Vyhledej
Rady na cesty
> cesty s dětmi
> doprava
> nebezpečí
> nedej se
> praktické
> ubytování
Vybavení
> jak vybrat
> literatura
> materiály
> novinky
> testovna
Turistika
> cyklo
> expedice
> hory
> lyže a sněžnice
Práce v zahraničí
> zkušenosti
On-line cesty
> seriály
> blogy
> humor
Nejčtenější články
Novinky emailem
Partneři

Portál o inline bruslení nejen na Ladronce

přehledný seznam kempů

Spolujízda.eu - server pro spolujízdu

Diashow ze Severní Ameriky

Královédvorsko
 Ubytování, restaurace, turistika ve Dvoře Králové n. L. a okolí.

www.Cottage.cz
Portál o turistice a ubytování v NP České Švýcarsko.


Vybavení do přírody




Naše ikona:

Průvodce světem vybavení a cestování

.

ČRAfrikaAmerikaAsieAustrálie a OceánieEvropaStř. východ
KALiMERA > On-line cesty > seriály > Horolezení v Mongolsku 2008

Pravé mongolské cestování

Marek Pazderský / 9.02.2009
Kdo ještě nikdy nebyl v Mongolsku či dokonce ani v Asii, následující řádky nepochopí. Po předčasném návratu z hor nám zbývalo ještě mraky času na zbytek Mongolska, a tak jsme oproti původnímu plánu letět zvolili variantu přesunu po zemi v naději, že bude zajímavější, dobrodružnější a poznáme zemi více, jak se říká, zevnitř.
 

Furgonem přes sedlo

První přesun byl místním furgonem (v Rusku maršutka) s dvěma místníma boFurgon ve vysokém sedlercema a zásobou marmelády pro celý jižní region tak na pět let. Ač jsme nerozuměli, byla s klukama sranda. Asfalt skončil půl kilometru za městem a pak už jen následovala místní rychlostní komunikace (pozná se podle toho, že je vedle sebe v zemi  vyjeto více jak šest koridorů). Za dne to ještě šlo, ale kudy hledali cestu přes zasněžené sedlo (2753 m n.m.) po tmě, to fakt netuším. Jediné co jsem bezpečně poznal, bylo vyschlé řečiště a vlk běžící asi 10 min před námi, než zmizel kdesi v houštině. Každopádně jsme 250 km ujeli za neuvěřitelných 11 hodin a zůstali další tři dny v Hovdu, kde jsme chtěli ještě vyrazit do hor.

Zimní provoz města

Hovd je hlavním městem zdejšího ajmaku (kraje), žije tu výrazně méně muslimů, ale jinak tu v podstatě chcípnul pes, neb je vše zahaleno do zimního hávu, v jurtách za ohradami ze dřeva se popíjí a maximální denní aktivity jsou omezeny na provoz tržnice. Potkali jsme jednu místní paní učitelku z progresivní školy (druhý den jsme tam podnikli exkurzi a dost nás potěšilo, jak moc se věnují ekologii), jenž se dobře provdala do zděného obydlí, a tak nám půjčila na spaní svojí jurtu. Byla druhou osobou v zemi, co s námi byla alespoň částečně schopna komunikovat v angličtině. Sávě se přitížilo zdraví (později jsme zjistili, že chytla nějakého bičíkovce jménem Giardiasis, který je zde běžný a prodávají se tu na něj na každém rohu antibiotika), takže plán jet do dalších hor padl.

Zlý skřítkové na cestáchZlý skřítkové zastavili veškerou dopravu

Rozhodli jsme se pro další cestu do středu Mongolska, přišli na tržiště a začali se dohadovat na stanovišti furgonů (něco mezi autobusákem a odjezdem taxiků) na ceně. Dost nás pobavila věta, že dnes (úterý) nic nepojede, protože jsou na cestě zlí skřítkové. Ani peníze nezabírali. Znamenalo to pro nás den navíc ve městě, které jsme prošli už křížem krážem a mysleli, že nás nic nemůže překvapit. Jenže ejhle, z ničeho nic se na tržnici vyloupl překupník s kožešinou a česky na nás haleká: „Ahoj klucí a cholka, vy jste prý Češí a cete jet do Ulanu?“ Neuvěřitelné se stalo možným, v zemi, kde člověk nerozumí i kdyby chtěl, si najednou povídáme s místním borcem, co mluví téměř dokonale naší mateřštinou (v dobách komunismu u nás studoval 4 roky). Potvrdil nám, že opravdu v úterý nic nejezdí kvůli špatným skřítkům („oni ty kokoti se moc bojí, strach mají a tak“), dal si s námi snídani a jen tak nám půjčil auto, ať si někam zajedeme na výlet.

