k nám nejsou zrovna ohleduplní a my bychom neradi dostali pádlem do hlavy. Nepokoušíme se proplout tímto rušným ústím a raději se vracíme k místu našeho vstupu do hloubky dvaceti pěti metrů. Při sestupu zjišťujeme, že sluneční paprsky již nemají potřebný směr a voda tak opět dostává svou námořnicky modrou barvu. Tyrkysový nádech získá zase až zítra ráno.

    Poměrně unaveni plujeme podél břehu k lodi. Z posledních sil ještě překonáváme protiproud a za chvíli už nám rychlejší kamarádi pomáhají s vylézáním na loď. Představte si lézt po žebříku s dvacetikilovou lahví na zádech, s pětikilovým zátěžovým opaskem kolem boků a dalším vybavením - baterkami, záložními automatikami, …

    Rychle svlékáme mokré neoprény a připravujeme naše prázdné lahve na naplnění. Loď zvedá kotvy a kapitán stáčí příď k nedalekému ostrovu Biševo, kde nás čeká další ponor. My ale pohyb lodi nevnímáme. Za zvuku kompresoru si totiž vychutnáváme zasloužený oběd. A jak nám chutná! Po jídle si trochu schrupnem ve stínu sušících se neoprénů a potom hurá znovu do vody!