Rady na cesty |
> cesty s dětmi > doprava > nebezpečí > nedej se > praktické > ubytování |
Vybavení |
> jak vybrat > literatura > materiály > novinky > testovna |
Turistika |
> cyklo > expedice > hory > lyže a sněžnice |
Práce v zahraničí |
> zkušenosti |
On-line cesty |
> seriály > blogy > humor |
Nejčtenější články |
Novinky emailem |
Partneři |
Královédvorsko www.Cottage.cz
|
ČR | Afrika | Amerika | Asie | Austrálie a Oceánie | Evropa | Stř. východ |
Vojtěch Motl / 26.10.2008 | ||||||
Vše, co předcházelo osudnému červnovému dopoledni, popíšu stručně, protože vzhledem k následujícímu zážitku je to jen nudná předehra. Celá akce byla přípravou na červencovou expedici na Chan Tengri podpořenou firmou Warmpeace v rámci grantu časopisu Kalimera. Týdenní pobyt ve Walliských Alpách nám měl poskytnout dobrý odrazový můstek, hlavně po stránce aklimatizace. | ||||||
Plán výstupuV neděli večer vyrážíme v pěti lidech autem do švýcarského Zermattu. Na místě balíme batůžky a stoupáme přes Schwarzsee směrem na horu Breithorn. Po jejím dobytí postupujeme traverzem do sedla Zwillingsjoch mezi Mt. Polux a Mt. Castor ve výšce necelých 3900 metrů. Počasí je opravdu krásné. Večer obhlížíme, kudy dál pokračovat - Mt. Castor vypadá ze sedla dost nepřístupně. Podle mapy vede výstup stoupavým traverzem po jižním svahu, pak na hřeben a nakonec již lehce na vrchol. Na vrcholek Mt. CastorOsudného rána balíme batůžky a kolem deváté vyrážíme. Stoupavým traverzem nastupujeme do jižního svahu hory Castor. Spolu s nastoupanou výškou roste i strmost terénu až ke 45 stupňům. Kvůli trhlinám se hned od začátku všichni navazujeme na jedno padesátimetrové lano. Pomalu stoupáme. Hřeben nad námi je strmý a kvůli převěji nedostupný. Několik desítek metrů pod námi lze tušit kolmou skalní stěnu a pod ní obrovské pole trhlin a séraků. Přicházíme k pásu skalek, které se táhnou od hřebenu přímo dolů. Vypadá to slibně. Sněhová masaKdyž první z nás, Radim, dosáhne hřebene, začne mu pod nohama ujíždět sněhová deska. Druhá na laně je Hela. Ta se ocitá uprostřed ujíždějící sněhové masy. Vše kolem ní se s velkým zrychlením sune dolů. Já jsem třetí v pořadí. Při pohledu nahoru s hrůzou v očích vidím asi metr vysokou sněhovou bariéru. Valí se přímo na mě. Pavel s Michalem za mnou jsou vcelku dobře krytí za skalním stupněm a nebýt navázaní na lano, pravděpodobně by zůstali na svých místech. V mlýnku na maso„Všichni tady zemřeme,“ to je první, co mě napadá. Je to nejhorší pocit, co jsem kdy v životě pocítil a nikomu bych nepřál to zažít. Obrovská síla valícího se sněhu mě strhává a pohrává si se mnou jako s hadrovou panenkou. Je to jako by do vás narazil vlak. Chvíli nahoře, chvíli dole. Chvíli na vzduchu, chvíli pusu plnou sněhu. Připadám si jako v mlýnku na maso. Po pár vteřinách se vzpamatovávám. Napadá mě brzdit cepínem. Zkouším ho zalehnout a brzdit. Bez šance. Obrovská síla mi vytrhává cepín z ruky a ten za mnou plápolá na poutku. „Zkus plavat,“ napadá mě další spásná myšlenka. Začínám rukama cpát sníh pod svoje tělo, abych se dostal na povrch. Celkem se daří. Pak přichází zvrat. Najednou padám volným pádem. Trvá to neskutečně dlouho. To je ta skalní stěna pod námi. Musí to být aspoň 25 metrů. Dopadám na levý bok. Následkem pádu mám zlomenou ruku, sedřenou skoro polovinu obličeje, naražená záda a koleno. Ale tím to nekončí. Spanilá jízda pokračuje dál. Značně otřesen se už o nic nesnažím a odevzdávám se osudu. Překonáváme pole trhlin a séraků. Následuje ještě jeden volný pád. Trvá to věčnost, než se zastavíme. Záchrana kamarádaOtvírám oči, vidím světlo, začínám se probírat z šoku a zjišťuji, že se mohu hýbat. Zůstal jsem na povrchu laviniště. Pořád mi to nedochází, ale přežil jsem. Snažím se zvednout. Slyším hlas hodně blízko sebe. Křičí na mě: „Dělej! Zvedej se! Musíš vyhrabat Pavla!“ Rozmotám se z lana, odepnu batoh a stavím se na vlastní nohy. Z obličeje mi crčí krev. Orientuji se. Hned nade mnou je Michal. Z laviniště na mě jen bezmocně zírá, nemůže hýbat rukama ani nohama, má je uvězněné pod sněhem. O to víc mě hecuje. Vedle něho totiž leží zcela zasypaný Pavel. Vidět je jen batoh a jedna noha. Podle batohu a jeho křičení z pod sněhu mu vyhrabávám hlavu, aby se neudusil. Sníh všude okolo je zbarvený naší krví. Při hrabaní zjišťuji, že mám zlomenou levou ruku. Ale co, v tu chvíli je to zanedbatelné. Podaří se mi vyhrabat mu hlavu. Dýchá, mluví, křičí. Je to dobré, neudusí se. Boj se sněhemRozhlížím se okolo, několik metrů pod sebou vidím Helu, jak se zvedá. Kus pod ní je vidět i Radim. Vypadá, že se hýbe. Neuvěřitelné! Všichni jsme zůstali na povrchu laviniště a naživu. Z batohu odepínám lopatu a snažím se vykopat Pavla a Michala. Pobíhám kolem nich, kopu chvíli u toho, chvíli zase u druhého. Stejně to se zlomenou rukou moc nejde. Třikrát hrábnu, pak zařvu bolestí, zase třikrát hrábnu atd. Při zběsilém kopání na ně několikrát dokonce šlápnu mačkama. Michalovi nejdřív uvolňuji ruce, má je zablokované pod sebou. Daří se. Do volných rukou mu dávám druhou lopatu, nohy si vyhrabe sám. Jdu se věnovat Pavlovi, opatrně odhrabávám sníh kolem hlavy a horní části těla. Jde to pomalu a ztěžka. Snažím se ho ze sevření sněhu vytáhnout za batoh. Nejde to, má pod sebou zaklíněnou ruku i nohu. Pomoc z nebeHela vytahuje mobil a vytáčí 112. Slyším blížící se vrtulník. Je to zásobovací helikoptéra na blízkou chatu. Letí přímo nad námi. Snažím se zaujmout „Y“ postoj. Funguje to. Otočí se nad námi a letí dál. Pak se plně věnuji vyhrabávání Pavla. Hela se zatím pohybuje kolem Radima, naštěstí to nevypadá na vážné zranění. Znovu slyším blížící se vrtulník, rozhlížím se, ale nemohu ho najít. Přilétá zespodu z údolí, jsou to záchranáři. Vrtulník přistává dole u Radima – tedy spíš bravurně balancuje pár centimetrů nad svahem – a po vysazení týmu se vzdaluje. Jeden ze záchranářů zůstává u Radima a dva se blíží k naší trojici nahoru. Michal je v tu chvíli už téměř svépomocí vyhrabaný. Vyproštění Pavla se ujímají odborníci a je rychle vyproštěn z těžkého a studeného sevření sněhu. Let do nemocniceZa pár vteřin se zvedá obrovsky silný vítr, že skoro nemůžu dýchat. Asi dva metry vpravo ode mne se otevírají boční dveře vrtulníku. Posádka mi ukazuje, abych si naskočil. Ještě sundat mačky a můžu na palubu. Hned za mnou nastupuje Pavel, který byl ještě před pár minutami pod sněhem. Je hodně podchlazený a celý se třese. Odlétáme. Pro Helu, Michala a Radima se vrtulník vrací při druhém letu. Ze vzduchu se snažím obhlédnout laviniště, je obrovské. Asi 150 metrů nad ním je skalní stěna, tak 20 metrů vysoká. „Tu jsme taky museli přeletět,“ říkám si v duchu. Let trvá pár minut. Pomalu mi začíná docházet, co všechno se vlastně stalo. Zázrak v AostěNevím, jestli mám brečet, nebo se smát. Přistáváme na letišti, kde čeká ambulance. Za momentík už nás převážejí na příjmový sál. Kolem pobíhají doktoři a sestry. Sál je pro dva. Hned vedle leží Pavel. Dostáváme kapačku, sundávají z nás oblečení a zjišťují, co nás kde bolí. Rentgen hrudníku a ultrazvuk břicha naštěstí nepotvrzuje žádná vnitřní zranění, zůstane tedy jen u zlomenin a odřenin v mém případě a u podchlazení v případě Pavla. Neuvěřitelné, jemu se v podstatě nic nestalo. Tak mě napadá, kde to vlastně jsme. „Hospital in Aosta, Italy,“ odpovídá jeden z lékařů na můj dotaz. Dále mě informuje, že je tu celá naše skupina a nikdo nemá žádné závažné vnitřní zranění. To nás velmi povzbuzuje. Následují rentgeny, ultrazvuky, CT vyšetření, obvazy, dlahy a sešívání tržných ran. Ztráty a nálezyV nemocnici jsme různě umístěni. Já a Hela na ortopedickém oddělení, Michal, Radim a Pavel na chirurgickém oddělení. Podle první diagnózy máme s Helou zlomené obratle, já jeden hrudní a Hela tři bederní. Nemůžeme se hnout z lůžka. Radim s Pavlem můžou už druhý den chodit a navštěvují nás. Vyměňujeme si první dojmy. Vše je ještě pod tlakem silných emocí. Shodujeme se, že jsme měli při pádu mnoho možností se rozbít na kusy. Jsme obrovsky šťastní, že jsme všichni přežili bez těžkých zranění a asi nebudou ani trvalé následky. Po tom, co nám horská služba přiváží batohy, zjišťujeme i materiální ztráty. Většina věcí, které byly připevněny na batozích, opadala a zůstala roztroušená podél linie pádu. Přelet do BrnaŘešíme také transport do ČR. Stačí zavolat na telefonní číslo z kartičky Alpenvereinu a příjemná rakouská operátorka na telefonu situaci bez váhání řeší. Ve čtvrtek jsme spadli a v sobotu odpoledne mi oznamuje, že na neděli je zajištěný transport do ČR. Já s Helou letíme vzhledem k našim zraněním speciálním letadlem, ostatní poletí v úterý linkovým letadlem. Cestujeme vleže pohodlným tryskáčem Cesna přímo z Aosty do Brna, kde nás čekají sanitky a vezou nás do nemocnic, které jsme nahlásili operátorce. Vše je perfektně zajištěné. Michal, Radim a Pavel letí v úterý z Milána do Vídně, kde je také čekají sanitky. Každý pak podle svých zranění zůstáváme ještě pár dnů v nemocnicích, než nás všechny propustí domů. Shrnutí pádu z hřebene Mt. CastorHodnoty pádu Záchranná akce Zranění Znovuzrozená paterčata
| ||||||
| ||||||
Přečteno 26392x | ||||||
Komentáře |
Přidat komentář Vypsat označené komentáře Vypsat všechny komentáře Zobrazit všechny chronologicky |
Poslat odkaz Tisk Zpět |
| ||
Střípky |
Běžky pro turisty i aktivní sportovce - podle čeho vybírat a jaké si koupit?Jak připravit své nové běžkyKontakty na horskou službu |
Komerční sdělení |
Vybavení na běžky - lyže, boty, hole, bundy, termoprádlo |
Štěrba nabízí: |