Vypůjčené auto

Teď teprve to byla haluz. Auto se startovalo přes dva drátky a dvoje klíčky pomocí takové páčky, ale jelo super. Ptám se, zda nebude problém s policií či zda nevadí, že nemáme zadní SPZetku. „Stači, že mam na okno tu známku na dálnice a oni ty kokoti dnes taky nejedou, když jsou ty skřítkové“, dostalo se nám odpovědi. Natankovali jsme a vyrazili na výlet. Kam? Rovně za nosem směr krásné skály, neboť tam vedla jediná cesta z města, dokonce asi i 12 km vyasfaltovaná. Byl to moc povedený den, výhledy, velbloudi, melouny, kozy, skály, jezero, ovo, jurty, no prostě pravé a krásné Mongolsko. Teda až do doby, kdy nám došel benzín (ukazatel nefungoval). Tak jsme si vyzkoušeli, jaké je to tlačit asi 5 km na nejbližší pumpu (že by ti skřítkové fakt fungovali?). Večer jsme den zakončili s borcem večeří jako poděkování a samozřejmě došlo i na místní vodku.

Nezapomenutelná jízda furgonem

Další den už byly podmínky pro dopravu dobré, a tak jsme hned ráno na dobu odjezdu dorazili na zastávku a usmlouvali cenu na námi přijatelnou částku. Naložili si batohy a prý se pojede až tak kolem poledne. Klasika. Šli jsme si tedy ještě nakoupit. Pak teda, že se pojede až ve dvě. No nic, dali jsme oběd a čekali dál. Furgon se mezi tím plnil místními, až to chvílemi vypadalo, že auto je průchozí a oni chodí dokola. Ve čtyři hodiny odpoledne jsme jeli kamsi na dvůr přidělat zahrádku na střechu pro naše batohy a další zavazadla. V pět hodin pak došlo na konečné nastupování. To teprve začala sranda. Auto konstruované pro 11 lidí se vydalo na cestu až po té, co nás tam sedělo plných 20. Na klíně, v proti směru, na zemi, pod střechou, na řadící páce a s hlavou trčící z okénka. Řidič totiž nějak zapomněl, že my tři Evropané (dva statní muži při síle a jedna řekněme sportovně laděná dáma) jsme poněkud větší a širší než oni a pak taky, že s námi jede jedna místní občanka vizáží spadající spíše do prodejny Mc´Donald v USA, která sama zabrala hned tři sedačky a vysloužila si tak od první chvíle výstižnou přezdívku prasopes. Pak se ještě jelo na benzínku natankovat a do obchodu nakoupit jídlo na cestu (přes den na to přeci nebyl čas) a o půl sedmé večer jsme konečně vyrazili na cestu. Po deseti kilometrech úděsné cesty jsme začínali dostávat křeče a při myšlence na ještě dalších 1150 km průměrnou rychlostí 20-40 km/hod docházelo i na mdloby. Člověk musel bojovat sám se sebou a navíc ještě i s dvěma místníma čičmundama, co měli právo sedět na stejných sedadlech jako my. Byla to taková hra ostrých loktů s přestávkami po šesti až osmi hodinách jízdy na deset minut na čůrání. Každopádně jsme přežili a nikdy nezapomeneme. Po dvou dnech a nocích dokodrcali do Arvayheeru.

Obsazené lázně

Toto nepříliš velké město ve středu Mongolska nás taky nezaujalo, tak jsme pokračovali do vyhlášených lázní v Hujirtu. Bohužel byly všechny procedury obsazené na dlouho dopředu, tak jsme jen přespali a večer přemluvili jednu místní skoro kočičku, aby nás pustila do koupelí po ukončení provozu (teplá voda nám už fakt chyběla). Povedlo se, bylo to i s masáží. Dalšího dne následoval přesun do Harhorinu, bývalého hlavního mLogo Warmpeaceěsta Mongolska, kde nás čekal největší komplex buddhistických klášterů v zemi, ale o tom zase až příště.

Díl IV. bude o buddhistických klášterech . . .

Cestu podpořila firma Warmpeace, Direct Alpine a ČHS.

 
Předchozí díly
1. Cesta do Mongolska zábavná i poučná
2. Lezení v národním parku Tavanbogd
Následující díly
4. Jak jsem se nestal buddhistickým mnichem
5. Gobi není jenom poušť
Související články
Uazy a furgony
Doprava v Mongolsku
Boj v Mongolsku o ruská víza
Ulánbátar a život v jurtě
Zima, sníh a syslí maso
K jezeru Chövsgöl
Související galerie
Horolezení v Mongolsku 2008
 
 
Přečteno 2223x
 
 
 
Komentáře
 
Přidat komentář
Vypsat označené komentáře
Vypsat všechny komentáře
Zobrazit všechny chronologicky
 
Poslat odkaz
Tisk
Zpět
Inzerce | O nás | Tištěná verze
KLUB KALiMERA
jméno:
heslo:
Přidat článek
Chcete se přidat?
Střípky
Běžky pro turisty i aktivní sportovce - podle čeho vybírat a jaké si koupit?Jak připravit své nové běžkyKontakty na horskou službu
Komerční sdělení
Vybavení na běžky - lyže, boty, hole, bundy, termoprádlo
Štěrba nabízí: